Beskydy se staly jednou z našich nejoblíbenějších destinací, kam jsme se velice rádi vraceli, jelikož nás zdejší drsná a zároveň krásná krajina naprosto okouzlila. Občas jsme na československé pomezí z Olomouce vyrazili na jednodenní výlet, ale strávili jsme zde i pár celotýdenních dovolených, které nám daly více času pro důkladnější prozkoumání tohoto kouzelného pohoří. Jednoho roku jsme si na sedm dní pronajali luxusní srub v kanadském stylu, který si jeho majitel postavil na zelené louce teprve nedávno a tak dřevěný domek ještě voněl novotou. Dovolenou jsme si naplánovali na začátek letních prázdnin, kdy se rozlehlá obec Velké Karlovice stala na jeden týden naším novým domovem, z něhož jsme každé ráno po vlastnoručně připravené snídani vyráželi na výlety po bližším i vzdálenějším okolí.

Cestou do našeho ubytování jsme se zastavili v Rožnově pod Radhoštěm, kde jsme shlédli největší zajímavosti města, které se nenacházely na území slavného Valašského muzea v přírodě. Po prohlídce skokanských můstků a rožnovského pivovaru jsme se přesunuli do centra města, kde jsme náš stříbrný povoz nechali na bezplatném parkovišti v ulici Bayerova. Vzápětí se od nás oddělil nadšený hledač keší a vyrazil na lov, zatímco my ostatní jsme zamířili ke kostelu Všech svatých. Když jsme k němu dorazili, na ohradní zdi jsme našli dvě černé desky, přičemž jedna nám prozradila otevírací dobu církevního areálu a druhá nás hezky přivítala. Zároveň nám sdělila pár základních informací z historie kostela, jenž byl postaven v letech 1745 – 1750, kdy nahradil starý dřevěný kostelík.

Když jsme si přečetli rozměry jednolodního svatostánku, vstoupili jsme dovnitř areálu a od té chvíle jsme se pohybovali po bývalém městském hřbitově, který jednolodní kostel obklopoval a z něhož se dochovala pouze kostnice. Nízká budova u presbytáře později sloužila jako márnice a když se na hřbitově přestalo roku 1889 pochovávat, postupně zchátrala. Naštěstí byla dva roky před naší návštěvou Rožnova pod Radhoštěm zrekonstruována, když zároveň dostala novou střechu a od té doby byla v letních měsících využívána pro výstavy jako galerie uměleckých děl. Ve stejné době proběhla obnova ohradní zdi, do níž bylo zasazeno 14 kapliček, tvořících jednotlivá zastavení křížové cesty. Moc se nám líbila, snad protože byla vyhotovena v lidovém valašském stylu, jenž vždy lahodil našemu oku.

Každou kapličku totiž kryla stříška s dřevěným štítem a šindelovou střechou, a na všech jsme našli jména donátorů. Zaujalo nás, že obrazy utrpení Ježíše Krista při cestě na horu Olivetskou byly kopie těch původních, vytvořené citlivě malířkou Mgr. Marií Chlebovskou. Obhlídku jednotlivých zastavení s pěknou květinovou výzdobou jsme vzali od čísla čtrnáct po jedničku a poté jsme se již začali věnovat samotnému baroknímu svatostánku. Ocitli jsme se u předsunuté věže, vysoké 50 metrů, která byla zakončena cibulovitými báněmi a makovicí s křížem. Za okny s půlkruhovým záklenkem jsme tušili přítomnost čtveřice zvonů, jenž byly pořízeny po druhé světové válce jako náhrada za původní zvony, zabavené pro válečné účely a pod korunní římsou jsme spatřili vysoké okno, pouštějící světlo na hudební kůr.

