Zříceninu Rytířské síně u Mladče jsme poprvé navštívili během červencového výletu roku 2005, jen pár dní poté, co jsme si koupili první auto. Po příjezdu do zmíněné hanácké vsi jsme náš zelený korejský povoz zaparkovali na návsi a uličkou zamířili k jeskyním. Když jsme si je prošli, vrátili jsme se zpátky k autu, vzali si potřebné věci a vydali se do lesa. Poprvé jsme kráčeli po modré turistické značce, která nás posléze přivedla k rozcestí pod Rytířskou síní. Na rozcestníku jsme si zkontrolovali, že jsme sem z mladečské návsi urazili pouhých 1,5 kilometru a pak jsme se začetli do textu na informační tabuli s číslem 9. Ta nám prozradila fakta o romantických stavbách, kterými si majitelé panství Lichtenštejnové vylepšili svůj zámecký park. Jedním z těchto okrasných prvků byla zmíněná Rytířská síň, ke které jsme se vzápětí vydali. Vyběhli jsme nahoru na skálu, kde síň stávala a prohlédli si její zbytky. Potom jsme se vrátili na rozcestí pod skálou a zamířili ke krasovým pramenům, ale o nich již vypráví jiný můj článek. Pro vášnivé čtenáře je v sekci Velké povídání o výletech připraven cestopis Jak jsme poprvé navštívili Mladečské a Javoříčské jeskyně.

Uběhlo dlouhých šest let, když jsme zříceninu Rytířské síně navštívili podruhé. Stalo se tak opět v červenci, ale v kalendáři se psal již rok 2011. Tentokrát jsme na návsi odložili stříbrné francouzské auto a znovu zamířili do podzemních chodeb s krápníkovou výzdobou v Mladči. Pak jsme se vrátili k autu, vzali si batohy a vydali se, stejně jako o šest let dříve, za zajímavostmi na naučné stezce Třesín. Totožná lesní cesta nás vedla územím, které do roku 1945 vlastnili Lichtenštejnové a jak už jsme dávno věděli, byli to právě oni, kdo v původním zámeckém parku nechal vybudovat několik okrasných prvků. Když jsme dorazili na staré známé rozcestí, krátce jsme si prohlédli chytrou tabuli s nákresem síně. Stavbu jsme tak viděli v podobě z přelomu 19. a 20. století, kdy se ještě na skále nad námi vypínala v celé své kráse. Pak jsme po chodníčku zamířili vzhůru na plácek, kde jsme si prohlédli zbytky síně a potom jsme si zde krátce odpočinuli. Najedli jsme se a potom jsme sešli dolů na rozcestí. Další naše kroky vedly opět k Řimičským vyvěračkám, ovšem jak to bylo dál, to vám už prozradí cestopis Jak jsme v červenci zase navštívili Mladečské jeskyně a naučnou stezku Třesín.

Potřetí jsme si jeskyni Podkova prohlédli ve zcela jiné kompozici, než při předchozích dvou letních návštěvách. Do okolí Mladče jsme se totiž vydali na konci října roku 2012, kdy podzim ukázal vlídnou tvář a toho jsme využili ke krátkému výletu. Náš stříbrný povoz opět odpočíval na mladečské návsi, z níž jsme tentokrát zamířili rovnou doprava úzkou uličkou mezi domy, která se záhy změnila v polní cestu okolo zahrádek nad Mlýnským potokem. Prošli jsme okolo opuštěných chatek a sledovali modrou turistickou značku, která nás přivedla na nenápadné rozcestí. Zde jsme odbočili doprava, sestoupili k našemu oblíbenému Čertovu mostu, pokračovali dolů k jeskyni Podkova a dále na rozcestí pod Rytířskou síní. Tentokrát jsme se u cedule dlouho nezdrželi a po listím zapadaném chodníčku jsme rychle vystoupali na skálu, na níž síň stávala. Měla podobu antického chrámu s šestnácti jónskými sloupy, kde se podávalo občerstvení při výletech šlechty a honech. Bohužel síň se v roce 1910 zřítila a na místě zůstala stát jen část. Když jsme si vše prohlédli, odlovili jsme kešku a sestoupili zpět k informační ceduli. O kousek dál jsme v potoce našli další zbytky jónských sloupů a pak jsme opět zamířili ke krasovým pramenům. Další události lehce strašidelného výletu vám již odhalí cestopis s názvem Jak jsme se u Mladče nebáli čerta ani psa Baskervilského.

