Netrvalo dlouho, abychom si byli zcela jistí, že Český ráj svůj název získal oprávněně, neboť nás okouzlil hned během první dovolené, kterou jsme v tomto malebném kraji strávili. Byla to prostě láska na první pohled, takže jsme se sem v průběhu dalších let rádi vraceli a většinou jsme v tomto úžasném koutku naší země strávili týden. Jednoho roku jsme se ubytovali v rodinném domě v obci Žlábek, v němž jsme měli dostatek soukromí i prostoru a tak jsme zde byli velice spokojeni. V paměti nám utkvěly zejména snídaně či večeře na terase, odkud jsme pozorovali krajinu Českého ráje a když nad zříceninou hradu Trosky zapadalo slunce, mohli jsme oči nechat na té úžasné podívané. Samozřejmě jsme si naplánovali návštěvu spousty zajímavých míst a jedním z nich byl hruboskalský skalní hřeben s rozhlednou Hlavatice.

Ke skalní krásce nad Turnovem jsme tehdy přišli od kilometr vzdáleného hradu Valdštejn a jelikož právě probíhaly letní prázdniny, docela nás překvapilo, že jsme u rozhledny byli úplně sami. Druhým, ovšem nepříjemným překvapením pak bylo, že stánek se suvenýry a občerstvením pod rozhlednou byl zavřený, takže jsme byli rádi, že jsme si turistickou známku Hlavatice koupili již o den dříve v informačním centru v Turnově. Následně jsme si na lavičku u stánku odložili věci a vydali se na vrchol krásné skalní vyhlídky, odkud jsme se pokochali dalekým výhledem do kraje. Když jsme se vyhlídkou dostatečně nasytili, náš nadšený hledač ukrytých schránek odběhl po schodišti dolů pod rozhlednu, aby jednu takovou skrýš odhalil. Po chvilce hledání se mu to povedlo a tak se mohl spokojeně vrátit zpátky k nám na plácek u stánku.

Následně jsme sebrali jsme svoje batohy s věcmi a plošinu s impozantní věží jsme opustili. Zamířili jsme zpět ke hradu Valdštejn, odkud jsme dále pokračovali k zámku Hrubá Skála, ovšem o těchto dvou šlechtických sídlech již pojednávají jiné moje příspěvky, tak si je také nezapomeňte vyhledat a přečíst. Pro vášnivé čtenáře je pak v sekci Velké povídání o výletech připraven článek Jak jsme se poprvé prošli Hruboskalským skalním městem. V tomto cestopise se dozvíte podrobnosti z pátého dne naší červencové dovolené v Českém ráji roku 2012. Snad vás moje příspěvky inspirovaly k návštěvě malebného koutu naší země či připomněly místa, na kterých jste vy sami v minulosti již někdy byli a pokud se vám vybavily příjemné vzpomínky, jsme za to rádi. Děkujeme za vaši přízeň a pročítání nových i starších článků.

Jak už bylo zmíněno, většinou jsme v Českém ráji strávili celý týden, ovšem i v tomto případě bylo uplatněno pravidlo o výjimkách. Změnu si v podstatě vyžádalo naše podnikání, které se postupně rozvíjelo a jednoho roku jsme stáli před otázkou, jak zrychlit balení vyrobených mýdel a šumivých bombiček do koupele. Bylo jich stále více a více, takže jsme situaci museli nějak vyřešit a po mnoha úvahách jsme se rozhodli pořídit si balící stroj. Jelikož by nový výrobek stál mnoho desítek tisíc korun, pátrali jsme po bazarovém stroji a náhoda tomu chtěla, že starší a téměř nepoužívaný kousek jsme objevili ve vesnici nedaleko Turnova. Na jednu květnovou neděli jsme si tedy domluvili prohlídku balícího stroje a zároveň si zajistili ubytování na tři dny v Karlovicích u Turnova, jelikož jsme rádi spojovali příjemné s užitečným či v tomto případě práci se zábavou.

