V horkých letních dnech jsme rozhodně netoužili po tom, aby se naše těla opékala pod sluncem u moře v ještě větším vedru, jež by nám stěžovalo případnou turistiku, protože jen ležet na pláži by nás nebavilo. Návštěvu jižních zemí jsme si proto nechali na jarní či podzimní měsíce a na červenec jednoho roku jsme si naplánovali šestidenní pobyt v Norsku. Když nastal den D, odjeli jsme autem do Krakova, odkud jsme se letecky přesunuli do Osla a vzápětí jsme zamířili do půjčovny u letiště, kde jsme si vyzvedli objednané auto. Pak nám již nic nebránilo v tom, abychom vyrazili na okružní jízdu jižním Norskem, kterou jsme si několik týdnů předem pečlivě připravili. Nevyzpytatelné severské počasí nás sice v průběhu týdne donutilo poněkud upravit harmonogram, ale většinu naplánovaných míst jsme přesto navštívili.

Pátý den jsme po luxusní bufetové snídani opustili hotel Clarion ve Stavangeru a vyrazili za novými turistickými cíli. Původně jsme chtěli navštívit obrovský skalní blok, vysunutý ze svislé kamenné stěny s názvem Preikestolen, tyčící se 604 metrů nad modrou hladinou Lysefjordu, ovšem předpověď počasí slibovala hojné přeháňky, takže jsme museli zvolit náhradní řešení. Po rychlé poradě jsme se rozhodli pro návštěvu nedalekého památníku Sverd i fjell, kde jsme obdivovali tři meče ve skále a pak jsme se přesunuli na nedaleký Fluberget, starověké místo ve Stavangeru s obrazy vyrytými do skály. Následně jsme zapůjčeným francouzským autem zamířili do 105 kilometrů vzdálené vesnice Jøssingfjord, kam nás přilákalo nově otevřené muzeum, které se roku 2024 stalo součástí globálního geoparku Magma UNESCO.

Jeli jsme po klikaté silnici, lemující ve vzdálenosti 15 – 30 kilometrů pobřeží Severního moře a po více než hodině jízdy jsme konečně dorazili do blízkosti Jøssingfjordu. Zbývalo nám pouze sjet dolů k muzeu, ale předtím jsme se ještě zastavili na malém odpočívadle s vyhlídkou na zmíněný fjord, kde jsme chtěli odlovit kešku. Když jsme bílý vůz odložili na jediném volném místě, narazili jsme u parkoviště na informační panel, díky němuž jsme se seznámili s aférou Altmark, která se zde odehrála 16. února 1940. Jednalo se o událost, kdy prchající německý vojenský tanker Altmark napadla britská plavidla, aby z ní osvobodili zajaté anglické námořníky. Akce v Jøssingfjordu,, při níž byli zabiti čtyři němečtí vojáci, byla sice úspěšná, ovšem nacistická propaganda incidentu využila k ospravedlnění  útoku na Norsko, které bylo do té doby zaujímalo neutrální status.

Po válečném okénku jsme se po pár schodech vydali na přilehlou vyhlídku, z níž se nám naskytl úžasný výhled na Jøssingfjord, okolní skály, vodopád, tunel, elektrárnu a muzeum. Nebýt špatného počasí, viděli bychom i dál na Severní moře, ovšem měli jsme smůlu. Navíc začalo pršet, takže jsme museli skalní vyhlídku s malým pomníkem na válečné události rychle opustit a vrátit se do auta. Za několik minut byl déšť pryč, takže jsme mohli odlovit zmíněnou kešku a potom jsme již zamířili dolů k muzeu. Projeli jsme tunelem Jøssinghavn II, zvládli pár ostrých serpentin, minuli jeden z tisíců norských vodopádů, ferattovou cestu pro odvážné, koleje stoupající strmě vzhůru a následně jsme vůz zaparkovali na bezplatné ploše před moderní budovou muzea. Pak jsme se vydali kolem potůčku Migaren na konec parkoviště, přešli přes most a zastavili se u chytré tabule s názvem Helleren.

