Vodní mlýn stával v Rusínově patrně již dávno ve středověku, ale první zmínka o něm pochází až z roku 1585 v privilegiu Hynka Brtnického z Valdštejna a na Brtnici. Zástupce starého šlechtického rodu tím potvrdil dědičný nárok Václava Haugvice na rybníček, mlýn a Habrovanský potok, kterým mohl pohánět vodní kolo na svém klapáči. V letech 1750 – 1770 mlýn vlastnil Jan Pouchlý, roku 1826 Josef Drbal a o století později Adolf Vašourek. Roku 1935 zde hospodařil mlynář František Zahradník, za nímž se následně přistěhovala ze zabraného pohraničí celá rodina. Po druhé světové válce na mlýně pracoval Rudolf Obořil a právě tehdy byla budova přestavěna. Vznikla nová dvoupatrová stavba s vyšší věžovitou přístavbou, vedle níž stávala stará mlýnice, zbořená po roce 1969. 

Barokní kaple sv. Floriána v Rusínově byla postavena v letech 1727–1728 u hlavní silnice a byla zasvěcena ochránci města před požáry. V roce 2021 bylo provedeno statické zajištění a sanační opatření. Autor není znám, ale stavba má "martinelliovské" znaky a interiérem i strukturou fasády se přibližuje kostelu sv. Václava v Rousínovci. Na oltářním obraze je pod postavou sv. Floriána vyobrazeno rousínovské náměstí. Před kaplí se nachází památník Rudé armády a kamenný kříž s ukřižovaným Kristem z roku 1936, stojící na starším podstavci z roku 1887.

Zelný trh patří k nejstarším dochovaným náměstím v Brně. Poprvé je zmiňován koncem 13. století, kdy nesl název "forum antiquum" neboli Staré tržiště. Později byl znám ještě i pod označením Horní trh. Dnešní název – Zelný trh - pochází z 15. století. Odjakživa byl rušným místem, které žilo každodenním obchodováním. Zdejší sklepy vznikaly pod jednotlivými domy od středověku po novověk – nejvíce jich bylo vybudováno v době baroka. Sloužily zejména k uchovávání potravin, zrání piva a vína v sudech i jako skladiště pro všeliké zboží. Především však byly zázemím trhoveckého života Zelného trhu, který zde přetrvává už více než 700 let. Původně nebyly sklepy vzájemně propojeny. O řadě z nich se nevědělo stovky let, byly objeveny až během novodobých výzkumů brněnského podzemí. 

Zámek v obci Čechyně byl postaven v klasicistickém slohu v osmdesátých letech 18. století augustiniánským klášterem v Brně, jemuž vesnice v té době patřila. Objekt, původně s č. p. 1, sloužil jako letní sídlo a lovecký zámek až do druhé poloviny 19. století. Následně v něm vznikly byty, určené k nájemnímu bydlení. Budova prošla několika úpravami, při nichž byla propojena se zadní budovou dvora a částečně ztratila i svůj původní vzhled. Celý areál ze všech stran obtékal potok, což se změnilo v polovině 20. století, kdy byl zasypán náhon Klevetova mlýna. V následujících desetiletích byly prováděny jen nutné opravy a zámek značně zchátral. Dnes je objekt s č. p. 47 ve vlastnictví firmy a slouží ke zpracování dřeva.

První písemná zmínka o Čechyni pochází z roku 1350. V roce 1538 ves zasáhly ničivé požáry, v jejichž důsledku byla na tři roky osvobozena od všech platů. Další požár Čechyni zasáhl v roce 1552. Požáry a další pohromy často ohlašovala v menších vsích původně skromná, dřevěná zvonice. Patrně tomu tak bylo i v Čechyni. Později tuto funkci převzaly převážně sakrální stavby. První známou takovouto stavbou v Čechyni je až současná kaple Panny Marie, která byla vybudována zřejmě někdy v 2. polovině 18. století. Na I. vojenském (josefském) mapování z let 1764-1783 zaznačena není. To však nutně neznamená, že právě v tomto období nevznikla. Poprvé se objevuje na císařském povinném otisku map stabilního katastru Moravy a Slezska z roku 1825. 

Rozhledna Hájnica stojí od roku 2013 na nevysokém plochém návrší stejného jména nad obcí Haluzice ve výspě Bílých Karpat nedaleko Nového Města nad Váhem. Konstrukce připomíná větší myslivecký posed, kterých bylo na Slovensku v 21. století postaveno poměrně hodně. Vyhlídková věž je vysoká asi 7 metrů a na vyhlídkový ochoz ve výšce okolo 3,5 metru vedou dřevěné schůdky. Pod rozhlednou je upravené posezení a ohniště, které jasně naznačuje, že vrch je oblíbeným výletním cílem i místem grilovaček. Však se také nachází kousek nad obcí, ze které sem vede ani ne půl kilometrů dlouhá pěšina. Z vyhlídkové plošiny rozhledny Hájnica si lze prohlédnout velkou část Bílých Karpat a mimořádně malebný kraj Kopanic. Za dobré viditelnosti je vidět i Velká Javořina, nejvyšší hora Bílých Karpat.

