Budišov nad Budišovkou jsme svou návštěvou poctili dvakrát a shodou okolností se tak stalo vždy v květnu během jednodenních výletů. Když jsme do tohoto města přijeli poprvé, naše stříbrné francouzské autíčko jsme zaparkovali v Partyzánské ulici a poté jsme navštívili muzeum břidlice a prošli se po krásném kamenném mostě. Pak jsme popojeli na nedaleké Halaškovo náměstí, kde jsme si prohlédli radnici, betonovou kašnu a následně jsme krátce prozkoumali exteriér kostela Nanebevzetí Panny Marie. Potom jsme již odjeli do města Vítkov, ale o tom, co jsme v něm viděli, již pojednávají jiné moje články. Chcete-li vědět, co dalšího jsme ten den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme na hradě Vikštejn dostali zadarmo klobásy.

O dlouhých dvanáct let později jsme do Budišova nad Budišovkou přijeli podruhé a hlavním důvodem, proč jsme do tohoto turisty opomíjeného kraje zavítali znovu, byla nová rozhledna Halaška, postavená asi tři kilometry od města. Zároveň jsme si prohlédli stejné památky jako během prvního výletu, jelikož jsme byli zvědavi, jestli se na nich za ty roky něco nezměnilo a také jsme objevili pár nových zajímavostí. Do města, jehož název byl možná odvozen od Budiše, opata olomouckého kláštera Hradisko nebo od bud horníků, kteří zde sídlili ve 13. století, jsme tentokrát přijeli černým SUV korejské výroby a mimo jiné jsme se podrobněji věnovali obhlídce jednolodního kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Po příjezdu na Halaškovo náměstí jsme auto zaparkovali jen pár metrů od pískovcové sochy Panny Marie Immaculaty, stojící před průčelím farního kostela a obešli si zajímavosti v centru města. Pak jsme znovu stanuli před svatostánkem, jenž byl postaven v letech 1745 – 1756 a zahájili jsme jeho obhlídku. Na rozdíl od první návštěvy nám podívanou hodně pokazilo lešení, obepínající kostel jako svěrací kazajka, ale nedalo se nic dělat, zřejmě již bylo nutné provést na této stavbě nějaké nutné opravy. Obhlídku jsme započali na průčelí kostela, jehož dvě stejně vypadající věže nad námi čněly až k nebesům a vůbec to nevypadalo, že kvůli nedostatku finančních prostředků byly k lodi přistavěny dodatečně až v roce 1912.

Pod mohutnými cibulovými báněmi s lucernami a kříži na vrcholu jsme uviděli hodiny, na nichž jsme si zkontrolovali správný čas a o něco níže jsme shlédli zvonicové patro se dvěma bronzovými, a jedním železným zvonem, které prosvětlovala okna s půlkruhovým záklenkem. Pod nimi se nacházela římsa, pod kterou byla kulaté okénka a nížeji jsme spatřili další dvě vysoká okna nad sebou. V přízemí pod nimi jsme uviděli dva vchody, přičemž ten třetí, hlavní se nacházel uprostřed mezi věžemi. Mezi věžemi jsme našli opět dvě okna s půlkruhovými záklenky a nad římsou jsme obdivovali pěkný štít s volutovými křídly a freskou Panny Marie, držící v náručí děťátko.

Pak jsme se vydali blíže a po širokém schodišti jsme přišli k hlavnímu vchodu, nad nímž jsme si prohlédli znak mecenáše a patrona kostela kardinála Troyera a přečetli si nápis Troierianae Pietatis Monumentum. Potom jsme zkusili vstoupit dovnitř, ale bylo zavřeno a tak jsme interiér se sedmi oltáři,  obrazy svatých, křížovou cestou či cechovními znaky neviděli, což nás docela mrzelo. Následně jsme si vedle vchodu prohlédli sochu Panny Marie z druhé poloviny 19. století a na druhé straně dveří naším očím neunikla mramorový kříž s litinovou figurou ukřižovaného Ježíše Krista. Po pravé straně dveří visela černá pamětní deska s textem, upomínající na dva místní faráře Franze Horáka a Josefa Veselého, který zde před 12 lety ještě nebyla.

Vzápětí jsme se vydali na obchůzku kolem kostela s profilovanou přední části lodi, v níž jsme našli tři malá okénka nahoře, pod kterými se vždy nacházelo vysoké okno s vitrážemi. V druhé polovině lodi jsme narazili na Loretánskou kapli s obdélníkovými okny, ale bohužel jsme ji nemohli blíže prozkoumat, protože nám v tom bránil plot. Zároveň jsme míjeli několik hospodářských budov, jimiž byla stodola s chlévem, které jako součást kostelního památkového areálu nemohly být zbourány, i když už dávno nesloužily svému účelu, tak snad v budoucnu najde nějaké smysluplné využití. Za autobusovou zastávkou jsme dorazili k půlkulatému presbytáři bez oken, z něhož kolmo vybíhala kamenná ohradní zeď, obíhající přilehlou farní zahradu.

