Historické město Turnov jsme si celé prošli během jedné z mnoha dovolených, které jsme strávili v kouzelném Českém ráji. Při procházce městem jsme nezapomněli navštívit rovněž muzeum Českého ráje, jenž už roku 1886 začalo shromažďovat doklady o přírodním bohatství zdejšího pohádkového kraje a jeho kulturních dějinách. K muzeu jsme dorazili pěšky, přičemž jsme jeho mohutnou budovu nehledali nijak dlouho.

Již samotný třípatrový neorenesanční dům postavený na konci 19. století vypadal z ulice moc hezky a tak nás poutače u vchodu ani nemusely moc lákat k návštěvě muzea. Rádi jsme vešli dovnitř, v pokladně jsme koupili vstupenky a získali dvě razítka do památníku. Poté jsme se sami vydali na prohlídku exponátů, přičemž jsme začali v expozici minerálů a drahých kamenů, v níž jsme našli také obojživelníky z mladších prvohor zachované v pískovci a fosilní ryby.

V první části expozice jsme se tedy seznámili s dobou dávno minulou, kdy na území Českého ráje docházelo k vrásnění a sopečné činnosti. Prohlédli jsme si zde minerály z Kozákova, mezi nimiž nechyběl křišťál, ametyst, záhněda či jaspisy. Dále jsme naše oči nechali pás na achátech z Kozákova, Doubravice, Železnice a Frýdštejna. K mimořádným exponátům pak patřil pektolit z Koštálova a hvězdový křemen ze Strážníku.

V druhé části expozice jsme poznali, jak působila voda v mořích, jezerech, řekách či v podzemí na tehdejší život. Zajímavý model nám přiblížil procesy fosilizace, při kterých v moři vznikaly zkameněliny rostlin a živočichů, které v průběhu milionů let vytvořily celá pohoří. Zkamenělé ulity amonitů, ústřic, klepet ráčků a další fosilie z křídy tak modelovaly okolí Turnova. Křídovému moři jsme pomyslně poděkovali za pískovce, které nás vždy lákaly k návštěvě Českého ráje.

Nijak nás nepřekvapilo, že podobu krajiny Českého ráje výrazně změnila sopečná činnost, což jsme na vlastní oči viděli při návštěvách hradu Trosky či kopce Zebína u Jičína. Zajímavá byla v této expozici hornická štola, v níž jsme poznali těžbu drahých kamenů dolováním, přičemž nás dovedla do další části expozice s drahými kameny z Austrálie, Afriky, Asie, Ameriky a Evropy. Zde jsme se zdrželi jen krátce, abychom se poté ocitli v období mnohem mladším, pro nás však stále velmi vzdáleném.

Na chodbě muzea jsme minuli několik soch svatých na soklech, kteří jakoby nás zvaly do dalších místností s exponáty. Nejprve jsme si vybrali expozici s názvem Nejstarší dějiny Českého ráje a horního Pojizeří, řečeno jinými slovy nás čekala sbírka archeologických nálezů.  Postupně jsme zde viděli štípané kamenné nástroje neandertálců z Jislovy jeskyně v Klokočských skalách, výbavu žárových hrobů z mladší doby bronzové a starší doby železné ze Svijan, Svijanského Újezdu, Čtveřína a Turnova.

Dále jsme zde našli soubory luxusních kovových artefaktů z doby železné a doby římské ze skalního bradla Čertova ruka na Hruboskalsku či výsledky archeologických výzkumů z celé řady lokalit s doklady těžby a zpracování metabazitu v mladší době kamenné. Před sedmi tisíci lety se totiž oblast Turnovska stala dodavatelem této strategické suroviny k výrobě kamenných nástrojů pro velkou část střední i západní Evropy od Německa po Slovensko, od Polska po Rakousko.

V další expozici jsme poznali nelehký život lidí od konce 18. století do období po druhé světové válce, přičemž naše oči nejvíce potěšily lidové stavby. Seznámili jsme se s vývojem místních roubených chalup a do jedné takové jsme dokonce mohli vstoupit. Do muzea byla totiž přenesena dřevěná malovaná světnice z roku 1709 z roubeného domu čp. 16 na Malé Skále s namalovanými biblickými výjevy ze Starého zákona. Mezi okny jsme spatřili postavy sv.Václava, sv. Linharta a sv. Veroniky, které zhotovil anonymní amatérský autor na počátku 18. století.

