První výpravu do okolí Kolína jsme podnikli díky náhodě, neboť jsme sem vezli prodaný kus nábytku z chalupy a aby se během přepravy nepoškodil, raději jsme ho v horkém letním dni do Peček doručili osobně. Následně jsme se v pátek večer ubytovali v penzionu Zlaté slunce, v němž jsme se dočkali vítaného srpnového ochlazení. Druhý den jsme celý strávili v Kouřimi a na neděli jsme si pak naplánovali poznávání turistických cílů v bezprostředním okolí okresního města Kolín. Nejprve jsme si prohlédli kostel a památník bitvy u Kolína v obci Křečhoř, odkud jsme zamířili na protější kopec Bedřichov, kde jsme vystoupali na rozhlednu a prozkoumali druhý památník bitvy. Následně jsme naším černým SUV zamířili do Kolína a o pár minut později jsme zaparkovali v ulicí Míru přímo pod monumentální vodárenskou věží.

Důvodem k návštěvě vodárny v lokalitě zvané Na Čekanu však nebyla neuhasitelná žízeň, nýbrž touha rozhlédnout se po okolí Kolína a třeba ještě dál. Vodojem vysoký 45 metrů byl totiž v letech 2014 – 2015 upraven jako rozhledna a díky tomu tak nabízel daleké výhledy, čehož jsme pochopitelně chtěli využít. Když jsme tedy zaparkovali, vystoupali jsme po betonovém schodišti k věži a o kousek dál jsme odlovili místní kešku, která zde prostě nemohla chybět. Po úspěšném nálezu ukryté schránky jsme zamířili k podloubí věže, kde jsme narazili na pramen vody, upravený do podoby betonové nádrže, k níž vedly tři schody. Nádržka nám připomínala umyvadlo, ale protože z měděné trubky životodárná tekutina netekla, nemělo cenu se zde déle zdržovat a tak jsme se ihned vydali k dalším schodům.

Schodiště s kovovým zábradlím, jež bylo bezbariérově upraveno, nás po zdolání 20 schodů dovedlo do prvního patra. Ihned nám do oka padla pěkná výzdoba v květináčích pověšených na zábradlí, v nichž rostly červené muškáty, které nás doprovázely při procházce po ploše prvního patra. Když jsme znovu přišli k přivřeným dveřím, vstoupili jsme do útrob věže a ocitli se u okénka s pokladnou. U slečny jsme si koupili vstupenky, které sice byly poněkud dražší oproti jiným rozhlednám, ale jak se později ukázalo, v ceně nebyly zahrnuty jen výhledy, ale i další zajímavosti, takže jsme cenu akceptovali. V pokladně jsme také získali razítko do památníku a pak jsme se chtěli vydat nahoru. Jenže v tom jsme si všimli dvou panelů s historickými fakty o vodárně, které jsme si velmi rádi přečetli.

Dozvěděli jsme se, že vodárenská věž v Kolíně byla postavena v roce 1930 při rekonstrukci a rozšiřování městského vodovodu. Kromě oprav vodovodu byly vybudovány nové studny za továrnou Lučebních závodů, moderní přečerpávací stanice a postaven věžový vodojem v lokalitě zvané Na Čekanu. Projekt vodárenské věže připravil významný český hydrotechnik Ing. Dr. Jan Vladimír Hráský. Stavba věže byla zahájena v červenci 1928 podle projektu významného českého hydrotechnika ing. Dr. Jana Vladimíra Hráského, který byl následně upraven podle plánů architekta Františka Jandy. Ten doporučil upustit od kulového tvaru a navrhl vlastní podobu objektu zahrnující rovněž vyhlídkový ochoz podepřený betonovými sloupy a přístupové schodiště ukončené pod ochozem menší kašnou.

Zprovoznění vodárenské věže proběhlo v srpnu 1930, která svému účelu sloužila až do roku 1977, kdy byl provoz vodárenské věže zastaven a technologická část demontována. V roce 1990 byl objekt Středočeskými vodovody a kanalizacemi za několik desítek tisíc korun odprodán soukromé osobě, která ji posléze prodala dalšímu zájemci. Objekt se stal předmětem realitních spekulací, mezitím však chátral, do jeho interiéru zatékalo a stal se snadným terčem pro vandaly a jeho okolí pro bezdomovce. V roce 2005 jej koupilo město Kolín a hledalo pro 45 metrů vysokou věž využití. V prosinci 2010 byla stavba prohlášena za technickou památku a o dva roky později proběhlo zpevnění železobetonové konstrukce. V roce 2014 město Kolín rozhodlo věž přebudovat na turistickou rozhlednu s vodárenskou expozicí, k čemuž došlo následující rok.