O něco níže jsme pak našli otevřené dveře, čehož jsme pochopitelně využili a vešli do útrob kostela. V předsíni kostela jsme narazili na mohutnou, dřevěnou plastiku Krista na kříži od neznámého autora a na protější zdi našim očím neunikl cenný anonymní obraz Piety. Pak jsme vešli do lodi, kde jsme si nejprve prohlédli barokní oltář s mohutným sloupovým retabulem a s velmi cenným obrazem Všech svatých od vynikajícího vlámského malíře Anthonise Schoonjanse. Před druhou světovou válkou bychom v interiéru kostela našli další čtyři postranní oltáře, ale ty byly nahrazeny ornamentální výmalbou. Dále jsme viděli pěknou křtitelnici z šedého polského mramoru, pseudorománskou kazatelnu a novější dřevěné obrazy křížové cesty od místního umělce B. Knilla, mezi nimiž se nacházelo sousoší svatého Cyrila a Metoděje.

Když jsme zvedli hlavy, tak jsme na stropě objevili zdařilé nástropní fresky, které se nám rovněž líbily. Klenbu lodi a presbytáře vyzdobil Gustav Přeček starší ze Šternberka, kde se narodil nejstarší člen naší výpravy. Na kruchtě jsme spatřili nové varhany, které byly posvěceny až roku 2001 a poté jsme útroby svatostánku opustili. Nalevo od vchodu jsme minuli pískovcový kříž s korpusem Krista a pak jsme se věnovali boční straně kostela, na níž jsme napočítali tři okna s půlkruhovými záklenky, umístěné do lisénových polí. Na konci lodi jsme narazili na přistavěnou čtvercovou sakristii a poté jsme již stanuli u půlkruhové presbytáře. Kněžiště prosvětlovala dvojice identických oken jako na kostelní lodi a na střeše presbytáře jsme spatřili malou věžičku s lucernou a cibulovou makovicí.

Poté jsme minuli dřevěný kříž a prohlédli si druhou boční stranu stavby, na které se nacházely dva vedlejší vchody. Pak jsme znovu zamířili k ohradní zdi, do které byla kromě zmíněné křížové cesty zabudována ještě kaple sv. Huberta, vysvěcené po rekonstrukci v roce 2013. Uvnitř jsme našli obraz stejného světce od Marie Chlebovské ze Zubří a to bylo vše, co jsme v církevním areálu viděli. Když jsme se poté pohybovali po Rožnově pod Radhoštěm, občas jsme uslyšeli vyzvánění zvonů z kostela Všech svatých a vůbec nám nepřipadlo, že by nějak smutně odbíjely. Známá lidová píseň Rožnovské hodiny tedy zřejmě vznikla podle zvuku zvonů starého kostela, který zde už nestál, ale přesnější informace jsme nezjišťovali. Poté, co jsme sypaným chodníčkem prostor kostela opustili, vrátil se k nám lovec keší a pochlubil se svými nálezy.

Vyprávěl, že když nás na parkovišti opustil, odešel k nedaleké sokolovně, kde odlovil první kešku a následně pokračoval ulicí Sokolská, na jejímž konci zašel do lesíka pru druhou ukrytou schránku, kterou jsme objevil u Drápalova kříže z roku 1818. Název kříže však neměl nic společného s rohatým, kterého proslavila pohádka s Čerty nejsou žerty, nýbrž jej zde nechal vztyčit rožnovský radní Cyril Drápal. Potom se ulicemi Ve Včelíně, Na drahách a Hrnčířská vydal k pomníku místního rodáka Čeňka Kramoliše, který v Rožnově pod Radhoštěm působil jako učitel a později školní inspektor. Napsal asi 40 knih, povídek, historických románů a pedagogických pojednání, takže si svůj pomník rozhodně zasloužil. Po třetím úspěšném odlovu se vrátil k nám a společně jsme zamířili na náměstí T. G. Masaryka, ale o tom, co jsme na něm viděli, již vypráví jiný můj článek. Jak probíhalo celé naše putování Rožnovem pod Radhoštěm, to se dozvíte v sekci Velké povídání o výletech, kde je pro vás připraven cestopis s názvem Jak jsme v Rožnově pod Radhoštěm strávili horký červencový den.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/roznov-pod-radhostem-kostel-vsech-svatych

Historie :

