Přírodní památka Bázlerova pískovna se nachází v polích severně od Olomouce pouze necelé dva kilometry od našeho bydliště v hanácké metropoli. Díky tomu se tato oáza uprostřed zemědělsky využívané krajiny stala častou zastávkou v rámci našich procházek a hned třikrát jsme si sebou vzali fotoaparát, abychom si pískovnu zvěčnili na památku. Poprvé se tak stalo na podzim, kdy sice ještě listí na stromech nestačilo zežloutnout, ale i tak se nám povedlo místo zachytit ve výjimečné situaci.

Tenkrát jsme se na tomto kouzelném místě ocitli jen pár týdnů poté, co byl z jezírka odtěžen nános bahna a porost na břehu značně prořídl díky prořezání stromů a vyčištění od křovin. Jelikož jsme zde nebyli poprvé, zůstali jsme stát lehce v šoku, neboť jezírko a porost na březích získal zcela jiný nádech a atmosféru. Namísto zelené vody a zarostlé džungle se nám okolo jezírka chodilo téměř jako doma po koberci a vše bylo krásně přehledné a čisté. Jezírko ještě nebylo úplně plné a také z tohoto hlediska se nám povedlo zachytit místo v unikátní situaci.

Uprostřed vody jsme spatřili malý ostrůvek, který nám připadal krunýř želvy, jenž se zrovna potopila pod hladinu. Bohužel jsme žádná další zvířata nespatřili, jelikož se zřejmě ještě bála se do Bázlerovy pískovny vrátit poté, co zde tak dramaticky zasáhla lidská ruka. Také ptactvo se již vydalo na dalekou cestu za teplem a tak jsme měli pískovnu jen sami pro sebe. Dokonce ani žádný jiný člověk nás nevyrušil a tak jsme si zkontrolovali kešku, kterou tady náš nadšený kačer předtím umístil. Vše bylo v pořádku a tak jsme se mohli spokojeně vrátit domů.

Podruhé jsme do pískovny s fotoaparátem v ruce vyrazili o tři měsíce později hned první den v roce po decentních silvestrovských oslavách, abychom tuto přírodní památku zvěčnili v zimním hávu a také jsme si chtěli provětrat hlavy. Pomalým krokem jsme se tedy vydali z Hejčína do sousedního Řepčína, kterým jsme se prosmýkli až k mostu přes Mlýnský potok, po němž jsme přešli na duhou stranu. Ocitli jsme se tak na bývalých podmáčených loukách, které člověk přizpůsobil vlastnímu užitku v podobě polí a Bázlerova pískovna se tak stala skutečnou oázou v zemědělské krajině.

Kráčeli jsme po asfaltové in-line stezce a po několika desítkách metrů jsme zabočili doleva na polní cestu, která nás dovedla k informační tabuli u Bázlerovy pískovny.  Z ní jsme se mimo jiné dozvěděli, že tato lokalita vznikla v období první republiky drobnou těžbou štěrkopísku na území pokrytém vlhkými loukami, jenž byly počátkem 70. let 20. století vysušeny vlivem regulace a zahloubení Mlýnského potoka, který už sem při jarních povodních nepřinášel žádnou vodu. Po přečtení dalších informací jsme již vydali k jezírku, obklopeném holými stromy a jejich méně šťastnými kolegy.

Někteří z dřevěných bohatýrů totiž od naší poslední návštěvy přišli o ručičky a pár jich dokonce leželo bezvládně na břehu dvou jezírek. Vodní hladina byla zamrzlá a pokryta tenkou sněhovou vrstvou, která dotvářela zimní atmosféru už tak pěkného místa. Sníh nás docela potěšil, jelikož tenkrát nebývalo zvykem, aby první den v roce nějaký už napadl. O to smutnější pohled byl na prořezanou vrbu bílou, olši lepkavou a topol kanadský, jejichž pahýly prosebně trčely k šedivé obloze, jakoby se ptaly proč ? Proč jsi nám to člověče udělal ? Tolik let jsme tady v poklidu rostli a pak jsme byli tak zmrzačeni…..Proč ?

