Valašsko jsme v rámci našich výletů navštěvovali pravidelně, jelikož se nám v tomto malebném kraji vždy velice líbilo a během těchto výletů jsme zde poznali mnoho rozličných památek, zajímavostí či přírodních úkazů. Jednoho lednového dne jsme se na východ Moravy vydali znovu, abychom poznali další místa v okolí Valašského Meziříčí, přičemž jsme zavítali i do města samotného. Během procházky centrem valašské metropole jsme si prohlédli několik historických i církevních staveb a jednou z nich byl zámek Žerotínů, sloužící v době naší návštěvy jako divadelní a kulturní centrum města.

Po příjezdu do Valašského Meziříčí jsme navštívili řeznické muzeum, malý pivovar Holendr a shlédli kostel u zámku Kinských. Poté jsme odjeli ke Krásenskému pivovaru, u něhož jsme zaparkovali naše stříbrné auto a vzápětí jsme se vydali do středu města. Přešli jsme přes historický most ozdobený hned několika krásnými sochami světců, prohlédli si kostel Nanebevzetí Panny Marie a poté jsme přes Náměstí zamířili k jednomu ze dvou zmíněných zámků ve městě. Tentokrát nás čekal ten nad Rožnovskou Bečvou, který nechal postavit zřejmě Jan z Pernštejna roku 1538, přičemž stavbu dokončili Žerotínové asi o 10 let později.

Když jsme k rozsáhlé růžové budově dorazili, začali jsme si prohlížet exteriéry zámku, který byl od roku 1996 opravován a bylo vidět, že se jeho rekonstrukce povedla. Hrabě František Josef Kinský by mohl závidět ! Ten totiž šlechtické sídlo koupil roku 1815, ale jeho dědicové se o něj příliš nestarali a v roce 1854 jej prodali rakouskému státu ve značně zchátralém stavu. Tento prodej bohužel vedl k tomu, že rok později byla v zámku zřízena ženská trestnice a budova byla pro tento účel náležitě upravena, takže většina cenných maleb a štukových výzdob vzala za své. My jsme naštěstí měli před sebou krásnou budovu, na které jsme našli hned několik pěkných architektonických prvků.

Hodně se nám líbily zachovalé arkády, které byly v přízemí otevřené a v prvním patře z praktických důvodů zasklené. Komu by se také chtělo chodit v zimě po otevřeném ochozu namísto vytápěné chodby ! Jednotlivé arkády byly členěny ozdobnými pilastry s patkou a úplně nahoře jsme spatřili malou věžičku se zvonem, pod kterou jsme si správný čas zkontrolovali na ciferníkových hodinách. Na jiném místě jsme našli ještě hodiny sluneční, jenže žhavý kotouč se již pohyboval po obloze hodně nízko, takže nám tento ukazatel času nemohl nijak posloužit. Pěkná byla i kašna uprostřed nádvoří, která z pochopitelných důvodů v zimním období nefungovala.

Další zajímavostí, jenž neunikla naším očím, byla barokní brána s erbem Žerotínů, která od roku 1750 spojovala nádvoří se Stříbrnou uličkou a nábřežím Rožnovské Bečvy. Nebylo tomu tak však vždy, neboť původně se jednalo o vstupní portál do vrchnostenského dvora v Krásně nad Bečvou a teprve roku 1973 byla přenesena k žerotínskému zámku. Prohlédli jsme si na ní erb Františka Josefa hraběte ze Žerotína a pak jsme již zamířili ke vstupu do zámku. Měli jsme totiž v úmyslu podívat se i útrob budovy, ve které se nacházel třeba divadelní sál pro cca 300 lidí, v přízemí nás k posezení lákala kavárna, v kamenném sklepení pro změnu sídlil M-klub, ve kterém se konaly koncertní i divadelní představení.

