Rád cestuji a navštěvuji památky a toulám se přírodou. Během výletů pořizuji spoustu fotografií a o všechny svoje zážitky bych se s vámi rád podělil na těchto stránkách. Články jsem napsal tak, aby se dobře četly, nabídly objektivní informace a také vám pomohly nasát trochu atmosféry z daného místa. Přijměte tedy moje pozvání a prostřednictvím jednotlivých příspěvků se imaginárně přeneste spolu s námi na různá místa naší krásné země. Pokud mne chcete podpořit v cestování a přečíst si tak další články, můžete poslat finanční příspěvky na účet 2200304358 / 2010. Děkuji a
Zde jsou pro vás nejnovější články
Litovel - náměstí Přemysla Otakara
Náměstí má téměř čtvercový půdorys, ke kterému se sbíhá devět ulic: Kostelní, Vlašímova, Masarykova, Šafaříkova, Husova, Poděbradova, 1. máje, Boskovicova a Šerhovní. Přirozenou architektonickou dominantou je budova radnice na západní straně náměstí s 65,4 m vysokou věží, pod kterou protéká Nečíz, původní mlýnský náhon. Mezi jeho další ozdoby patří morový sloup od Václava Rendera a pohled na odkrytou část toku Nečízu, který pod náměstím protéká od poloviny 19. století. Přístup k Nečízu, jehož sedláci využívali ke svlažování dobytka, byl z hygienických důvodů změněn, byl ohrazen a vedou k němu schody. Historický Langův dům v severozápadní části náměstí je stejně jako radnice kulturní památkou České republiky.
Litovel - kostel sv. Filipa a Jakuba
Raně barokní kostel svatého Jakuba a Filipa v Litovli byl na Staroměstském náměstí postaven koncem 17. století a zaujal tak místo starého románského kostelíku z přelomu 12. a 13. století. Přestavba tohoto zchátralého kostelíka byla zahájena v roce 1692. Půdorys původní stavby byl prodloužen na straně kněžiště i na straně chóru, zdivo bočních stěn zůstalo částečně zachováno, jak doložil archeologický průzkum v roce 1998. Stavbu provedl stavitel Adam Glöckl z Olomouce spolu s polírem Ambrožem Lachmannem v letech 1692–1694. Přestavbu připomíná deska, zasazená na zdi kůru. Na přestavbu kostela přispěly litovelské cechy, jejichž znaky jsou zobrazeny na vybavení kostela. Kostel byl vysvěcen 1. května 1694 uničovským děkanem Karlem Ferdinandem Doleatorem.
Litovel - Husův sbor
Budovu dnešního Husova sboru v blízkosti rybníka vystavěl roku 1892 pro své potřeby tělovýchovný spolek Sokol a to podle návrhu stavitele Jana Kunčara. Její stavba se setkala s nevolí obecní rady, v níž zasedali měšťané německé národnosti, a proto se ji podařilo otevřít až 24.–25. června následujícího roku. Zpočátku to byla pouze přízemní budova, ovšem během následujících dalších 16 let byla postupně dostavována. Na její někdejší tělovýchovný účel dodnes upomínají především podlouhlá okna po stranách. Kromě toho sloužila též jako kulturní středisko a hrávalo se v ní také divadlo. Od roku 1898 v ní fungovala veřejná čítárna a mezi lety 1904 a 1920 veřejná knihovna. Za první světové války sokolovna sloužila jako vojenský lazaret a během této doby byla silně devastována.
Litovel - Smetanovy sady a Kolářova vila
Smetanovy sady byly v okolí Uničovského a Olomouckého rybníka založeny někdy okolo roku 1900. Hlavní dominantou sadů je krásná novorenesanční budova litovelského gymnázia z roku 1904. Kolem gymnázia se v parku nacházejí další drobné stavby, třeba altánek z 20. století nebo pomník prvního českého litovelského starosty Václava Sochy z roku 1932. Parkem protéká také jedno z šesti ramen řeky Moravy zvané Nečíz. Sady byly 9. června 2004 vážně poškozeny tornádem. Po nákladné rekonstrukci byly opět v roce 2007 otevřeny pro veřejnost. V parku se pro děti nacházejí dvě dětská hřiště. Velkou část Smetanových sadů, parku přiléhajícímu k centru města, zaujímají dva rybníky. Uničovský, který dřív nesl název Český a Olomoucký, dřív Německý. Stáří rybníků je podstatně vyšší než parku.