Po přečtení historických informací jsme se vydali na schodiště, ale vzápětí jsme se zastavili, jelikož se nalevo do nás nacházel panel s nákresy, na nichž jsme viděli původní podobu vodojemu. Největší panel nám pak poskytl informace o vlastním fungování vodárny, který byl vcelku jednoduchý. Díky obrázkům jsme pochopili, že oběhové čerpadlo čerpá vodu ze studny, kterou žene do zásobníku nahoře na věži, z níž pak druhým potrubím voda teče samospádem do vodovodní sítě, odkud je pak dalšími čerpadly rozvedena do jednotlivých odběrných míst. Zatíženi nově nabytými informacemi jsme pak konečně mohli vyrazit za výhledy na první vyhlídkovou plošinu ve výšce 22,5 metru. Cestou jsme míjeli velké černobílé fotografie z třicátých let 20. století a když jsme zdolali 122 schodů, stanuli jsme na zmíněné plošině.

Samozřejmě jsme se přes okna poprvé rozhlédli po krajině, ale jelikož jsme věděli, že lepší výhledy budeme mít z druhé vyhlídkové plošiny, brzy jsme si začali prohlížet informační panely na tomto patře, které pojednávaly o kolínském průmyslu na přelomu 19. a 20. století. Dozvěděli jsme se, že tehdy byl Kolín přirovnáván k anglickému Manchesteru, v němž došlo k velkému rozvoji průmyslové výroby, což nás poněkud překvapilo. Na obrázcích doplněných textem jsme se seznámili s některými fabrikami v Kolíně, mezi něž tehdy patřily třeba Bayerova tiskárna, továrna na kávové náhražky s názvem Cikorka, drožďárna s lihovarem, výrobna umělých hnojiv Lučebka či Frančíkova továrna pro stavby a nábytek. Líbil se nám také panel mezi okny, na němž jsme našli staré reklamy a potom jsme již šli dál.

Potom nás čekalo 22 betonových schodů, po nichž jsme přišli do průchozího tubusu vodní nádrže o objemu 450 kubických metrů, ve kterém nás přivítala stále se opakující multimediální projekce. Na stěnu bývalé nádrže, na které bylo stále ještě vidět kam až sahala hladina vody, projektor promítal důležité letopočty v dějinách vodárenské kolínské věže. Daný rok pak byl okamžitě doplněn krátkým textem, co se tehdy v souvislosti s vodárnou stalo a vše doplňovaly zvuky tekoucí vody. Uposlechli jsme tabulku s nápisem a tleskli si. Díky tomu se nám stěna pěkně zbarvila do modra a měli jsme tak intenzivnější zážitek z prohlídky, která se nám líbila čím dál více. Když se letopočty začaly zase opakovat, zdolali jsme zbývajících 52 kovových schodů a ocitli se tak na druhé vyhlídkové plošině ve výšce 36 metrů.

Kruhovou prostornou místnost prosvětlovalo velké množství oken, u nichž nechyběly popisy cílů, které jsme daným směrem mohli vidět. Vše doplňovaly obrazovkou s fotografiemi o pozoruhodnostech v okolí, čímž byl zážitek z výhledů ještě umocněn. Celou místnost jsme obešli kolem dokola a díky dobrému počasí jsme postupně shlédli rovinaté Polabí s chvaletickou elektrárnou, vrchem Bedřichov a protějším návrším u Křečhoře, kde jsme o pár desítek minut předtím byli, v dálce jsme viděli Poděbrady, Železné hory, Krkonoše, Ještěd a typický dvojí vrch s hradem Bezděz. Samozřejmě jsme si podrobně prohlédli město Kolín, které se rozkládalo pod námi a naše oči na něm spočinuly poměrně dlouho.

