Vánoční svátky do naší rodiny vždy přinesly nejen kýženou pohodu a společně strávené chvíle, ale také spoustu různých dárečků. Jednoho roku vousatý muž v červeném obleku nechal pod zeleným stromečkem ležet obálku se dvěma vstupenkami na vysněný muzikál Fantom opery, který jsme chtěli už dávno předtím vidět. Dárek nám tedy udělal velkou radost a těšili jsme se na to, až nastane onen únorový den, uvedený na vstupence. Když jsme se konečně dočkali, nastartovali jsme naše stříbrné auto a po dálnici D1 jsme vyrazili do českého hlavního města za představením, které se konalo na holešovickém výstavišti. Cesta proběhla bez problémů a když jsme přijeli do Prahy, náš povoz jsme po dlouhé cestě nechali odpočívat v podzemních garážích u vlakového nádraží Bubny – Vltavská v Holešovicích.

Pak se naše čtyřčlenná výprava rozdělila na dvě poloviny. Zatímco jedna část odešla hledat kešky, druhá si čekání na podvečerní představení v divadle Goja music hall zkrátila návštěvou několika církevních památek. Když jsme je všechny obešli, zamířili jsme na holešovické výstaviště, které vzniklo na části parku Královské obory při příležitosti Jubilejní zemské výstavy, uspořádané v roce 1891 v upomínku 100. výročí první Průmyslové výstavy. Před výstavištěm jsme minuli tři kruhové fontány, které v zimě nebyly v provozu a následně jsme branami vstoupili do rozsáhlého areálu se spoustou staveb, sloužících ke kulturním účelům. Napravo jsme spatřili budovu Lapidária národního muzea, jehož návštěva by nám však zabrala moc času a tak jsme jej museli vynechat, čímž jsme prozatím přišli o jednu turistickou známku do naší sbírky.

Naproti lapidária jsme míjeli přízemní novorenesanční budovu o několika křídlech, jejíž fasádu zkrášlovala sgrafitová výzdoba a sochy Františka Hergessela. V krásném domě sídlila již od roku 1945 nepřetržitě Akademie výtvarných umění, ovšem již předtím sloužila pro podobné instituce. Například roku 1883 si objekt pronajal Josef Hlávka pro potřeby Akademie, která tady vyučovala žáky umělecké školy, o dvacet let později byla budova podle projektu Jana Kotěry adaptována pro Moderní galerii Království českého a v období německé okupace byla využívána jako sklad Wehrmachtu. Po skončení války zde znovu probíhala výuka sochařské přípravky, grafiky a později také nově zřízeného oboru Restaurování uměleckých výtvarných děl. Bylo vidět, že budova prošla počátkem 21. století nákladnou obnovou a modernizací, takže se nám sídlo Akademie líbilo. 

Za budovou AVU jsme narazili na trochu skromnější budovu restaurace Pražan a po malé poradě jsme se rozhodli využít její služby. Měli jsme už docela hlad a tak jsme vešli dovnitř, posadili se k jednomu z mnoha stolů a po chvilce se u nás objevila servírka. Objednali jsme si u ní jídlo a pití, které nám vcelku rychle usměvavá žena přinesla. Dobře jsme se najedli, popili, poseděli, odpočinuli si, zahřáli se a po asi 40 minutách jsme restauraci spokojeně opustili. Vedle hospůdky jsme našli pavilon plzeňského měšťanského pivovaru, postavený v letech 1890 - 1891 podle návrhu architekta Františka Bulety. Kdo měl na Jubilejní zemské výstavě v roce 1891 chuť na pivo, zcela jistě zamířil sem, ale v době naší návštěvy byl zchátralý, takže jsme byli rádi, že jsme se mohli dobře najíst ve vedlejší budově.