Litovel - městské muzeum
Muzeum Litovel sídlí ve Smyčkově ulici v Litovli v trojpodlažním objektu bývalé střelnice, který je chráněnou kulturní památkou. Muzeum se zaměřuje na historii města a jeho nejbližšího okolí. Ve třech výstavních sálech jsou umístěny stálé expozice věnované litovelským řemeslům, zápasníku Gustavu Frištenskému a historii gramofonové výroby a v jednom výstavním sále se střídají dočasné tematické výstavy. Muzeum také pořádá různé akce pro veřejnost, mezi nimi zejména každoroční Oživlá řemesla, zaměřená na prezentaci starých výrobních technik. Muzeum vzniklo na začátku 20. století jako součást národně emancipačních snah českého obyvatelstva v Litovli.
Pivín - Skalka - naučná stezka
Obec Skalka leží necelé tři kilometry od Pivína a obě vsi v roce 2014 spojila nová cyklostezka. Právě po ní vede část naučné stezky Pivín - Skalka, kterou o pět let později vyznačil Klub českých turistů. Je rozdělena na dvě poloviny. Jedna vede po zelené značce o délce tři kilometry ze Skalky do Pivína a pak se vrátíte zpět po druhé, dlouhé 3,5 km, horní cestou nad fotbalovým hřištěm. Rozcestník je umístěn na křižovatce pod nádražím v Pivíně, první zastavení najdete na návsi nedaleko kostela. Na osmi informačních panelech naleznete informace o historii obcí, okolní přírodě a lázních. Stezku vytvořila studentka Cyrilometodějského gymnázia Veronika Janíková a realizovala ji ve spolupráci s obcemi Pivín a Skalka. Trasa je velmi lehká a zvládne ji každý.
Skalka u Prostějova - kaple sv. Jana Křtitele
V malé lázeňské obci Skalka na Prostějovsku byla roku 1828 postavena kaple sv. Jana Křtitele. Na začátku 21. století proběhla její kompletní rekonstrukce. Před kaplí stojí kamenný kříž s Kristem s reliéfem Panny Marie na soklu, který byl zhotoven z pískovce v roce 1850. Svatý Jan Křtitel se stal se patronem křižáckého řádu johanitů, později nazvaných maltézští rytíři. Ochraňuje celou řadu profesí: tkalce, krejčí, kožešníky, koželuhy, sedláře, vinaře, hospodské, bednáře, kominíky, kováře, tesaře, architekty, zedníky, kameníky, majitele biografů, hudebníky, tanečníky, zpěváky a podobně. Atributem Jana Křtitele v ikonografii je velbloudí rouno, tedy kožešina oděná na nahém těle na znamení toho, že Jan žil na poušti jako poustevník. Dále mívá poutnickou hůl, dlouhé neupravené vlasy a plnovous.
Jak jsme o Velikonocích kráčeli ze Skalky do Pivína a zpět
Velikonoční pondělí lze strávit různými způsoby. Dívky, holčičky a ženy obvykle čekají na koledníky, bezpečně schované za okny a dveřmi svého domova, do nichž se mužská část populace od nejmenších dětí po stále chodící dědečky snaží dostat, aby po nezbytných úkonech shrábli zaslouženou odměnu v podobě pomalovaných vajíček, čokoládových zajíčků a jiných sladkostí, zatímco ti odrostlejší svou výslužku spíše konzumují v tekutých variantách. Další volný čas využívají k návštěvám rodin či známých nebo Velikonoce neslaví vůbec a berou je jen jako příležitost k odpočinku od práce. Jednoho roku jsme se připojili ke zbytku populace, který v tento svátek odcestoval za nějakým turistickým cílem či do přírody, a tak jsme opustili Olomouc a odjeli do obce Skalka nedaleko Prostějova.
