Choceň jsme navštívili během jednoho zimního výletu, který jsme skoro celý strávili v tomto východočeském městě. Po příjezdu do Chocně jsme naše auto zaparkovali u zadní strany pivovaru, který byl postaven na břehu Tiché Orlice po zániku toho prvního v 17. století a vzápětí jsme se vydali na prohlídku zámku a na dlouhou procházku zasněženým parkem. Později jsme se k pivovaru vrátili, když jsme si předtím ještě prohlédli vodní mlýn, postavený pro změnu na protějším břehu řeky.

Velice dobře zachovalé budovy pivovaru jsme bez problémů viděli již od mlýna či z mostu přes Tichou Orlici. Za mostem jsme zabočili na nábřeží a pomalým krokem jsme kráčeli kolem budov pivovaru na jedné straně a tiše plynoucí vodou v korytu řeky na straně druhé. Překvapilo nás, že i když se v něm již od roku 1984 chmelový mok nevařil, byly budovy pivovaru ve vynikajícím stavu. Jak jsme na našich cestách předtím poznali, mnoho jiných zrušených pivovarů takové štěstí nemělo.

Jistě tomu pomohl fakt, že se bývalý pivovar stal sídlem několika komerčních firem a že v něm byla také otevřena restaurace. V době naší návštěvy zde sice čepovali pochopitelně jiné pivo, ale i tak jsme byli rádi, že byl pivovar stále využíván. Jelikož jsme se o několik desítek minut dříve naobědvali v hospodě U osla na druhé straně zámeckého parku, neměli jsme v úmyslu zajít do restaurace, takže jsme si pivovar, postavený šlechtickým rodem Kinských v 17. století, prohlédli pouze zvenku.

Před sebou jsme však měli již pivovarské budovy, které byly v 19. století přestavěny do dnešní podoby stejným majitelem panství. Minuli jsme sladovnu, která byla zařízena na zpracování 200 vagónů ječmene ročně, poté samotnou budovu s varnou a ležáckými sklepy a vzápětí jsme prošli kolem vjezdu do areálu. Pokračovali jsme dál k posledním budovám choceňského pivovaru a za nimi jsme opodál odlovili kešku. Po úspěšném nálezu jsme se vydali nazpátek k autu.

Cestou jsme se zastavili u informační tabule naproti vjezdu do pivovaru, která však neposkytovala fakta o pivovaru, ale o nedalekém přírodním parku Peliny. Dlouho jsme se zde tedy nezdrželi a zamířili zpět k našemu vozu, jež bylo zaparkované za pivovarem. Když jsme k němu dorazili, prohlédli si klasický cihlový pivovarský komín a protože jsme předtím nepožili žádné alkoholické nápoje, byli jsme si jistí tím, že komín stál poněkud nakřivo.

Vzápětí  jsme u komína odlovili další kešku, nasedli do auta a přečetli si pár informací z historie choceňského pivovaru, který po roce 1850 začal používat spodní kvašení. Díky tomu před vypuknutím první světové války zcela ovládl hospody ve městě a jeho pivo se vozilo do řady šenků v okolí, z nichž některé fungovaly i v době naší návštěvy. Když jsme dočetli poslední řádky historických faktů vonících po pivu, odjeli jsme autem k evangelickému kostelu, o kterém se dozvíte více informací v mém dalším článku.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Chocen_-_byvaly_pivovar/

Historie :

První pivovar byl postaven v Chocni na břehu Tiché Orlice majitelem panství knížetem Kinským ze Vchynic a Tetova v roce 1587. Tehdy se v něm vařilo asi 2 000 věder kvasnicového piva ročně pomocí svrchního kvašení pro potřebu panských dvorů roztroušených v okolí Chocně. Pivovar stál přímo u řeky, byl postaven z kamene a jeho součástí byla sladovna, hvozd, sýpka na slady, bečvárna a za ním bylo zřízeno sedm sádek na ryby. Pivovar zásoboval 12 krčem ve vesnicích, 2 domy v městečku a 2 na předměstí. Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 bylo vaření piva v Chocni zakázáno a v průběhu 17. století tento pivovar zanikl.

Druhý pivovar byl vystavěn dál od břehu řeky a jeho budovy byly v 19.století přestavěny do dnešní podoby. Zasloužil se o to rod Kinských, kterým patřil protější zámek. Kolem roku 1850 se začalo používat spodní kvašení a z nepatrných počátků dostoupila výroba do roku 1914 na 24 000 hl piva ročně. Choceňský pivovar zcela ovládl hospody ve městě, ale tamní pivo se vozilo do řady šenků v okolí, z nichž některé fungují dodnes. Mezi stálé odběratele piva patřil Panský dům na náměstí, který existuje od počátku 18. století, či restaurace proti nádraží.

Během první světové války poklesl výstav až na 3 500 hl. Všechny suroviny tehdy musely na válečné výdaje, vařilo se slabé pivo a situace se zlepšila až v roce 1921, kdy se opět produkce choceňského piva začala zvedat. V období první republiky byla vylepšena technologie vaření, výroby sladu a tím i zlepšení kvality piva, takže bylo dosaženo zvýšení výstavu až na 30 000 hl v roce 1931. Tehdy se zde vařilo pivo 10° světlé výčepní, 12° světlý ležák, 12° tmavý granát a 13° světlý speciální březňák.

Po druhé světové válce byl pivovar znárodněn a s roční přestávkou byl svěřen do péče národního podniku Východočeské pivovary. Tehdy zde pracovalo okolo padesáti zaměstnanců a pivovar byl moderně vybaven včetně chladícího zařízení, přičemž sladovna byla zařízena na zpracování 200 vagónů ječmene ročně. Bohužel zároveň začal postupný úpadek pivovaru, přesto si ještě stihl připsat jeden primát, když v roce 1968 přišli jeho sládci jako první v tehdejším Československu na trh s tehdy opomíjenou, ale dnes vyhledávanou jedenáctkou.

Choceňský pivovar byl zrušen v roce 1984 komunistickou vládou. Do tohoto roku zde vařili světlou 8°, 10°, 11° či polotmavý Granát. Později byla v areálu pivovaru otevřena restaurace s jiným pivem a sortimentem a stal se také sídlem dalších firem.

Historie čerpána z webu

http://www.pivovary.info/historie/ch/chocen.htm

Město Choceň je držitelem turistické známky č.881.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/chocen-c881