Moravany - hotel Kameňácká myslivna
Kameňák je oblíbená výletní restaurace na katastru obce Moravany na stezce vedoucí do nitra Chřibů. Hospoda zde vznikla roku 1930, kdy přilehlé lesy patřily Berchtoldům z Buchlovic, kteří podporovali turistiku. Prvním majitelem byl Rudolf Kasper, který za vlastní peníze provozoval autobusovou linku Kyjov – Kameňák a přivezení turisté či rodiny s dětmi se pak odtud vydávali do chřibských lesů, na Moravanské lúky nebo ke zřícenině hradu Cimburk. Ve třicátých letech 20. století mohli pod hospodou lidé využívat oplocené, třicet metrů dlouhé koupaliště s kamennou hrází, ale voda v něm bývala i v letních měsících hodně studená. Koupaliště bylo zrušeno po jednom přívalovém dešti, během něhož došlo k protržení hráze, která byla posléze upravena na náhon pro malou vodní elektrárnu, jež zásobovala hostinec energií až do roku 1947.
Pohoří Chřiby na středovýchodní Moravě rozhodně nevyniká závratnou nadmořskou výškou, vždyť nejvyšší vrchol Brdo má výšku 587 m n.m. Chybějící metry však nahrazuje velkým množstvím zajímavostí, krásnou přírodou a cíli, za kterými lačný turista může vyrazit v kteroukoli roční dobu. Takové nabídce jsme nemohli odolat, takže jsme do zdejšího kraje v průběhu let zavítali hned několikrát a nikdy jsme nebyli zklamáni. V rámci jednoho z našich jarních výletů jsme tento přírodní park navštívili znovu, přičemž jsme během dopoledne nejprve prozkoumali zbytek zajímavostí v Koryčanech a odlovili zde několik keší. Potom jsme toto město opustili a naše černé SUV začalo zdolávat stoupání na hřeben Chřibů.
Horská silnice nás brzy dovedla k rozcestí U křížku, z něhož jsme před 10 lety vyrazili na hrad Cimburk a jiná zajímavá místa v okolí, jenže tentokrát jsme pouze kolem projeli. Pak jsme sjeli dolů do Vřesovic, na rozcestí Podhoří zabočili vpravo a rozbitou lesní cestou pokračovali ještě asi 200 metrů na místo, kde jsme vysadili našeho hledače skrytých schránek. Ten potom sám odlovil kešku na hradišti Vřesovice, z něhož šel kolem Sedleckého potoka až na Zoubkovu studánku, kde zmíněný vodní tok pramenil. Cestou odlovil šest keší a potom zamířil po žluté značce na rozcestí Pod Bradlem, odkud na tento vrchol vystoupal, kde našel další ukrytou schránku a následně se vydal ke Koryčanské kapli, která mu také vydala svůj poklad.
Poté po modré trase odešel na Moravanské louky, aby získal další kešku a po úspěšném nálezu již zamířil na rozcestí Zavadilka, kde jsme se po 1,5 hodinovém putování opět všichni sešli. A co dělal mezitím zbytek výpravy ? Když jsme kačera u Vřesovic vysadili, odjeli jsme přes Josefínský dvůr do osady Kameňák, kde jsme asi 100 metrů od Kameňácké myslivny zaparkovali náš povoz. Následně jsme se k této oblíbené výletní restauraci vydali a když se areál objevil v našem dohledu, nestačili jsme se divit. Místo se nám okamžitě zalíbilo a rovněž jsme se zde cítili velmi dobře, takže jsme si jej s chutí prošli. Nejprve jsme zamířili doleva k výběhu s domácím zvířectvem, přičemž jsme nejprve obdivovali černé prasátko jménem Uzlinka.
