Část naučné stezky Třesín jsme si poprvé prošli během červencového výletu roku 2005, jen pár dní poté, co jsme si koupili první auto. Po příjezdu do Mladče jsme náš zelený korejský povoz zaparkovali na návsi a uličkou zamířili jeskyním. Když jsme si je prošli, vrátili jsme se zpátky k autu, vzali si potřebné věci a vydali se do lesa. Poprvé jsme kráčeli po modré turistické značce, která nás o několik stovek metrů dál přivedla k první zajímavosti na trase. Jednalo se o Čertův most, od něhož jsme sestoupili k nedaleké jeskyni Podkova a vzápětí jsme přišli na rozcestí Pod Rytířskou síní. Zde jsme narazili na tabuli naučné stezky s číslem 9, která nám prozradila fakta o romantických stavbách, jimiž si majitelé panství Lichtenštejnové vylepšili svůj zámecký park. Pak jsme vyběhli nahoru na skálu, prohlédli si Rytířskou síň, sešli dolů a vydali se k Řimičským vyvěračkám. Po několika stovkách metrů jsme ke čtyřem krasovým pramenům přišli, prostudovali si tabuli s číslem 8 a tím jsme naše první putování okolo Třesína uzavřeli. Potom jsme zamířili zpátky do Mladče a odjeli za návštěvou Javoříčských jeskyní, ale o tom již vypráví jiný můj článek. Pro vášnivé čtenáře je v sekci Velké povídání o výletech připraven cestopis Jak jsme poprvé navštívili Mladečské a Javoříčské jeskyně.

Uběhlo dlouhých šest let, když jsme se po naučné stezce Třesín prošli podruhé a tentokrát jsme absolvovali celou šestikilometrovou trasu. Stalo se tak opět v červenci, ale v kalendáři se psal již rok 2011. Tentokrát jsme na návsi odložili stříbrné francouzské auto a znovu zamířili do podzemních chodeb s krápníkovou výzdobou. Pak jsme se vrátili k autu, vzali si batohy a vydali se za zajímavostmi na naučné stezce Třesín. Totožná lesní cesta nás vedla územím, které do roku 1945 vlastnili Lichtenštejnové a byli to právě oni, kteří v původním zámeckém parku nechali vybudovat několik okrasných prvků. Díky nim jsme si tak mohli znovu prohlédnout krásný Čertův most, jeskyni Podkova a Rytířskou síň. O chvíli později jsme přišli ke krasovým pramenům a o 400 metrů dál jsme se zastavili u tabule číslo 7, která pojednávala o okolní krajině. Vzápětí se cesta stočila do úvozu, u něhož se nacházel železný kříž, na němž bylo napsáno : světlo památce na rytíře Romana z Řimic. Pak jsme úvozem dorazili k šestému zastavení naučné stezky číslo 6, která nám prozradila zajímavé informace o současném využívání krajiny, pozitivech i negativech působení člověka v krajině a o možnostech, jak efektivně chránit zbytky hodnotné přírody. Potom se stezka narovnala, krajina více otevřela a vzápětí jsme dorazili na rozcestí Za Třesínem. Nacházela se zde také chytrá tabule s číslem 5. Dozvěděli jsme se fakta o zdejších lesích, tvořených buky, bučinami, duby a habry, dále jsme zjistili, že na jaře zde roste jaterník podléška, dymnivka plná či prvosenka vyšší. Podle šipek a číselných údajů jsme byli asi v polovině cesty. Další naše kroky vedly po červené trase směrem na Mladeč. Vcelku nezáživný úsek vedl lesem. Konečně jsme došli ke čtvrtému zastavení naučné stezky Třesín. Tabule nám prozradila, že jsme se octili na vrcholu kopce Třesín, který představoval poslední výběžek Bouzovské vrchoviny a dominantu této části CHKO Litovelské Pomoraví. O pouhých 150 metrů dál jsme přišli na křižovatku několika cest, u níž stála tabule s číslem 3 a názvem Plavatisko. Zdejší místo dostalo tento název kvůli splavování vrstev hlíny z polí, která se tady nad jeskyněmi dříve nacházela. Dále jsme se dočetli, že tahle strana Třesína byla lidmi obývána už v pravěku a pak jsme se vydali do Mladče. Kráčeli jsme úvozovou cestou, která nám silně připomínala bobovou dráhu. Když úvoz zmizel, krajina se více otevřela a vzápětí jsme stanuli u zastavení naučné stezky číslo 2, která nám povyprávěla o zdejším největším turistickém taháku. Dozvěděli jsme se, že Mladečské jeskyně tvoří labyrint chodeb vymodelovaný ve třech patrech potokem Hradečkou, které byly známy lidem tisíce let, nicméně k jejich znovuobjevení došlo v první polovině 19. století při stavbě nové silnice z Litovle do Loštic. Po přečtení dostupných informací jsme se šli podívat ke vstupní budově s pokladnou, kde na prohlídku čekalo pár lidí, ale dvakrát ve stejný den jsme do jeskyní opravdu jít nechtěli. Namísto ponoření se do podzemí jsme sestoupili na vydlážděnou ulici a zamířili dolů k návsi, kde jsme se zastavili u chytré cedule s číslem 1. Jednička pojednávala o obci, takže jsme se dozvěděli, že první zmínka o Mladči pochází z roku 1350. V průběhu času obec patřila do vlastnictví různých rodů, například pánů z Vlašimi, Boskovic či Lichtenštejnům. Další text pojednával o objevení jeskyní, které přineslo rozvoj turistického ruchu a podnikání. Když jsme dočetli poslední řádky, udělali jsme pár kroků k našemu stříbrnému vozu, který na nás věrně čekal na návsi a vzápětí jsme odjeli domů do Olomouce. Co všechno jsme ten den viděli, to vám už prozradí cestopis Jak jsme v červenci zase navštívili Mladečské jeskyně a naučnou stezku Třesín.