Kostel Všech svatých byl v Rožnově pod Radhoštěm vystavěn v letech 1745 – 1750, kdy nahradil starý dřevěný kostelík. Kvůli probíhajícím nepokojům byl však včetně interiérů definitivně dokončen až v roce 1752. Od doby výstavby prošel rožnovský kostel řadou větších i menších oprav a rekonstrukcí. Z historických materiálů lze například vyčíst, že při opravě v roce 1805 byla vyměněna kopule, v roce 1876 pak vyměněna plechová střecha za šindel. Dalších oprav se kostel dočkal po 2. světové válce, za které byla střešní krytina i zvony zrekvírovány na válečné účely. Při rekonstrukci horní části věže roku 2007 se našly tři tubusy a měděná schránka s dokumenty a fotografiemi z let 1876–1909. Po rekonstrukci byly historické i současné materiály opět uloženy do tubusů a vloženy do makovice v báni kostela.

Interiér :

Původní barokně-rokokový interiér s hlavním oltářem a dvěma oltáři bočními byl v letech 1833 – 1834 doplněn o další dva postranní oltáře (sv. Jana Křtitele a Spasitele na kříži) a v r. 1851 byl jako projev díků za přestálá utrpení v letech 1847 – 1848 (kraj byl tehdy sužován hladomorem a tyfovou epidemií) postaven ještě pátý oltář zasvěcený Panně Marii Bolestné. V letech 1890 – 1892 byla uskutečněna rozsáhlá rekonstrukce interiéru, která přinesla částečný odklon od původní stylové linie. Čtyři postranní barokní oltáře byly nahrazeny oltáři pseudogotickými (v duchu tehdejší nové klasicistní umělecké vlny). Oltář sv. Jana Křtitele byl zrušen zcela a jeho místo zaujala stroze zdobená křtitelnice z šedého polského mramoru. Původně barokní kazatelna byla nahrazena novou v pseudorománskémstylu. Nesporným uměleckým přínosem rekonstrukce se staly zdařilé nástropní fresky, jimiž vyzdobil klenbu lodi a presbytáře Gustav Přeček st., ze Šternberka. Gustav Přeček ml., z Olomouce opatřil vnitřní chrámové pilíře působivou ornamentální výmalbou. Také další následné úpravy interiéru (zejména po II. Světové válce, po II. Vatikánském koncilu a v 90. letech min. století) představovaly odklon od původního slohu a vedly k postupnému zjednodušování výzdoby a k prosvětlování celého interiéru. Jednalo o postupné odstranění všech postranních oltářů, nahrazení ornamentální výmalby hladkým světlým nátěrem, odstranění balustrádové mříže mezi lodí a presbytářem s úpravou presbytáře v duchu nové liturgie, náhradu obrazové křížové cesty dřevořezbami od místního umělce B. Knilla či o další dílčí změny. Nejhodnotnějším artefaktem interiéru je barokní oltář s mohutným sloupovým retabulem a s velmi cenným obrazem Všech svatých (dobře identif. je okolo 30 postav světců) od vynikajícího vlámského malíře Anthonise Schoonjanse. Umělcovým učitelem byl další významný vlámský mistr Erasmus Quellin II., jenž byl žákem Petra Pavla Rubense a Anthonise van Dycka. Celá Schoonjansova tvorba je stylem předchůdců výrazně ovlivněna. Nástavbu retabula tvoří plastická kompozice představující Nejsvětější Trojici v den posledního soudu. Oltář vč. retabula je vyřezán ze dřeva, které mistrným fládrováním získalo přesvědčivý mramorový či alabastrový vzhled. Chrámovému kůru dominují nové varhany, posvěcené roku 2001, jejichž designem navrhl ing. arch. Vrba. V předsíni kostela lze spatřit mohutnou, dřevěnou plastiku Krista na kříži od neznámého autora a naproti visící obraz Piety.

Historie čerpána z těchto webů

http://www.farnostroznov.cz/

https://www.nockostelu.cz/kostel/4730/

Město Rožnov pod Radhoštěm je držitelem turistické známky č.2001.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/mesto-roznov-pod-radhostem-c2001