Předchůdcem zámku ve Ždánicích byla tvrz, vystavěná v 16. století jako středisko panství Zástřizlů. Od tohoto rodu získali Ždánice roku 1558 Albrecht a Jan Sernbera z Boskovic a na Bučovicích, ale tito pánové Ždánice již po jedenácti letech prodali slavkovskému pánu Oldřichu z Kounic, který přikoupil další vsi a vytvořil rozsáhlé panství. Na základech staré tvrze Oldřich vybudoval renesanční čtvercový zámek s arkádami a hranolovými věžemi v nárožích, který byl dokončen v roce 1569. I když nové sídlo panstvu poskytovalo slušné pohodlí, byl zámek uváděn jako hrad, jelikož jej obklopoval hluboký příkop a zeď se střílnami. Po bitvě na Bílé hoře byly Ždánice Karlu z Kounic zkonfiskovány a panství spadlo do klína Lichtenštejnům, kteří se však na zámku trvale nezdržovali.

Bludovský zámek byl postaven až sto let po zániku hradu, který stával nad Bludovem. Do té doby Žerotínové bydleli na zámku v Šumperku a poté ve Velkých Losinách. Nové sídlo postavil Petr ze Žerotína roku 1520, ale jednalo se spíše o obytnou budovu než panské sídlo. Až nový majitel Kryštof Pavel z Lichtenštejna-Kastelkornu, který získal bludovské panství v rámci pobělohorských konfiskací roku 1622, zahájil o dva roky později výstavbu nového zámku, jenž měl tehdy podobu písmene L. Teprve roku 1708, za hraběte Františka Antonína z Lichtenštejna-Kastelkornu, bylo přistavěno třetí barokní křídlo a celý zámek byl barokně upraven, čímž dostal nynější podobu. 

Na místě zámku nejprve stávala vodní tvrz, kterou nechal na přelomu 13. a 14. století postavit tehdejší majitele vsi Dobeš z Bechyně. Další majitelé jsou známi až z doby okolo roku 1360, kdy se uvádí Hynek a Matěj z Vlašimi. V roce 1373 se dostala do majetku Čeňka Krušiny z Lichtenburka a v roce 1387 Hynka Krušiny. Někdy okolo 1411 získali panství Leskovcové z Leskovce, o jejichž vlastnictví Cerekve je první zmínka právě k roku 1411, kdy je připomenut Jan Leskovec. Ten roku 1424 umírá v bitvě u Želiva. Někdy kolem roku 1505 smrtí Albrechta Leskovce vymírá tato větev rodu a roku 1514 přechází Cerekev do majetku druhé rodové větve, resp. Kryštofa a Mikuláše, synů Bohuslava Leskovce.