Beskydy se staly jednou z našich nejoblíbenějších destinací, kam jsme se velice rádi vraceli, jelikož nás zdejší drsná a zároveň krásná krajina naprosto okouzlila. Občas jsme na československé pomezí z Olomouce vyrazili na jednodenní výlet, ale strávili jsme zde i pár celotýdenních dovolených, které nám daly více času pro důkladnější prozkoumání tohoto kouzelného pohoří. Jednoho roku jsme si na sedm dní pronajali luxusní srub v kanadském stylu, který si jeho majitel postavil na zelené louce teprve nedávno a tak dřevěný domek ještě voněl novotou. Dovolenou jsme si naplánovali na začátek letních prázdnin, kdy se rozlehlá obec Velké Karlovice stala na jeden týden naším novým domovem, z něhož jsme každé ráno po vlastními silami připravené snídani vyráželi na výlety po bližším i vzdálenějším okolí.

Na druhý den pobytu jsme si naplánovali návštěvu tří známých míst. Celé dopoledne jsme strávili procházkou po legendárním kopci Soláň a po obědě jsme odjeli na československé hranice, neboť naším druhým cílem bylo horské středisko Kohútka v západní oblasti Javorníků. Naše stříbrné auto francouzské výroby muselo zdolat šílené stoupání z Nového Hrozenkova do zmíněného ski areálu, kam vedla úzká asfaltová silnička plná zatáček a míst, kde se dva automobily mohly vzájemně vyhnout. Litovali jsme cyklisty, kteří za poměrně velkého vedra mířili stejným směrem jako, ovšem zatímco my jsme měli k dispozici spoustu koňských sil pod kapotou, lidé v sedlech si museli vystačit z vlastními nohami. Když jsme konečně vyjeli až na hřeben Javorníků, nechali jsme náš povoz odpočívat na obrovském parkovišti a vyrazili na průzkum.

Jelikož jsme vůz zaparkovali přímo naproti informačního centra, kde se měla prodávat turistická známka s číslem 391 Kohútka, na nic jsme nečekali a zamířili právě sem, abychom si ji mohli právem zařadit do své sbírky. Dřevěná stavba z roku 2010 se nám velice líbila, ovšem trochu nás překvapil vývěsní štít, na němž bylo napsáno, že se jedná o První Slovensko – České informační centrum. Názvy bychom totiž čekali v opačném garde, ale nijak nám to nevadilo a českou hrdost jsme v sobě bez problémů potlačili. Vzápětí jsme vstoupili dovnitř budovy, kde se kromě místnosti se suvenýry nacházel ještě malý přednáškový sál, stálá galerie pro výstavy místních umělců, odpočinkové pokoje pro strážce přírody z CHKO Beskydy a CHKO Kysuce, a svůj prostor dokonce získaly řemeslné dílny.

V pokladně jsme si koupili zmíněné dřevěné kolečko a získali zde dvě razítka do památníku, takže jsme spokojeně vyšli ven ze dveří, u nichž hlídkovaly dřevěné kláty neboli včelí úly. Vyřezávané špalky s obličeji ovšem zřejmě neplnily svou funkci, jelikož z otevřených úst žádný okřídlený hmyz nevylétal. Minuli jsme kryté posezení před informačním centrem, na němž nás pobavila tabulka s nápisem Co je křivé, to je valašské a následně jsme se vydali vzhůru k vrcholu Kohútka. Na konci parkoviště jsme minuli dům horské služby a když se odstavná plocha pro automobily změnila v běžnou silnici, začala prudce stoupat. Prošli jsme kolem horské chaty Javorka, oploceného hřiště pro malý fotbal a za vlekem Barborka jsme konečně stanuli na vrcholu Kohútka s horskou chatou stejného jména.

Rozcestník se šipkami nás informoval o tom, že jsme se ocitli v nadmořské výšce 913 metrů a protože se nám odtud nabízely krásné výhledy na hřebeny Vsetínských vrchů, Javorníků a Moravskoslezských Beskyd, několik minut jsme se tou nádherou kochali. Během pozorování krajiny jsme zjistili, že zde asfaltová silnice končila a dolů kolem vleku Malá Kohútka již vedla klasická nezpevněná cesta, mířící na Malý Javorník a další cíle. Když jsme se podívali opačným směrem, tak jsme za parkovištěm viděli naopak stoupání k chatě Portáš, která byla naším dalším cílem. Nejprve jsme se ovšem šli podívat do chaty Kohútka, jež zde byla postavena roku 1930 a k níž po druhé světové válce přibyl první lyžařský vlek. Místo se postupně změnilo v moderní ski areál, který na československé pomezí každoročně přilákal spoustu lyžařů, cyklistů či turistů.