Na stropě pak byla vyobrazena Nejsvětější Trojice, Prorokova Eliášova jízda, na stěnách Alegorie Nemoci, Alegorie Smrti, Smrt Antonína Paduánského, sv. Josef a sv. Florián. Mezi okny jsme pak spatřili postavy sv.Václava, sv. Linharta a sv. Veroniky, které zhotovil anonymní amatérský autor na počátku 18. století. Následně jsme si prohlédli mobiliář venkovského domu, používaný našimi předky v 19. století, kteří doma měli malované a vykládané truhly, skříně, misníky, police, stoly, židle a další.

Část expozice byla věnována řemeslné výrobě v regionu, přičemž mezi ty hlavní patřilo zpracování dřeva a perníkářství. Zaujalo nás, že zmínka o prodeji perníku v Turnově pocházela již z roku 1335 a jednalo se tak vůbec o první takový počin v Čechách. Z dalších řemesel se v Turnově dařilo zvláště hrnčířům a kovářům, jejichž cech byl založen již v roce 1519. Po chvilce jsme opustili řemeslníky a začali jsme se věnovat oděvům pro volné chvíle a lidovou zábavu neboli místní kroje.

V expozici jsme shlédli několik oděvů z období 1850 a 1950. Viděli jsme zde celý mužský, ženský i dětský kroj a také jeho jednotlivé součástky, jako třeba vínky, čepce, šátky, pleny, boty a doplňky. Zaujala nás zvláštní karmazínová výšivka na svátečních součástech oděvu, typická pro okolí Turnova a rovněž čepce vyšívané zlatým a stříbrným dracounem doplněným granáty nebo skelnou kompozicí.

Na závěr jsme si prohlédli křestní soupravy, svatební vínky a stuhy či koutnice. Další část rozsáhlé expozice pak tvořily domácí a výklenkové plastiky světců, podmalby na skle s obdobnou tématikou, kramářské a devoční tisky a v neposlední řadě také betlémy. Následně jsme se odebrali do další historické expozice, věnované tentokrát významným osobnostem a událostmi, spjatými s regionem. Nejprve jsme narazili na renesanční křtitelnici z roku 1541 z turnovského kostela Sv. Mikuláše a pozdně gotickou socha sv. Matěje.

Ve vitrínách a na výstavních panelech jsme se pak seznámili s řadou výtvarníků, hudebníků či literátů, kteří spoluvytvářeli regionální kulturu. Poznali jsme kněze a lingvistu Fortunáta Durycha a pátera Antonína Marka, významnou postavu českého národního obrození, dále nás čekal hudebník Václav Holan Rovenský, spisovatelé Abigail Horáková a Lothar Suchý, grafik Karel Vik, sochař a glyptik Josef Drahoňovský. Nechyběli místní rodáci, jako třeba dva historikové Josef Pekař a Josef Vítězslav Šimák a také filozof Jan Patočka.

Chybět nemohli ani cestovatelské zážitky hledače zlata a drahokamů Čeňka Paclta a dalších turnovských dobrodruhů. Myslbekova busta rytíře Antonína Šlechty nám zase připomněla zakladatele oblíbených Lázní Sedmihorky a celou expozici dotvářelo množství historických dokumentů, obrazů a fotografií města a jeho okolí. Když jsme si vše prohlédli, zamířili jsme do expozice Turnovské kamenářství, věnované rozvoji novodobého broušení a řezání drahokamů i místního šperkařství.

Přes dobu Karla IV a Rudolfa II., kteří těžbě a využití domácích drahých kovů a kamenů věnovali zvláštní pozornost, jsme se dostali k turnovským prospektorům a kamenářům, kteří se v roce 1715 sdružili do bratrstva. Tehdy byly do města ke zpracování přiváženy surové drahokamy z tehdejšího známého světa a po jejich vybroušení putovaly kameny do evropských zlatnických dílen, aby byly osazeny do nádherných šperků. Překvapilo nás, že se v Turnově vyráběly také imitace drahokamů ze skla.

Ukázku takové bižuterie jsme shlédli v expozici historického vývoje šperků od klasicismu a biedermeieru po první polovinu 20. století, mezi nimiž se nacházely třeba repliky kříže s granáty a vltavíny pro papeže Jana Pavla II. Poté jsme se dozvěděli různé informace o místní Odborné škole pro broušení a zasazování drahokamů, jež byla ve městě založena v roce 1884 a která vychovala generace řemeslníků i umělců a přinesla do regionu technologický a výtvarný pokrok.