Potřetí jsme naučnou stezku Třesín viděli ve zcela jiné kompozici, než při předchozích dvou letních návštěvách. Do okolí Mladče jsme se totiž vydali na konci října roku 2012, kdy podzim ukázal vlídnou tvář a toho jsme využili ke krátkému výletu. Náš stříbrný povoz opět odpočíval na mladečské návsi, z níž jsme tentokrát zamířili rovnou doprava úzkou uličkou mezi domy, která se záhy změnila v polní cestu okolo zahrádek nad Mlýnským potokem. Prošli jsme okolo opuštěných chatek a sledovali modrou turistickou značku, která nás přivedla na nenápadné rozcestí. Zde jsme odbočili doprava a sestoupili k našemu oblíbenému Čertovu mostu, který zdobilo napadané listí. Odlovili jsme zde kešku a sestoupili dolů k jeskyni Podkova, kde jsme nalezli další ukrytou schránku. Vydali jsme se na další cestu, ale sotva jsme udělali pár kroků, zase jsme se zastavili. Stezka se totiž ztrácela pod napadaným listím a protože v její těsné blízkosti protékal potok, museli jsme dávat pozor, kam šlapeme. Kráčeli jsme tedy opatrně kolem potoka a o pár desítek metrů dál jsme přišli na odbočku k Rytířské síni. Zalité luka, popadané stromy do vod potoka a listí tvořilo výjimečnou atmosféru. Chyběla pouze líně se valící mlha. Potom by si člověk opravdu připadal jako na blatech ve Skotsku. Když jsme se vrátili do reality, na rozcestníku jsme si zkontrolovali, že z mladečské návsi jsme sem urazili pouhých 1,5 kilometru. Pak jsme se začetli do textu na informační tabuli s číslem 9, která nám prozradila fakta o romantických stavbách, jimiž si majitelé panství Lichtenštejnové vylepšili svůj zámecký park. Pak jsme po chodníčku zamířili vzhůru na plácek se zbytky Rytířské síně, místo si prohlédli a nalezli další kešku. Pak jsme se stejnou cestou vydali zpátky na rozcestí, kde jsme v potoku objevili několik dalších zbytků Rytířské síně. Šli jsme dál a po asi 200 metrech jsme dorazili ke čtveřici pramenů, vytékajících na úpatí vápencové skály Třesín. Některé z Řimičských vyvěraček měly podobu běžného pramene, další doslova vytékaly ze skály, jiné zase tryskaly z trubek. Chvíli jsme okolo vodních zdrojů chodili a samozřejmě jsme nezapomněli odlovit kešku. Po úspěšném nálezu jsme se mohli spokojeně vydat na zpáteční cestu do Mladče. Brzy jsme dorazili k autu, jímž jsme vzápětí odjeli domů do Olomouce. Co všechno jsme během lehce strašidelného výletu viděli, to vám již odhalí cestopis s názvem Jak jsme se u Mladče nebáli čerta ani psa Baskervilského.