Pivín - kostel sv. Jiří
Předchůdcem dnešního kostela sv. Jiří v Pivíně byl utrakvistický svatostánek, o němž existuje první zmínka z roku 1519, ale není jisté, jestli stával na stejném místě. Během třicetileté války byl dvakrát vypleněn a v červenci roku 1712 vyhořel. Oprava nepřicházela v úvahu, proto opat hradišťského kláštera Bernard Wancke rozhodl o výstavbě nového kostela. Podle některých domněnek plán vyhotovil Jan Blažej Santini-Aichel, ale odborníci jsou k tomuto tvrzení velmi skeptičtí. Pro nedostatek důkazů se přiklánějí spíše k tomu, že kostel navrhl někdo ze Santiniho žáků. Kostel byl dostavěn roku 1716 a vysvěcen až roku 1907. Jedná se o jednolodní barokní stavbu, která byla vybavována postupně dle finančních možností farnosti.
Norská TZ 2 : Kjeragbolten - Forsand
Kjeragbolten se stal bezpochyby nejslavnějším a nejnavštěvovanějším balvanem v Norsku. Velký kámen se během doby ledové zasekl mezi dvě skály a na svém místě zůstal více něž 50000 let. Pod ním zůstala téměř 1000 metrová propast, končící na hladině temného Lysefjordu a právě díky tomu se balvan o velikosti 5 metrů krychlových stal jednou z top turistických zajímavostí Norska. Z boční strany je totiž možné na něj skočit a nechat se na něm vyfotografovat. Nejdříve ovšem musíte zdolat pětikilometrovou trasu, patřící sice mezi náročné, ale nikoli horolezecké. Trasa začíná u restaurace Øygardsstøl, zhruba 650 m nad hladinou fjordu. Jak už to tak bývá, zdejší parkoviště je placené a stání vyjde na 200 NOK. Paradoxně hned na začátku vás čeká jeden z nejnáročnějších úseků trasy.
Jak jsme čtvrtý den v Norsku podnikli výstup na legendární kámen Kjeragbolten
Noc mezi třetím a čtvrtým dnem v Norsku jsme byli ubytováni ve skrytém údolí Ørsdalen, kde ani ty pověstné lišky už nedávaly dobrou noc. Domeček s jediným obyvatelným bytečkem zprvu nepůsobil příliš věrohodně, ale poskytoval vše potřebné a byl čistý. Vyspali jsme se dobře, což bylo důležité, protože nás čekal fyzicky nejnáročnější den, túra na horu Kjerag a přilehlý legendární kámen. Po snídani jsme si sbalili věci, naložili je do auta a opustili skromné turistické ubytování, nejlevnější z celé naší norské anabáze. Ještě než jsme odjeli pryč, šli jsme se podívat na několik desítek metrů vzdálený plácek pro pár aut, na němž jsme při příjezdu do údolí zahlédli několik informačních tabulí. Byli jsme totiž zvědavé, co se na takovém opuštěném místě nachází a tak jsme si cedule zvědavě pročítali.
Kjeragbolten - legendární kámen nad Lysefjordem
Kjeragbolten se stal bezpochyby nejslavnějším a nejnavštěvovanějším balvanem v Norsku. Velký kámen se během doby ledové zasekl mezi dvě skály a na svém místě zůstal více něž 50000 let. Pod ním zůstala téměř 1000 metrová propast, končící na hladině temného Lysefjordu a právě díky tomu se balvan o velikosti 5 metrů krychlových stal jednou z top turistických zajímavostí Norska. Z boční strany je totiž možné na něj skočit a nechat se na něm vyfotografovat. Nejdříve ovšem musíte zdolat pětikilometrovou trasu, patřící sice mezi náročné, ale nikoli horolezecké. Trasa začíná u restaurace Øygardsstøl, zhruba 650 m nad hladinou fjordu. Jak už to tak bývá, zdejší parkoviště je placené a stání vyjde na 200 NOK. Paradoxně hned na začátku vás čeká jeden z nejnáročnějších úseků trasy.
