V březnu 2024 jsme v Olomouci nasedli na vlak a odjeli do Prahy, kde jsme si koupili nové francouzské auto a následně vyrazili na průzkum několika zajímavostí v hlavním městě. Když se tak stalo, odjeli jsme za Prahu do našeho ubytování. Koupi nového vozu jsme se totiž rozhodli vyšperkovat jednou nocí na zámku ve Ctěnicích, kam jsme za půl hodiny dorazili. Auto jsme zaparkovali u zdi, obíhající zámecký areál a zamířili do recepce, kde jsme vyřídili vše potřebné. Pak jsme se odebrali na pokoj, ubytovali se a protože do večeře zbývalo ještě dost času, vydali jsme se na průzkum krásného areálu. Vyšli jsme ven z hotelu, který vznikl přestavbou původní sýpky a shlédli ji zvenku. Následně jsme prošli kolem restaurace s kavárnou a vstoupili do parku. Upravenými cestičkami jsme kráčeli kolem potůčku, dřevěného altánu a dalších staveb až ke Ctěnickému rybníku. Vzápětí jsme se vydali druhou polovinou parku zpět k zámku a prošli se fortifikačním příkopem, jenž byl rovněž částečně vytesán do skály. Další naše kroky vedly ke kočárovně, za níž se nacházel hospodářský dvůr, kam jsme jen nahlédli. Pak jsme se šli podívat na špejchar vpravo od vstupní brány, který sloužil původně zřejmě jako ovčín. Následně jsme vyšli ven na ulici, shlédli drábovnu a zastavili se u menhiru, který byl součástí naučné stezky, pojednávající o událostech z dob éry Přemyslovců. Pročetli jsme si text a pak jsme se vrátili na hotelový pokoj. O chvíli později jsme sešli dolů na večeři, která byla opravdu luxusní, vypili nějaké to pivo a pak jsme se šli znovu projít ven. Vyfotili jsme si potemnělý areál zámku, definitivně se odebrali na pokoj a šli spát. Chcete-li vědět, co jiného jsme v tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme si v Praze koupili nové auto a vyrazili za památkami ve čtvrtích Kyje a Horní Počernice.

Druhý den ráno jsme zašli na snídani, která byla opravdu luxusní a lepší jsme do té chvíle nezažili. Po hodinovém hodování jsme si sbalili věci, na recepci odevzdali klíče od pokoje a pak jsme odjeli za zvířaty do Radonic. Pak jsme se vrátili zpátky na ctěnický zámek, abychom si prošli zdejší historické expozice. Zaparkovali jsme auto a zamířili do pokladny, kde jsme jako ubytování hosté nemuseli nic platit. Pouze jsme si zde koupili turistickou známku, získali dvě razítka do památníku a pak se začali věnovat první expozici, která pojednávala o historii ctěnického panství od nejstarších dob až do současnosti. Viděli jsme zde třeba model původní tvrze, fotodokumentaci přibližující restaurování zámku, malované prvky původních záklopových stropů, nalezenou keramiku či sklo a také soubor kovářských nebo zámečnických předmětů. Pak jsme se přes chodbu přesunuli za druhou expozicí, díky níž jsme se seznámili s dějinami přilehlé obce Vinoř a držiteli zdejšího panství. Prohlédli jsme si zde kopie významných listin, středověká pečetidla, repliky dobových mincí a kachlí z 15. století, dále archeologické nálezy z raně středověkého hradiště v bývalé zámecké oboře a seznámili se s vývojem hospodaření a zemědělství od 16. století po současnost. Jednotlivé panely byly věnovány obecné a mateřské škole, náboženskému životu, legionářům i období nacistické okupace a osvobození sovětskou armádou, představeni jsou vinořští starostové a lékaři od konce 19. století do současnosti. Potom jsme se přes malé nádvoří vrátili ke vchodu do zámku a po schodech vystoupali do prvního patra, kde nás čekala poslední, ale zato nejrozsáhlejší expozice. Paní u dveří zkontrolovala naše vstupenky a pak nás pustila do první z několika místností, v nichž jsme se seznámili s řemeslnými cechy. Dozvěděli jsme se, jak taková sdružení středověkých podnikatelů fungovala a prohlédli jsme si zde přes 200 různých předmětů. Jednalo se například o cechovní pokladny, v nichž se uchovávaly cenné listiny, privilegia a poplatky za členství, ale také pokuty, z nichž se v případě nutnosti rozdělovaly almužny potřebným členům cechů. Nechyběly tu ani korouhve s cechovními znaky, které členové nosili při slavnostních průvodech městem, dále pohřební štíty, lucerny a mnoho dalších věcí. Když jsme si vše prohlédli, sestoupili jsme do přízemí a vyšli ven do větrného počasí. Vrátili jsme se k autu, jímž jsme odjeli do sousední vsi Dřevčice, kde jsme navštívili tvrz, ale o tom již vypráví jiný článek. Chcete-li vědět, co jiného jsme v tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme přespali na zámku Ctěnice a navštívili zookoutek Radonice.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/ctenice-zamek-a-zamecky-park

