Brno má na svém území tolik památek, zajímavostí a turistických cílů, že je absolutně nemožné poznat všechny v rámci jedné, dvou či pěti návštěv a tak jsme do tohoto velkého jihomoravského města přijeli tolikrát, že by to člověk nespočítal na prstech jedné ruky. Jeden z mnoha těchto výletů jsme podnikli z ryze praktických důvodů, neboť jsme rekonstruovali pokoj a potřebovali koupit korkové plotny pro zavěšení turistických známek, které v daném rozměru prodával jen brněnský hypermarket pro kutily. Nakonec jsme sice na stěnu pokoje nalepili polystyren, ale k tomuto rozhodnutí jsme dospěli právě až poté, co jsme korek viděli v Brně na vlastní oči. A jako většinu pracovních cest jsme i tuhle spojili s poznáním některých památek, přičemž jsme se tentokrát věnovali výhradně těm, nacházejícími se v brněnské městské části Židenice.

V onen slunečný listopadový den byl naším hlavním cílem největší židovský hřbitov na Moravě, kromě něhož jsme se seznámili s několika církevními památkami a na závěr jsme si nechali procházku po naučné stezce Akátky. Naše černé SUV jsme zaparkovali na Pálavském náměstí, obklopeném z jedné strany paneláky a z druhé přírodou, na záda dali batoh se svačinou a následně jsme vyrazili za naším cílem. Než jsme však stačili parkoviště opustit, zastavili jsme se o kousek dál na vyhlídce s prozaickým názvem Pálavské náměstí, ze které však nebylo nic vidět. Kamenná deska s nakreslenou krajinou alespoň milostivě prozradila, co bychom vidět mohli, kdyby nám v tom nebránila vegetace. Jednalo se o hrad Špilberk, kopec Holedná s rozhlednou, Červený kopec, Lipová vrch, návrší Petrov se známou katedrálou a další místa.

Dlouho jsme se na vyhlídce z logických důvodů nezdrželi a vzápětí jsme vkročili do Tvrdonické ulice. Minuli jsme areál základní školy a v zatáčce jsme odbočili doleva na úzkou silnici, která o pár desítek metrů dál končila v lese. Ještě než jsme tam došli, zastavili jsme se na nenápadném místě se třemi lavičkami, odkud se nám naskytl celkem slušný výhled na město. Trochu jsme si tak spravili chuť ze zklamání na Pálavském náměstí a když jsme se dostatečně výhledy nasytili, pokračovali jsme dál. Vstoupili jsme do lesa a klesající asfaltová cesta nás dovedla na rozcestí, kde jsme chvíli váhali, kterým směrem se vydat. Vlevo jsme zahlédli budovu restaurace Sherwood, kde okružní trasa naučné stezky začínala, nicméně my jsme zabočili doprava, jelikož právě tam ukazovala šipka na stromě s nápisem Akátky.

Během následujícího putování po 1,3 kilometru dlouhé naučné stezce jsme doufali, že nás cestou nepřepadne nějaký brněnský Robin Hood a pokud by se tak stalo, hodlali jsme se srdnatě bránit. Trudné myšlenky nás opustily hned poté, co se objevila chytrá cedule s číslem 2, která pojednávala o obnově lesa. Dozvěděli jsme se, že pokud si příroda nedokázala poradit přirozenou cestou, pomohl jí člověk výsadbou nových stromů v lesních školkách. Bohužel ne vždy se dobrý úmysl vyplatil, protože se často jednalo o monokultury, které snadněji podléhaly škůdcům nebo zvěři. Dále jsme zjistili, kdy se stromky vysazují, jaký způsobem to probíhá, co se předtím musí všechno udělat a jaké výhody či nevýhody taková umělá výsadba vlastně má. K danému tématu jsme si prohlédli pár fotografií a pak jsme šli dál.

