Fulnek - náměstí Komenského
První písemná zmínka o městě pochází z roku 1293, kdy byl Fulnek střediskem velkého panství a již tehdy měl neobvykle velké čtvercové náměstí, jímž procházeli z rohu do rohu na svých cestách poutníci, kupci i místní usedlíci. Náměstí ve Fulneku nese jméno Jana Amose Komenského, takže zdejší obyvatelé jsou patrně na jednoho z největších českých myslitelů, filosofů a spisovatelů náležitě hrdi, i když ve městě pobýval pouze v letech 1618 – 1621, kdy se stal posledním správcem fulneckého českobratrského sboru. Kdo by však čekal centrum obklopené starými domy s podloubími, ten bude zklamán. V květnu 1945 bylo v rámci osvobozovacích bojů historické jádro města těžce poškozeno velkým požárem. Městské dominanty sice zasaženy nebyly, zmizely však všechny domy na náměstí a většina ostatních v přilehlých ulicích. Po odklizení trosek zbyla jen radniční věž a čelní zdi domů severní zástavby. Později byl střed města obnoven podle projektu brněnského architekta Z. Sedláčka z roku 1948, podle něhož bylo náměstí obestavěno jen ze tří stran a jižní strana s kostelem byla ponechána volná.
Město Fulnek, rozkládající se na obou stranách historické zemské hranice Moravy a Slezska, jsme poprvé navštívili v období mezi Vánocemi a Silvestrem, když jsme jeli na rodinnou návštěvu ke známým. Tento den nám vůbec nepřálo počasí, od rána vydatně pršelo jakoby příroda vůbec nebrala na vědomí, že z dvanácti měsíčků nejblíže k ohni zrovna sedí Prosinec. Přesto jsme si sebou vzali papír s turistickými cíli, které jsme chtěli ve Fulneku poznat, nicméně během cesty po dálnici z Olomouce jsme nevěřili, že bychom se za nimi vydali. Jenže u Oder jsme se stali svědky zázraku, jelikož déšť začal postupně ustávat a když jsme do Fulneku přijeli, tak už nepršelo. Pouze zatažená obloha a mokré silnice připomínaly předchozí události, což nás však nemohlo odradit od toho, abychom se seznámili s nabídkou historických zajímavostí města.
Během našeho putování Fulnekem jsme samozřejmě nemohli vynechat ani střed města, abychom se seznámili se zajímavostmi na náměstí J. A. Komenského. Naše stříbrné auto jsme odložili v rohu náměstí pod bývalým klášterem řádu augustiniánů a vyrazili jsme na obhlídku památek, které nám nabízelo centrum Fulneku, pojmenované po učiteli národů. Nebylo to v onen prosincový den poprvé, a jak se později ukázalo, tak ani naposled, kdy jsme se s osobou Jana Amose Komenského setkali. Zdejší obyvatelé byli patrně na jednoho z největších českých myslitelů, filosofů a spisovatelů náležitě hrdi, i když ve městě pobýval pouze v letech 1618 – 1621, kdy se stal posledním správcem fulneckého českobratrského sboru.
Dokonce tady po něm pojmenovali vlastní náměstí, což nám nijak nevadilo, protože jsme se na našich cestách imaginárně přejedli všech těch se jménem našeho prvního prezidenta Masaryka. Ještě než jsme na náměstí přijeli, prohlédli jsme několik jiných památek, takže jsme už věděli, že první písemná zmínka o městě pochází z roku 1293 a že Fulnek byl střediskem velkého panství. Neobvykle velké čtvercové náměstí tomu nasvědčovalo, nicméně jsme předpokládali, že bude obklopeno starými domy s podloubími, tak jak to obvykle u těchto měst bývalo. Když jsme se však rozhlédli kolem sebe, nic takového jsme neviděli, což nám ovšem nezabránilo v tom, abychom se vydali na okružní cestu po náměstí, jímž kdysi procházeli poutníci či kupci na svých cestách z jednoho rohu do druhého.