Toto pojmenování příslušelo dvojici ikonických domečků pod převislou skálou, neboť v mnoha starých norských názvech Helleren znamenalo skálu, která nabízela lidem a zvířatům úkryt před živly. Po přečtení zajímavých informací jsme zamířili pod 60 metrů dlouhý převis, pod nímž se podle archeologických nálezů lidé ukrývali už v době kamenné a začali si prohlížet oba domy. Do modrého z 18. století jsme se mohli podívat, ovšem červený domek z první poloviny 19. století byl uzavřený, jelikož jej poškozovalo obrovské množství turistů, kteří sem v letní sezóně jezdili. Při pohledu na strohé zařízení malého domku jsme si nedokázali představit, jak v něm kdysi lidé mohli žít. Jejich obyvatelé se živili hlavně rybolovem, ale měli také několik ploch orné půdy v údolí a dobytek, který se pásl na vřesovišti, takže se asi neměli úplně špatně.

Horší to bylo s cestováním, neboť Jøssingfjord byl po souši obtížně dostupný po úzkých stezkách a tak se sem lidé dopravovali hlavně po moři. Teprve v roce 1917 vznikla silnice, po které jsme sem přijeli a o čtyři roky později byl dokončen zmíněný tunel s odpočívadlem. Paradoxně právě v té době se odtud lidé odstěhovali, domky osiřely a až v roce 2001 si je převzalo muzeum. Původně zde stávalo více domků, ale po nich jsme později našli pouze základy. Když jsme si vše prohlédli a nafotili, vydali jsme se zpátky k moderní budově muzea. Museli jsme se vyhnout vodě, kapající z převislé skály, která díky větru od moře měnila směr a často zasáhla neopatrné turisty. Pro lidi, kteří zde žili, však tato voda představovala doslova poklad, protože životodárnou tekutinu nemuseli nosit po úzkých pěšinách dolů ze skal.

Cestou k muzeu nás překvapila další dešťová přeháňka, která nás donutila výrazně zkrátit čas příchodu k prosklené budově s expozicemi. Vstoupili jsme dovnitř, v pokladně zakoupili vstupenky a pak jsme se již začali věnovat prvním expozicím několikapatrového muzea. Krátce jsme si prohlédli důlní lokomotivu a potom jsme se výtahem vyvezli do nejvyššího patra, kde naše exkurze bez průvodce oficiálně začala. Výstava v první místnosti nás lákala k návštěvě dalších míst geoparku Magma s přírodními zajímavostmi, zahrnutými mezi chráněné památky UNESCO. Při pohledu na makety či fotografie z daných lokalit jsme litovali, že jsme neměli šanci se na ně z časových důvodů podívat, jelikož všechny místa do jednoho vypadaly velmi zajímavě. O několik důvodů více, abychom se do Norska zase někdy vrátili !

Následně jsme z místnosti vyšli na dlouhou chodbu a zamířili k další expozici. Cestou jsme nahlédli do nižšího patra, kde se nacházela další část muzea, do které jsme se pár minut později rovněž podívali. Nejdříve jsme se však v několika jiných místnostech seznámili s historií života obyvatel Jøssingfjordu, která se začala odvíjet již v době kamenné. Kromě již známých informací, jež jsme získali u dvou domečků, jsme si na stěně přečetli jména několika významnějších osobností, pocházejících z tohoto místa na pobřeží a díky pěkné animaci jsme snadno pochopili, jak to ve fjordu v dávných dobách chodilo. Vedle panelů jsme našli rybářské koše a truhlu s oblečením, které místní lidé kdysi nosili. Sukně, kabátky, ponožky či čepici jsme si sice mohli vyzkoušet, ale lákavou nabídku jsme raději s díky odmítli a pokračovali jsme v prohlídce.

V jiné časti jsme shlédli příčný řez archeologickými vykopávkami a následující čas jsme strávili u panelu s předměty, které k práci používali lidé, obývající Helleren. Našli jsme zde třeba kotlík, máselnici, pilu na řezání dřeva, kosu, srp, lopatu a jiné drobnější věci. Nechyběly zde ani informace o určitých specifikách, které jim dennodenně život ve fjordu přinášel a jeden z textů připomínal důležitost přepravy po moři. Sousední panel nás přenesl v čase na konec 19. století, kdy v Jøssingfjordu započala industrializace. Vznikla zde továrna na výrobu šamotu, která sice musela být brzy uzavřena, ale díky dobrým podmínkám se zde na začátku 20. století produkovaly jiné suroviny. Na černobílých fotografiích jsme si podobu továrny prohlédli a potom jsme si chvíli hráli s pohyblivými pokojíčky, které měnily vybavení dle toku času.