Když jsme zdolali krátké stoupání, minuli jsme pěkné odpočinkové místo s lavičkami a pak jsme přišli k ceduli číslo 3 s názvem Výchova lesních porostů. Za poněkud podivným pojmenováním se skrývalo povídání o tom, jak pomoci stromům, aby byly zdravé, krásné a dobře rostly. Zjistili jsme, že u nových miminek se pečlivě vybírá druh dřeviny a místo k vysazení, zatímco staré stromy je potřeba uzdravit prořezáním a odstranit ty, kterým již nebylo pomoci. Také na této tabuli nechyběly barevné fotografie, doplněné o kresby stromů a plánkem, kde se zrovna nacházíme. Když jsme si vše prostudovali, zamířili jsme na přilehlé dětské hřiště, kterých bylo v lesoparku opravdu hodně. Lavičky pro maminky či hodné tatínky a atrakce pro děti však byly v listopadu osiřelé, což nám vůbec nevadilo, ba spíše naopak.

Mohli jsme si tak vychutnat atmosféru lesa, zapadaného listím mnoha barev, které šustilo pod našima nohama cestou k ceduli číslo 4, jež se věnovala lesní těžbě. Prozradila nám, že existuje úmyslné těžení za účelem zlepšení kvality lesa, dále obnovní, kdy se zcela vymýtí 80 let staré stromy a nahodilá, způsobená poškozením bouřemi, sněhem, brouky či houbami. Dozvěděli jsme se, jaké při tom probíhají těžební operace, jakým způsobem se strom pokácí a čím se poté dopravuje na místo odvozu k zákazníkovi. To vše nám sdělil mravenec Lesík, jakýsi maskot a průvodce po naučné stezce Akátky, která byla vytvořena společností Lesy města Brna. Postava mravence měla patrně zaujmout hlavně děti, aby se o koloběh vývoje lesního ekosystému zajímaly, ale podle našeho názoru pro ně byly zajímavější spíše zmíněná hřiště s atrakcemi.

Nicméně nejdůležitější bylo, že se děti během procházky po trase naučné stezky pohybovali v přírodě a neseděli doma u televize nebo počítače. Do pohybu jsme se dali i my po dočtení posledních řádků a po pár metrech jsme dorazili na odbočku, kde jsme zamířili doleva. Opustili jsme tak širokou cestu směřující na sídliště, zatímco užší stezka naše maličkosti po žlutém koberečku z listoví přivedla k ceduli číslo 5 s názvem Zpracování a využití dřeva. Mravenec nás zde pobavil hláškou, že vždycky když dostane chuť na hranolky, zajde si na pilu ! Právě tam se totiž dřevo zpracovává na desky, fošny, lišty, prkna, trámy či laťky. Připadlo nám neuvěřitelné, že každé tři minuty v ČR vyroste takové množství dřeva, jež vystačí na výstavbu jednoho dřevěného domu pro celou rodinu.

Když jsme páté zastavení opustili, nedaleko jsme si všimli nepříliš vysokého stromu, jež byl celý porostlý břečťanem. Padl nám do oka z poněkud strašidelného důvodu, neboť připomínal v lepším případě anděla na stromě a v horším okřídleného upíra, jehož jsme znali z horrového filmu Van Helsing. Ať tak či tak, rozhodně jsme nemínili čekat, co se ze sedící postavy vyvine a šli jsme pryč. Stezka byla nádherně zapadaná listím, takže jsme si připadali jako při chůzi po žlutohnědém koberci, jen jsme si museli dávat pozor, abychom na něm neuklouzli. Naštěstí se tak nestalo a v pořádku jsme dorazili k šestému zastavení, kde jsme měli strávit Rok s lesníkem. Tolik času jsme neměli a informace o tom, co lesní dělníci dělají během jara, léta, podzimu a zimy, jsme si přečetli během krátké chvíle.