Trvalo téměř dvanáct let, než jsme Rytířskou síň poctili návštěvou počtvrté a jelikož se tak stalo v lednu 2024, okolní prostředí vypadalo úplně jinak. A rozdílné bylo i auto, kterým jsme sem přijeli. Naše černé SUV jsme odložili na parkovišti u okraje obce a vyrazili vstříc notoricky známé naučné stezce. Opět jsme kráčeli po modré turistické značce, která nás protáhla přes Čertův most a kolem jeskyně Podkova až na rozcestí pod Rytířskou síní. Zatímco sloup se šipkami vypadal stejně, chytrá cedule se převlékla do moderního hávu a vyměnila devítku za osmičku. Potěšil nás také nový text a fotka z roku 1900, kdy síň ještě stála ve své plné kráse. Když jsme si nové informace pročetli, vydali jsme se po zasněženém chodníku nahoru na skálu. Možná právě tudy jezdily k síni povozy, které sem pro různé kratochvíle vozily panstvo či zásoby jídla pro jejich nenasytná bříška. Každopádně k síni vedlo více cest, nicméně my jsme si vždy vybrali tu stejnou. Brzy jsme dorazili na plac se zbytky jónských sloupů a jeden z nich jsme využili k pikniku, takže jsme si alespoň na chvíli připadali stejně jako zámečtí hosté před 130 lety. Během hodování jsme se rozhlédli nejen kolem sebe, ale díky opadaným stromům jsme konečně dobře viděli na budovu Nových Zámků. Bývalé šlechtické sídlo stálo na druhé straně údolí, stejně jako další romantické stavby, na které se odtud panstvo dívalo. Další návštěvníci se pak procházeli po okraji skály, která byla upravena tak, aby se po něm hosté mohli bezpečně pohybovat a kochat výhledy. Cesty byly zasekány do skály, stromy odstraněny a přes průrvy vedly dřevěné mosty. Když jsme dojedli, vrátili jsme se stejnou cestou dolů na rozcestí a zahleděli se do zamrzlých vod rybníčku. Pod ledem se totiž nacházely další zbytky síně a kromě nich jsme v zimě dobře viděli zmíněný rybníček, jenž byl rovněž upraven pro kratochvíle přijíždějících hostů. Cesta vedla přes několik ostrůvků, které byly spojeny dřevěnými mosty a později sypaným valem, který se dochoval dodnes. Po chvilce jsme zamířili tradičně k Řimičským vyvěračkám. Chcete-li vědět, co jiného jsme v tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme se v zimě prošli po naučné stezce Třesín.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/mladec-zricenina-rytirske-sine​

Historie :

Rytířská síň se nacházela na vrcholu kopce a bývala součástí velkoryse řešeného krajinného areálu v okolí Nových zámků a Mladče. Území spadalo do úsovského panství, které v letech 1597 - 1945 patřilo Lichtenštejnům. Rytířská síň byla vystavěna v první polovině 19. století a měla podobu antického chrámu s šestnácti jónskými sloupy. Sloužila pro podávání občerstvení při reprezentačních honech. Na skálu vedlo několik cest pro pěší, jezdce na koních a dokonce i pro povozy. Okraj skály byl upraven tak, aby se po něm hosté mohli bezpečně pohybovat a kochat výhledy. Cesty byly zasekány do skály, stromy odstraněny a přes průrvy vedly dřevěné mosty. V roce 1880 byla opravena střecha síně, ale o třicet let později se celá síň zřítila, za což podle některých zdrojů mohli vandalové. Dodnes se zachoval jen jeden sloup a několik patek. Další části sloupů jsou vidět dole pod skálou v bažinatém jezírku, jen pár metrů od rozcestníku. Pro kratochvíle přijíždějících hostů bylo upraveno i toto jezírko. Cesta vedla přes několik ostrůvků, které byly spojeny dřevěnými mosty a později sypaným valem, který se zachoval dodnes.

Historie čerpána z webu

https://www.hrady.cz

Rytířská síň u Mladče nemá turistickou známku.