Roku 1907 byla na začátku fjordu vybudována elektrárna Nedre Helleren, která vyráběl elektřinu z jezer, nacházejících se vysoko v horách. Voda byla k elektrárně dole na pobřeží přiváděna potrubím a síla padající vody vyráběla elektřinu. Po chvíli jsme se přesunuli do další části historické expozice a seznámili se s dějinami fjordu ve 20. století. Nejprve jsme si připomenuli události z roku 1940, kdy zde žilo poklidným životem okolo 200 lidí, nicméně jejich osudy tehdy změnila druhá světová válka. Znovu jsme si pročetli fakta aféry Altmark, kterou německá armáda zneužila k útoku na neutrální Norsko a také jsme pár minut sledovali film o těchto událostech. Uprostřed místnosti jsme si prohlédli model lodi a potom jsme začali studovat co se v Jøssingfjordu dělo v letech 1955 – 1960.

Tehdy asi 4 kilometry odtud společnost Titania zprovoznila v horách důl Tellnes, jeden z největších norských titanových dolů, který ovlivnil život u fjordu, neboť jeho přístav firma rovněž využívala. Nijak nás nepřekvapilo, že tak velká těžba přinesla časem problémy. Prozradil nám to vedlejší panel z období 1983 – 1990, kdy z dnešního pohledu neekologické chování těžařské společnosti plnilo stránky norských novin. Titania totiž zdevastovala část přírody vybudováním asfaltových cest a jinými aktivitami, což se široké veřejnosti vůbec nelíbilo a tak tehdy proběhlo i několik masivních protestů v ulicích měst. Když jsme si panel pročetli, vyšli jsme opět do dlouhé betonové chodby, která nás přivedla do další části expozice. Historické okénko jsme již měli za sebou, takže nás tentokrát čekalo seznámení s horninami a jejich těžbou.

Nejprve jsme si prohlédli vzorky kamenů a pak jsme se kráce věnovali ostaním panelům o geologii. Celkem nezáživnou expozici nám zpestřila informace, že ani skála neprožívá svůj život v poklidu, neboť kámen narušuji povětrnostní vlivy, sopky, těžba v lomech a v případě měkkých hornin také lidé, kteří po nich šlapou. Náčrt průřezu takovou skálou nám osvětlil, jak hornatý masív během staletí pracuje a mění se. Druhé zpestření pak představoval několikametrový tunel, jímž jsme museli projít. Půjčili jsme si baterky a za jejich svitu jsme pak snadno objevili větší či menší kameny, z nichž na světlo vystupovaly železité, stříbrné a jiné žíly. A to byl důvod, proč jsme museli horniny zkoumat ve tmě. Některé jsme studovali detailněji, jiné méně, podle toho, jak se nám líbily. Následně jsme tunel opustili, vrátili baterky a vyšli z místnosti ven.

Opět jsme kráčeli chodbou až ke vstupu s nápisem Technologie, takže rázem bylo jasné, co nás v dalším oddělení bude čekat. Tmavé místnosti dominovala projekce přes celou stěnu a díky této animace jsme snadno pochopili, jak probíhala těžba hornin od nalámaní kamene, přes odvoz do továrny, kde se materiál zpracovával, dělil na užitné a odpadní části, čistil a následně nakládal na lodi v přístavu Jøssingfjord. Ač jsme to nečekali, zdrželi jsme se zde docela dlouho prohlížením zmíněné animace a rovněž tím, že jsme se na hracích panelech snažili získat co nejvíce bodů za uhádnutí výrobků, které se vyráběly z vytěžené horniny. Chyby jsme se snažili napravit novou hrou, přičemž čas ubíhal a blížil se neúprosně k páté hodině odpolední, kdy se muzeum zavíralo. Proto jsme se po ukončení her nijak nezdržovali v přilehlém promítacím kině a šli dál.