Šli jsme dál po rovinatém úseku trasy, která se v jednom místě prudce zakroutila doleva a hned zase doprava. Právě v druhé zátočině jsme narazili na lavičku a tabuli číslo 7 s názvem Myslivcův rok. Na úvod jsme si přečetli motto mužů v zelených uniformách, podle něhož myslivec nechová zvěř kvůli tomu, aby ji lovil, ale loví ji proto, aby zvířata choval. Poněkud tvrdá výchova se nám vůbec nelíbila a s naším názorem by souhlasilo 101 srnek ze sta. Následovaly fakta o činnostech, jež myslivci dělají během jara, léta, podzimu a zimy, a také mravencovo důležité varování, aby lidé nesahali na opuštěné mláďata. Proč ? Matka totiž před lidmi obvykle ze strachu uteče a skryje se opodál, aby se mohla později ke svému potomkovi vrátit. Stačí, aby lidé odešli pryč, stejně jako my po dočtení poslední informace na tabuli.

Sedmička ležela na křižovatce několika cest, přičemž jedna vedla na hřiště discogolfu, který jsme si zahrát nechtěli a druhá odbočka byla slepá. Končila totiž u studánky Kafélanka, k níž směřovala vyšlapaná cestička, ale ani ke zdroji životodárně tekutiny jsme se nevydali, protože nás vzhled pramene příliš nezaujal. Drželi jsme se tedy dál trasy naučné stezky, které se mírně zvedala ke křižovatce tvaru V, na níž jsme uposlechli šipky a zvolili si levou cestičku. Stále jsme stoupali vzhůru, dokud jsme se znovu nenapojili na širokou cestu, u níž se nacházelo osmé zastavení. Chytrá tabule nám pověděla o vodě v lese, studánkách, pramenech a důležitosti zadržování této tekutiny v zemi. Jako bonus jsme dostali pár vodních rekordů. Odcházeli jsme tak obohaceni o délku řeky Labe, hloubku jezera Bajkal či jméno nejvyššího vodopádu na světě.

Za osmičkou jsme chvíli kráčeli po rovině, ale za druhou křižovatkou tvaru V stezka zase mírně stoupala. Následovala rovinka se zajímavou alejí holých stromů, která v kombinace s listím na zemi potěšila naše oči a třetí véčko, na němž jsme opět zvolili levý směr. O pár metrů dál nás čekalo deváté zastavení s názvem Voda a vzduch, které nám prozradilo starý známý fakt, že stromy představují zelené plíce planety Země. Dřevění bohatýři snižují množství škodlivin, lapají oxid uhličitý, uvolňují kyslík, zvlhčují vzduch a zlepšují tím jeho kvalitu, tlumí hluk a působí příznivě na lidské duševní zdraví. Při pohledu na tu barevnou krásu kolem nás jsme s tímto tvrzením museli pouze tiše souhlasit. Zaujalo nás, že jeden průměrně vzrostlý listnatý strom za den vyprodukuje asi 1000 litrů kyslíku a že benzinové auto stejné množství spálí za 10 kilometrů.

Děsivé čísla. Náladu nám zlepšila modrá obloha a podzimní sluníčko, které nemělo přes holé stromy problém proniknout na zemi, kde nás pohladilo po tváři i na duši. Do kopce se nám tak kráčelo dobře a zanedlouho jsme přišli k desáté tabuli, která nám představila firmu Lesy města Brno. Právě tato instituce v roce 2018 vytvořila naučnou stezku Akátky a také spoustu jiných na území jihomoravské metropole. Stalo se tak za účelem udržování a zlepšení stavu městských lesů, zajištění vyrovnanosti lesní produkce se zaměřením na přírodě blízké hospodaření, vzdělávání děti i dospělých a zachování lesní kultury ve zdravém stavu. Seznámili jsme se historickým vývojem lesního majetku v Brně či některými přírodními zajímavostmi ve městě a blízkém okolí, včetně rekreačních zařízení v čele s brněnskou přehradou.

Informace byly možná trochu vyčerpávající pro hlavu, ale nohy nám sloužily pořád dobře, takže jsme na chvíli naučnou stezku opustili a seběhli dolů z kopce na rovinaté prostranství s pískovištěm a venkovní posilovnou. Nabídku útrpných nástrojů jsme ovšem nevyužili a místo jsme si pouze prohlédli. Následně jsme vyběhli zase zpátky k desítce, za kterou jsme narazili na další dětské hřiště, které bylo asi největší, jež jsme v lesoparku viděli. Pro děti tu byla k dispozici třeba lezecká stěna, houpací koník, lanová prolézačka a jiné atrakce, zatímco dospělým jistě přišlo vhod dostatečné množství míst k sezení. V čase nedělního oběda zde nikdo nebyl, pouze kolem nás občas proběhl nějaký člověk ve sportovním oděvu nebo neoblečený pes, kterému dal jeho páníček dočasně volnost a svobodu.