Odpovědi na tyhle otázky jsme jim dát nedokázali, nicméně jsme je alespoň objali a popřáli jim brzké uzdravení a mnoho dalších let do života. Poté jsme se opět prošli podél jezírek, přičemž jsme neodolali a trochu se sklouzli po ledem zamknuté hladině. Podařilo se nám tak skutečně provětrat hlavu i zbytek těla a užít si zimní krajiny. Následně jsme se vydali na zpáteční cestu domů a odešli jsme právě včas, neboť nás na Bázlerově pískovně vystřídala rodinka s dětmi, takže kouzlo okamžiku bylo nenávratně pryč. Navíc nám v hlavě pořád strašilo jméno Bázler. Kdy žil a kdo to byl se nám bohužel do dnešních dnů nepodařilo zjistit.

Vyčištěnou pískovnu jsme potřetí navštívili na jaře, přičemž jsme sem přišli obvyklou cestou po hejčínských loukách. Opatrně jsme minuli včelí úl za informační tabulí, v němž už okřídlení obyvatelé a obyvatelky pilně pracovali, inu jako včelky. Tentokrát jsme zde nebyli sami, neboť se usídlili různé druhy létající bezobratlých. Na vodní hladině čile rejdily bruslařky, o poznání pomaleji se po vodě a zabahněných březích pohybovaly vodoměrky a nechyběly ani znakoplavky, využívající nápadné zadní nohy jako vesla a vážka ploská, typická širokým blankytně modrým zadečkem.

Kdybychom zde byli večer, určitě bychom mohli poslouchat žabí koncert skokana štíhlého či rosničky zelené, ale přes den byli jsme rádi, že jsme alespoň zahlédli nejběžnějšího čolka obecného. Pískovnu již osídlili také ptáci, kteří ji odjakživa využívali zejména v parných letních dnech jako zdroj pitné vody a ke koupeli. Při procházce po břehu jsme na jednom místě objevili noru, ve které prý pobývalo zvíře všemi mastmi mazané, tedy liška obecná. Nejstarší člen naší výpravy byl rád, že bylo ještě brzy na setkání s užovkou obojkovou, jejíž čas měl teprve přijít.

Na rozdíl od zimy tedy Bázlerova pískovna ožila, nicméně stromy na březích jezírek stále čekaly na lidskou odpověď, připraveni předstoupit před soud matky přírody. Pochybovali jsme však o tom, zda je na totéž připraven i člověk. Zanechali jsme smutného rozjímání a šli zkontrolovat naši kešku, zda je vše v pořádku. Ukrytá schránka byla na svém místě bez poškození a tak jsme se mohli spokojeně vydat na zpáteční cestu domů. Tak skončilo naše třetí setkání s Bázlerovou pískovnou. Snad vás tento článek inspiroval k návštěvě úrodné Hané. A nezapomeňte prosím napsat pod příspěvky komentáře, děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Olomouc_-_Bazlerova_piskovna

Historie :

Bázlerova pískovna se nachází v polích severně od Olomouce a vznikla v období první republiky drobnou těžbou štěrkopísku. V té době bylo území pokryto vlhkými loukami, jenž byly počátkem 70. let 20. století vysušeny vlivem regulace a zahloubení Mlýnského potoka, který už sem při jarních povodních nepřinášel žádnou vodu. Bázlerovu pískovnu tvoří ji jezírko s břehovými porosty, na něž navazují nedávno vytvořené louky s remízky, které zastávají funkci ochranného pásma. Lokalita je významným stanovištěm obojživelníků uprostřed zemědělsky využívané krajiny. Můžeme zde spatřit čolka velkého a obecného, ropuchu obecnou a užovku obojkovou. Velmi významná je přítomnost kriticky ohrožené žáby blatnice skvrnité.

Břehový porost dřevin je fragmentem lužního háje a tvoří je např. vrba bílá, olše lepkavá a topol kanadský. V jezírku během vegetační sezóny převládá okřehek menší, dále zde najdeme orobinec úzkolistý, skřípinu lesní nebo haluchu vodní. V posledních letech se v pískovně zhoršily podmínky pro život díky zahnívajícímu sedimentu. Proto byl v roce 2014 realizován projekt Odbahnění Bázlerovy pískovny, jenž byl spolufinancován z prostředků Evropské unie.

Historie čerpána z webu

http://www.sagittaria.cz/cs/prirodni-pamatka-bazlerova-piskovna-a-jeji-okoli

Město Olomouc je držitelem turistické známky č.335.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/olomouc-c335