Ørsdalen - skryté údolí s vodopády a bývalé doly
Údolí Ørsdalen bylo po celá staletí přístupné pouze lodí po jezeře nebo po úzkých horských stezkách. Teprve v sedmdesátých letech 20. století byl ve skále vyražen tunel a tak sem byl příjezd usnadněn automobily po nepříliš široké serpentinové silnici, která dál než do údolí nevede. Několik obyvatel a stovky ovcí tak začali navštěvovat turisté, kteří sem jezdí auty nebo lodí po jezeře obdivovat krásné vodopády, dlouhé údolí s příkrými stěnami a jiné přírodní krásy. Kromě toho se zde nacházejí tři doly, přístupné pouze s průvodcem. V letech 1904 až 1954 se totiž těžil molybden i wolfram. Práce to byla těžká a náročná, protože dvě šachty se nacházely v těžko dostupném údolí na úbočí kopce a třetí dokonce na vrcholu 800 metrů vysoké hory.
Norská TZ 3 : Heddal stavkirke
Dřevěný trojlodní roubený kostel Panny Marie byl postaven v obci Heddal někdy kolem roku 1200 podle plánů neznámého architekta, ale ani moderní metody nedokázaly určit přesnější dataci. Na chóru kostela byly objeveny runové nápisy, které by se daly interpretovat tak, že kněžiště bylo postaveno v roce 1167 a fungovalo jako kostel až do postavení lodi, k čemuž došlo asi o 95 let později v polovině 13. století. Podle jiné teorie stál na stejném místě starší kostel, který byl nahrazen novostavbou ve 13. století a přitom bylo využito i dřevo z původního svatostánku. Po reformaci byl ve velmi špatném stavu a tak koncem 17. století prošel několika přestavbami. V roce 1723 se norský král rozhodl prodat církevní stavby, aby splatil dluhy z Velké severní války, čímž kostel v Heddalu získala soukromá osoba.
Norská TZ 7 : Oslo - Holmenkollen
Lyžařské muzeum Holmenkollen se nachází na úpatí skokanského můstku v norském Oslu. Bylo založeno v roce 1923 a je nejstarším lyžařským muzeem na světě. Iniciátorem muzea byl architekt Hjalmar Welhaven, jehož soukromá sbírka vytvořila základ historických lyží vystavených v muzeu. Až do roku 1951 byla sbírka umístěna v budově ve čtvrti Frognerseteren v Oslu, ale v souvislosti s přestavbou můstku Holmenkollbakken v roce 1951 bylo muzeum přestěhováno do nových prostor sportovního střediska. Muzeum obsahuje 4000 let historie lyžování, počínaje skalními rytinami z doby kamenné. Zobrazuje také lyžaře a lyže z doby Vikingů, dále představuje vybavení používané při polárních expedicích Fridtjofa Nansena a Roalda Amundsena.
Jak jsme se šestý den v Norsku procházeli městem Kristiansand
V horkých letních dnech jsme rozhodně netoužili po tom, aby se naše těla opékala pod sluncem u moře v ještě větším vedru, jež by nám stěžovalo případnou turistiku, protože jen ležet na pláži by nás nebavilo. Návštěvu jižních zemí jsme si proto nechali na jarní či podzimní měsíce a na červenec jednoho roku jsme si naplánovali šestidenní pobyt v Norsku. Poslední noc jsme strávili v přístavním městě Kristiansand, kde jsme se ubytovali v hotelu Comfort. Po snídani jsme zamířili do centra a ulicemi v části města zvané Kvadraturen, jsme došli k největší katedrále v jižním Norsku. Pak jsme se začali věnovat zajímavostem na ulici Rådhusgata, která spolu s dalšími uličkami tvořila jakési obdélníkové náměstí s oddychovým parkem a následně jsme odešli do přístavu. Na závěr jsme si prohlédli vlakové nádraží a pak jsme již odjeli na letiště.
