Turista navštíví ve svém cestovatelském životě mnoho různých míst. Některé své cíle pečlivě plánuje pár týdnů či dnů dopředu, někdy si vystačí s ranním pohledem do mapy a vyráží za svým cílem, jindy jede na jedno místo a teprve odtud řeší svůj další směr. A také existují místa, jenž turista navštíví aniž by chtěl, třeba souhrou okolností, které ho plány donutí změnit, což samozřejmě nemusí být vždy špatné. Během výletu do okolí Hradce nad Moravicí jsme měli v plánu navštívit rozhlednu v Jakubčovicích, poté si prohlédnout hradecký zámek, projít si celé město včetně kalvárie, shlédnout další zámek Raduň a když vyjde čas, poznat také Weisshuhnův kanál u Žimrovic. A na všech těchto místech chtěl náš nadšený hledač skrytých schránek jako správný kačer pochopitelně odlovit kešky, což nás leckdy na našich cestách zdrželo.

Jenže naše plány záhy vzaly za své. Ráno jsme ve stáji pro plechové krasavce osedlali naše francouzské auto a vyrazili směr Hradec nad Moravicí. Původně jsme chtěli jet od Fulneku směrem na Jakubčovice po hlavní silnici přes Bílovec, jenže navigace nás vedla jinudy přes Nové Dvory u Bílovce, když nás syn upozornil, že by zde rád odlovil kešku u mlýna. Připadlo nám to jako dobrý nápad a tak jsme naše auto nechali u silnice a po polní cestě se k větráku vydali. Pak jsme zamířili do obce Jakubčovice, kam nás přilákala rozhledna. Když jsme tam přijeli, zaparkovali jsme povoz na okraji vsi a vzápětí jsme vyrazili k 300 metrů vzdálené věži. Proklouzli jsme mezi posledními rodinnými domky na polní cestu, jenž nás po asi pěti minutách dovedla k hájku, kde jsme úspěšně odlovili kešku a pak jsme ji brzy došli k věži.

Vzápětí jsme bohužel zjistili, že ač byl v tento den do kalendáře vepsán státní svátek, dvířka dole byla zavřená a tak jsme se nahoru bohužel nedostali. Vzápětí jsme se u věže potkali s jedním turistou, který sem přijel na kole a rovněž byl zklamaný z toho, že nemohl vystoupat na vyhlídkovou plošinu. Popovídali jsme si alespoň o dalších zajímavých cílech v okolí a po chvíli se s námi turista rozloučil a odjel. Následně jsme se posadili na lavičky vedle dřevěné šestnáctimetrové věže a přečetli si o ní pár informací. Využili jsme k tomu papíry, které jsme si před výletem vytiskli doma. Dozvěděli jsme se, že rozhledna Šance byla postavena roku 2005 a že svůj název získala podle vojenských obranných šancí, postavených v okolí Jakubčovic po Slezských válkách v 18. století. Plán pro stavbu vytvořil architekt Miroslav Slíva.

Samotná stavba probíhala od listopadu 2004 do dubna 2005, přičemž dřevěné části rozhledny byly smontované ve výrobní hale a složené do tří částí, které byly přepraveny na staveniště. Během jednoho dne pak byly složeny pomocí jeřábu do konečného tvaru. Dřevěné části byly zhotoveny z modřínového dřeva z okolních lesů a zapuštěny do betonových pilířů, obložených kamennými deskami z nedalekého lomu Jakubčovice. Zámečnické a soustružnické práce na stavbě provedla firma Jan Hrbáč-Sozap Opava, stavební práce dodala Unist Hradec nad Moravicí a tesařské práce dodala firma Lesní Albrechtice a V. Kolovrat-Tesko. Celkové náklady na stavbu byly 1 milion korun a většinu nákladů uhradili sponzoři a zbytek zaplacen z rozpočtu města.