Během naší procházky jsme nemohli vynechat nejstarší objekt na výstavišti, jímž byl Průmyslový palác, který byl postaven pro zmíněnou průmyslovou výstavu v roce 1891. Tehdy se poprvé v českých zemích uplatnila architektura s železnou montovanou konstrukcí. Zaujalo nás, že palác postavilo 450 dělníků za deset měsíců, přestože v té době výstaviště stihla povodeň a kruté mrazy. Projekt i provedení železné konstrukce byla práce První českomoravské strojírny Kolben - Daněk v Praze, kterou sestavilo 150 montérů za pět měsíců. Na postranních průčelí jsme spatřili figurální okna představující Průmysl a Vědu, která byla provedena podle kartonů Mikoláše Alše ze zlatožlutého katedrálního skla, na které se spotřebovalo zhruba milion barevných skleněných tabulek zalévaných do olova.

Na kopuli paláce byla umístěna velká replika královské koruny s křížem, která měla podobu svatováclavské koruny, ale bohužel jsme ji neviděli, neboť byla odstraněna již v době první republiky, jelikož připomínala atributy zaniklého císařství. Na křídlech budovy jsme alespoň shlédli znaky různých cechů, které souvisely s řemesly, jež se zúčastnily Jubilejní zemské výstavy. Interiér, upravený podle projektu architekta Josefa Fanty v roce 1907, jsme ovšem z časových důvodů neviděli. Namísto toho jsme pokračovali ve čtení historie, k čemuž nám posloužily papíry, které jsme si doma vytiskli. Dozvěděli jsme se, že Průmyslový palác byl v letech 1952 - 1954 zrekonstruován podle projektu Pavla Smetany, kdy získal nové klenby a vstupní přístavbu pro pořádání sjezdů Komunistické strany.

Tehdy se palác s 51 metrů vysokou špičkou střední haly přejmenoval na Sjezdový palác a na jeho ocelové věži se objevila rudá Hvězda a název PKOJF, což byla zkratka tehdejšího názvu výstaviště Parku kultury a oddechu Julia Fučíka. Komunistická éra skončila na Výstavišti přesunem sjezdů do Paláce kultury. Dále jsme se dočetli, že v říjnu 2008 shořelo levé křídlo paláce, což byl důvod, proč jsme jej nemohli tenkrát vidět, protože se opravilo až několik let po naší první návštěvě. Když jsme dočetli poslední řádky, u Průmyslového paláce jsme si krátce prohlédli volně stojící kamenný kvádr s kovovou deskou, na němž byly vyobrazeny symboly dýky a křídel, a také jsme na něm našli jména oběti 2. světové války. Pak jsme šli dál a vzápětí jsme narazili na objekt, který patřil do úplně jiné kategorie.

Jednalo se o velkou sportovní halu, která postavena v letech 1953 1962 a v minulosti nesla názvy různých mobilních operátorů nebo sázkových kanceláří. Z historie jsme zjistili, že hala v letech 1972, 1978, 1985 a 1992 hostila mistrovství světa v ledním hokeji, v roce 1993 v krasobruslení a v roce 1980 pro české fanoušky slavné finále Davisova poháru. Do roku 2015 objekt pro domácí utkání využíval hokejový klub HC Sparta Praha a částečně basketbalový tým ČEZ Basketball Nymburk, později již sloužila jen k tréninkům nebo koncertům. Prošli jsme kolem bronzové sochy hokejisty, kterou v roce 1985 vytvořil Zdeněk Němeček a vzápětí jsme stanuli u malé sportovní haly, která byly využívána pro sportovní a kulturní akce, koncerty, taneční party, firemní akce, společenské akce, výstavy, filmová a televizní natáčení či veřejné bruslení.