Neustále klesající chodba nás přivedla do místnosti s obrazy, kresbami, starými fotkami a plakáty, souvisejícími se zdejší fabrikou, ale ani zde jsme dlouho nepobyli a rovnou jsme krátkým proskleným tunelem prošli do prostor bývalé elektrárny Nedre Helleren. Jak už jsme věděli, vznikla roku 1907 a než se stala součástí muzea, využívala sílu 122 metrů vysokého vodopádu, přičemž zvládla vyrobit přibližně 6 GWh elektrické energie. V budově jsme si prohlédli dva obrovské stroje z třicátých let 20. století, různá drobnější zařízení a nechyběly ani tradiční černobílé hodiny, aby dělníci měli přehled, kolik času zbývá do konce jejich směny. Využili jsme otevřených dveří do kanceláře, posadili se na židli a vyzkoušeli si klasický telefon z černého plastu. Samozřejmě jsme se nikam nedovolali a po chvilce jsme opustili jak kancelář, tak starou elektrárnu.

Přišli jsme ke vstupu do kina, které jsme z časových důvodů vynechali a rovnou jsme se chodbou vydali k poslední expozici. V místnosti jsme objevili jakýsi model hor a pár starých výkresů na zdi, u nichž jsme se také dlouho nezdrželi, takže jsme záhy znovu vstoupili do chodby, která nás dovedla do kavárny. Chvíli jsme přemýšleli, jestli si něco nedáme, ale na kávu už bylo pozdě a hlad jsme neměli. Pokochali jsme se alespoň pohledem na moře přes skleněnou stěnu a poté jsme kolem pokladny vyšli ven před muzeum. Polovina naší výpravy se vzápětí vydala pro kešku, zatímco druhá podnikla procházku k fjordu, na jeho břehu objevila lodní řetěz a různá průmyslová zařízení. Přestože od moře docela silně foukalo, pokochali jsme se výhledem na nekonečnou hladinu, zvlněnou neposedným větrem a užívali si samotu.

Pokud by nám to lidské fyzické dispozice dovolily, viděli bychom tímto směrem 600 kilometrů vzdálené Britské království, které jsme chtěli v budoucnu rovněž navštívit. Po chvilce jsme se otočili a zamířili ke dvojici starých domečků. Než jsme k nim došli, objevili jsme základy dalších stavení a zbytky mola ve skále. K ikonickým domečkům jsme již ovšem nedošli, jelikož jsme kráčeli k budově muzea, za nímž po skále stékal zmíněný vodopád. Krásná scenérie ! Vzápětí jsme se setkali s hledači ukrytých schránek, kteří se vraceli z úspěšného lovu a společně jsme se vrátili k autu. Za pár minut jsme se pobřežní silnicí vydali do 130 kilometrů vzdáleného města Kristiansand, druhého největšího přístavu v Norsku, kde jsme měli v hotelu Comfort domluvené ubytování na poslední noc. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme pátý den v Norsku navštívili Stavanger a muzeum Jøssingfjord.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/jossingfjord-muzeum-historie-geologie-a-tezby​

Historie :

Vědecké muzeum Jøssingfjord bylo otevřeno v červnu roku 2024 a stalo se globálního geoparku Magma UNESCO. Moderní interaktivní expozice se snaží o spojení mezi přírodou, lidmi a technikou tak, aby vzbudily zájem o vědu u dětí a mladých lidí. Muzeum je jediné svého druhu v Norsku se zaměřením na propojení historie, geologie a těžbě nerostů, která na tomto místě probíhala několik set let. Vědecké muzeum Jøssingfjord vniklo uprostřed této krajiny na pobřeží Severního moře a jeho součástí se stala elektrárna z roku 1908 či dva původní domky místních obyvatel, kteří pod převislou skálou bydleli v minulých staletích. Muzeum také upozorňuje na válečnou historii Jøssingfjordu. Po prohlídce expozic si můžete odpočinout v kavárně a vychutnat si šálek kávy nebo poobědvat s krásným výhledem na domky pod skálou či sledovat dovádění moře v Jøssingfjordu. Parkování je zdarma přímo před muzeem, které je otevřenou pouze v létě od června od srpna.

Historie čerpána z webu

https://www.fjordnorway.com/en/see-and-do/jossingfjord-science-museum

Muzeum historie, geologie a těžby v Jøssingfjordu nemá turistickou známku.