Netrvalo dlouho, abychom si byli zcela jistí, že Český ráj svůj název získal oprávněně, neboť nás okouzlil hned během první dovolené, kterou jsme v tomto malebném kraji strávili. Byla to prostě láska na první pohled, takže jsme se sem v průběhu dalších let rádi vraceli a většinou jsme v tomto úžasném koutku naší země strávili týden. Jednoho roku jsme se ubytovali v rodinném domě v obci Žlábek, v němž jsme měli dostatek soukromí i prostoru a tak jsme zde byli velice spokojeni. V paměti nám utkvěly zejména snídaně či večeře na terase, odkud jsme pozorovali krajinu Českého ráje a když nad zříceninou hradu Trosky zapadalo slunce, mohli jsme oči nechat na té úžasné podívané. Samozřejmě jsme si naplánovali návštěvu spousty zajímavých míst a jedním z nich byl hruboskalský skalní hřeben.

Tehdy jsme naším plechovým ořem přijeli k zámku Hrubá skála, odkud jsme vyrazili na okružní procházku skalním městem, přičemž jsme se cestou zastavili na několika kouzelných vyhlídkách. Dvě z nich jsme potkali poté, co jsme mezi skalami prošli a pískovcové věže jsme si tak mohli prohlédnout z nadhledu. Na první z nich jsme dorazili po červené značce od hradu Valdštejn a byla pojmenována podle jedné skály U Lvíčka. Sice právě probíhaly letní prázdniny, ale jelikož jsme na první vyhlídku přišli až kolem páté hodiny odpolední, nemuseli jsme se u zábradlí mačkat s davy jiných turistů. Když jsme se pohledy na pískovcové velikány dostatečně pokochali, vydali jsme se k druhé vyhlídce. Cestou jsme minuli ještě jedno místo, které nabízelo pohled na skalní město, ale nebylo nijak pojmenováno a dlouho jsme se zde nezdrželi.

Pokračovali jsme k oficiální vyhlídce, jež nesla jméno Na Kapelu a protože obě místa od sebe nebyla příliš vzdálena, brzy jsme tam přišli. Na plošině se opět nacházela jen hrstka cizích návštěvníků a vcelku nerušeně jsme si tak mohli prohlížet nejen zkamenělé hudebníky, ale takřka celé skalní město, rozkládající se před námi. Slovy se to popsat nedá, ale ti pískovcoví krasavci v Českém Ráji byli prostě nádherní ! Naproti nás jsme spatřili Janovu vyhlídku, na které jsme stanuli o několik desítek minut dříve a pak jsme již vyrazili na další cestu. Po červené značce jsme následně dorazili k arboretu Bukovina, o němž však již vypráví jiný můj článek. Pro vášnivé čtenáře je pak připraven cestopis Jak jsme se poprvé prošli Hruboskalským skalním městem, z něhož zjistíte podrobnosti z pátého dne naší červencové dovolené v Českém ráji roku 2012.

Jak už bylo zmíněno, většinou jsme v Českém ráji strávili celý týden, ovšem i v tomto případě bylo uplatněno pravidlo o výjimkách. Změnu si v podstatě vyžádalo naše podnikání, které se postupně rozvíjelo a jednoho roku jsme stáli před otázkou, jak zrychlit balení vyrobených mýdel a šumivých bombiček do koupele. Bylo jich stále více a více, takže jsme situaci museli nějak vyřešit a po mnoha úvahách jsme se rozhodli pořídit si balící stroj. Jelikož by nový výrobek stál mnoho desítek tisíc korun, pátrali jsme po bazarovém stroji a náhoda tomu chtěla, že starší a téměř nepoužívaný kousek jsme objevili ve vesnici nedaleko Turnova. Na jednu květnovou neděli jsme si tedy domluvili prohlídku balícího stroje a zároveň si zajistili ubytování na tři dny v Karlovicích u Turnova, jelikož jsme rádi spojovali příjemné s užitečným či v tomto případě práci se zábavou.

Počasí nám celý víkend přálo a tak jsme se mohli procházet nádhernou přírodou a poznat poměrně dost zajímavostí. A jelikož Karlovice ležely na dohled od úžasného výtvoru matky přírody, který si lidé pojmenovali jako Hruboskalské skalní město, byl by doslova hřích se sem nevydat. Vůbec nám nevadilo, že jsme zmíněnými skalami proklouzli o čtyři roky dříve během týdenní dovolené, protože se nám v nich moc líbilo a navíc jsme si tentokrát naplánovali trochu jinou trasu. Co měly obě putování společného, byla část hlavní červené trasy, nazvané Zlatá stezka Českého ráje, která nás od hradu Valdštejn opět přivedla na odbočku k první z mnoha vyhlídek na hruboskalské skalní město. S pomocí dřevěné lávky jsme překonali puklinu ve skále a po několika schodech vystoupali o něco výš a také blíž k vyhlídkovému místu.

