Město Napajedla jsme navštívili během cesty do Olomouce, když jsme se vraceli domů z třídenního pobytu v Luhačovicích. Poznali jsme zde několik zajímavých památek či historických budov a dokonce jsme se prošli po místním hřbitově. Následně jsme se vydali za poslední zajímavostí Napajedel, kterým byl slavný hřebčín, jenž založil roku 1886 velký milovník dostihů a příslušník vlivné vídeňské rodiny s řeckými kořeny Aristides Baltazzi.

Projeli jsme kolem zámku, který jsme si o pár desítek minut dříve s průvodkyní prošli a brzy jsme zaparkovali kousek od hlavního vstupu do hřebčína. Ten byl vždy součástí šlechtického sídla a tak jsme měli zámek na dohled. Do areálu největší a nejstarší chovatelské stanice anglických plnokrevníků v České republice jsme vstoupili otevřenou bránou a okamžitě se nám pěkné staré budovy hřebčína zalíbily. 

Kamenné domky s bílým ostěním a květinami v oknech vypadaly kouzelně a také dlažební kostky dodávaly místu starobylou atmosféru. Brzy jsme přišli na velké prostranství, kde se cvičili koně, ale v době naší návštěvy zde nikdo nebyl. Dokonce ani z budov okolo nikdo nevyšel, ani zvuk kopyt nezazněl a ani žádné zařehtání nebylo slyšet, jakoby všechno živé unesli mimozemšťané. Chvíli jsme se zde nerušeně procházeli a pak jsme zase vyšli ven na ulici. A protože jsme ten den od rána byli od rána na nohou a byli jsme už unaveni, rádi jsme nasedli do auta, kterým  jsme odjeli domů do Olomouce.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Napajedla_-_hrebcin_-_chov_anglickeho_plnokrevnika/

Historie :

Slavný hřebčín ve městě Napajedla byl založen roku 1886, když se na panství rodiny Stouckau přiženil velký milovník dostihů Aristides Baltazzi. Právě Baltazzi po smrti Friedricha Stouckaua převzal panství a založil plnokrevný hřebčín. Ten se nacházel jižně od napajedelského zámku, ale později se přistavělo několik dalších stájí na různých místech v okolí.

První plemeník, který sem byl přivezen, byl vítěz chovatelsky nejcennějšího dostihu - The Derby Stakes v Epson - hřebec Kisbér. I proto se hřebčín velmi brzy proslavil a začal tak směle konkurovat uherskému Kisbéru, nejvýznamnějšímu chovu podunajské monarchie. V roce 1914 po smrti Baltazziho začal hřebčín pomalu upadat.

Začala 1. světová válka, na tu navázala hospodářská krize a značný podíl na úpadku hřebčína nesla také vdova Marie, dědička celého panství. Uvěřila totiž záměrně šířené fámě, že se na území celého panství nacházejí prameny nafty, do jejíhož hledání investovala nemalé finance. Na druhou stranu právě v této nesnadné době zažili napajedelští koně největší úspěchy a roku 1925 nastala slavná éra československých koní.

Napajedelská hříbata začala být velmi žádaná, ovšem ani zisk z proslulých dražeb ročků nedokázal pokrýt finanční ztráty, a tak Marie Baltazzi přistoupila k prodeji všech plnokrevných koní. Hrozící nebezpečí odchodu cenných chovných koní do zahraničí odvrátilo Ministerstvo zemědělství, které prohlásilo napajedelské koně státním majetkem.

Roku 1935 proběhla veřejná dražba a novým majitelem hřebčína, pozemků i zámku se stala obuvnická továrna Baťa. Snahou ing. Tichoty a tehdejšího ředitele hřebčína ing. Michala se podařilo získat hřebčín zpět i s pastvinami a stájemi, a to výměnou za pozemky v Otrokovicích a Tlumačově. V roce 1937 byl hřebčín přejmenován na „Státní plnokrevný hřebčín v Napajedlích". Ministerstvo hned začalo jednat a posílilo „krevní základnu" hřebčína.

Na začátku 2. světové války čelilo vedení hřebčína tlaku okupantů, kteří chtěli zakoupit německé koně pro vylepšení zdejšího chovu. Nakonec tedy dr. Ambrož vybral tříletého německého hřebce Gradiva, který více jak deset let patřil mezi nejúspěšnější československé plemeníky. Jakmile se začala blížit válečná fronta, většina koní z hřebčína byla ukryta na různých místech na Moravě, plemeník Gradiv spolu s osmnácti klisnami byl převezen do Národního hřebčína Kladruby. Válečné škody naštěstí nebyly příliš velké: opravily se budovy zasažené granáty, došlo k zabavení krmiva a odvedení jedenácti koní.

Po osvobození mohl být tedy provoz hřebčína bez problémů obnoven.Během let 1948 - 1989 měl napajedelský hřebčín výsadní postavení v chovu plnokrevníků - i proto byly napajedelské barvy, tedy modro-bílo-červená šerpa a modrý dres, zvoleny jako barvy reprezentace Československa. Postupně docházelo k reorganizaci, hřebčín dostal název „Státní plemenářský ústav v Napajedlích" a hlavním cílem bylo produkovat vynikající anglické plnokrevníky, kteří by úspěšně obstáli vedle plnokrevných chovů z celé Evropy. Ovšem o šest let později proběhla další reorganizace, v důsledku které se veškerá administrativa přenesla do Tlumačova. Přesto si napajedelští odchovanci vedli stále výborně, a tak se na výstavním postavení tohoto hřebčína vůbec nic nezměnilo, ačkoliv se český turf nacházel v hlubokém útlumu.

Nová kapitola dějin hřebčína se začala psát roku 1992, kdy byl hřebčín zprivatizován a přejmenován jednoduše na „Hřebčín Napajedla". Ovšem v této době se postavení hřebčína zhoršilo, zdejší koně totiž nebyli schopni konkurovat kvalitním koním z dovozu. Situace se zlepšila až v roce 2000, kdy se do hřebčína dostal vynikající hřebec Rainbows for Life, jehož potomci svými úspěchy vrátili hřebčín opět na výsluní.

Další změna nastala roku 2005, kdy se hřebčín opět stal soukromým majetkem. Jeho nový český majitel, pan Antonín Sieklik a vedení si dali za cíl zařadit hřebčín Napajedla mezi nejlepší v Evropě. Hřebčín je v současnosti největší a nejstarší chovatelskou stanicí anglických plnokrevníků v České republice. Kromě chovu se dále zabývá i vzděláváním chovatelů a poskytováním podkladů pro výzkum. Jelikož hřebčín vždy dodával nejkvalitnější jedince pro steeplechase a rovinové dostihy, v současnosti chce stejně tak kvalitní koně dodávat i pro všestrannost. Dobrá zpráva pro milovníky koní jistě je, že si nemusí o hřebčíně pouze číst, ale mohou ho po předchozí domluvě i navštívit.

Historie čerpána z webu

https://www.hellosandy.cz/magazin/hrebcin-napajedla-11126/

Napajedla jsou držitelem turistické známky č.745.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/napajedla-c745