Moravská Třebová - kostel Povýšení sv. Kříže
Na Křížovém vrchu u Moravské Třebové nejprve kolem roku 1500 vznikl hřbitov, který nahradil starší pohřebiště uvnitř města. Současně se založením hřbitova začal být budován dřevěný kostel Povýšení sv. Kříže, jenž byl dokončen někdy před rokem 1505, jelikož tímto letopočtem jsou datovány zvony v sanktusníku. Roku 1575 byla při úpatí kopce postavena renesanční brána a kryté Schody mrtvých. V letech 1602-1604 nechal majitel panství Ladislav Velen ze Žerotína kostel výrazně přestavět či spíše znovu vystavět, tentokrát již ve zděné podobě. Dokončení stavby do roku 1640 datuje hlavní portál v jižním průčelí s erbem Moravské Třebové a erby Ladislava Velena ze Žerotína a jeho manželky Bohunky z Kunovic. Po roce 1653 byl kostel i s kaplí opraven.
Kostel Povýšení sv. Kříže s přilehlým hřbitovním areálem jsme poprvé navštívili v červenci 2014 během jednodenního výletu, který jsme strávili celý v Moravské Třebové. Po příjezdu do města jsme se seznámili s většinou památek v centru a následně jsme se pěšky vydali na Křížový vrch. Vystoupali jsme po krytém schodišti z názvem Schody mrtvých, které bylo postaveno za panování Jana z Boskovic a poté jsme došli ke zmíněnému svatostánku, který nahradil původní dřevěnou stavbu. Dovnitř jsme se bohužel nedostali a kostel s trojbokým presbytářem, hrotitými gotickými okénky a mohutnými opěrnými pilíři jsme si prohlédli pouze zvenku. Nejvíce nás zaujalo několik pozoruhodných renesančních náhrobků z přelomu 16. a 17. století, které se nacházely na zdi u vchodu do svatostánku a zajímavý byl také renesanční portál, nad nímž jsme našli alianční erbovní desku někdejšího majitele města Ladislava Velena ze Žerotína a jeho ženy Bohunky z Kunovic. Když jsme si gotický klenot obešli kolem dokola, vytáhli jsme papíry z historií pozoruhodného místa a seznámili se s jeho historií. Potom jsme se prošli po hřbitova a na závěr jsme si v jeho horná části prohlédli krásné lapidárium, nacházející se v bývalé empírové kapli sv. Markéty. Nahlédli jsme i dovnitř a pár desítek vteřin jsme věnovali obhlídce náhrobních kamenů několika členů šlechtické rodiny Littwitzů z roku 1618. U bývalé kaple dále byly dále k vidění náhrobky měšťanské a náhrobníky z konce 19. století či začátku toho následujícího. Pak jsme se vrátili k bráně a vydali se ke Kalvárii, o které však již vypráví jiný příspěvek. Chcete-li vědět, jak náš výlet pokračoval, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme celý den hledali kešky v Moravské Třebové.
Podruhé jsme kostel Povýšení sv. Kříže nad Moravskou Třebovou navštívili na konci března 2024 během celodenního výletu, kdy jsme se pohybovali ve zmíněném městě a okolí. Tentokrát jsme sem přijeli černým korejským SUV, které jsme odložili u areálu Vojenské střední školy, prohlédli si pomník Jana Žižky, vzali si z auta batohy s věcmi a vydali se po zelené turistické značce do Pekla. Pak jsme vystoupali na rozhlednu Pastýřka a vrátili se po červené značce dolů do města. Další naše kroky vedly na most svatého Jana Nepomuckého, kde jsme si udělali krátkou zastávku a následně jsme se vydali na Křížový vrch. Kráčeli jsme stejnou cestou, kudy putovaly pohřební průvody, aby pozůstalí na hřbitově u kostela uložili rakev s ostatky zesnulých. Brzy jsme přišli ke Schodům mrtvých, na jehož portálu jsme shlédli znaky pánů z Boskovic, letopočet 1575 a přečetli si nápis Selig sind die Todten, die im Herr sterben, v překladu Blaženi jsou mrtví, kteří zemřeli v Pánu. Pak jsme vstoupili dovnitř a po 10 letech znovu stoupali vzhůru po Schodech mrtvých, krytých šindelovou střechou. Zanedlouho jsme minuli smuteční síň a přišli ke hřbitovnímu areálu s gotickým kostelem Povýšení sv. Kříže. Vstoupili jsme na území církevního areálu a zamířili ke svatostánku, který jsme obešli kolem dokola. Na exteriérech stavby se toho za těch 10 let moc nezměnilo a dovnitř jsme se nedostali, takže