Uposlechli jsme doporučení tabule na plotě a čuně nekrmili ani nehladili, takže jsme byli ušetřeni případného bolestivého pokousání. Pak jsme se přesunuli o něco výše za potok Moštěnka k druhému výběhu, v němž jsme pozorovali ovce a kozy. Kolem nich se pohybovaly slepice i s kohoutem, který zde prostě nemohl chybět, protože díky nim se hejno opeřenců cítí bezpečně a slepice bývají klidnější. Vzhledem k blízkosti lesa a potencionálnímu nebezpečí v podobě lišek či jiných dravců nám přítomnost hlídacího kohouta ve výběhu připadla dokonce nezbytná. Vadit mohl snad jen některým citlivým hostům v protějším hotelu, když ráno oznamoval kokrháním budíček. Chvíli jsme zvířata pozorovali a pak jsme se vydali směrem k hotelu.
Vzápětí jsme se zastavili u pěkné lavičky s dračími hlavami, která nabízela nejen příjemné posezení, ale rovněž hezký výhled na rybníček, v jehož středu seděl na kůlu vodník. Ten hlídal své vodní království, které v době naší návštěvy nebylo nijak velké, ovšem jeho předchůdce to měl jistě o hodně složitější. Ve třicátých letech 20. století se zde totiž nacházelo 30 metrů dlouhé koupaliště s kamennou hrází, které přes chladnější teplotu vody využívalo jistě hodně lidí a tak se zelený mužík ve své činnosti musel pořádně ohánět. Málo práce měl až po jednom přívalovém dešti, během něhož došlo k protržení hráze, která byla posléze upravena na náhon pro malou vodní elektrárnu, jež zásobovala hostinec energií až do roku 1947.
Když jsme se pod dohledem vodníka prošli kolem pěkně upraveného rybníčku, minuli jsme žábu a vzápětí jsme stanuli u zmíněného hostince. Nahlédli jsme dovnitř a protože se nám interiér zalíbil, rychle jsme se domluvili, že zde budeme hodovat. Čas na hodinkách a mobilních telefonech sice shodně ukazoval pár minut po poledni, ale vzhledem k tomu, že jsme přibližně před hodinou v Koryčanech posvačili z vlastních zásob a také nám chyběl jeden člen výpravy, rozhodli se najíst až poté, co se k myslivně vrátíme z procházky po naučné stezce s názvem Po hranici. První chytrou ceduli jsme našli kousek od Kamenické myslivny a tak nám celkem logicky nabídla fakta i o této restauraci, která zde byla postavena již roku 1930.
Prvním majitelem výletní hospody byl Rudolf Kasper a nás zaujalo, že tento podnikavý muž za vlastní peníze provozoval autobusovou linku Kyjov – Kameňák. Přivezení turisté či rodiny s dětmi se pak odtud vydávali do chřibských lesů, na Moravanské lúky nebo ke zřícenině hradu Cimburk a samozřejmě nějaké ty penízky utratili také v hospodě. Po smrti prvního majitele hospodu převzal jeho syn Zdeněk, jemuž živnost zakázali po roce 1948 komunisté a majetek mu sebrali. Dále jsme se dočetli, že na potoku Moštěnka málem došlo k výstavbě přehrady a zatopení celého údolí, jenže většina majitelů zdejších chat sepsala petici a naštěstí k tomu nedošlo. Byla to věčná škoda, protože se nám na tomto místě moc líbilo a zmodernizovaný hotel vypadal dobře.
Dále jsme se dozvěděli, že název Kameňák byl zřejmě odvozen od kamenného Vitáskova mlýna, který stál opodál. O mlýně jsme si přečetli pověst, podle níž se v něm v noci objevoval vodník a tak mlynář Vitásek mohl mlít jenom ve dne. Na noc odcházel pryč a vodníka vystrnadil až mlynářský pacholek, který si vzal za ženu mlynářovu dceru. Ti pak žili pak na mlýně spokojeni dlouhá léta, ale protože neměli děti, klapáč po jejich smrti osiřel a zchátral, takže dnes ho připomíná pouze prohlubeň po rybníku, který mlýn napájel. Na tabuli jsme si rovněž prohlédli fotku pana Formana z Moravan, který býval největším pytlákem zdejších lesů, dokud někoho nenapadlo, svěřit mu funkci hajného. Vtipné řešení nás pobavilo, ale tím studium cedule neskončilo.