Když jsme dočetli poslední řádky, zklamaně jsme se ještě jednou podívali na zavřenou rozhlednu a slíbili si, že se sem v budoucnu ještě někdy vrátíme. Následně jsme se pomalým krokem vrátili k autu, kterým jsme odjeli do Hradce nad Moravicí. Chtěli jsme se zde někde najíst, ale zrovna zde probíhaly nějaké slavnosti a část města byla pro automobily uzavřena, takže jsme odjeli pryč. Po chvíli bloudění jsme si u silnice všimli reklamy na restauraci U Golema a tak jsme za ní zamířili. Brzy jsme dorazili do obce Chvalíkovice, kde se zmíněná hospůdka nacházela a velmi slušně jsme se v ní naobědvali. Po jídle jsme odjeli do obce Žimrovice, kde jsme navštívili zdejší vyhlídkovou skálu, ale o ní již vypráví jiný můj článek. Pokud by jste chtěli vědět, jak celé naše putování probíhalo, najděte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme kráčeli podél Weisshuhnova kanálu.

Svůj slib jsme splnili o devět let později a rozhlednu Šance navštívili podruhé. Stalo se tak během dvoudenního výletu, během něhož jsme se pohybovali v okolí Opavy. V tomto okresním městě jsme také jsme přespali a to v nájemním bytě u naší nejmladší členky výpravy. Ušetřili jsme tak za noc v hotelu. První den pobytu na severu naší země nám nepřálo počasí, neboť velmi silně foukalo a studený vítr řádně profukoval naše oblečení. Ani to nás však neodradilo od návštěvy několika rozhleden, mezi něž patřila právě i věž v Jakubčovicích. Tentokrát jsme sem přijeli černým SUV, jež jsme zaparkovali u vodojemu a podél silnice se vydali směrem k rozhledně. Správný směr nám ukazoval velký baner na plotě, nicméně jsme díky minulé návštěvě dobře věděli, kam máme jít. Cestou jsme se krátce zastavili u kříže s Kristem, který stál u plotu na okraji silnice.

Na kamenném kříži jsme shlédli kovový korpus Krista a na přední části soklu jsme našli letopočet 1913. Rok zhotovení díla doplňoval vzadu na podstavci rok 1947, kdy jej na své náklady nechal opravit Místní národní výbor. Šli jsme dál a po chvíli jsme zabočili doprava k hasičské zbrojnici, kde jsme parkovali minule. Narazili jsme tady na informační tabuli, která nám prozradila fakta o zemním opevnění a rozhledně Šance. Dozvěděli jsme se, že roku 1740 do Slezska vpadla vojska pruského krále Friedricha II., která zabrala významné území bývalého Rakouska – Uherska. Byly tak rozpoutány takzvané Slezské války, které byly ukončeny až roku 1763 podepsáním míru. V letech 1789 – 1790 však hrozil nový konflikt mezi oběma mocnostmi a tak byla budována řada zemních opevnění, takzvaných šancí, zákopů a palebných postavení pro děla.

Roku 1789 byl zbudován hlavní stan v Bohučovicích, kam také dorazil rakouský císař Josef II. s generálem Laudonem a spolu se rozhodli vystavět opevněné šance ještě u Jakubčovic a Pusté Polomi. Generál o několik měsíců později přijel výstavbu zkontrolovat, ale údajně během této inspekční cesty onemocněl a v Novém Jičíně 14. července 1790 zemřel. Když jsme dočetli celý text, pokračovali jsme v chůzi známou cestou dál kolem dětského hřiště, kde jsme narazili na další chytrou tabuli, pojednávající tentokrát o místní flóře a fauně. Moc jsme se zde nezdrželi a pokračoval dál k lesíku, v nichž se pevnost kdysi nacházela. Polní cesta nás k němu brzy přivedla a tak jsme si po letech opět prošli valy se zbytky opevnění z 18. století. U lesíku se nacházela další tabule, kterou jsme si jen krátce pročetli, neboť vyprávěla o zmíněných bojích.