Počasí nám celý víkend přálo a tak jsme se mohli procházet nádhernou přírodou a poznat poměrně dost zajímavostí. A jelikož Karlovice ležely na dohled od úžasného výtvoru matky přírody, který si lidé pojmenovali jako Hruboskalské skalní město, byl by doslova hřích se sem nevydat. Vůbec nám nevadilo, že jsme zmíněnými skalami proklouzli o čtyři roky dříve během týdenní dovolené, protože se nám v nich moc líbilo a navíc jsme si tentokrát naplánovali trochu jinou trasu. Po sobotní snídani jsme si tedy nachystali věci do batohu a pěkně po svých jsme zamířili na karlovické nádraží. Přišli jsme sice včas, nicméně jsme na železného oře museli chvíli čekat, protože lokálka přijela s několikaminutovým zpožděním. Konečně jsme mohli nastoupit a když souprava pohltila naše maličkosti, trhaným pohybem vyrazila vpřed.

Když vlak nabral slušnou rychlost, zkasíroval nás průvodčí, přestože jsme doufali, že se placení vyhneme. Na příští zastávce Turnov - město jsme totiž hned vystupovali, ale co se dalo dělat, alespoň byla naše batožina o něco lehčí, což se později hodilo. Jakmile vlak zastavil, vyhrnula se z něj spousta lidí, z nichž někteří zamířili stejným směrem jako my. Vzápětí jsme narazili na rozcestník a jeden z ukazatelů hlásal, že náš nejbližší cíl jménem Hlavatice, byl vzdálen pouhé dva kilometry. Jednoduchá matematika však v tomto případě neplatila, protože tyhle dva kilometry měřily nejméně dvojnásobek. Červená trasa na rozhlednu totiž vedla prakticky pořád do pořádného kopce kolem hotelu Pod Hlavaticí, kde jsme se chtěli původně ubytovat, ale vzhledem k nulové komunikaci jsme nakonec zvolili Karlovice.

O kus dál jsme se ocitli u brány do Českého ráje s magickými dřevěnými sochami, která jako duchovní místo stvořené k odpočinku vznikla v roce 2008 pod vedením výtvarnice Ivety Sadecké. Pak nás lesní pěšina konečně přivedla do zatáčky, za níž se již objevil náš první cíl. Zároveň se zde nacházela obrovská informační tabule, která nám prozradila, že skalní vyhlídka nad námi vznikla z iniciativy turnovských turistů roku 1894. Samotné otevření vyhlídky bylo samozřejmě jako vždy v té době spojeno s velkou slávou a na věž mohli tehdejší návštěvníci vystoupat po přímém dřevěném schodišti s ocelovým zábradlím. Jenže za pár let po zprovoznění stavby nastaly problémy s dřevěným schodištěm, které kvůli nepřízni počasí chátralo, takže se muselo často a pravidelně opravovat.

Nedivili jsme se tedy tomu, že v roce 1908 došlo k jeho výměně a nahrazeny byly i dřevěné schody bezpečnějším točitým schodištěm z pevné ocele, které se zachovalo až do obou našich návštěv v letech 2012 a 2016. Když jsme se dočetli poslední řádky, zahryzli jsme se do posledních schodů a během výšlapu jsme obdivovali kolmou stěnu skalní krasavice, zakončenou vyhlídkovou vybetonovanou plošinou, na níž již postávali rychlejší šťastlivci. Po zdolání schodů jsme konečně stanuli na rovném plácku pod rozhlednou, kde bylo na náš vkus zrovna docela dost lidí. Jaký to rozdíl od minulé návštěvy o čtyři roky dříve, kdy jsme zde byli úplně sami, ačkoliv zrovna probíhaly letní prázdniny. Malou útěchou bylo, že se nám podařilo ukořistit volnou lavičku a tak jsme se na ni s úlevou posadili.

Po náročném výstupu jsme odpočívali a přitom si znovu prohlíželi netradiční vyhlídku, jež vznikla na ostré pískovcové skále, kterou jakoby někdo pro tento účel vytvořil na konci hruboskalského hřebene nad městem Turnov. Po několika minutách už jsme se cítili lépe a protože se mezitím vyhlídka vylidnila, vydali jsme se po 36 schodech z plechu a dvou kamenných na vrchol krásné skalní věže, z níž jsme se následně kochali dalekým výhledem. S pomocí měděných orientačních tabulek se nám podařilo identifikovat objekty, které jsme viděli před sebou či dole pod námi. Nejlépe bylo pochopitelně vidět samotné město Turnov a řeka Jizera, dále naším očím neunikla Malá Skála, Ještěd a dominantní hřeben Kozákova s rozhlednou a turistickou chatou či neméně výrazný krajinný prvek s královským hradem Bezděz.