Historie :

Předchůdcem ctěnického zámku byla gotická tvrz, která byla chráněna bažinatými loukami a příkopem vytesaným ve skále. První zmínka o ní pochází z roku 1372, kdy ji koupil pražský měšťan Jan Zeiselmeister. Od roku 1502 vlastnil Ctěnice Václav Hrzán z Harasova a v držení jeho rodu pak byly až do roku 1572. Nejdříve statek roku 1520 zdědil jeho syn Adam a v roce 1544 pak Adamův syn Mikuláš, který dal zřejmě kolem roku 1550 přestavět starou tvrz na renesanční zámek zřízením dalších traktů při hradební zdi s arkádami do nádvoří a úpravou vstupní věže. Z této přestavby se dodnes dochoval hospodářský dvůr se sýpkou a pozdně barokní stodoly. Když pak před rokem 1565 Mikuláš Hrzán z Harasova zemřel, stal se poručníkem jeho nezletilých sirotků již zmíněný bratr Václav, který sirotčí majetek spravoval zřejmě velmi nedbale. Po dosažení zletilosti musel Adamův syn Adam ves se zámkem nabídnout k prodeji. Před rokem 1572 koupil Ctěnice Petr Myška ze Žlunic. Na zdejším sídle se pak majitelé často střídali. Žili zde mimo jiné Hazmburkové či Valdštejnové. Velmi důležité bylo období působení Windischgrätzů, kteří panství drželi až do roku 1803. Ti nechali ve 30. letech 18. století přestavět renesanční zámek ve stylu klasicizujícího baroka, který se dochoval dodnes. Od roku 1803 se majitelé opět často měnili. V roce 1849 získaly Ctěnice nového majitele, velkopodnikatele a velkoobchodníka Alexandra Schoellera, který koupil celý majetek jako pozůstalost po Aloisii hraběnce Desfoursové. Schoellerové představovali v Rakousko-Uhersku i střední Evropě významný ekonomický subjekt. Alexander Schoeller zakoupil v polovině 19. století nedaleký čakovický velkostatek a záhy vystavěl na místě statku cukrovar, který byl spojen s tratí České severní dráhy od roku 1872 soustavou vleček. Roku 1889 cukrovar vyhořel a následně při rekonstrukci byl přestavěn do dnešní podoby. V rukou Schoellerů byl pak zámek až do druhé světové války, kdy byl zestátněn. Po válce připadl zámecký areál Ctěnice Státnímu statku hl. m. Prahy. V roce 1993 se stal zámek, včetně hospodářských budov a parku, majetkem hlavního města Prahy a v letech 1997–2004 prošel celý areál rozsáhlou rekonstrukcí. Provozováním areálu byla v letech 1995–2011 pověřena Pražská informační služba, v jejíž správě byl zámek i původní hospodářské objekty, novodobě označované jako kočárovna, jízdárna, špejchar, drábovna, Zámecký hotel, park a Zámecké zahradnictví. Od července 2012 spravuje Zámecký areál Ctěnice Muzeum Prahy.

Historie čerpána z těchto webů

https://cs.wikipedia.org/wiki/

https://www.muzeumprahy.cz/

Zámek Ctěnice je držitelem turistické známky č.1147.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/ctenice-c1147