Byla to láska na první pohled, neboť Český ráj nás okouzlil hned během naší premiérové dovolené v tomto malebném kraji a tak jsme se sem v průběhu dalších let rádi vraceli. Většinou jsme v památkami nabitém kousku naší země zasazených do krásné přírody strávili týden, ovšem pravidlo o výjimkách bylo uplatněno i v tomto ohledu. Změnu si v podstatě vyžádalo naše podnikání, které se postupně rozvíjelo a jednoho roku jsme stáli před otázkou, jak zrychlit balení vyrobených mýdel a šumivých bombiček do koupele. Bylo jich stále více a více, takže jsme situaci museli nějak vyřešit a po mnoha úvahách jsme se rozhodli pořídit si balící stroj. Jelikož by nový výrobek stál mnoho desítek tisíc korun, pátrali jsme po bazarovém stroji a náhoda tomu chtěla, že starší a téměř nepoužívaný kousek jsme objevili ve vesnici nedaleko Turnova.

Na jednu květnovou neděli jsme si tedy domluvili prohlídku balícího stroje a zároveň si zajistili ubytování na tři dny v Karlovicích u Turnova, jelikož jsme rádi spojovali příjemné s užitečným či v tomto případě práci se zábavou. Počasí nám celý víkend přálo a tak jsme se mohli procházet nádhernou přírodou a poznat poměrně dost zajímavostí. Jednou z nich byl Shořalý mlýn na soutoku Stebenky a Jizery v Turnově, u něhož jsme zaparkovali náš francouzský povoz a vyrazili na jeho obhlídku. Před námi se nacházela třípatrová budova mlýna s elektrárnou a jednopatrovou obytnou částí, v němž se nacházely byty. Jelikož elektrárna i v době naší návštěvy stále vyráběla proud, bylo jasné, že se dovnitř nepodíváme, nicméně jsme s tím předem počítali a předešli tak případnému zklamání.

Budovy z období první republiky jsme si prohlédli alespoň zvenku a mohli jsme být rádi, že jsme vše stihli ještě před přestavbou mlýnského areálu. Sedm let po naší návštěvě se totiž majitelem pozemků a objektů v ulici Koňský trh stalo město Turnov, které zamýšlelo vytvořit zde druhé centrum města s byty, drobnými službami či mateřskou školou. Místo tak definitivně ztratí své kouzlo, ale pokrok zastavit nelze. Když jsme si objekty a mlýnský náhon prohlédli, seznámili jsme se s historií mlýna, který zde stával prokazatelně v 15. století, ale nijak bychom se nedivili, kdyby obilí mlel už dříve. Nájemní mlýn disponoval v 17. století pěti koly mlel pro 86 domácností, fungovala u něj také valcha a od konce 18. století navíc panská bednárna. Zaujalo nás, že mlýn v roce 1879 tehdejší majitelé manželé Kolihovi přestavěli z českého složení na moderní americký s Jonvalovou turbínou.

Nejvíce nás ovšem překvapilo, že právě Shořalý mlýn byl prvním v českých zemích, v němž bylo zřízeno elektrické osvětlení. Jednalo se o naprostou senzaci a na umělé světlo se chodili dívat lidé z dalekého okolí. Na závěr jsme se z vlastních vytištěných papírů dozvěděli, že v roce 1904 byla u mlýna vybudována První elektrárna pro veřejné osvětlování, které zásobovalo polovinu města Turnova i soukromníky elektrickým proudem. Roku 1921 byla elektrárna rozšířena o druhou turbínu rodinou Možných, kteří mlýn vlastnili až do znárodnění majetku komunistickou vládou v padesátých letech 20. století. Když jsme dočetli poslední řádky, nasedli jsme do auta a odjeli na parkoviště u autobusové nádraží, odkud jsme pěšky vyrazili na návštěvu židovské synagogy, o čemž již pojednává jiný můj příspěvek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme v Turnově strávili část neděle a pak si koupili stroj.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/turnov-shoraly-mlyn​

Historie :

Již od středověku stálo na okrajích města Turnova hned několik mlýnů. Shořalý mlýn na soutoku Stebenky a Jizery v Turnově existoval prokazatelně v 15. století, ale pravděpodobně byl postaven již dříve, nicméně důkazy o tom nejsou k dispozici. Mlýny byly tehdy pronajímány mlynářům, stále však patřily vrchnosti, která z nich měla značný užitek. Není proto divu, že při opakovaném dělení Turnova mezi více pánů, měnily také mlýny své majitele. Mlýn Shořalý byl dlouho předmětem sporu mezi jednotlivými držiteli Turnova, nejprve Eliškou z Donína a Jaroslavem z Vartemberka a posléze jejich nástupci, při soudu byl výnos z mlýna odhadován na nemalou částku 500 kop grošů míšeňských. V 17. století mlýn disponoval 5 koly, mlel pro 86 domácností a fungovala u něj také valcha, a od konce 18. století navíc panská bednárna. Další zmínka o mlýně v ulici Koňský trh pochází z roku 1879, kdy jej vlastnil Otto Koliha s manželkou Aloisií, kteří přešli z českého složení na americký způsob mletí s Jonvalovou turbínou. V tehdejší době to byla velká zvláštnost, neboť většina mlýnů byla poháněna ještě vodními koly. O sedm let později bylo ve mlýně rakouskou firmou Werndel zřízeno elektrické osvětlení. Jednalo se o naprostou senzaci, neboť se jednalo o první takový počin v Čechách a na umělé světlo se chodili dívat lidé z dalekého okolí. V roce 1904 byla u mlýna vybudována První elektrárna pro veřejné osvětlování, které zásobovalo polovinu města Turnova i soukromníky elektrickým proudem. Roku 1921 byla elektrárna rozšířena o druhou turbínu rodinou Možných, kteří mlýn vlastnili až do znárodnění majetku komunistickou vládou v padesátých letech 20. století. Mletí bylo zrušeno, nicméně elektrárna na břehu Jizery vyráběla proud ještě ve 21. století. Současná podoba Shořalého mlýna pochází z období první republiky a jedná se o jednopatrovou obytnou budovu, spojenou s třípatrovou mlýnicí, které byly upraveny pro bydlení. V roce 2022 objekty získalo v aukci město Turnov, které v něm chtělo zřídit větší počet nájemních bytů. Zastupitelé města postupně vykupovali pozemky a nemovitosti v prostoru Koňského trhu se záměrem zde vytvořit druhé centrum města s byty, drobnými službami či mateřskou školou.

Historie čerpána z těchto webových stránek

https://www.vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/1137-shoraly-mlyn

Město Turnov je držitelem turistické známky č.638.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/turnov-cesky-raj-c638