Trvalo téměř dvanáct let, než jsme naučnou stezku Třesín poctili návštěvou počtvrté a jelikož se tak stalo v lednu 2024, vypadalo všechno jinak. Naše černé SUV jsme odložili na parkovišti u okraje obce a vyrazili vstříc notoricky známým cílům. Modrá značka nás opět přivedla k Čertovu mostu, jeskyni Podkova a Rytířské síni, pod níž jsme narazili na novu ceduli, která se převlékla do moderního hávu a vyměnila devítku za osmičku. Potěšil nás také nový text a fotka z roku 1900, kdy síň ještě stála ve své plné kráse. Když jsme si nové informace pročetli, vydali jsme se po zasněženém chodníku nahoru na skálu. Místo jsme si prohlédli, občerstvili se a sešli dolů. Vzápětí jsme se zastavili dole pod skálou u bažinatého rybníčku, v jehož vodách jsme objevili několik dalších zbytků Rytířské síně. Když jsme si vše prohlédli, pokračovali jsme dál a po asi 200 metrech jsme dorazili k Řimičským vyvěračkám. Také zde jsme našli novou ceduli, která se přeměnila z osmičky na sedmičku. Potěšil nás také nový text, barevné fotografie a mapa naučné stezky Třesín. Pak jsme šli dál a v zatáčce se zastavili u tabule naučné stezky číslo 6, která pojednávala o okolní krajině. Po prostudování textu na tabuli jsme dokončili oblouk zatáčky a mírně stoupající stezkou jsme dorazili na velké rozcestí a mírně stoupajícím úvozem jsme zanedlouho narazili na zastavení naučné stezky, která také nesla číslo 6, ale to jen proto, že se ještě jednalo o starou tabuli, kterou jsme už znali. Po chvíli jsme dorazili na rozcestí Za Třesínem, kde na nesčekala chytrá tabule v nové verzi s číslem 5, kterou jsme si samozřejmě rovněž pročetli. Dozvěděli jsme se, že ve zdejších lesích můžeme vidět třeba datla černého, žlunu šedou nebo dva druhy strakapoudů a pak jsme se přesunuli ke směrovkám na rozcestí Za Třesínem. A protože krásně svítilo sluníčko, rozhodli jsme se výlet trochu prodloužit a zašli se podívat do obce Měník. Pak jsme se vrátili zpět a po červené trase pokračovali rovně směrem na Mladeč. Po několika minutách chůze jsme došli k pátému zastavení naučné stezky Třesín. Poněkud nás to překvapilo, protože pětku s povídáním o okolních lesích jsme si prostudovali už na rozcestí Za Třesínem. Vysvětlení však bylo jednoduché, neboť se opět jednalo o starou ceduli. Dlouho jsme se u pětky nezdržovali a šli dál. Netrvalo dlouho a na čtvrté zastavení, tentokrát v novém provedení. Tabule nám prozradila, že jsme se octili na vrcholu kopce Třesín, který představoval poslední výběžek Bouzovské vrchoviny a dominantu této části CHKO Litovelské Pomoraví. Docela nás překvapila informace, že si nedaleké Mladečské jeskyně kdysi oblíbili plazi, díky čemuž se jednalo o jednu z největších hadích jeskyní v Evropě. Když jsme si text chytré tabule pročetli a prohlédli si barevné obrázky, pokračovali jsme v procházce. O pouhých 150 metrů dál jsme přišli na křižovatku s novou cedulí nazvanou Plavisko. Nová informace pro nás byla, že zde stávala tvrz. Její obyvatelé vybírali mýtné, neboť tudy vedla jedna z cest z Olomouce do Čech. Po přečtení velmi zajímavých informací jsme se vydali po zmíněné staré cestě do Mladče. Kráčeli jsme úvozovou cestou, na jejímž konci jsme narazili na malou cedulku s titulkem Sáňkařská dráha Gustava Frištenského. Rázem nám bylo jasné, co nám ta úvozová cesta celou dobu připomínala. Pak jsme se přesunuli k zastavení naučné stezky číslo 2, která nám povyprávěla o Mladečských jeskyních. Na tabuli jsme si prohlédli netopýry, obývající jeskyně a pak jsme se odebrali ke vstupní budově s pokladnou. V lednu byly jeskyně samozřejmě uzavřeny, ale protože jsme je navštívili v letech 2005 a 2011, nijak nám to nevadilo. Naopak, nadšení v nás vzbudila turistická maxiznámka, u níž jsme rádi vyfotili a spokojeně jsme tak mohli pokračovat v cestě. Kráčeli jsme vydlážděnou ulicí dolů k návsi, kde jsme se zastavili u chytré cedule s číslem 1, pojednávací o obci. Kromě historických informací jsme na tabuli našli fotografie zdejších památek, mezi něž patřila moderní kaple sv. Floriana a sv. Barbory z roku 2003, dále Hádkův most nebo vodní mlýn. A právě bývalý klapáč byl naším dalším a také posledním cílem v rámci lednového putování po naučné stezce Třesín. Když jsme si vodní mlýn prohlédli, odjeli jsme do Olomouce na oběd, který jsme si dali v obchodním centru City. Chcete-li vědět, co jiného jsme v tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme se v zimě prošli po naučné stezce Třesín.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/mladec-naucna-stezka-tresin​