Pak jsme již stanuli na plošině, která byla pojmenována jako vyhlídka U Lvíčka. Zároveň jsme zde narazili na tabuli naučné stezky, na níž jsme si přečetli pár informací o extrémních podmínkách, jež na skalních věžích a okrajích pískovcových masívů vždy panovaly. Dozvěděli jsme se, že takové drsné podmínky zvládne přežít severoamerický druh borovice vejmutovka, její česká kolegyně s názvem lesní, vřes, borůvky, brusinky či odolná tráva metlička křivolaká a kapradina osladič obecný. Když jsme si na tabuli přečetli veškeré informace, vydali jsme na okraj plošiny. Nejprve jsme s pomocí lávky překonali hlubokou skalní puklinu a pak jsme uličkou lemovanou zeleným zábradlím přišli na jednu z nejkrásnější vyhlídek na Hruboskalské město. Původně byla vyhlídka umístěna na krátkém skalním výběžku a rozhledy z ní nebyly tak rozsáhlé, ale v roce 1997 byla přemístěna na vyčnívající skálu.

Díky tomu byl odtud výhled opravdu impozantní. Před námi se tyčily věže s názvy Lavice, Lvíček, Mravenčí, Jeřabí, Sfinga, Polednice, Večerní věž, Dominstein a také poněkud nesourodá trojice Cikán, Cikánka a Skin. Vzadu se skrýval Blázen, Mechová věž či Lengáčova skála a na obzoru nešlo přehlédnout nejvyšší horu Českého ráje Kozákov. Vpravo vybíhal ostroh s vyhlídkou Na Kapelu, vlevo jsme spatřili vegetací porostlý masiv Čertova ruka. O něco dál zářila Sluneční věž, zalitá symbolicky paprsky žhavého kotouče na obloze, ovšem viděli jsme toho ještě mnohem více. Všechny skalní útvary jsme snadno poznali díky reliéfní tabuli, na které byly vyobrazeny všechny objekty, které jsme mohli z vyhlídky spatřit. Kromě pískovcových útvarů jsme nemohli přehlédnout ani poměrně vysoký počet odvážných horolezců, kteří zdolávali různé věže před námi a z našeho pohledu byli malincí jako mravenci.

Přestože jsme na vyhlídce U lvíčka skály pozorovali už před čtyřmi lety, strávili jsme zde několik minut, protože ta scenérie byla opravdu úžasná. Potom jsme se vrátili kolem skal Pašerák, Svéhlavička, Korál a dalších na zmíněnou odbočku, z níž jsme pokračovali dál po červené trase. Brzy jsme přišli na bezejmennou vyhlídku, která sice nebyla tak pěkná, ale rovněž zde byla chytrá tabule. Dozvěděli jsme se, že okolní svahy nejčastěji porůstají buky, zatímco na dně roklí se usadil smrk a pokud dole teče potok, turista prochází kolem olší. Na obrázcích jsme si prohlédli skladbu porostů podle nadmořské výšky a také jak vypadá kuna skalní a její kolegyně lesní, které se zdejším porostem prohánějí. Když jsme tabuli prostudovali, vydali jsme se na další cestu a po pouhých 50 metrech jsme opustili pohodlnou cestu.

Červená trasa totiž zamířili doleva k odbočce, na níž nás směrová šipka poslala na vyhlídku Na kapelu, ke které jsme brzy dorazili. Nepůsobila na nás tak romanticky jako ta U lvíčka, ale rovněž nám nabídla pěkné scenérie, které nám trochu kazil docela velký počet dalších turistů. Přesto jsme si překrásné pohledy na impozantní seskupení skal zvané Kapela a předsunutou osamocenou skálu Kapelník nenechali ujít. V seskupení úzkých skalních věží jsme bez velké fantazie viděli sdružení muzikantů v čele s jejich dominantním dirigentem a na pravé straně se za Kapelníkem skrýval starý známý Cikán či zdaleka viditelný Maják. Vlevo jsme spatřili vyhlídku U Lvíčka, pod níž se choulilo kotě, které místu propůjčilo své jméno, dále zde byla Sfinga a na druhé straně Svéhlavička, Vřesová a chybět nemohla dirigentova Taktovka.