Ještě jsme si prohlédli délku a profil naučné stezky, včetně umístění jednotlivých zastávek, na nichž nás čekaly hraničníky. Tabule nám prozradila, že to byly kameny, vymezující hranice panství, podle nichž se během svých cest lidé mohli snadno orientovat. Na závěr jsme shlédli mapu panství v jihozápadní části Chřibů a následně jsme již vyrazili na trasu naučné stezky. Za dvě a čtvrt hodiny jsme se v kompletní sestavě k restauraci vrátili, vešli dovnitř, posadili se v zadní části hospody, objednali si pití a vybrali si pokrm z jídelního lístku. Pozdní oběd nás vyšel celkově na čtyřmístnou částku, ale dobře jsme se najedli, pochutnali si a obsluha byla velmi příjemná. Dokonce jsme dostali razítko do památníku a výroční turistickou známku Kofola zdarma.
Moc se nám nechtělo, ale nastal čas restauraci opustit a vydat se na další cestu. Ještě nás totiž čekalo pár turistických cílů, včetně rozhledny Súsedská, o které však již pojednává jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli také přečtěte. Chcete-li vědět, jak probíhalo celé naše putování, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme v přírodním parku Chřiby hledali hraniční kameny. Pokud jste toto místo rovněž navštívili, napište pod článek svůj komentář, aby ostatní čtenáři získali lepší přehled o tomto turistickém cíli. Děkujeme. Snad vás tento článek inspiroval k návštěvě Moravan nebo jiných částí přírodní parku Chřiby, kde je opravdu krásně v každém ročním období....
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Moravany_-_hotel_Kamenacka_myslivna/
Historie :
Kameňák je oblíbená výletní restaurace na katastru obce Moravany na stezce vedoucí do nitra Chřibů. Hospoda zde vznikla roku 1930, kdy přilehlé lesy patřily Berchtoldům z Buchlovic, kteří podporovali turistiku. Prvním majitelem byl Rudolf Kasper, který za vlastní peníze provozoval autobusovou linku Kyjov – Kameňák a přivezení turisté či rodiny s dětmi se pak odtud vydávali do chřibských lesů, na Moravanské lúky nebo ke zřícenině hradu Cimburk. Ve třicátých letech 20. století mohli pod hospodou lidé využívat oplocené, třicet metrů dlouhé koupaliště s kamennou hrází, ale voda v něm bývala i v letních měsících hodně studená. Koupaliště bylo zrušeno po jednom přívalovém dešti, během něhož došlo k protržení hráze, která byla posléze upravena na náhon pro malou vodní elektrárnu, jež zásobovala hostinec energií až do roku 1947. Po smrti prvního majitele hospodu převzal jeho syn Zdeněk, jemuž živnost zakázali po roce 1948 komunisté a majetek mu sebrali. V dobách socialismu pohostinství provozovaly kyjovské šroubárny. Později málem došlo k výstavbě přehrady na potoku Moštěnka a zatopení celého údolí, jenže většina majitelů zdejších chat sepsala petici a naštěstí k tomu nedošlo. Po sametové revoluci bylo na počátku devadesátých let 20. století pohostinství vráceno do rukou potomků původních majitelů a celý objekt byl opraven a zmodernizován. Název Kameňák je zřejmě odvozen od kamenného Vitáskova mlýna, který stál opodál. Pověst praví, že se ve mlýně v noci objevoval vodník a tak v něm mlynář Vitásek mohl mlít jenom ve dne. Na noc odcházel pryč a vodníka vystrnadil až mlynářský pacholek, který si vzal za ženu mlynářovu dceru. Ti pak žili pak na mlýně spokojeni dlouhá léta, ale protože neměli děti, klapáč po jejich smrti osiřel a zchátral. Jen prohlubeň v místě rybníku připomíná místo, kde mlýn stával…..
Historie čerpána z webu
Hotel Kameňácká myslivna v Moravanech nemá turistickou známku.