Domy na náměstí
Záhy jsme se dozvěděli důvod absence historických domů. Nahlédli jsme totiž do vlastních zdrojů a na vytištěných papírech jsme si přečetli, že v květnu 1945 bylo v rámci osvobozovacích bojů historické jádro města těžce poškozeno velkým požárem. Městské dominanty sice zasaženy nebyly, zmizely však všechny domy na náměstí a většina ostatních v přilehlých ulicích. Po odklizení trosek zbyla jen radniční věž a čelní zdi domů severní zástavby. Později byl střed města obnoven podle projektu brněnského architekta Z. Sedláčka z roku 1948, podle něhož bylo náměstí obestavěno jen ze tří stran a jižní strana s kostelem byla ponechána volná. Díky tomu jsme z centra mohli pěkně vidět na zámek. Na závěr jsme si přečetli, že domy pocházejí z padesátých a šedesátých let 20. století a jejich průčelí napodobuje fasády zničených domů.
Sloup se sousoším Nejsvětější Trojice
Téměř uprostřed náměstí jsme narazili na barokní sloup obláčkového typu, který roku 1718 vytvořil olomoucký sochař Jan Sturmer podle mariánského sloupu na vídeňském náměstí Am Graben. Na vrcholu sloupu jsme spatřili Boha Otce obklopeného nadílky, u jehož nohou se vznášela holubice, zosobňující Ducha Svatého. U paty sloupu jsme uviděli svatou Rodinu, přičemž mezi Marií a Josefem se nacházel Bůh Syn v dětské podobě. V nice u sv. Rodiny naším očím neunikla postava Jana Křtitele a na druhé straně sloupu jsme našli sochy sv. Rocha a sv. Šebestiána, představiteli ochránců proti moru. Samotný sloup byl umístěn na bohatě zdobeném podstavci ve tvaru zkoseného čtverce, zkrášleného nízkými pilíři s plastickými ozdobami v podobě květin a ovoce.
Kašna se sochou sv. Jana Sarkandra
Náhledně jsme se pomalu přesouvali k radnici, ale než jsme se jí začali věnovat, v rohu náměstí nás čekalo další sochařské dílo. Jednalo se o kamennou barokní kašnu se sochou sv. Jana Sarkandra z roku 1749, jejíž autorství je připisováno olomouckému sochaři J. G. A. Heinzovi. Potěšilo nás, že už druhé zdejší umělecké dílo pocházelo z místa našeho bydliště a o to radostněji jsme se pustili do obhlídky kašny. Uprostřed čtyřlisté nádrže jsme na vysokém volutovém třístranném podstavci uviděli sochu sv. Jana Sarkandra, u jehož nohou se nacházeli dva andílci v dětské podobě. Na jednotlivých stranách podstavce jsme shlédli reliéfy, představující epizody Sarkandrova mučení, což tedy pro nás nebyla příjemná podívaná. Když jsme si sousoší světce v kanovnickém šatu prohlédli, vydali jsme k radnici.
Radnice
Radnice byla vybudována v roce 1610 za finanční podpory Jana Skrbenského z Hříště a nepřekvapilo nás, že v průběhu staletí několikrát vyhořela při velkých požárech města. Vždy byla obnovena, nicméně po požáru v roce 1945 zůstala stát z celé stavby pouze věž, v jejímž interiéru se dochovaly valené klenby s výsečemi a s renesančním štukovým dekorem v přízemí. Stejně jako u domů na náměstí byla také radnice obnovena v téměř stejné podobě, jakou měla v minulosti a tak jsme si ji rádi prohlédli. U věže jsme napočítali pět pater, na fasádě v přízemí jsme našli pásovou bosáž a na nárožích lisénové rámce. V patrech se nacházela sdružená pravoúhlá okna s kamenným ostěním a pod segmentovou římsou jsme si na věžních hodinách v dekorativním štukovém rámci zkontrolovali správný čas.