Když jsme si závěr kostela prohlédli, vrátili jsme se stejnou cestou zpět před kostel a vzápětí jsme se začali věnovat druhé straně lodi. Ta vypadala podobně jako její protější kolegyně, ovšem navíc jsme zde našli sakristii, vybavenou uvnitř barokním nábytkem a uměleckou výzdobou. Nejvíce nás zde však zaujal starý smírčí kříž ze 16. století a vedle stojící mladší bílý křížek z roku 1946, které se ukrývaly v trávě, jakoby se před nám chtěly schovat. Neuspěly a se zájmem jsme si je prohlédli. Jen o pár metrů dál trčela zajímavá stéla označená letopočtem 1699, nad kterým jsme si přečetli nápisem v latině a další texty jsme k našemu překvapení nalezli v omítce kostela nedaleko vchodu, k němuž jsme se po obhlídce křížů vrátili.

Když jsme si svatostánek obešli, zamířili jsme k bývalé barokní faře, postavené v letech 1733 - 1734 vedle farního kostela. Před námi stála jednopatrová stavba s vysokou valbovou střechou pokrytou jak jinak než břidlicí, které v těchto končinách bylo dost a dost. Krátce jsme si objekt na půdoryse čtverce s okny ve zdobných šambránách prohlédli, tak jsme se vrátili k našemu autu a přečetli si něco o historii města Budišova nad řekou Budišovkou. Po přečtení dostupných faktů jsme nastartovali a odjeli k nedaleké sportovní hale, u které jsme náš povoz zaparkovali. O chvíli později jsme vyrazili za výhledy, které nám nabídla rozhledna Halaška, nicméně další informace vám poskytne již jiný článek. Chcete-li vědět, co jiného jsme zde poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme navštívili Budišov nad Budišovkou a Město Libavá.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Budisov_nad_Budisovkou_-_kostel_Nanebevzeti_Panny_Marie/​

Historie : 

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Budišově nad Budišovkou byl postaven v letech 1745 – 1755. Zásluhu na tom má kardinál Ferdinand Julius, hrabě Troyer, který poskytl finance a stal se patronem stavby. Předpokládá se, že architektem byl Nicolas Thalherr, protože je zmíněn na jednom z dobových úředních dokladů. Roku 1767 proběhlo vysvěcení zvonů olomouckým biskupem, hrabětem z Scherfenbergu. V roce 1899 byly šindele na střeše vyměněny za břidlici a o sto let později byly dány nové břidlice. Roku 1912 byla pořízena mozaiková okna, dokončila se přístavba věží a do kostela byla zavedena elektřina. Poslední opravy probíhaly v letech 2022 – 2023.

Interiér :

První varhany pro budišovský kostel vyrobil libavský varhaník Johan Georg Schwarz v roce 1758. Měly 19 registrů, velikost varhan byla asi 5 metrů. V roce 1930 byly nahrazeny novými od firmy Rieger Krnov. Ty mají 30 registrů, jsou dvoumanuálové, 8 rejstříků mají manuálové pedály. Postaveny byly v barokním slohu, zdobené hlavičkami andělů. Mají 1900 píšťal ve velikostech od 5cm do 5m. Hlavní oltář je zasvěcen Panně Marii, dál následují: oltář sv. Josefa, oltář sv. Jana Nepomuckého, oltář Bolestné Panny Marie, oltář sv. Srdce Ježíšova a oltář sv. Antonína. Nad barokní zákristií a nad Loretánskou kaplí jsou zbudovány oratoře, to jsou v podstatě malé kůry. Interiér kostela je zdoben obrazy svatých, včetně obrazové křížové cesty. Některé oltáře jsou také doplněny sochami svatých. Okna jsou zdobena vitrážemi, je doloženo, že nejméně dvě tato okna byla zhotovena v dílně v Innsbrucku. Při levé straně lavic jsou upevněny dřevěné tyče s vyřezávanými hlavicemi, představující znaky budišovských cechů.

Historie čerpána z těchto webových stránek

http://www.hrady.cz/index.php?OID=6136

http://www.hrady.cz/index.php?OID=3043

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_Nanebevzet%C3%AD_Panny_Marie_(Budi%C5%A1ov_nad_Budi%C5%A1ovkou)

Budišov nad Budišovkou je držitelem turistické známky č.1089.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/budisov-nad-budisovkou-c1089