Technickou památku s názvem Maurská vodárna, ležící ve známém Lednicko - Valtickém areálu, jsme poprvé shlédli v rámci třídenního podzimního pobytu, během něhož jsme byli ubytováni v malém penzionu v Lednici. Druhý den po snídani jsme vyrazili pěšky k nedalekému zámku a po jeho prohlídce jsme zamířili k 250 metrů vzdálené Maurské vodárně, jenž byla postavena v 1. třetině 18. století.

Brzy jsme k této stavbě dorazili a její vzhled okamžitě potěšil naše oči, i když se v podstatě jednalo o objekt, sloužící jako technické zázemí zámku a parku. V roce 1785 byla totiž vodárna přestavěna architektem Wingelmüllerem do současného stavu v maurském slohu a od té doby stavba sloužila částečně jako parní lázně a zavlažovací systém parku, přičemž turbína vyráběla elektřinu pro zámek a část obce.

S potěšením jsme si prohlédli žlutou fasádu s orientálními motivy, falešným sloupovím a květinovou výzdobou, která se nám velmi líbila. Budovu jsme obešli ze tří stran, přičemž na té čtvrté tekla Zámecký Dyje, dodávající vodu pro Kaplanovu turbínu, sloužící svému účelu i v době naší návštěvy. Bohužel kavárna a informační centrum uvnitř vodárny byly zavřené, takže jsme si zde nedali žádné občerstvení.

Následně jsme po mostě přes řeku zamířili na druhou stranu, kde byla v šedesátých letech 20. století postavena nová vodárna, u které se nacházelo přístaviště lodí. Neměli jsme v plánu žádnou zaoceánskou plavbu, ale abychom si zpestřili cestu k Minaretu, rozhodli jsme se k němu dostat pohodlným způsobem. Co se dělo dál se dozvíte v sekci Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte článek Jak jsme v Lednici nebyli sežráni komáry.

Podruhé jsme se u Maurské vodárny ocitli o tři roky později během letní dovolené na Pálavě, když jsme byli ubytováni ve Strachotíně. Po příjezdu do Lednice jsme naše auto zaparkovali na jakémsi dvoře nedaleko vstupu do zámeckého parku a vzápětí jsme zamířili k Minaretu. Po jeho prohlídce jsme vyrazili na cestu k zámku a po pár minutách jsme došli k přístavu u Maurské vodárny.

Lodí jsme však tentokrát nechtěli plout a tak jsme po mostě přes Zámeckou Dyji přešli na druhou stranu ke krásné budově v maurském stylu. Na rozdíl od předešlé návštěvy, kdy jsme byli téměř sami, se zde nacházelo mnoho dalších turistů. Jelikož však byly letní prázdniny v plném proudu a v tento den panovalo opravdu horké počasí, nebylo se čemu divit.

Samotnou budovu jsme si prohlédli jen velmi krátce, neboť kromě květinové výzdoby se na ní prakticky za tři roky nic nezměnilo. Několik hostů využívalo nabídky stylové orientální kavárny, nicméně vzhledem k horkému počasí jsme na sladké ani na kávu neměli chuť. Nevyužili jsme ani nabídky otevřeného informačního centra, neboť všechny turistické známky z Lednice jsme již měli zakoupené.

Chvíli jsme přemýšleli, jestli pojedeme kočárem k Janovu hradu, ale nakonec jsme tak neučinili a místo toho jsme zamířili pěšky k zámku, u něhož jsme odlovili kešku a vzápětí jsme našli druhou v zámecké zahradě. Kolem nádherného zámku jsme se vrátili k autu, kterým jsme odjeli k chrámu Tří Grácií. Co se dělo dál se dozvíte v sekci Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte článek Jak jsme se ohřáli v Lednici.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Lednice_-_Maurska_vodarna/

Historie :

Technická stavba z konce 18. století postavená ve stylu Maurské vodárny, zapadá do koncepce lednicko-valtického areálu. Objekt sloužil jako technické zázemí zámku a parku, nyní je technickou památkou. Původní stavba podle návrhu Václava Josefa realizovaná stavitelem Breguinem byla již po 12 letech nákladně opravována, ale i tak byla čerpací stanice jako nepraktická zrušena.

Teprve až v roce 1785 byl schválen nový projekt a budova zase ožila. Do současného stavu v maurském slohu byl objekt přestavěn architektem Wingelmüllerem. Tato technická stavba, sloužila částečně jako parní lázně a zavlažovací systém parku. Kaplanova turbína vyráběla elektřinu pro zámek a část obce.

V 60. letech 20. století byla postavena nová vodárna na protilehlém břehu, přesto je objekt využívaný k zavlažování parkových ploch parku a jeho zásobovací služby užitkovou vodou využívají také další podniky. Vzniklo zde informační centrum a stylová kavárna v orientálním stylu. Tato technická památka byla jako jedna z nejstarších staveb svého druhu předána Technickému muzeu v Brně a od roku 1995 chráněna jako národní kulturní památka České republiky.

Historie čerpána z webu

https://www.hrady.cz/index.php?OID=2526

Maurská vodárna u Lednice nemá turistickou známku.