Nad hodinami jsme spatřili arkádový ochoz, který vznikl až při poválečné obnově radnice, z něhož mohl být pěkný výhled na město a okolí. Věž byla zakončena barokní cibulové bání s lucernou, která byla totožná s tou, jež se zřítila při požáru v roce 1945. V průčelí jsme našli dvě repliky kamenných pamětních desek, přičemž nad vchodem byla deska s městským znakem v kartuši zdobené plochými zavinutými páskami a nad oknem prvního podlaží se nacházela deska s aliančním znakem Skrbenských, majitelů fulneckého panství v roce výstavby radnice. Viděli jsme však pouze kopie, neboť originály desek byly uloženy v radničním sklepě, což nám však nevadilo. Ještě chvíli jsme si prohlíželi sídlo hejtmana, jemuž pomáhali úředníci, písaři či důchodní a pak jsme se vydali směrem k našemu autu.
Sousoší se sochou sv. Jana Nepomuckého
Když jsme k němu dorazili, nehodlali jsme ještě odjet, ale pouze jsme kolem našeho povozu prošli a zamířili za dalším hodnotným sochařským dílem, stojícím v druhém rohu náměstí. Jednalo se o kamenné barokní sousoší sv. Jana Nepomuckého s anděly, který byl umístěn na třístranný volutový podstavec. Opět nás potěšilo, že mimořádně kvalitní sochařské dílo bylo vytvořeno olomouckým sochařem, nicméně jméno autora nám zůstalo neznámé. Na podstavci jsme shlédli tři reliéfy ze života světce a pak jsme se chvíli věnovali soše sv. Jana Nepomuckého, který se vznášel nad oblaky v tradičním kanovnickém šatu a v pravé ruce pozvedal krucifix. Když jsme si celé dílo prohlédli, obrátili jsme svou pozornost k domu za sousoším, který si na počátku 18. století nechal postavit fulnecký měšťan E. Knurr.
Knurrův dům
Původní dům byl v polovině 19. století rozšířen o další dvě křídla, čímž vzniklo uzavřené čtvercové nádvoří, do něhož jsme pouze nahlédli o tři roky později, ale to je jiný příběh. Onen prosincový den se nám budova, částečně zapuštěná do svahu, už na první pohled hodně líbila. Příjemné pokoukání nezpůsobila jen rekonstrukce domu z let 2014 – 2018, ale také harmonicky sladěná fasáda. Na boční straně původní budovy jsme uviděli pilastry s patkami a pak jsme se šli podívat na průčelí domu s jedenácti okny v druhém, a stejným počtem v prvním patře. V druhém podlaží naše oči potěšily římsy s bohatými štukovými výplněmi nad okny, v nichž se střídaly stylizované mušle a volutové konzolky s plastickými obličeji, doplněné dekoračními závěsy z květin nebo plodů.
Nejzajímavější částí domu byl pro nás bohatě zpracovaný vstupní portál s mohutnými pískovcovými sloupy, v jehož středu jsme nade dveřmi spatřili reliéf Korunování Panny Marie. Po obou stranách reliéfu jsme našli několik andělíčků a také andělských dětských obličejů. Dovnitř domu jsme se však nedostali, neboť informační centrum bylo zavřené, stejně jako sousední muzeum J. A. Komenského, které zrovna procházelo rekonstrukcí. Turistickou známku jsme si tedy museli jít koupit na protější stranu náměstí do trafiky a poté jsme již zamířili k bývalému klášteru augustiniánů, o němž pojednává jiný můj příspěvek. Chcete-li vědět, co všechno jsme ve Fulneku viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme v prosinci navštívili zmoklý Fulnek a dozvíte se víc. Máte-li vlastní zkušenosti z prohlídky fulneckého náměstí, napište dolů pod článek komentář a podělte se tak s námi o svůj zážitek. Děkujeme.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Fulnek_-_Komenskeho_namesti/
Historie čerpána z těchto webových stránek
Město Fulnek je držitelem turistické známky č.338.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/fulnek-c338