Kristiansand - Západní přístav a železniční nádraží
Železniční stanice byla v centru města Kristiansand dostavěna roku 1895 podle návrhu architekta jménem Paul Due a stala se konečnou stanicí na úzkorozchodné trati do Byglandsfjordu. Trať jako celek otevřel v roce 1896 král Oscar II., na jehož památku byl na nádraží v Kristiansandu vztyčen jeden z královských kamenů. Druhý památník byl u kolejí umístěn na upomínku události v roce 1938, kdy se král Haakon VII. zúčastnil slavnostního otevření trati, která dostala klasický rozměr. V souvislosti s otevřením nové tratě byla rozšířena výpravní budova a ve stejné době byla konečná stanice přesunuta do Provane. Stanice Kristiansand je typu „bag station“, což znamená, že všechny vlaky při pokračování mění směr. Před nádražím je trojúhelníková trať, kde mohou nákladní vlaky projet Kristiansandem bez odbočení a jedna z kolejí vede také do Západního přístavu.
Kristiansand - městský park Wergelandsparken a památky na náměstí Rådhusgata
Historickou část města Kristiansand tvoří ulice nazvané Kvadraturen, které architekti namalovali jako podle pravítka. Stalo se tak na přání krále Kristiána IV., který město založil a po sobě také pojmenoval. Panovník si totiž přál vybudovat ulice podle renesančních ideálů v mřížkovém pravoúhlém vzoru. Najdete zde největší katedrálu v jižním Norsku, oddychový park Wergelandsparken a spoustu architektonických památek. Mezi ně patří například radnice, bývalá požární zbrojnice, historická kašna a velké množství soch norských osobností, které měly co do činění s městem Kristiansand. Přijměte tedy pozvání na procházku po náměstí Rådhusgata a přilehlém parku.
Kristiansand - novogotická katedrála (Cathedral)
Katedrála byla v centru města Kristiansand postavena v letech 1880 - 1885 podle plánů architekta Henrika Thrap-Meyera. Stavba ze šedých cihel v novogotickém slohu se tak stala již třetí katedrálou, která v průběhu staletí na tomto místě vznikla. Nahradila vyhořelou předchůdkyni, ze které architekt využil původní stěny a z tohoto důvodu se oltář nyní nachází v západní části kostela, a nikoliv na tradiční východní straně. Nejprve zde však od roku 1645 stával malý dřevěný kostel Trefoldigetskirken (Trinity Church) a když byl Kristiansand v roce 1682 jmenován sídlem diecéze, začala stavba první katedrály ve městě.
Jak jsme druhý den v Norsku navštívili Holmenkollen a Heddal
V horkých letních dnech jsme rozhodně netoužili po tom, aby se naše těla opékala pod sluncem u moře a tak jsme si na červenec jednoho roku jsme si naplánovali šestidenní pobyt v Norsku. Druhý den pobytu jsme navštívili slavné sportovní středisko Holmenkollen, kde jsme se rozhlédli ze skokanského můstku, seznámili se s expozicemi SKI muzea a na závěr jsme si prohlédli místní kostel. Následně jsme se přesunuli do obce Heddal, kde jsme shlédli největší dřevěný kostel v Norsku a cestou na ubytování v obci Rysstad jsme se ještě zastavili u pekelného vodopádu Nedrebøfossen. Následující řádky popisují celý výlet.
Dalen - pekelný vodopád Nedrebøfossen (watterfall Helvetesfossen)
Vodopád Nedrebøfossen se nachází na řece Tokke, u obce Dalen, v kopcovité části země s názvem Telemark. V málo osídlené krajině, obklopené lesy, bažinami a údolími, příroda vytvořila kaňon s nepříliš vysokým vodopádem, vyznačujícím se spíše divokostí a klouzáním vody po několika skalnatých stupních různé výšky. Ač to tak nevypadá, po celé věky byla řeka Tokke důležitým dopravním prostředkem pro přepravu lidí i zboží v horských vesnicích v Telemarku. Vodní cesta z Dalenu do Skienu sloužila již ve 12. století k přepravě dřeva a vytěženého brusného kamene. Když se Skien stal roku 1358 tržním městem, stal se důležitým lodním přístavem pro oba materiály. Nejprve se však dřevo muselo přepravit z horských oblastí v nadmořské výšce 698 dolů do jezera Bandak u zmíněné obce Dalen.