jsme interiér ani napodruhé neviděli. U kostela jsme si prohlédli pískovcový kříž s Kristem, interesantní náhrobní desky o kousek dál sochu Anděla. Když jsme celý kostel obkroužili dokola, prošli jsme se opět po hřbitově, na němž nás zaujal hrob faráře Josefa Hašky a ten se sochou plačící dívky. Jednalo se hrob Anny Gromesové, jejíž příběh o nešťastné lásce se dočkal mnoha literárních, výtvarných i divadelních zpracování. Potom jsme zamířili nahoru k lapidáriu, nahlédli dovnitř a prozkoumali okolní náhrobky. Líbilo se nám, že u nich byly popisky se jmény, takže jsme měli dokonalý přehled, komu jaký náhrobek patřil. Po prohlídce bývalé kaple sv. Markéty jsme si o celém areálu na mobilních telefonech přečetli důležité informace a poté jsme zamířili dolů k bráně. Další naše kroky vedly na Kalvárii, o níž pojednává samostatný článek. Pro vášnivé čtenáře je pak v sekci Velké povídání o výletech připraven cestopis Jak jsme z nebes v Koclířově spadli do pekla u Moravské Třebové.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/moravska-trebova-kostel-povyseni-sv-krize-a-lapidarium
Historie kostela :
Na Křížovém vrchu u Moravské Třebové nejprve kolem roku 1500 vznikl hřbitov, který nahradil starší pohřebiště uvnitř města. Současně se založením hřbitova začal být budován dřevěný kostel Povýšení sv. Kříže, jenž byl dokončen někdy před rokem 1505, jelikož tímto letopočtem jsou datovány zvony v sanktusníku. Roku 1575 byla při úpatí kopce postavena renesanční brána a kryté Schody mrtvých. V letech 1602-1604 nechal majitel panství Ladislav Velen ze Žerotína kostel výrazně přestavět či spíše znovu vystavět, tentokrát již ve zděné podobě. Dokončení stavby do roku 1640 datuje hlavní portál v jižním průčelí s erbem Moravské Třebové a erby Ladislava Velena ze Žerotína a jeho manželky Bohunky z Kunovic. Po roce 1653 byl kostel i s kaplí opraven. Roku 1661 byla vestavěna dřevěná lomená kruchta s malovanou výzdobou a o 30 let později byl hřbitov obehnán zdí. Při bouři roku 1700 vichřice strhla střechu a značně poškodila věž. Kvůli špatnému stavu se v roce 1785 dokonce uvažovalo o zboření stavby. Na záchraně se podíleli farníci z města a z okolních obcí. Výraznou rekonstrukcí prošel kostel roku 1838, tehdy byla opravena i hřbitovní zeď. Od roku 1958 patří kostel mezi chráněné nemovité památky ČR, ale nebyl příliš využíván. Bohoslužby se zde konaly jen sporadicky, na svátek Povýšení svatého Kříže 14. září a na Dušičky 2. listopadu. Církev neměla na údržbu interiéru dostatek financí a tak se město Moravská Třebová dohodlo na bezplatném převodu památky do svého vlastnictví města a díky tomu byl interiér svatostánku od roku 2024 zpřístupněn veřejnosti.
Interiér kostela :
Interiér kostela byl v době baroka vyzdoben freskami od významného malíře Judy Tadeáše Suppera. Dokončeny byly v roce 1755 a námětem byla legenda o Nalezení svatého Kříže. Velkou cenu mají i manýristické lavice z roku 1632. Právě při jejich opravě na konci 19. století bylo zjištěno, že podlaha kostela je vydlážděna kamennými náhrobníky. Ty byly takto použity v době protireformace. Postupně pak byly vyzvednuty a umístěny do vnější stěny kostela a do lapidária, vzniklého v kapli sv. Markéty. V presbytáři jsou tři dřevěné kříže, které dříve stály na vrcholu Křížového vrchu. Roku 1510 je nechal sejmout a do kostela umístit Ladislav Černohorský z Boskovic a nahradil je kamenným sousoším. Původní kostelní varhany pocházely z roku 1682. Současné jsou od firmy Rieger z Krnova vyrobené v roce 1877. V kostele se nacházely malované epitafy rodiny Zachariáše Schartna z roku 1582, Ondřeje Rollera z roku 1661, manželek Ondřeje Kirschnera z roku 1662, rodiny Ondřeje Mayera z 2. pol. 17. století a oltářní epitaf neznámé rodiny z 2. poloviny 17. století. Dochován je pouze nejstarší epitaf z roku 1582 v městském muzeu. Na kruchtě kostela se nachází malovaný epitafní cyklus pašijí z roku 1661.
