Rokytnice v Orlických horách - náměstí T.G. Masaryka
Rokytnice byla povýšena na město roku 1852 a v městském znaku má medvěda na lípě, kterého dva ozbrojenci bijí. Dle pověsti se totiž jednou zatoulal medvěd až na rokytnickou náves. Bylo to brzy z rána, slunce právě vycházelo. Ponocný spatřil huňáče první, ale sám si na něho netroufal. Jak se lidé začali probouzet, ponocný spustil poplach. Rokytničtí popadli, co právě měli po ruce a hnali se za medvědem. Medvěd poznal, že je zle a vyšplhal na mohutnou lípu, která stála uprostřed návsi. Útočníci ho pronásledovali dlouhými kopími, které ponocný zatím přinesl ze strážnice a tak dlouho medvěda bodali, až mrtvé zvíře spadlo bezvládně na zem.
Horské městečko Rokytnice v Orlických horách jsme poprvé navštívili během jedné zimní dovolené, kdy jsme byli ubytováni v nedaleké Nebeské Rybné. Do Rokytnice jsme jezdili kvůli nákupu potravin v COOP prodejně a také jsme zašli do hotelu Eduard, kde jsme si koupili turistickou známku a několikrát zde poobědvali. Nezapomeneme nikdy na vynikající kuřecí steaky či na to, jak číšník při placení nemohl správně spočítat pětašedesátikorunové stravenky.
Po jednom z dobrých obědů jsme si prošli náměstí T.G. Masaryka, jenž bylo roku 2003 prohlášené za památkovou zónu a jelikož tuto zimu nebyla nouze o sníh, celá Rokytnice byla pokryta vydatnou bílou nadílkou. Byli jsme tak svědky toho, jak z náměstí zasypaného sněhem celý týden traktor odvážel velké množství zmrzlé hmoty, ale samozřejmě nás také zajímaly památky, které jsme si nezapomněli prohlédnout. Když se tak stalo, vrátili jsme se k autu a odjeli do Nebeské Rybné, kde jsme měli pronajatý byt.
Podruhé jsme do Rokytnice v Orlických horách zavítali v rámci letní dovolené a tentokrát jsme v tomto městečku byli přímo ubytováni v krásném apartmánovém domě se zahradou. Velice se nám zde líbila kvalita a čistota domu, možnost opékání špekáčků na zahradě, domácí vejce a v neposlední řadě to, že jsme si sami ve sklípku čepovali trutnovské pivo Krakonoš a kofolu. Jeden ze dnů naší dovolené jsme věnovali prohlídce města, jehož střed jsme sice poznali již o pět let dříve v zimě, ale zbytek památek jsme tenkrát neviděli.
Pochopitelně jsme se opět několikrát pohybovali po náměstí T.G. Masaryka a prohlédli si na něm stejné památky jako o několik let dříve. Sníh a mráz nahradilo letní sluníčko, prorážející si sem tam cestu mezi mraky. V centru jsme také několikrát obědvali a pokaždé v jiné restauraci. Velice spokojeni jsme byli v hotelu Orličan, kde jsme seděli v podloubí na zahrádce, naopak méně se nám líbilo naproti ve stylovém penzionu Rampušák, v němž byly vyšší ceny a menší porce, čili nejhorší kombinace.
Po dobrých zkušenostech z minulé návštěvy jsme také zašli do hotelu Eduard a velice nás zde obsluha překvapila. Bohužel nemile, protože jsme čekali čtyřicet minut na jídlo, pizza byla pouze mražená a v jednom jídle se černala moucha zapečená do masa. Na závěr dovolené jsme vyzkoušeli hotel Rokytenka nedaleko židovského hřbitova a litovali jsme, že jsme jej neobjevili dříve. Slušně a chutně jsme se najedli, obsluha celkem rychlá a milá a tak nám nevadily ani vyšší ceny. Ale vraťme se zpět na náměstí, pojmenovaném po našem prvním prezidentovi. Při naší procházce jsme viděli tyto zajímavosti a památky....
Měšťanský dům č.74
Začali jsme ve spodní části náměstí, kde jsme shlédli staré, často ještě roubené domy, které jsou ukázkou tradiční dřevěné lidové architektury. Jedním z nich byl přízemní, původně roubený dům s podsíní z konce 17. století, který byl rekonstruován v poslední třetině 20. století. Bohužel přitom ztratil většinu památkové hodnoty, ale i tak se nám dům s lomenicovým trojúhelníkovým štítem líbil. V přízemí jsme našli novodobé jednokřídlé dřevěné dveře a vedle nich zapuštěná obdélná okna. Horní patro podpíraly tři zděné sloupy a v trojúhelníkovém štítě jsme uviděli dvě obdélná dvojdílná okna s novodobými plastovými rámy a nad nimi bylo menší okno.
Měšťanský dům č.75
Poté jsme shlédli sousední přízemní dům s podsíní a lomenicovým trojúhelníkovým štítem z konce 17. století, který se stal středovým objektem souvislé fronty tří roubených domů a jenž byl v závěru 20. století radikálně modernizovaný. Před námi stál dům se sedlovou střechou krytý eternitem, v jehož přízemí byly novodobé dveřní vstupy a obdélné okénka. Horní část domu podpíraly tři hranaté sloupy, v jehož dřevěném štítu jsme spatřili dvě menší obdélná okénka a pod nimi dvě větší okna. V samotné špici štítu nás zaujalo trojúhelníkové pole zdobené hvězdicovým motivem z úzkých latí.