Po chvíli jsme sestoupili dolů a přemýšleli, jestli si něco nekoupíme ve stánku, který byl na rozdíl od minulé návštěvy otevřený, ale všechno potřebné jsme si nesli sebou v batohu. Nic jsme si nekoupili, nicméně nás zaujala historie samotného stánku, jenž zde začal nabízet své služby v roce 1908. Kiosek si v období první republiky pronajal k užívání a přivýdělku k důchodu Jan Kos, aktivní turista, průvodce a velký znalec krajiny Českého ráje. Penzista tady nabízel nejen občerstvení, ale rovněž turistické suvenýry a na odiv zde vystavoval rozsáhlou sbírku autogramů význačných osobností, které měl tu čest provázet na jejich toulkách nejen po Českém ráji. Díky velkému zájmu turistů byl zboku zděného stánku postaven i dřevěný prosklený přístavek pro zákazníky, aby se mohli v případě nepříznivého počasí ukrýt.

Tyhle zajímavé informace jsme si přečetli z vlastnoručně vytištěných papírů, které jsme si nosívali sebou předtím, než jsme si pořídili chytré telefony s GPS modulem a dostatečným množstvím internetových dat. Shodou okolností jsme v té chvíli byli u rozhledny skoro sami, když se mezitím hlouček turistů rozprchl všemi směry a také my jsme se vydali na další cestu. Pokračovali jsme po červené trase na rozcestí U Konic a poté na Valdštejn, ovšem o tomto známém hradě již vypráví jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli nezapomeňte přečíst. Jak dále probíhal náš druhý den pobytu v Českém ráji zjistíte snadno v sekci Velké povídání o výletech, kde na vás čeká cestopis Jak jsme se z Turnova vrátili do Karlovic po hruboskalském hřebeni. Pokud jste také navštívili rozhlednu Hlavatici, můžete napsat své poznatky do komentářů.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Hruboskalsko_-_rozhledna_Hlavatice/

Historie :

Rozhledna Hlavatice vznikla na ostré pískovcové skále, kterou jakoby někdo pro tento účel vytvořil na konci hruboskalského hřebene nad městem Turnov. Vyhlídka zde vznikla z iniciativy turnovských turistů roku 1894 a zpočátku na ni mohli návštěvníci vystoupat po přímém dřevěném schodišti s ocelovým zábradlím. Samotné otevření vyhlídky bylo samozřejmě jako vždy v té době spojeno s velkou slávou, ale již pár let po zprovoznění nastaly problémy s dřevěným schodištěm, které vystavené nepřízni počasí chátralo a muselo se často a pravidelně opravovat. Proto došlo v roce 1908 k jeho výměně, dřevěná konstrukce přímých schodů, vedoucích z plošiny u skály, byla nahrazena ocelovým točitým schodištěm. To se vlastně zachovalo, ve své původní podobě, díky dobré údržbě a nátěrům až do dnešních dnů. V době rekonstrukce schodiště přibyl k rozhledně i zděný stánek s občerstvením. Ten si za první republiky pronajal k užívání a přivýdělku do důchodu pan Jan Kos, aktivní turista, průvodce a velký znalec krajiny Českého ráje. Ten zde nabízel nejen občerstvení, ale i turistické suvenýry a vystavoval zde i rozsáhlou sbírku autogramů význačných osobností, které měl tu čest provázet na jejich toulkách nejen po Českém ráji. Díky velkému zájmu turistů byl zboku zděného stánku postaven i dřevěný prosklený přístavek pro zákazníky, aby se mohli v případě nepříznivého počasí ukrýt. Zděný stánek s občerstvením občas funguje v turistické sezóně i dnes. Vyhlídka je opatřena měděnou orientační tabulí s názvy objektů, které vidíte před sebou.

Historie čerpána z webu

http://www.interregion.cz/

Rozhledna Hlavatice je držitelem turistické známky č.1466.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/cesky-raj-hlavatice-c1466