Když jsme se vraceli domů z třídenního pobytu v Kyjově, zastavili jsme se v obci Žarošice, abychom si zde prohlédli dvě zajímavosti. První z nich bylo místní muzeum, které se nám s menšími obtížemi podařilo najít. Auto jsme zaparkovali v těsné blízkosti budovy a šli jsme se podívat, jestli jsme se v nedělní ráno trefili do otevírací doby. Dveře sice byly zamčené, ale také na nich bylo napsáno telefonní číslo, na které jsme zavolali. Po několika minutách přišel pán a vpustil nás dovnitř.

Ihned nás zavedl do první místnosti, kde nás na začátku seznámil s historií muzea, které v Žarošicích vzniklo v roce 1960. Když jsme si vyslechli stručnou historii muzea, věnovali jsme se předmětům ve skleněných vitrínách, kde se nacházely archeologické nálezy z pravěkého a středověkého období, které byly vykopány na území obce. Viděli jsme zde různé nádoby, hrnce, mísy, džbány, Nejvíce nás však zaujala hliněná soška, vysoká asi pět centimetrů a představující ženskou postavu. Náš průvodce a archeolog v jedné osobě nám sdělil, že byla vyrobena přibližně pět tisíc let před naším letopočtem a upozornil nás na její dřevěnou zvětšeninu vysokou více než jeden metr. Připomínala nám slavnou věstonickou Venuši.

Pak jsme si ještě prohlédli na stěně pověšenou divadelní oponu Vlast o rozměrech 520 x 310 centimetrů z dílny malíře Josefa Konečného. Žarošičtí byli prý nadšenými ochotníky a opona z divadla, kde hrávali, se zázrakem dochovala až do dnešních dnů. Dozvěděli jsme se, že ji nechal vyrobit roku 1937 majitel hostince U zlatého jelena Julius Hausknecht, kde divadelní kroužek vystupoval. Na oponě jsme spatřili mohutnou lípu, symbol slovanství, pod níž s praporem v pravé ruce stála Matka vlast, beroucí v ochranu děti. Lid oblečen ponejvíce v kroji kyjovském jí vzdával hold a přinášel jí dary země. Na okrajích opony jsme našli jsme také emblémy a portréty Aloise Jiráska a Josefa Kajetána Tyla.

Následně jsme místnost opustili a přes chodbu jsme přešli do další expozice, do které byl umístěn různý selský malovaný nábytek z poloviny 19. století. Postupně jsme zde shlédli kachlová kamna, malovanou poličku, skříň a truhlu, ošatky, džbány, slaměné střevíce či dřevěnou kolébku. Nechyběly zde ani dvě školní lavice s tabulí a atmosféru expozice dotvářel dochovaný malovaný trámový strop ukončený fabionem s malovanou římsou.

Vedle jsme zase našli podvozek velkého žebřiňáku, který se všude hojně využíval pro přepravu různých předmětů či při sklizni na polích. Expozice totiž byla věnována starým či zaniklým řemeslům a tak jsme zde viděli soubory nástrojů z kolářských, kovářských a bednářských dílen. Dále zde bylo dříve běžně užívané zemědělské nářadí, například pluhy, dřevěné harky a brány, ale nejvíce nás ohromil šroubový vinný lis z roku 1805.

V následující expozici jsme se dozvěděli informace o historii poutního místa, díky němuž se Žarošice ve světě proslavily. Když jsme se seznámili s historickými fakty, tak jsme si v expozici prohlédli pravděpodobné vyobrazení kostela Staré Matky Boží i s rezidencí, které zachytil na své rytině Josef Šebestián Klauber v druhé polovině 18. století. Dále jsme zde viděli spoustu obrázků a pár sošek Panny Marie a po jejich prohlédnutí jsme šli dál.

Vstoupili jsme do kouzelné černé kuchyně s dobovým vybavením. Na velkých obrazech na stěně jsme mohli vidět, jak to zde dříve vypadalo. Poslechli jsme si pár historek ze života obyvatel domu a pak jsme vyšli ven na dvorek. Naštěstí již nepršelo a tak jsme se chvíli zdrželi a opět jsme od průvodce získali pár zajímavých poznatků.

Následně jsme se vydali do přistavěné části domu. Přede dveřmi jsme překročili bdícího psa a pak jsme vešli do místnosti vybavené kachlovým sporákem a pecí na pečení perníku. Průvodce nám řekl, že si zde lidé mohou pečení prakticky vyzkoušet a hlavně ochutnat nejrůznější výrobky podle starých receptů, vymodelovat si vlastní keramický hrnek, vyzkoušet malbu na textil, nabatikovat tričko, narýsovat kraslici či sledovat při práci řezbáře. Nic takového jsme ale neměli v úmyslu a tak jsme si v druhé místnosti prohlédli výstavu uměleckých děl.

Po chvilce jsme se vrátili ke vstupním dveřím do muzea a zaplatili jsme vstupné. Získali jsme také razítko do památníku, ale známku bohužel neměli. Dostali jsme zdarma plechovou magnetku, poděkovali za velice zajímavou a poutavou exkurzi a pak jsme muzeum opustili a šli se podívat na kostel sv. Anny. O něm se více dočtete v následujícím článku. Pro vášnivé čtenáře je pak v sekci Velké povídání o výletech připraven článek Jak jsme navštívili mokrosuchý Slavkov u Brna.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Zarosice_-_muzeum/

Historie :

Muzeum v Žarošicích vzniklo v roce 1960. Základ sbírky vytvořili dva místní rodáci Václav Broukal a Silvestr Snášel. Broukal byl kolářským mistrem a jeho největšími koníčky byla archeologie a historie. Svůj zájem postupně rozšířil na archivní dokumenty, etnografii i numizmatiku. Do sbírek muzea později přispěli samotní občané a rodáci Žarošic. V roce 2005 prošla budova muzea z počátku 19. století celkovou rekonstrukcí. 

Historie čerpána z webu

https://www.zarosice.cz/organizace/muzeum-a-komunitni-centrum/

Muzeum Žarošice je držitelem turistické známky č.1393.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/poutni-misto-zarosice-zarosicka-madona-c1393