Obec Hýsly nedaleko Kyjova jsme navštívili v rámci dvou naprosto rozdílných výletů, které od sebe dělilo dlouhých 11 let a během nichž jsme vystoupali na dvě různé rozhledny. Poprvé jsme sem přijeli stříbrným francouzským autem v listopadu, kdy nám bohužel nepřálo počasí, jelikož byla pořádná zima a všude v nížinách vládla namrzající mlha. Nicméně ani nepříznivé podmínky nás neodradily od toho, abychom vystoupali na mírné návrší s názvem Johanka, kde stála menší dřevěná rozhledna stejného jména z roku 2006. Později se ukázalo, že jsme udělali dobře a Johanku navštívili, protože po 10 letech své existence byla kvůli špatnému stavu demontována. Oblast Kyjovského Slovácka však dlouho bez vyhlídkové stavby nebyla, jelikož v roce 2021 stavbaři dokončili novou rozhlednu s názvem Súsedská.

Betonová vyhlídková věž byla hlavním důvodem, proč jsme do obce Hýsly přijeli podruhé, jenže tentokrát bylo vše jinak. Kyjovsko nás totiž na jaře přivítalo krásným slunečným počasím a modrou oblohou, takže jsme měli ideální podmínky pro daleké výhledy a změnil se i povoz, jímž jsme do obce přijeli. Jelikož byla nová rozhledna postavena na návrší Chrástky mezi obcemi Hýsly, Žádovice a Ježov, tedy na jiném místě než původní Johanka, naše černé SUV jsme zaparkovali před obecním úřadem, odkud bylo nejvýhodnější k věži vyrazit. Příjezd až k rozhledně totiž nebyl kvůli zákazovým značkám možný a tak nás čekalo takřka nepřetržité kilometrové stoupání po svých, ale ještě než jsme k věži vyrazili, chvíli jsme se zdrželi na parkovišti.

Důvodem zdržení byl nejen nález místní kešky, ale také nerezová trubka, skloněná v úhlu devětačtyřiceti stupňů, kolem níž ležely žulové kostky představující ciferník a zároveň jednotlivé planety. Zdánlivě nesmyslně položené kameny jsme si zvědavě prohlíželi a snažili se vše pochopit ve vesmírném měřítku. Následně jsme se zaměřili na vrchol trubky s prosklenou kopulí, které nám připomínala mimozemský létající talíř. Uvnitř se totiž skrývala opravdová rarita, velká pouze devět milimetrů. Museli jsme hodně zaostřit zrak, abychom viděli sluneční hodiny, vyryté ručně diamantem do kovu, které se zapsaly do České knihy rekordů a kuriozit a stejného uznání se dočkala také zmíněná zmenšenina sluneční soustavy. Když jsme si vše prohlédli, přesunuli jsme se na druhou stranu silnice k informační tabuli.

Na chytré ceduli jsme se dozvěděli nejen podrobnější informace o zmíněných slunečních hodinách a jejich výrobě, ale rovněž fakta o samotné rozhledně. Dočetli jsme se, že byla postavena za sedm miliónů korun podle projektu architektonického studia DESIGN s.r.o. z Chotěboře, které se nechalo inspirovat mytologickým symbolem triquetra neboli neoddělitelné spojení tří prvků, odkazující na spolupráci tří obcí, které o stavbu rozhledny usilovaly. Tento symbol jsme si prohlédli na tabuli a později také přímo u věže, k níž jsme se konečně vzápětí vydali. Po 50 metrech u křížku cesta zabočovala doleva, když jsme si v předzahrádce protějšího domu všimli parního stroje z roku 1894, který vynalezl slavný James Watt. Rádi jsme si jej prohlédli a pak jsme poslechli směrovou šipku, a vydali se k rozhledně.

Kráčeli jsme nádhernou úvozovou cestou mezi poli, pokrytou svěží jarní travičkou, která se nám zdála zelenější než obvykle. Příjemnou atmosféru doplňovaly kvetoucí stromy, které nás občas nesměle vzaly pod ochranu svých větví. V druhé polovině úvozu jsme odmítli nabídku lavičky k posezení, i když by se nám po celodenním putování malý odpočinek hodil, nicméně jsme chtěli co nejdříve k rozhledně dojít, neboť se již blížila pátá hodina odpolední a čekala nás ještě jedna památka a následná cesta domů. O kousek dál skončila romantická procházka úvozem a dál jsme pokračovali po klasické polní cestě, přičemž jsme již viděli rozhlednu, stojící na návrší napravo od nás. Cesta ovšem vedla stále rovně, pak se krátce stočila směrem k rozhledně, ale ihned zase zamířila doleva, takže jsme si připadali jako Velen v pohádce Princ a Večernice.

Odvážnému hrdinovi se ve filmu jeho cíl také neustále vzdaloval, i když mezitím vždy urazil hodný kus cesty. Samozřejmě se jednalo pouze o náš subjektivní dojem a vše se změnilo poté, co jsme dorazili do zatáčky, která nás pod pravým úhlem konečně nasměrovala přímo k vyhlídkové stavbě z betonu a oceli. V prostoru zatáčky jsme se na chvíli zastavili, neboť naši pozornost upoutala houpačka, zavěšená na stromě u cesty a s nadšením jsme využili jejich služeb. A kdo se zrovna nehoupal, mohl se kochat výhledy po jihomoravské krajině, jež se nám už odtud nabízel. Když jsme se houpačce přiměřeně vyřádili, vyrazili jsme se na závěrečný úsek cesty k rozhledně, přičemž jsme ji měli celou dobu na očích. Za několik minut jsme k ní došli a bez dlouhého otálení jsme se vydali na vyhlídkovou plošinu.