Historie :

Okružní naučná stezka začíná na návsi v Mladči a provází turisty kolem krasového vrchu Třesín. Nejdříve sledujete červenou turistickou značku a od rozcestí pod Měníkem pokračujete po modré. Vede převážně po lesních cestách, které nemusí být dobře průchodné pod sněhem nebo po silném dešti. V oblasti Třesína, který je tvořen devonskými vápenci, se nacházejí četné projevy krasové činnosti. Nejvýznamnější z nich jsou veřejnosti přístupné Mladečské jeskyně.  Na povrchu jsou krasové úkazy doplněny závrty, škrapy a puklinami a patří k nim také pozoruhodné Řimické vyvěračky. Především děti nadchne průchozí jeskyně Podkova, což byla původně dvojice nesouvisejících mělkých chodeb, které byly propojeny na začátku 19. století. Mějte ale na paměti, že v zimním období (listopad až březen) je průchod jeskyní uzavřen, protože slouží jako zimoviště netopýrům. Poněkud tajuplně působí Čertův most a také pozůstatek Rytířské síně - obě tyto stavby jsou součástí v přírodě zakomponovaného romantického areálu, který vznikl na počátku 19. století v okolí loveckého zámečku Nové Zámky, kdy zámek patřil Lichtenštejnům. K Rytířské síni musíte maličko uhnout z trasy a vystoupat do kopce, ale odměnou vám bude krásný výhled na zámek a další romantické stavby. Délka trasy je necelých šest kilometrů a převýšení  pouhých 101 metrů, takže naučná stezka je vhodná i pro seniory nebo menší děti. Kromě zmíněných míst s informačními tabulemi na trase potkáte dodnes viditelnou sáňkařskou dráhu z roku 1923, na které pořádal od roku 1938 závody slavný zápasník Gustav Frištenský.

Historie čerpána z webu

https://www.ok-tourism.cz

Naučná stezka Třesín u Mladče nemá turistickou známku.