Beskydy se staly jednou z našich nejoblíbenějších destinací, kam jsme se velice rádi vraceli, jelikož nás zdejší drsná a zároveň krásná krajina naprosto okouzlila. Občas jsme na československé pomezí z Olomouce vyrazili na jednodenní výlet, ale strávili jsme zde i pár celotýdenních dovolených, které nám daly více času pro důkladnější prozkoumání tohoto kouzelného pohoří. Jednoho roku jsme si na sedm dní pronajali luxusní srub v kanadském stylu, který si jeho majitel postavil na zelené louce teprve nedávno a tak dřevěný domek ještě voněl novotou. Dovolenou jsme si naplánovali na začátek letních prázdnin, kdy se rozlehlá obec Velké Karlovice stala na jeden týden naším novým domovem, z něhož jsme každé ráno po vlastnoručně připravené snídani vyráželi na výlety po bližším i vzdálenějším okolí.

Cestou do našeho ubytování jsme se zastavili v Rožnově pod Radhoštěm, kde jsme shlédli největší zajímavosti města, které se nenacházely na území slavného Valašského muzea v přírodě. Během procházky městem jsme zavítali do městského parku na břehu řeky Bečvy, kam nás po prohlídce zajímavostí na Masarykově náměstí přivedla ulice Palackého. Cestou jsme minuli památník tohoto slavného českého historika, který byl vyroben roku 1879 z litiny v Blansku, poté jsme prošli kolem budovy městského úřadu a následně jsme se octili v městském parku. Zároveň jsme dorazili do míst, kde ředitel vrchního direktoriálního úřadu zdejšího panství Vilém Josef Drobník založil v roce 1820 rožnovské klimatické lázně pro léčení plicních chorob, přičemž nemocným kromě čistého vzduchu pomáhaly koupele ve vanách, naplněných žinčicí.

Nejdůležitější stavbou léčebného areálu byla budova Lázeňského domu, kterou v letech 1874 – 1875 vystavěla místní firma podle projektu novojičínského architekta Františka Chytila. Rožnovské lázně tak získaly prostory k promenádě za nepříznivého počasí, „konversační salón“ a místo k podávání žinčice. Časem se tu hrálo divadlo a kino, vznikla čítárna. V budově byla také ordinace lázeňského lékaře, kancelář správy lázní a byt domovníka. A právě tuto budovu jsme si prohlédli poté, co jsme obešli tryskající fontánu, zkrášlenou záhonem s mnoha barevnými květy. Nápis u hlavního vchodu do krásného domu jasně prozrazoval účel stavby a navíc jsme na fasádě našli desku, jež nám prozradila základní informace o historii klimatických lázní, které pozitivně působily na kulturní a společenský život v Rožnově.

Dozvěděli jsme se, že město během letní sezony žilo rušným a na místní poměry téměř velkoměstským životem, což jsme si v 21. století už nedokázali moc představit. Největší zásluhu na to měl vídeňský lékař František Polanský, který se roku 1852 ujal vedení lázní, které následně získaly světový ohlas a do Rožnova tak přijížděli hosté z Ruska, Francie, Asie i Ameriky. Zaujalo nás, že žinčici, tedy syrovátku z ovčího mléka do města přiváželi pastevci z okolních horských salaší a potěšilo nás, že zmíněný Lázeňský dům úplně nezchátral, nýbrž že byl roku 2005 krásně zrenovován. Když jsme si text na desce přečetli, obešli jsme dům dokola a narazili tak na hudební altán, který byl nově vybudován na místě starého altánu z roku 1884, nedaleko něhož jsme o pár desítek vteřin později odlovili kešku, týkající se historie lázní.

Vzápětí jsme se vydali k evangelickému kostelu, ale o něm již vypráví jiný můj článek. Po obhlídce církevní stavby jsme zamířili k řece Bečvě, kde jsme u mostu odlovili kešku, věnované historii této stavby a po bezproblémovém nálezu jsme přes něj přešli na druhou stranu. U městské knihovny jsme si připsali další úspěch ve hře Geocaching a potom jsme se vrátili zpátky do parku. Postupně jsme minuli venkovní šachy, pomník obětem obou světových válek a dětské hřiště, za nímž jsme park opustili a Nádražní ulicí jsme se vrátili k autu, které odpočívalo za kostelem Všech svatých. Pak jsme valašské město opustili a odjeli za dalším cílem, jímž byl horský hotel Martiňák. Jak probíhalo celé naše putování, to se dozvíte v sekci Velké povídání o výletech, kde je pro vás připraven cestopis s názvem Jak jsme v Rožnově pod Radhoštěm strávili horký červencový den.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/roznov-pod-radhostem-byvale-klimaticke-lazne​

Historie :