V chatě Kohútka jsme získali další dvě razítka do památníku, ale jiné služby hotelu, který jsme díky webové kameře vídávali doma při snídani, jsme již nevyužili a vrátili jsme se dolů na parkoviště. Nikam jsme však ještě neodjížděli, naše auto jsme pouze minuli a šli se podívat na hraniční přechod. Vyfotili jsme se u slovenských cedulí a potom jsme se již vydali na cestu k hotelu Portáš, o němž však již pojednává jiný můj článek. Jak probíhal druhý den naší dovolené na Valašsku, to se dozvíte v sekci Velké povídání o výletech, kde je pro vášnivé čtenáře připraven cestopis s názvem Jak jsme v červenci navštívili Soláň, Kohútku a Portáš. Pokud jste tato místa také navštívili, můžete pod článek připojit svůj komentář a podělit se tak o své vlastní zážitky. Děkujeme, pomůžete zároveň ostatním turistům získat aktuální informace z daných míst.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/kohutka-horska-chata-a-ski-areal​

Historie :

Kohútka je název horské chaty a ski areálu v západní oblasti Javorníků, ležící přímo na státní hranici se Slovenskem. Na severním svahu Kohútky je stejnojmenný lyžařský areál, kde je několik sjezdovek, které mají i svá vypovídající jména: Malá, Velká, Babská, Runda, Seník. V blízkosti vrcholu se nachází také lyžařský vlek Portáš. Kohútka je také rozcestím červené a žluté turistické značky vedoucí na všechny světové strany. Hřebenové túry Vám umožní výhled na Moravskoslezské Beskydy, Jeseníky, na Slovensku Malou a Velkou Fatru, Martinské hole a Kysuce. Na vrcholu stojí stejnojmenná horská chata, odkud se nabízí nádherný výhled na hřeben Vsetínských vrchů a Moravskoslezských Beskyd. Název areálu se odvíjí od vrcholu Kohútka (913 m n. m.), kde byla v roce 1930 postavena stejnojmenná chata. Areál byl nicméně v minulosti označován i jako Portáš podle nedalekého horského hotelu otevřeného v roce 1930. Za počátek budování lyžařského areálu lze označit rok 1953, kdy se členům TJG podařilo pronajmout chatu Kohútka od ak. malíře Hlavici. Prvním lyžařským výtahem byl jednoduchý vrátek vybudovaný u chaty Spartak. V roce 1958 byl postaven nový vlek v původní trase, který byl o šest let později rozšířen o další sjezdovky. V roce 1966 byla znovu rozšířena Velká sjezdovka pod Kohútkou, a to na současných 60 – 120 m. Zároveň byl ve spolupráci s MEZ Vsetín nahrazen původní lomený vlek dvojitým vlekem v nové přímé trase. V pořadí třetí fáze modernizace lyžařských vleků nastala v první polovině 80. let, kdy byly vleky postupně nahrazovány vleky s pevně uchycenými talířovými závěsy. Po rozdělení Československa byl vlek Spartak přemístěn směrem k parkovišti z důvodu křížení nově vybudované cesty z české strany. Od poloviny 90. let také začalo postupné odkupování vleků zlínského oddílu majitelem chaty Kohútka. Po roce 2000 byly postaveny dva nové vleky: krátký vlek na Velké sjezdovce a přibližovací vlek od parkoviště k chatě Kohútka. Dále byly modernizovány vleky na Malé Kohútce, Seníku a Spartaku. Největší změna přišla v roce 2009, kdy do střediska vstoupil nový investor SKI CENTRUM KOHÚTKA, a.s. Byla postavena neodpojitelná čtyřsedačková lanovka Doppelmayr s trasou kopírující dvojvlek Tatrapoma. Ve své spodní části byla navíc prodloužena asi o 150 m, kde byl díky zavezení rokliny zeminou vybudován dojezd k dolní stanici a zároveň nádrž pro zasněžování. Společně s lanovkou byl také vybudován systém technického zasněžování s dvěma retenčními nádržemi. Malý vlek na Velké sjezdovce byl přesunut na sjezdovku s názvem Runda. Poslední modernizace vleků proběhla v minulém roce, kdy byl jako poslední současnými majiteli od zlínského lyžařského oddílu odkoupen vlek na Spartak. V roce 2005 byla dokončena kompletní rekonstrukce horského hotelu Kohútka.

Historie čerpána z těchto webů

https://zapomenute-vleky.cz/

https://www.kohutka.cz/

Kohútka je držitelem turistické známky č.391.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/kohutka-c391