Heddal - největší dřevěný kostel v Norsku
Dřevěný trojlodní roubený kostel Panny Marie byl postaven v obci Heddal někdy kolem roku 1200 podle plánů neznámého architekta, ale ani moderní metody nedokázaly určit přesnější dataci. Na chóru kostela byly objeveny runové nápisy, které by se daly interpretovat tak, že kněžiště bylo postaveno v roce 1167 a fungovalo jako kostel až do postavení lodi, k čemuž došlo asi o 95 let později v polovině 13. století. Podle jiné teorie stál na stejném místě starší kostel, který byl nahrazen novostavbou ve 13. století a přitom bylo využito i dřevo z původního svatostánku. Po reformaci byl ve velmi špatném stavu a tak koncem 17. století prošel několika přestavbami. V roce 1723 se norský král rozhodl prodat církevní stavby, aby splatil dluhy z Velké severní války, čímž kostel v Heddalu získala soukromá osoba.
Oslo - dřevěná kaple na Holmenkollenu
Dřevěná kaple byla na Holmenkollenu postavena v roce 1903 podle návrhů architekta Holgera Sinding-Larsena a nejprve byla využívána k bohoslužbám sportovců či turistů, kteří se v neděli vydali na čerstvý vzduch. Turistika v lesích byla totiž na konci 19. století módní záležitostí, navíc byly v této oblasti vybudovány hotely, restaurace, lázně a sanatoria, kam postupně proudilo čím dál více lidí. Od roku 1913 začala kaple sloužit také k pravidelným církevním bohoslužbám a obřadům, například k biřmování, křtům, svatbám a pohřbům. Druhá světová válka se kaple nijak nedotkla a tak dlouhá desetiletí sloužila bez potíží svému účelu. V srpnu 1992 ji však zachvátil požár.
Oslo - SKI muzeum a skokanský můstek na Holmenkollenu
Lyžařské muzeum Holmenkollen se nachází na úpatí skokanského můstku v norském Oslu. Bylo založeno v roce 1923 a je nejstarším lyžařským muzeem na světě. Iniciátorem muzea byl architekt Hjalmar Welhaven, jehož soukromá sbírka vytvořila základ historických lyží vystavených v muzeu. Až do roku 1951 byla sbírka umístěna v budově ve čtvrti Frognerseteren v Oslu, ale v souvislosti s přestavbou můstku Holmenkollbakken v roce 1951 bylo muzeum přestěhováno do nových prostor sportovního střediska. Muzeum obsahuje 4000 let historie lyžování, počínaje skalními rytinami z doby kamenné. Zobrazuje také lyžaře a lyže z doby Vikingů, dále představuje vybavení používané při polárních expedicích Fridtjofa Nansena a Roalda Amundsena.
Prémiová TZ 4 : Národní park Podyjí
Národní park Podyjí je nejmenší ze čtyř českých národních parků a jediný, který leží na Moravě. Byl vyhlášen 1. července 1991 a rozkládá se v okrese Znojmo podél hranice s Rakouskem a řeky Dyje, která jím protéká v délce 40 km hlubokým meandrujícím údolím mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem. Nejvyšším bodem je pohraniční Býčí hora s nadmořskou výškou 536 m a nejnižší bod leží v údolí Gránického potoka na úrovni 207 m n. m. Park je z 84 % zalesněn, v listnatých lesích se vyskytují mnohé vzácné dřeviny a hlavně endemický jeřáb muk hardeggský. Krajinné podmínky umožňují růst jak rostlin chladno a stínomilných v hlubokých údolích, tak i teplomilných na slunných stráních.
Prémiová TZ 3 : KRNAP - Krkonošský národní park
Krkonošský národní park byl vyhlášen 17. května 1963 a jeho hranice byly v následujících desetiletích několikrát posunuty. KRNAP se rozkládá z velké části leží na severozápadě okresu Trutnov, ale zasahuje také do okresu Semily a Jablonec nad Nisou. Severní hranice parku je vedena po státní hranici, která ho současně odděluje od polského Krkonošského národního parku. Příroda Krkonoš je velmi rozmanitá. Vyskytuje se zde asi 300 druhů obratlovců a spousta druhů rostlin, včetně mechů, kapradin a lišejníků. Žije zde několik endemitů. Nejvyšším bodem parku a zároveň i České republiky je Sněžka s 1603 metry nad mořem.