Museli jsme zdolat 99 betonových schodů, po nichž jsme vystoupali do výšky 16 metrů, odkud jsme se rozhlédli po okolní krajině. Samozřejmě jsme nejlépe viděli již zmíněné tři obce Hýsly, Žádovice a Ježov, neboť se věž nacházela ve středu trojúhelníku mezi nimi, ale našim očím neunikly i trochu vzdálenější cíle. Líbil se nám pohled na Buchlovské hory s hradem, který jim propůjčil své jméno, v dálce se rýsovala Pálava s kopcem Děvín, jiným směrem jsme viděli poměrně rozsáhlý Ždánický les a samozřejmě jsme nezapomněli ani na přírodní park Chřiby, z něhož jsme do obce Hýsly přijeli. Byla to zkrátka příjemná podívaná na krásy jihomoravského koutu naší malé zemičky, takže jsme dolů nijak nespěchali a snažili se co nejvíce si výhledu užít. Teprve až jsme se jich dostatečně nabažili, slezli jsme k patě věže a začali prozkoumávat její okolí.

Na rozhledně samotné jsme si nemohli nevšimnout zábradlí, jehož rez ostře kontrastoval se světlým betonem, zářícím novotou. O chvíli později jsme se na informační tabuli kousek od rozhledny dozvěděli, že ocelové zábradlí bylo ponecháno rezavé záměrně, protože tak lépe odolává nástrahám počasí. Všimli jsme si také, že se věž tyčila k nebi uprostřed kruhu, což také nebyla náhoda, jelikož měl představovat již zmíněný symbol triquetra. Následně jsme nedaleko věže odlovili kešku a pak jsme se přesunuli k chytré tabuli, z níž jsme načerpali různé informace, včetně technických dat a rozměrů rozhledny. Vedle cedule se pak nacházela plošina, která by mohla skvěle sloužit ke startu milovníkům sjezdu na kolech, ale nám se hodila k dalším výhledům na obec Hýsly dole pod námi.

Potom se náš čas pobytu u rozhledny Súsedská nachýlil a vydali jsme se na zpáteční cestu. Náš horlivý lovec ukrytých schránek však vyrazil opačným směrem, protože se rozhodl odlovit kešku u Stromové kaple, což se mu bez problémů podařilo. Pak pěšky pokračoval do vsi Žádovice, kde jsme jej později vyzvedli. Zbytek výpravy se mezitím vrátil stejnou cestou zpět do obce Hýsly, kde jsme si v hospodě koupili turistickou známku rozhledny, ale razítko zde bohužel žádné neměli. Pak jsme se již vrátili k autu, jímž jsme popojeli k nedaleké kapli sv. Prokopa, která se stala posledním cílem našeho jarního výletu. O této církevní stavbě však pojednává jiný můj příspěvek, tak si jej také někdy přečtěte. Chcete-li vědět, jak probíhalo celé naše putování, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme v přírodním parku Chřiby hledali hraniční kameny.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Hysly_-_rozhledna_Susedska/

Historie :

Betonová rozhledna Súsedská vyrostla u návrší Chrástky mezi obcemi Hýsly, Žádovice a Ježov v roce 2021. Původním iniciátorem stavby byla obec Hýsly, na jejímž severním okraji stávala od roku 2006 rozhledna nazvaná Johanka. Když musela být v roce 2016 z důvodu nevyhovujícího stavu její dřevěné konstrukce demontována, rozhodli se představitelé obce pro výstavbu nové rozhledny z odolnějších materiálů, což vyžadovalo zajištění nemalých finančních prostředků. Z toho důvodu spojily své síly obce Hýsly, Ježov a Žádovice a o stavbu rozhledny začaly usilovat v rámci společného Svazku obcí Mikroregionu Podchřibí. V květnu 2019 byl na místě budoucí rozhledny základní kámen, ale vlastní stavba začala až o dva roky později a na podzim byla věž s názvem Súsedská dokončena. Náklady na samotnou výstavbu rozhledny dosáhly cca 6,5 mil. Kč, z toho zhruba 3,3 mil. Kč pokryla dotace Ministerstva pro místní rozvoj. Projekt rozhledny připravilo architektonické studio DESIGN s.r.o. z Chotěboře, které se nechalo inspirovat mytologickým symbolem triquetra (neoddělitelné spojení tří prvků) odkazující na spolupráci tří obcí, které o stavbu rozhledny usilovaly. Tento symbol je současně vyobrazen na kruhové zpevněné ploše kolem rozhledny. Základnu rozhledny tvoří rovnoramenný trojúhelník, konstrukčními materiály jsou beton a ocel. Rozhledna slouží veřejnosti od začátku prosince 2021, nicméně slavnostní otevření proběhlo v sobotu 14. května 2022. Věž je volně přístupná.

Historie čerpána z webu

https://rozhledny.webzdarma.cz/susedska.htm

Rozhledna Súsedská je držitelem turistické známky č.1485.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/rozhledna-susedska-c1485