Za dvojicí sportovních objektů jsme sestoupili po schodech do dolní části výstaviště, kde se naproti plaveckého bazénu nacházel náš hlavní cíl celého dne. Jednalo se o budovu divadla Goja Music Hall ve tvaru pyramidy, jež byla podle projektu architekta Josefa Matyáše postavena u příležitosti konání Všeobecné výstavy v roce 1991. Pyramida byla postavena z ocelové konstrukce o rozměrech 50x50 metrů a její výška 40 metrů nás docela ohromila. Vstoupili jsme dovnitř, v šatně si odložili věci a než představení začalo, popíjeli jsme šampaňské. Pak jsme si již užívali Fantoma opery a moc se nám to celé líbilo. Když muzikál skončil, opustili jsme divadlo i výstaviště a vydali se k našemu autu do garáží. Nastartovali jsme a po telefonické domluvě jsme zbytek výpravy nabrali o pár kilometrů dál v jiné části Prahy. Cesta domů proběhla bez potíží a ještě před 23 hodinou jsme dorazili v pořádku do Olomouce.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/praha-areal-vystaviste-v-holesovicich​

Historie :

Výstaviště v Praze Holešovicích vzniklo v části parku Královské obory při příležitosti Jubilejní zemské výstavy, uspořádané v roce 1891 v upomínku 100. výročí první Průmyslové výstavy, která se konala roku 1791. Během jejího konání od 15. května do 18. října navštívilo výstaviště přibližně 2,5 milionu lidí. Symbolem Výstaviště se stal Průmyslový palác, otevřený 15. března 1891, jenž byl vystavěn dle projektu architektů Bedřicha Münzbergera a Antonína Wiehla. Po ukončení první výstavy se na Výstavišti pořádalo mnoho dalších akcí, například Národopisná výstava českoslovanská roku 1895, Výstava architektury a inženýrství o tři roky později, dále v roce 1908 zde proběhla Jubilejní výstava Obchodní a živnostenské komory, na které v dalších letech navázaly Pražské vzorkové veletrhy, Hospodářské výstavy, Motoristické salony, Slovanská zemědělská výstava a mnoho dalších. Po 2. světové válce v letech 1945 - 1949, se dostalo Výstaviště do správy Zemského národního výboru. Došlo k úpravám přední části areálu včetně úpravy Křižíkovy fontány. Výstavnická činnost se postupně obnovovala, avšak kolem roku 1950 byly veletrhy přesunuty do Brna. Od roku 1953 nesl areál název Park kultury a oddechu Julia Fučíka a k současnému názvu se vrátil až po roce 1990. V tomto období se zde uskutečňovaly spíše akce menšího rozsahu. K opětovnému obnovení výstavnictví došlo až v roce 1991, kdy se zde na oslavu stého výročí uskutečnění první výstavy konala Všeobecná československá výstava. Novodobá historie Výstaviště byla poznamenána zejména třemi rozsáhlými požáry. V roce 1991 shořel v dolní části areálu Bruselský pavilon a o čtrnáct let později potkal stejný osud také dřevěné divadlo Globe, repliku starého alžbětinského divadla v Londýně. V roce 2008 vyhořelo celé levé křídlo secesního Průmyslového paláce. V roce 2015 Výstaviště převzal do správy Magistrát hl. m. Prahy a nyní jej spravuje akciová společnost Výstaviště Praha. Dominantní stavbou areálu je Průmyslový palác, dále se zde nalézají Lapidárium Národního muzea, Moderní galerie Akademie výtvarných umění, Křižíkovy pavilony, Křižíkova světelná fontána, Maroldovo Panoráma bitvy u Lipan, Malá sportovní hala, plavecký bazén, či akvárium Mořský svět. Severní část areálu je tvořena rozsáhlým parkem s moderním bistrem, dětskou lanovou stezkou, fitnes a workout hřištěm, obrovským pískovištěm, velkým parkourovým hřištěm, hřištěm pro kolečkové sporty nebo třeba dětským cykloparkem.

Historie čerpána z webu

https://navystavisti.cz/

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%BDstavi%C5%A1t%C4%9B_Praha

Město Praha je držitelem turistické známky č.500.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/hlavni-mesto-praha-c500