Slovenská TZ 653 : Chata Vodopád
Na cestě k Šútovskému vodopádu kolemjdoucí turista narazí na pěknou a zrekonstruovanou turistickou chatu Vodopád, která má celoroční provoz, byť od poloviny října do května pouze víkendový. Vedle ubytování se tady můžete i občerstvit, hlady tady rovněž nezhynete. Místní restaurace nabízí běžná jídla i nápoje za solidní ceny. V létě máte k dispozici krytou terasu i venkovní posezení s upraveným ohništěm. Chata je ideální pro lidi, kteří si chtějí odpočinout v přírodě bez telefonního signálu a internetu. Zajímavostí je, že chata Vodopád nemá vlastní elektřinu a funguje díky elektrocentrále, která se spouští dvakrát denně na dobití baterií. Voda je ohřívaná pomocí kamen na tuhé palivo.
Slovenská TZ 479 : Šútovský vodopád
Šútovský vodopád je nejvyšší, nejkrásnější a nejznámější vodopád Malé Fatry. Najdeme jej v Šútovské dolině na pravostranném přítoku, ústícím pod soutěskou Tesné do Šútovského potoka. Vodopád je asi 150 metrů od tohoto soutoku v nadmořské výšce 830 metrů (horní hrana). Potok, který jej napájí, pramení pod sedlem za Úplazom, ale většinu svých vod nabírá z asi 800 metrů vzdálených, na vodu bohatých Mojžíšových pramenů. Pod vodopádem je jeho tok asi 2,5 metrů široký. Samotný vodopád vznikl na předpokládané geologické hranici mezi granity a granodiority. Je celkem 38 metrů vysoký v horních stupních nepravého typu, protože voda klouže po kamenných stupních. V dolním asi 12 metrů vysokém stupni je pak vodopád pravého typu, kde voda padá volným pádem a rozevírá se do krásného vějíře.
Slovenská TZ 478 : Šútovská Fatranka
Turistická chata Fatranka byla postavena v ústí Šútovské doliny a nemůže ji minout žádný turista, který se vydá z obce Šútovo k vodopádu. Chata stojí přímo u parkoviště, na němž řidiči musí odložit své automobily, protože další pokračovaní v jízdě zakazuje červenobílá kruhová značka. Během otevírací doby chaty Fatranka se uvnitř navíc platí parkovné, takže opravdu není možné dřevěný srub přehlédnout. Mimo sezónu je otevřená jen o víkendu a nabízí jen opravdu základní občerstvení, ovšem v letním období majitelé objektu nabízejí i teplou stravu, od června do září se denně vaří držková polévka, kapustnica a jiné pokrmy.
Jak jsme po dešti navštívili rozvášněný Šútovský vodopád
Vánoční svátky do naší rodiny vždy přinesly nejen kýženou pohodu a společně strávené chvíle, ale také spoustu různých dárečků. Jednoho roku vousatý muž v červeném obleku přinesl obálku s voucherem, díky němuž jsme o půl roku později strávili pěkných pět dní na Slovensku, konkrétně v Liptovském Hrádku. Na konci června jsme se tak ubytovali v penzionu Haliganda, ale ještě než jsme tam dojeli, zastavili jsme se na moc hezkém místě. Jednalo se o jeden z nejkrásnějších slovenských vodopádů, nacházející se v pohoří Malé Fatry a pojmenovaný podle nedaleké obce Šútovo, který jsme chtěli vidět. Z našich plánů však málem sešlo, neboť celou cestu z Olomouce pršelo či spíše lilo jako z konve. Nejinak tomu bylo poté, co jsme přijeli na parkoviště u chaty Fatranka, odkud jsme chtěli vyrazit k vodopádu.