Pověsti :
Ke kostelu se vážou i některé pověsti. První z nich vypráví o době, kdy město vlastnil jeho zakladatel Boreš z Rýzmburka. Pasáček měl na Křížovém vrchu nalézt dřevěný kříž, který donesl na hrad na Hradisku do kaple. Kříž se ale každé ráno objevil zpátky na místě, kde jej pasáček našel. Na místě nechal Boreš postavit dřevěnou kapli Nalezení svatého Kříže. Druhá pověst se pojí se sušickým dělníkem, který pracoval v kryptě kostela. Jednomu z nebožtíků zcizil křížek. O půlnoci, když dělník spal, se za oknem jeho domu mihl stín. Umrlec si měl přijít pro svůj křížek a muž na místě zemřel vyděšením.
Historie lapidária :
Na hřbitově, který byl založen již v roce 1499 na Křížovém vrchu kousek výše nad kostelem, se v bývalé empírové kapli sv. Markéty nachází lapidárium. Na lapidárium byla kaple upravena v roce 1912. V době svého vzniku bylo lapidárium jediné na Moravě. Vzniklo z iniciativy vlastivědného badatele a průkopníka památkové péče Aloise Czernyho. Lapidárium chrání ty nejhodnotnější a nejlépe zachované náhrobní kameny členů šlechtické rodiny Littwitzů z roku 1618, ale i náhrobky měšťanské. Všechny náhrobky a epitafy tvoří unikátní soubor náhrobních kamenů typických pro období reformace. Jsou zde ale i náhrobníky až z konce devatenáctého století i ze století dvacátého.
Hřbitov :
Největší pozornost přitahuje hrob Anny Gromesové, který se nachází kousek od hlavní cesty mezi kostelem a lapidáriem, a pokud byste bloudili, navedou vás k němu šipky. Příběh o nešťastné lásce se dočkal mnoha literárních, výtvarných i divadelních zpracování a do města láká i milovníky záhad. Zdaleka nejde jen o tuctovou nešťastnou lásku, jak by napovídal epitaf „Až za hrob může trvat velká láska, ale klid najde až u hřbitovní zdi“. Stalo se tu totiž něco zvláštního, protože na hrobě je uvedeno, že Anna Gromesová byla pohřbena dne 25. 1. 1825 a znovu pohřbena 29. 6. 1934. K čemu tedy v Moravské Třebové došlo? Do Anny Gläserové, dcery revírníka z Karlína, se zamiloval syn třebovského starosty Josef Herkner, ale rodiče ji provdali za Franze Gromese, syna rychtáře z Linhartic. Vynucené manželství vzalo rychlý konec, když Anna necelý rok po svatbě zemřela na chrlení krve. Herkner mezitím zřídil na úbočí Křížového vrchu zahradu, z níž viděl na dům, kde Anna žila. V noci po pohřbu prý tělo své milétajně vykopal a uložil do jiného hrobu na své zahradě. Místu se začalo říkat Annenruhe, Annino odpočinutí, a Herkner tu trávil dlouhé hodiny. Poté, co se v létě roku 1838 zastřelil, zahrada zpustla. Na příběh by se patrně časem zapomnělo, nebýt roku 1924, kdy v lomu na místě bývalé Herknerovy zahrady dělníci objevili skalní sluj s kostrou mladé ženy, ležící na zbytcích zetlelých květin a černého hedvábí. Ostatky těžko mohly patřit někomu jinému, a tak se Anna po více než sto letech zase vrátila do původního hrobu Gromesů. Na něm se záhy objevila socha plačící dívky – lidé jí říkali Pláče. Původní plastiku zničili vandalové, dnešní socha pochází z jiného, již zrušeného hrobu.
Historie čerpána z těchto webů
Město Moravská Třebová je držitelem turistické zámky č.2455.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/moravska-trebova-c2455
