Kostel sv. Havla jsme poprvé poznali v rámci jednodenního výletu, který jsme strávili v Teplicích nad Bečvou a blízkém okolí. V onen páteční říjnový den oblohu obsadily mraky, ale naštěstí vůbec nepršelo, takže jsme si suchou nohou mohli projít hrad Helfštýn, poznat pár církevních památek v Hranicích, toulat se lázeňským areálem v Teplicích a také prozkoumat přilehlé jeskyně. Na závěr výletu jsme odjeli do Podhoří a po příjezdu do této obce jsme náš stříbrný vůz zaparkovali u kostela sv. Havla, který byl postaven zřejmě na přelomu 13. a 14. století. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1446, kdy měl zcela jinou podobu než v době naší návštěvy, nicméně i tak nám připomínal staré svatostánky, které ještě nepoznamenala barokní přestavba.

Vzápětí jsme se pustili do jeho zevrubné obhlídky, přičemž jsme si jej obešli kolem dokola, takže nám nemohlo uniknout, že se uvnitř svítí. Když jsme pak potkali starší paní s kýblem v ruce, dovtípili jsme se, že jsme sem nepřijeli v době mše. Nechtěli jsme paní rušit při úklidu a tak jsme dovnitř nešli, navíc jsme se u svatostánku nemohli dlouho zdržovat, neboť nás čekal ještě průzkum nedaleké zříceniny hradu Drahotuš. Když jsme se ke kostelu později vrátili, byla už skoro tma a špatně se nám objekt fotil, takže jsme další průzkum nechali na další návštěvu. Vrátili jsme se k autu a odjeli domů do Olomouce. Chcete-li se dozvědět, jak probíhal celý náš výlet, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme prozkoumali hrady Helfštýn a Drahotuš, jenž vám prozradí, co jiného jsme v tento den zažili.

Podruhé jsme si kostel sv. Havla prohlédli během jednodenního výletu, který jsme podnikli o letních prázdninách. Tehdy jsme o červencových státních svátcích nechtěli cestovat moc daleko od Olomouce, ale nejbližší okolí jsme měli prozkoumané celkem dost. Při pohledu do mapy nám přece jen padlo do oka několik míst, které splňovaly naše představy a tak jsme nasedli do našeho francouzského vozidla a vyrazili na sever. Cesta po dálnici uběhla docela rychle a brzy jsme dorazili do Slavíče, kde jsme se prošil tunelem. Následně jsme si prohlédli Jezernické viadukty a pak jsme odjeli do obce Podhoří, kde jsme u kostela sv. Havla znovu zaparkovali náš stříbrný vůz. Podařilo se nám ho nechat takřka na stejném místě jako před pěti lety, kdy jsme sem přijeli poprvé a když jsme vystoupili z auta, pouze jsme na svatostánek hodili jedno oko.

Jeho obhlídku jsme si nechali na později a vzápětí jsme si začali chystat věci a potraviny na cestu, jelikož nás čekalo 6,5 kilometru pochodu s téměř 300 metrovým převýšením bez možnosti zakoupení občerstvení, takže jsme se museli spolehnout na vlastní zásoby. Sbalili jsme vše potřebné do batohu a vyrazili na procházku kolem kopce Juřacka. O tři a půl hodiny později se před námi kostel objevil poté, co jsme zmíněný kopec obkroužili a protože jsme měli tentokrát podstatně více času, pořádně jsme si církevní stavbu prohlédli. Kráčeli jsme kolem kamenné zdi až ke vstupní brance, kterou jsme vešli na hřbitov, obklopující bezprostřední okolí kostela. Obhlídku svatostánku jsme zahájili u věže s jehlancovou střechou, která byla k lodi kostela přistavěna před rokem 1717, kdy nahradila starou dřevěnou zvonici.

Pod střechou věže nacházelo zvonicové patro, na němž jsme napočítali tři okna s půlkruhovým záklenkem a jedno malé obdélníkové, za nimiž se ukrýval zvon ulitý v roce 1717 a druhý, vyrobený v osmdesátých letech 20. století v dílně L. Dytrychové z Brodku u Přerova. Na zbytku věže jsme pak našli už jen malá okénka, pouštějící minimum světla na schodiště vedoucí ke zvonům a pak jsme již přistoupili ke dveřím. Vstup byl však zavřený a tak jsme trochu litovali, že jsme si interiér neprohlédli o pět let dříve, kdy se nám tato možnost nabízela. Pokračovali jsme tedy obhlídkou exteriérů kostela a na jeho boční straně jsme spatřili sluneční hodiny, umístěné mezi dvě okna s půlkruhovým záklenkem. Pak jsme došli k přistavěné sakristii, u níž se nacházelo třetí identické okno a když jsme přípravnu kněžích minuli, ocitli jsme se u plochého presbytáře, na němž bylo jediné kruhové okénko.