Éra klimatických lázní v Rožnově pod Radhoštěm započala v roce 1768, kdy se ve valašském městě léčilo neoficiálně pár lidí vzduchem a žinčicí. O dobrých výsledcích léčby napsal v roce 1796 publikaci brněnský lékař dr. František Kročák, který zároveň oficiální cestou poslal do Rožnova první čtyři pacienty s plicním onemocněním. Těchto zpráv využil ředitel vrchního direktoriálního úřadu panství Vilém Josef Drobník a v roce 1820 se mu podařilo dosáhnout založení rožnovských klimatických a žinčičných lázní pro léčení plicních chorob. Správce Drobník zároveň vydal příkaz, aby se zlepšila úroveň čistoty rožnovského náměstí. V místním pivovaře pak byly zřízeny vanové koupele s teplou i studenou vodou a v dnešním městském parku byly postaveny pece na ohřívání žinčice, která měla po zahřátí lepší účinky a byla využívána na pročištění organismu při chronickém zánětu plic, chrlení krve, dně nebo ucpání střev. V dalších letech někteří lékaři pochybovali o léčebných účincích žinčice a tak roku 1893 místní lékař MUDr. V. Mladějovský, moderní klimatolog a později profesor balneologie na pražské univerzitě provedl důkladný chemický rozbor zkaženého mléka. Dospěl k názoru, že žinčice nedokáže léčit tuberkulózu, ale jisté pozitivní účinky má. K pohodě pacientů přispívaly také procházky parkem, popíjení žinčice, čítárna, knihovna, divadlo, hudba a čistý vzduch. S rozvojem lázní se ukázalo, že Rožnov pod Radhoštěm není připravený přijmout větší počet příchozích, ubytovat je, zajistit stravování a také dostatečné zázemí, kterého se nedostávalo zvláště v deštivém počasí. Na počátku 19. století zde stály vesměs dřevěné domy. Zděné domy se začaly stavět až v roce 1839, do roku 1846 jich bylo postaveno pouze šest. Hosté byli ubytováni ve světnicích rožnovských obyvatel, kteří sami museli žít v době lázeňské sezony na půdě. Stejné to bylo i s poskytováním stravování a občerstvení, na které nebyli připraveni. Když se pak roku 1852 ujal v Rožnově léčebných věcí výtečný lékař z Vídně dr. František Polanský, získaly klimatické lázně světový ohlas a do Rožnova přijížděli hosté z Ruska, Francie, Asie i Ameriky. V době největšího rozkvětu navštívilo během lázeňské sezóny tehdy třítisícový Rožnov na tři tisíce lázeňských hostů. V roce 1874 byl schválen návrh novojičínského architekta Františka Chytila na vybudování Lázeňského domu. Realizace stavby se ujali dva stavitelé – Zapletal z Frenštátu a Barabáš z Rožnova. Stavba byla provedena v letech 1874 - 1875 a slavnostní otevření proběhlo v neděli 4. července 1875 pod patronací Okrašlovacího spolku, který vznikl v roce 1874. Náklady na stavbu Lázeňského domu činily přibližně 20000 zlatých. Rožnovské lázně tak získaly prostory k promenádě za nepříznivého počasí, „konversační salón“ a místo k podávání žinčice. Časem se tu hrálo divadlo a kino, vznikla čítárna. V budově byla také ordinace lázeňského lékaře, kancelář správy lázní a byt domovníka. Lázeňství pozitivně působilo na kulturní a společenský život v Rožnově. Město během letní sezony žilo rušným a na místní poměry téměř velkoměstským životem. Přijížděly sem dobré soubory z Prahy, Brna nebo Olomouce. V programu spolku nechybělo ani stavění švýcarských pavilonků na kopcích, odkud by byla pěkná vyhlídka. Na kulturním životě se výrazně podílel také Spolek divadelních ochotníků, založený už v roce 1859. Nejdříve se hrávalo v nedaleké aréně – dřevěné boudě v parku a od roku 1876 již v novém Lázeňském domě. V Rožnově pravidelně hostovaly kočovné herecké společnosti, při jejichž představeních často vypomáhali rožnovští ochotníci. V devadesátých letech 19. století přestoupila většina ochotníků do Sokola, kde se přenesla divadelní aktivita. V době sezony Rožnov přímo hýřil hudbou na vysoké úrovni. Toto období trvalo ale většinou dva měsíce, kdy velká města měla mrtvou divadelní a koncertní sezonu a umělci byli roztroušeni po celé říši. Po zavedení lázeňského provozu vydávala správa lázní pro každou sezónu, trvající od 15. května do 15. září, vkusně upravenou „Léčební listinu klimatického léčebního místa Rožnova“, kde bylo uvedeno datum ohlášení návštěvy lázní a také jméno, stav neb důstojenství lázeňského hosta. V roce 1950 se 154 let dlouhá historie rožnovských klimatických lázní definitivně uzavřela. Léčební dům, přejmenován na Společenský dům, byl ještě v nedávné minulosti kulturním centrem Rožnova a podnes je po kostelním zákoutí a Pivovarské ulici, spolu s dnešní Základní uměleckou školou, městským parkem a Valašským muzeem jedním ze tří historických míst Rožnova. Kromě historických záznamů a vzpomínek pamětníků nezapomněli na slavnou historii klimatických lázní a význam někdejšího léčebního domu ani současníci. Dne 4. června 2005 byla v rámci pořadu „Rok v rožnovských lázních“ na někdejším Léčebním domě odhalena za účasti představitelů města i odboru kultury Zlína pamětní deska, připomínající tuto nevšední etapu v historii Rožnova. Slavnosti se také účastnili pánové, paní i děti v dobových kostýmech a vytvořili tak ve slunečném dni neobyčejnou atmosféru. Hudební altán byl v parku na původním místě altánu z roku 1884 znovu obnoven v roce 2009.

Historie čerpána z těchto webů

https://www.okobeskyd.cz/?p=1362

https://muzeavprirode.cz/

Město Rožnov pod Radhoštěm je držitelem turistické známky č.2001.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/mesto-roznov-pod-radhostem-c2001