U hříště se nacházela úvodní tabule naučné stezky s názvem Semenářství a školkařství, která nám prozradila co je to monokultura, kdy a jaká semínka se sbírají, kolik šišek natrhá zkušený sběrač ze stojícího stromu, jak se zpracovává a skladuje osivo či co se musí udělat, abychom měli pěkné sazenice. Mravenčí průvodce nás pobavil hláškou, že stromky do školky nechodí, protože v ní bydlí a jako na každé tabuli, i na jedničce jsme si prohlédli fotografie, vztahující se k danému tématu. Jak už bylo zmíněno na začátku článku, první zastavení naučné stezky Akátky bylo umístěno u restaurace Sherwood, kam jsme se následně vydali. U vchodu do budovy jsme našli čtyři tabule s nabídkou jednoduchých jídel, ale jíst jsme zde nehodlali, protože jsme si svačinu přinesli sebou v batohu.

K tomu účelu jsme si vybrali lavičku prohřátou podzimním sluníčkem, na kterou jsme se posadili a poobědvali. Během hodování jsme pozorovali pár lidí, kteří kolem prošli nebo zamířili do útrob restaurace. Chvíli jsme přemýšleli, jestli dovnitř rovněž nezajdeme na čaj, kávu nebo svařené víno, ale lákavému pokušení jsme nakonec odolali a po jídle se vrátili k našemu autu. Vzápětí jsme odjeli do hobby marketu Bauhaus, kde jsme si chtěli koupit silné korkové desky, které jsme chtěli doma nalepit na stěnu, abychom měli kam věšet turistické známky. Nicméně jsme si koupi rozmysleli a místo korku jsme o několik dní později pořídili polystyren. Když jsme Bauhaus opustili, odjeli jsme do populárního švédského obchodu na druhé straně Brna, kde jsme utratili hodně peněz za nový nábytek do pokoje, který jsme si posléze vyzvedli ve skladu IKEA nedaleko letiště v Tuřanech. Do Olomouce jsme se vrátili již za tmy, obohaceni o nové zážitky, jednu novou turistickou známku a plným kufrem nového nábytku.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/brno-naucna-stezka-akatky-v-zidenicich​

Historie : 

Naučnou stezku Akátky vybudovaly v roce 2018 Lesy města Brna na kopci se smíšenou listnatou i jehličnatou vegetací mezi brněnskými městskými částmi Vinohrady a Židenice. Putování začíná u výletní restaurace s poněkud divokým jménem Sherwood. Robina Hooda nečekejte, místo toho informace o lesnictví a hospodaření v lese, a to na jednom kilometru s deseti stanovišti. Trasa naučné stezky dlouhé 1,3 km je nenáročná, vhodná i pro kočárky a tematicky pojednává srozumitelnou formou o základním koloběhu vývoje lesního ekosystému. Celou naučnou stezku provází maskot společnosti Lesy města Brna mravenec Lesík. V rámci naučné stezky však nečekejte žádné interaktivní prvky, jde čistě o informační tabule. Proto děti určitě potěší, když je v Akátkách vypustíte na velké dětské hřiště, které je velmi dobře vybavené. Najdete tu například rozsáhlou lezeckou stěnu, parádního houpacího koníka nebo lanovou prolézačku. Přímo u hřiště se dá zakoupit občerstvení v restauraci Sherwood. Spousta laviček s dřevěnými stolky v parku pak jednoduše vybízí k tomu vzít si nějaké občerstvení a udělat si příjemný piknik pod korunami stromů.

Historie čerpána z webu

https://www.rodicemvbrne.cz/

Město Brno je držitelem turistické známky č.480.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/brno-c480