Hlavně jsme se však chtěli podívat do jižního křídla zámku, kde po rozsáhlé rekonstrukci našlo své prostory Muzejní a galerijní centrum. Jelikož nás ale ještě čekalo pár historických památek a západ slunce se již blížil mílovými kroky, odložili jsme prohlídku muzea na jiný výlet. S těžkým srdcem jsme nádvoří opustili a vydali se k zámecké kapli, která měla také zajímavé osudy. Pokud chcete vědět, jak náš výlet dále pokračoval, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme v zimě chodili po Valašském Meziříčí. A nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře, děkujeme. Pomůžete tak ostatním turistům získat aktuální informace o tomto místě. Snad vás tento článek inspiroval k návštěvě valašské metropole v jakékoliv roční době.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Valasske_Mezirici_-_zamek_Zerotinu

Historie :

Zámek nad Rožnovskou Bečvou nechal postavit zřejmě Jan z Pernštejna roku 1538, ale stavbu dokončili Žerotínové kolem roku 1548 za meziříčského pána Viléma ze Žerotína. Zámek byl původně jednopatrový a zaujímal prostor severního křídla dnešního zámku. Na straně obrácené k městu byl opatřen dřevěnou pavlačí, která se táhla přes hradbu zámku až k městské zdi a po ní bylo možno projít do farního kostela. Za třicetileté války byl zámek několikrát vydrancován. Roku 1648 napadli město Švédové a zámek i město tehdy z velké části vyhořelo. Ještě téhož roku se podařilo zámek opravit a znovu obydlit.

Velkých změn doznal za Františka Ludvíka ze Žerotína, jenž dal zvýšit dosavadní budovu o patro a část obrácenou do nádvoří dal ozdobit arkádami. V barokních přestavbách pokračovala jeho žena Ludvíka Karolina ze Žerotína a od roku 1756 Michal Josef ze Žerotína. Ten přestavbu dokončil. V jižním rohu křídla byla vybudována kaple, zasvěcená Smrtelným úzkostem Ježíše Krista, zdobená freskami, jejichž autorem je pravděpodobně přední moravský malíř období baroka Josef Ignác Sadler.

V zámku vznikly také dvě velké dvorany. Jedna z nich byla vybavena jevištěm a měla sloužit pro pořádání divadelních představení. Přilehlé okolí zámku zdobila velká květinová zahrada ve francouzském stylu, zřízená v polovině 17. století. Za napoleonských válek po bitvě u Slavkova byla v zámku zřízena vojenská nemocnice. V roce 1815 koupil zámek hrabě František Josef Kinský, ale jeho dědicové se o něj příliš nestarali a v roce 1854 jej prodali rakouskému státu ve značně zchátralém stavu.

O rok později, tedy roku 1855, zde byla zřízena ženská trestnice. Budova bohužel díky tomu podlehla zvláštním úpravám a většina cenných maleb a štukových výzdob vzala za své. Výše zmíněná květinová zahrada byla změněna na zeleninovou a sloužila potřebám kuchyně v trestnici. V roce 1909, byla trestnice zrušena. Roku 1913 koupil budovu olomoucký arcibiskup František Sáleský Bauer, pro potřeby lidové strany. V době 1. světové války byl ale v zámku zřízen lazaret pro raněné vojáky, takže Bauerův sen vybudovat zde středisko katolických spolků se částečně realizoval až po skončení války.

V roce 1945 přešel zámek do majetku města o pět let později v něm sídlil Klub pracujících. Od roku 1996 procházel zámek generální opravou, která je z velké části hotova. Zrenovované prostory nabízejí divadelní sál pro cca 300 lidí, v přízemí je umístěna kavárna s letní terasou, v kamenném sklepení se nachází M-klub, ve kterém se konají koncertní i divadelní představení. Na podzim 2014 bylo slavnostně otevřeno jižní křídlo zámku, kde po rozsáhlé rekonstrukci našlo své prostory Muzejní a galerijní centrum.

Historie čerpána z webu

http://www.info-vm.cz/zamek-zerotinu/os-2960

Zámek Žerotínů ve Valašském Meziříčí je držitelem turistické známky č.2575.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/zamek-zerotinu-valasske-mezirici-c2575