Měli jsme proto pádný důvod, protože vodárenská věž byla jediným naším cílem v Kolíně. Na další zajímavá místa nám už prostě nezbyl čas a tak jsme si město chtěli prohlédnout alespoň tímto způsobem. Kdo ví, kolik vody proteče v Labi, než do Kolína zase zavítáme….Když jsme se pohledy dostatečně nasytili, pomalu jsme sestoupili dolů a vodárnu opustili. Nikoliv však Kolín, neboť jsme zajeli na Karlovo náměstí, kde jsme si v informačním centru koupili několik turistických známek, které nám z okolních cílů chyběly do sbírky. Zároveň jsme zde získali neuvěřitelných 10 razítek do památníku, takže jsme z náměstí odjížděli velice spokojeni. A v tomto okresním městě jsme zůstali ještě další hodinku, neboť jsme poobědvali v restauraci U Červených. Po příjezdu k hospodě, která opravdu nesla červenou barvu, jsme vstoupili dovnitř a záhy jsme zažili zklamání. 

Těšili jsme se totiž na minutky z masa, které jsme si předem vybrali, jenže bychom museli čekat více než hodinu kvůli tomu, že do 14 hodiny hospoda vařila jen jídla z nedělního menu. Svíčková byla dobrá, ale smažený sýr nás věru neuspokojil. Po jídle jsme opět nastartovali náš povoz a vyrazili směr Kutná Hora. Jedno z nejvýznamnějších měst ve středověku jsme však prozkoumávali v rámci jiného pobytu, neboť bychom jej za nedělní odpoledne neměli šanci celé poznat a pouze jsme kolem něj projeli. Naším cílem byl totiž zmíněný zámek Kačina, k němuž jsme se neodvratně blížili, ale ještě než jsme k němu dojeli, zastavili jsme u Červeného domku. O bývalém letohrádku s nejpopulárnější barvou široko daleko však již pojednává jiný můj příspěvek, tak si jej ve volné chvíli rovněž můžete přečíst. Chcete-li vědět, co dalšího jsme tehdy viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme kroužili okolo Kolína a navštívili zámek Kačina.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Kolin_-_rozhledna_Vodarna/

Historie :

Vodárenská věž byla v Kolíně postavena v roce 1930 při rekonstrukci a rozšíření městského vodovodu. Kromě oprav vodovodu byly vybudovány nové studny za továrnou Lučebních závodů, moderní přečerpávací stanice a postaven věžový vodojem v lokalitě zvané Na Čekanu. Projekt vodárenské věže připravil významný český hydrotechnik Ing. Dr. Jan Vladimír Hráský. Stavba věže byla zahájena v červenci 1928 podle projektu významného českého hydrotechnika ing. Dr. Jana Vladimíra Hráského, který byl následně upraven podle plánů architekta Františka Jandy. Ten doporučil upustit od kulového tvaru a navrhl vlastní podobu objektu zahrnující rovněž vyhlídkový ochoz podepřený betonovými sloupy a přístupové schodiště ukončené pod ochozem menší kašnou. Zprovoznění vodárenské věže proběhlo v srpnu 1930.

V roce 1977 byl provoz vodárenské věže zastaven a technologická část demontována. V roce 1990 byl objekt Středočeskými vodovody a kanalizacemi za několik desítek tisíc korun odprodán soukromé osobě, která ji posléze prodala dalšímu zájemci. Objekt se stal předmětem realitních spekulací, mezitím však chátral, do jeho interiéru zatékalo a stal se snadným terčem pro vandaly a jeho okolí pro bezdomovce. V roce 2005 jej koupilo město Kolín a hledalo pro 45 metrů vysokou věž využití. V prosinci 2010 byla stavba prohlášena za technickou památku a o dva roky později proběhlo zpevnění železobetonové konstrukce. V roce 2014 město Kolín zveřejnilo záměr nevyužívanou stavbu přebudovat na turistickou rozhlednu s vodárenskou expozicí  a k jejímu slavnostnímu otevření došlo 9. září 2015. O její provoz se stará Městské informační centrum.

Historie byla čerpána z těchto webů

https://www.vodarnakolin.cz/

https://www.cestyapamatky.cz/kolinsko/kolin/vodojem-rozhledna

Rozhledna Vodárna Kolín je držitelem turistické známky č.2225.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/rozhledna-vodarna-kolin-c2225