Vyhlídka Na kapelu byla rovněž zabezpečena kovovým zábradlím a potěšila nás přítomnost informační tabule naučné stezky, která nám prozradila názvy skal před námi. Dále jsme se dozvěděli, že ptačí obyvatele skalního města tvoří především dravci v čele s krkavcem a výrem velkým, ale také kavka obecná a rorýs. Chvíli jsme pozorovali také mravence alias horolezce, z nichž se někteří mezitím posunuli o pár metrů výše a pak jsme vyhlídku opustili. Kolem skal s názvy Pyramida, Mešita, Michaela, Náhrobní kámen a Botanická zahrada jsme se vrátili na pohodlnou cestu, která nás zase dovedla k arboretu Bukovina, o němž pojednává samostatný článek. Jak dále probíhal roku 2016 náš druhý den pobytu v Českém ráji, zjistíte snadno v sekci Velké povídání o výletech, kde na vás čeká cestopis Jak jsme se z Turnova vrátili do Karlovic po hruboskalském hřebeni.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/hruboskalsko-vyhlidky-na-kapelu-a-u-lvicka​

Historie :

Na cestě po turisticky populární hřebenové cestě od zámku Hrubá Skála na hrad Valdštejn nás provází červené turistické značení a turistům se otevírají mezi stromy krásné pohledy na skály zdejšího skalního města. Nejhezčí výhledy pak poskytují jednotlivé vyhlídky zřízené podél cesty. V současné době poskytuje nejrozsáhlejší pohledy na Hruboskalsko vyhlídka U Lvíčka. K ní se dostaneme jednoduchou odbočkou z původní staré hřebenové cesty, po které nás provází turistická značka a na odbočku k ní narazíme asi v půli pochodu z Hrubé Skály na Valdštejn. Původně byla vyhlídka umístěna na krátkém skalním výběžku a rozhledy z ní nebyly tak rozsáhlé, teprve přestavbou vyhlídky v roce 1997 a jejím přestěhováním na skálu vytrčenou před skalní výběžek, vznikla vyhlídka se znamenitým výhledem do centra Hruboskalska a se skvostným panoramatem magické hory Kozákov. Než se dostanete na skálu nejpřednější, je třeba překonat tři kovové roštové můstky, které spojují jednotlivé skály. Vyhlídka je dobře zabezpečena kovovým zábradlím a na skále nalezneme velkou reliéfní tabulku s popisem jednotlivých objektů, viditelných v našem výhledu. Rozhled je opravdu nádherný, před námi vévodí výhledu skalní Sfinga se souborem dalších menších skal, které ji obklopují, vpravo pak stromy porostlý soubor skal zvaný Cikán, zcela vpravo vybíhá pak ostroh s vyhlídkou Na Kapelu, výhledu vlevo dominuje taktéž vegetací porostlý masiv Čertova ruka a dále vlevo položená Sluneční Věž. Dole pod Sfingou v souboru věží, zcela nejblíže, je malá skalní věž zvaná Lvíček, od které dostala vyhlídka i své jméno.

Jednou z nejkrásnějších vyhlídek Hruboskalska je zcela určitě vyhlídka Na Kapelu, která je díky své kráse poměrně frekventovaná a svým návštěvníkům nabízí překrásné pohledy na impozantní seskupení skal zvané Kapela a předsunutou osamocenou skálu Kapelníka. V seskupení úzkých skalních věží lze pak i bez velké fantazie vidět sdružení muzikantů v čele s jejich dominantním dirigentem. Na pravé straně za Kapelníkem nalezneme skálu zvanou Cikán a za ním zdaleka viditelný Maják. Vlevo lze dohlédnout až na další populární vyhlídku U Lvíčka, umístěnou na skále vytrčené před skalní plošinu a pod vyhlídkou lze spatřit choulící se skálu Lvíček, před kterým dominuje Sfinga a na druhé straně Svéhlavička. Vyhlídka Na Kapelu má dvě menší, jakoby oddělené, vyhlídkové plošiny a je po předním obvodu zabezpečena kovovým zábradlím. U vyhlídky nalezneme i informační ceduli s názvem vyhlídky a názvy jednotlivých skalních věží.

Historie čerpána z webu

https://www.interregion.cz/

Hruboskalské skalní město je držitelem turistické známky č.994.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/skalni-mesto-sedmihorky-c994