Následně jsme se přesunuli na druhou stranu lodi bez oken, na které jsme našli boční kapli a u věže na nás pak čekal vstup na hudební kruchtu. Poslední věcí, kterou jsme na kostele viděli, byla věžička na konci střechy, nazývaná sanktusník, v níž se ukrýval malý zvonek, používaný při mších. Více nám toho kostel sv. Havla nenabízel a tak jsme zamířili k našemu povozu, jímž jsme odjeli za obec Podhoří k dálnici D1. Nicméně jsme ještě neměli v úmyslu odjet domů, protože nás o pár minut později ještě čekalo seznámení s ochráncem stáda. Chcete-li vědět, jak probíhal celý náš výlet, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme obešli Juřacku nikoli Juračku, jenž vám prozradí, co dalšího jsme v tento den zažili. Pokud jste navštívili také tyto místa, napište pod článek svůj komentář. Děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Podhori_-_kostel_sv._Havla​

Historie :

Kostel sv. Havla byl v obci Podhoří postaven zřejmě na přelomu 13. a 14. století, nicméně první písemná zmínka o něm pochází z roku 1446. Původní podoba svatostánku není známa, bylo dosud zjištěno pouze ostění dveří u vchodu do lodi kostela. Lomený oblouk dveřního otvoru by mohl potvrzovat existenci gotické jednolodní stavby s obdélným kněžištěm. Přízemí předsunuté věže kostela je zaklenuto jedním polem křížové klenby s hřebínky, což by mohlo poukazovat na pozdější vznik věže. Roku 1662 byla u kostela vystavěna dřevěná zvonice. Věž byla přistavěna před rokem 1717. Hudební kůr nesený dvěma mohutnými pilíři byl zděný a již ve druhé polovině 18. století nesl varhaní pozitiv. Vcházelo se na něj po několika schodech z vnější strany severní zdi věže. Loď kostela měla plochý rákosový strop. Vzhled kostela se v průběhu staletí značně proměnil, ale nedochovaly se písemné záznamy o zásadní přestavbě. Na počátku 19. století prováděny jen běžné opravy. V roce 1807 získala střecha kostela novou krytinu a jen za šindele bylo z kostelních peněz vynaloženo 205 zl. 42 kr. Roku 1805 byl dokonce kostelní mobiliář z farního kostela v Drahotuších hromadně odvezen do Slezska a roku 1807 museli farníci vyplácet stříbrné předměty. V roce 1871 bylo při generální vizitaci nařízeno vystavět novou sakristii. Roku 1876 byla v kostele položena nová dlažba místo staré cihelné. Ve druhé polovině 19. století nechal místní duchovní provést více nutných oprav. Přesto byl kostel v tak špatném stavu, že se v září roku 1900 zřítila část stropu a poškodila mobiliář kostela, zejména varhany. Na věži kostela sv. Havla v Podhoří byly roku 1662 zavěšeny tři zvony. V roce 1717 byl zhotoven nový zvon, patrně jako náhrada za ztracený, nebo puklý zvon. V roce 1925 byl pořízen nový zvon Panna Marie za puklý zvon sv. Vavřince. Po obou světových válkách zůstal v Podhoří pouze jeden zvon ulitý v roce 1717. V osmdesátých letech 20. století byl na kostelní věž slavnostně zavěšen nový zvon z dílny L. Dytrychové z Brodku u Přerova. Současná podoba kostela je tedy výsledkem několika etap přístaveb.

Interiér :

O původním vybavení kostela nejsou žádné zprávy. V roce 1662 byla na jediném oltáři podhorského kostela instalována modrá deska s vyobrazením kalicha a citátem z epištoly sv. pavla o kalichu, patrně ještě pozůstatek luterství. Po roce 1662 byl pořízen nový oltářní obraz. Oltář mohl být obnovován v poslední čtvrtině 18.století, jak lze soudit podle plastik světců dodnes umístěných po stranách oltáře. Plastiky ale mohly být do podhoří přemístěny druhotně, ze zrušeného oltáře jiného kostela. V sedmdesátých letech 19. století byl oltář zchátralý, proto byl roku 1876 pořízen nový pozlacený oltář s výzdobou od Ferdinanda Pěčka z Místku, který byl pořízen z darů obyvatel obcí Podhoří a Uhřínov. Drobná bronzová plastika Krista ze starého svatostánku byla připevněna na křížek bočního oltáře. Na přelomu 19. a 20. století byl na hlavním oltáři umístěn obraz sv. Havla a v nástavci obraz korunování Panny Marie. Velký obraz nesli dva andělé a po stranách oltářního nástavce se nacházely dvě plastiky světců. Na oltářním retabulu se nacházel Beránek boží. Současný oltář kostela je s největší pravděpodobností sestaven z několika částí s různou dobou vzniku. Původní kamenná křtitelnice v kostele byla ještě ve druhé polovině 17. století, kdy již ve filiálním kostele nebylo povoleno křtít. V roce 1950 byla na farním dvoře kamenná křtitelnice, snad renesanční z druhé poloviny 16. století, která mohla být identická s kamennou nádobou uváděnou v popisu kostela z roku 1662. V roce 1882 zhotovil Ferdinand Pěčka novou křtitelnici u zdi, nad níž byl umístěn reliéf Kristova křtu. Křtitelnice je v kostele dodnes. Původní Kazatelna byla dřevěná, v roce 1748 byla opravena na náklady kostela. Vcházelo se na ni dveřmi, nikoliv po schůdkách, jako je tomu dnes. V roce 1880 byla objednána nová, dřevěná kazatelna. První varhany byly pořízeny v roce 1883 u firmy bratří Riegrů v Krnově. V roce 1900 byly poškozeny zřícením stropu kostela do té míry, že bylo nutné koupit nové. Kolaudaci varhan provedl dómský kapelník Josef Nešvara 10. června 1901.

Historie čerpána z webu

http://www.historie.hranet.cz/nedavno/kn03/21.pdf

Obec Podhoří nemá turistickou známku.