Areál doplňovala strážní budka a polní kanón s postavou dělostřelce, nicméně nás zaujala jiná věc. Jednalo se o figurínu rakouského granátníka a dřevěného koně, na něhož nejmladší členka výpravy s potížemi vylezla a nechala se na oři zvěčnit objektivem fotoaparátu. Právě k tomuto účelu byly všechny rekvizity určeny. Nechalo je zde roku 2021 vybudovat město Hradec nad Moravicí, aby zatraktivnilo areál s rozhlednou. Ještě než jsme k věži přistoupili, šli jsme se podívat na sluneční lázně, které tu společně s vojenskými rekvizitami vznikly, ale vzhledem k počasí jsme se na lehátkách dlouho neohřáli. Tedy spíše bychom na nich ještě více promrzli, takže jsme záhy zamířili k vyhlídkové věži. Ta byla tentokrát otevřená a tak jsme po 60 schodech vystoupali na vyhlídkovou plošinu ve výšce 13 metrů, abychom se rozhlédli po krajině.

Už během výstupu se do nás opřel studený vítr, který nám značně znepříjemňoval pobyt na plošině, jakoby nás chtěl odtud co nejrychleji vyhnat. A opravdu jsme se nahoře zdrželi jen na co nejnutnější dobu, během níž jsme se spíše nekochali výhledy na Beskydy, Jeseníky, přehrady Slezská Harta, Kružberk, města Fulnek, Ostrava či na krajinu v okolí Opavy a Hradce nad Moravicí. Brzy jsme sestoupili dolů, kde tolik nefoukalo a po louce jsme zamířili k silnici. K autu u vodojemu jsme se tak vrátili druhou stranou a následně jsme odjeli do obce Vršovice, kde jsme si prohlédli kapli Panny Marie Sedmibolestné. O tom však již pojednává jiný příspěvek, tak si jej nezapomeňte také někdy přečíst. V sekci Velké povídání o výletech pak na vás čeká cestopis Jak jsme odolali větru na rozhlednách u Hradce nad Moravicí.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/jakubcovice-rozhledna-sance​

Historie :

Rozhledna Šance u obce Jakubčovice byla postavena roku 2005. Název dřevěné věže na čtyřech kamenných pilotech byl odvozen od zde se nacházejících vojenských obranných šancí, postavených po Slezských válkách v 18. století. Milion korun na stavbu věnovali sponzoři a také radní nedalekého města Hradec nad Moravicí, kteří chtěli vybudovat vyhlídkou stavbu na místě, odkud by byly vidět Beskydy a zároveň Jeseníky, což splňovalo právě místo u Jakubčovic. Betonové pilíře byly obloženy kamenem z blízkého lomu a dřevěná část vznikla přes zimu ve výrobní hale. Na jaře pak stačil jediný den ke spojení tří dílů rozhledny pomocí jeřábu. Na stavbu se prý spotřebovalo 30 kubíků modřínového dřeva ze zdejších lesů. Věž byla vystavěna do výšky téměř šestnáct metrů a vyhlídková plošina byla umístěna o tři metry níže. Asi sto metrů západně od věže nechalo město Hradec nad Moravicí, jehož jsou Jakubčovice částí, v roce 2021 vybudovat sluneční lázně. Pod rozhlednou jsou také umístěny Photo stand-in rakouského granátníka a dělostřelce z 18. století, a také dřevěného koně. Na vrchol rozhledny byl umístěn veřejný dalekohled s dvacetinásobným zvětšením. 250 metrů jižně se nachází dětské hřiště s workoutovým koutkem. Náklady na zkrášlení dosáhly asi 770 tisíc Kč. Rozhledna je celoročně volně přístupná, je středem oblasti pro turistické značky a není přímo přístupná autem, je nutno například zaparkovat na neplaceném parkovišti u věžového vodojemu a pak dojít pěšky asi 600 metrů po polní cestě.

Historie čerpána z webu

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0ance_(rozhledna)

Rozhledna Šance Jakubčovice je držitelem turistické známky č.1076.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/sance-jakubcovice-c1076