Měšťanský dům č.76
Hned vedle jsme spatřili další přízemní roubený domek s podsíní, typický pro region Orlických hor s lomenicovým trojúhelníkovým štítem, který jako nárožní uzavíral řadu domů na této straně náměstí. Na úzkém průčelí jsme uviděli čtyři dvoukřídlá okna s dřevěnými šambránami. V dřevěném štítu pak byly dvě menší obdélná okénka s prořezávanými šambránami a nad nimi drobné větrací okénko.
Zámek
Na boční straně náměstí v Rokytnici naším očím nemohl uniknout zámek z konce 16. století, původně renesanční stavba, později zásadně barokně přestavěná. O tomto šlechtickém sídle pojednává můj samostatný článek, tak si jej ve volném čase nezapomeňte také přečíst.
Měšťanský dům č.5 - penzion Rampušák
Na protější straně náměstí jsme narazili na podobný přízemní dům s podsíní a lomenicovým trojúhelníkovým štítem z konce 17. století, v němž se při naší letní i zimní návštěvě nacházel pěkný penzion Rampušák. Jednou jsme v něm jedli, ale měli zde vyšší ceny a menší porce, čili pro běžného hladového turistu nejhorší kombinace. Samotný dům, jehož předsunutý dřevěný štít podpíraly dva sloupy, se nám však líbil a také interiér v loveckém stylu byl pěkný.
Měšťanské domy č.6 a č.7
Penzion Rampušák byl prvním z trojice identických domů, jeho dva sousedé nalevo však tolik krásy již nepobraly. I když jsme nepochybovali o historické hodnotě těchto staveb, jejich štíty kryly eternitové desky, což se nám nelíbilo jako ty dřevěné a tak jsme rychle pokračovali dál. Mimochodem Rampušák tehdy v zimě vypadal podobně ošklivě, při naší druhé návštěvě byl však již oděn do honosnějšího šatu.
Kašna
Následně jsme se přesunuli do centrální části náměstí na upravené zatravněné prostranství, kde jsme narazili na čtvercovou novorenesanční kašnu z roku 1886, uprostřed níž byl sloupek tvořený plastikami čtyř ryb s chrliči v tlamách. Jejich vztyčené ocasní ploutve nesly mísovou nádobu, z níž přetékala voda a padala dolů do zásobníku.
Barokní pískovcový sloup
Vedle kašny jsme našli barokní pískovcový sloup, který nechal vystavět v letech 1770 až 1771 majitel rokytnického panství Josef Vilém hrabě z Nostic-Rieneck jako upomínku na léta velké neúrody a hladu. Uprostřed se před námi tyčil vysoký hladký sloup, na jehož hlavici stála socha Panny Marie Imaculaty na kouli, otočená čelem k západu a oděná v roucho s širokými záhyby, ruce sepjaté na prsou. U patky sloupu byla dvojice andílků držících svatojánskou lucernu v podobě šesticípé hvězdy. Sloup sám stál na soklu, na jehož čelní straně jsme uviděli zdobený reliéf sv. Floriána a erb rodu Nostitz-Rieneck s třemi pruhy a nasazenou korunkou. Po stranách sloupu s ozdobným barokním pískovcovým zábradlím jsme si pak prohlédli sochy sv. Václava s praporcem a štítem s orlicí a sv. Jana Nepomuckého, ztvárněného jako kněze v klerice, komži, almuci a s biretem, držící v ruce kříž, se svatozáří s hvězdami nad hlavou.
Chcete-li vidět všechny tyto památky a navíc ještě kostel či bývalý zámek, stačí obejít náměstí kolem dokola. Navštívili jsme také místní informační centrum, kde jsme koupili turistickou známku a dostali razítko do památníku. Když jsme si prohlédli krásy, které centrum nabízelo, přečetli jsme si informace o tom, proč je v městském znaku medvěd.
Pověst o městském znaku
Rokytnice byla povýšena na město roku 1852 a v městském znaku má medvěda na lípě, kterého dva ozbrojenci bijí. Dle pověsti se totiž jednou zatoulal medvěd až na rokytnickou náves. Bylo to brzy z rána, slunce právě vycházelo. Ponocný spatřil huňáče první, ale sám si na něho netroufal. Jak se lidé začali probouzet, ponocný spustil poplach. Rokytničtí popadli, co právě měli po ruce a hnali se za medvědem. Medvěd poznal, že je zle a vyšplhal na mohutnou lípu, která stála uprostřed návsi. Útočníci ho pronásledovali dlouhými kopími, které ponocný zatím přinesl ze strážnice a tak dlouho medvěda bodali, až mrtvé zvíře spadlo bezvládně na zem. Chudák zvíře....
Pak jsme se již vrátili k autu u COOPU a odjeli za další památkou městečka, kterou byla kaple svaté Anny nedaleko zámku. O tomto svatostánku se však dočtete v jiném mém článku, tak na něj hoďte někdy oko. Každopádně určitě do Rokytnice zajeďte, jedná se o ideální výchozí místo do krásných, lidmi nepřeplněných Orlických Hor a je zde úžasně dobře....
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Rokytnice_v_Orlickych_horach_-_namesti_T.G.Masaryka/
Historie čerpána z těchto webových stránek
http://www.hrady.cz/index.php?OID=7234
http://www.hrady.cz/index.php?OID=7206
https://www.vychodni-cechy.info/rokytnice-v-orlickych-horach/
Rokytnice v Orlických horách je držitelem turistické zámky č.25.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/rokytnice-v-orlickych-horach-c25