Na školní expozici navázala unikátní sbírka moderních šperků vytvořených v průběhu mezinárodních sympozií, pořádaných v Turnově od roku 1984. Na závěr jsme viděli syntetické drahokamy, které pocházely z produkce Družstva umělecké výroby s příznačným názvem Granát a po jejich obhlídce jsme odešli do Klenotnice. Sestoupili jsme do podzemních prostor muzea, vystavěných z režného pískovcového zdiva s unikátními cihlovými klenbami ze začátku 19. století, ve kterých jsme viděli šperky, nádoby z drahých a ušlechtilých kamenů a stříbrnické tepané práce.

Jednalo se o unikátní kolekci výrobků učitelů a studentů práce z let 1891-1954, kterými se škola prezentovala na výstavách odborného školství a české kultury v Evropě i zámoří a sklízela medaile a Velké ceny na světových výstavách mj. v St. Louis 1904 nebo Paříži 1925 a 1937. Skleněné vitríny plné krásných výrobků byly opravdu velmi krásné a tak jsme se jejich obhlížením chvíli zdrželi. Potom však již nastal čas, abychom podzemí opustili a vyšli ven z budovy muzea na denní světlo.

Nezamířili jsme však ven na ulici, ale na nádvoří, kde se nacházel nádherný roubený Kamenářský dům. Jednalo se o kopií domu č. p. 19 z počátku 19. století, který do dubna 1973 stál v Turnově na rohu dnešního Havlíčkova náměstí a ulice 28. října. Vešli jsme dovnitř a i zde jsme získali razítko do památníku. Následně jsme si prošli jednotlivá oddělení, shlédli ukázku obrušování drahých kamenů a také další historických řemesel, kterými bylo zlatnictví a šperkařství.

V patře jsme si pak prohlédli expozici kamenářství a sklářství, čímž jsme zakončili naši návštěvu muzea Českého ráje v Turnově. Vyšli jsme ven na ulici a vydali se hledat slušnou restauraci, abychom dobře poobědvali. Chcete-li vědět, jak probíhalo celé naše putování, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme poznali památky v Turnově. Ten vám prozradí další podrobnosti. Na mých stránkách najdete mnoho příspěvků z tohoto historického města, tak prosím nezapomeňte napsat pod články komentáře, související s daným místem. Děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Turnov_-_muzeum_Ceskeho_raje

Historie :

Muzeum Českého ráje v Turnově bylo založeno v roce 1886 a nachází ve Skálově ulici poblíž náměstí Českého ráje v domě, který roku 1927 instituci odkázal místní továrník a mecenáš Josef Boháček. Základem sbírek se staly historické exponáty, cechovní a umělecké památky, archeologické nálezy a fondy městského archivu. Stálé expozice mineralogie, historie, turnovského kamenářství a národopisu byly zpřístupněny návštěvníkům v roce 1963. Tím se výrazně zvýšil zájem o muzeum a vzrostla jeho návštěvnost. V roce 1966 získalo muzeum statut okresního muzea a po dokončení nutných oprav zde byla otevřena expozice v přízemí obytné budovy.

K obohacení výstavní činnosti přispěla významně výstavba galerie v roce 1974 a instalace obrazu Mikoláše Alše Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou. Galerie slouží nejen jako výstavní sál, ale zároveň jako sál přednáškový a kulturně společenský. V 80. a 90. letech došlo k podstatnému rozšíření a novému pojetí stálých expozic muzea. Muzeum zvýšilo počet odborných pracovníků, což znamenalo výrazný posun ve zpracování sbírkových fondů a v prezentaci sbírek.

V roce 1992 byla dokončena rozsáhlá rekonstrukce budovy bývalé věznice, která vytvořila podmínky pro vhodné uložení sbírkových předmětů. Kromě stálé péče o sbírkové fondy, evidence, odborného vyhodnocení a konzervování sbírek pořádá muzeum ročně kolem 30 výstav, vyvíjí vlastní vědeckovýzkumnou a publikační činnost, pořádá odborné konference a semináře, mezinárodní symposia šperkařů, řezbářů, poskytuje široké badatelské odborné služby pro veřejnost, neposlední řadě organizuje bohatou kulturní činnost regionu.

V roce 2001 obdrželo MČR Turnov Výroční cenu kultury města Turnova a bylo nominováno na mezinárodní cenu v soutěži EMYA – Evropské muzejní fórum v italské Pise. Od roku 2004 je zřizovatelem dnes již regionálního Muzea Českého ráje Liberecký kraj.

Historie a většina fotografií byla čerpána z těchto stránek :

https://www.muzeum-turnov.cz/

Muzeum Českého ráje v Turnově je držitelem turistické známky č.2216.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/muzeum-ceskeho-raje-turnov-c2216