Římskokatolický barokní Kostel Nanebevzetí Panny Marie je patrně nejvýznamnější pamětihodností slovensko obce Bošáca. Byl vybudovaný v letech 1729 - 1733 v pozdně barokním slohu díky štědrosti Mikuláše Príleského, nitranského kanovníka († 6. 5. 1730). Kostel je farním až od 12. 12. 1778, kdy se tehdejší farář Štefan Terlanday přestěhoval do fary, dokončené roku 1776. Dne 23. srpna 1789 byl kostel po klasicistní úpravě posvěcen nitranským biskupem Františkem Xaverem Fuchsem. V roce 1906 vytvořil Jozef Hanula novou iluzívní barokizující stropní fresku lodi. Během I. světové války byly tři největší zvony, zhotovené v roce 1737, zabaveny pro vojenské účely. V roce 1928 byl zhotoven současný dřevěný hlavní oltář. 

Kostnice u sv. Jakuba se nachází pod Jakubským náměstím v Brně a počtem okolo 50 tisíc kosterních pozůstatků se jedná o druhou největší v Evropě, hned po té pařížské. V minulosti se na tomto místě nacházel hřbitov, z kapacitních důvodů však vznikla kostnice, kam byly přeneseny rovněž ostatky zesnulých ze zrušeného hřbitova na brněnském Petrově. V minulých staletích se totiž běžně stávalo, že kapacita hřbitovů přestávala potřebám rostoucího města stačit a proto byl zaveden výměnný systém pohřbívání. Po uplynutí 10 až 12 let od pohřbu byl hrob otevřen, ostatky vyjmuty a na stejné místo byl pohřben další zemřelý. Obsah původních hrobů se pak ukládal do speciálních podzemních objektů, osárií neboli kostnic. Když byl hřbitov u sv. Jakuba koncem 18. století zrušen, kostnice byla uzavřena a na dlouho zapomenuta.

Sklep pod Novou radnicí, dříve Mincmistrovský sklep či Sklepení domu mincmistrů, je označení historických sklepních prostorů, objevených při průzkumu brněnského podzemí v roce 1999. Nad sklepem ve středověku stávaly dva důležité domy. První z nich si nechala vystavět bohatá rodina Alramů a byl tak prostorný či příjemný, že se v něm ubytovávali významní návštěvníci města, například čeští králové a další Přemyslovci. V sousedství pak stával dům moravských královských mincmistrů, kteří dohlíželi na výrobu mincí v zemi. Prvním známým mincmistrem byl Bruno, působící již za vlády Václava I. a tento výstavný dům byl už od středověku opředen pověstmi o velkém bohatství. Během renesance se pak mincovna přesunula na nároží Dominikánského náměstí a ulice Mečová, kde dnes stojí budova Velkého Špalíčku.

Nová radnice na Dominikánském náměstí v Brně se nachází v komplexu barokních budov, které původně sloužily pro potřeby moravské zemské správy a byly úzce spojeny s dominikánským klášterem. Ten začali dominikáni budovat koncem čtyřicátých let 13. století. Z počátků výstavby pochází západní rameno křížové chodby a místnost, která s největší pravděpodobností byla kapitulní síní.  Zřejmě již od druhé poloviny 13. století se v této kapitulní síni občas konala sněmovní a soudní jednání moravské země, většinou však probíhala na Špilberku. Brněnské, znojemské, jihlavské a jemnické provinciální soudy sloučil v roce 1348 Karel IV. do jednoho zemského soudu v Brně, který již zasedal v dominikánské kapitulní síni.

Předchůdcem dnešního barokního kostela sv. Michala archanděla v Brně byl románský kostelík, který byl vystavěn kolem roku 1228. Právě tehdy církevní stavbu a jeho okolí daroval moravský markrabě Přemysl řádu dominikánů, s nímž byly spojeny dějiny kostela po následující staletí. Dominikáni zde vybudovali klášter, v jehož prostorách zasedal moravský zemský sněm a který sloužil také sloužil k jednání moravských stavů. V letech 1345 – 1362 zde vznikl gotický kostel. Roku 1642 však došlo ke zřícení chóru a osud gotické stavby zpečetila o tři roky později švédská dělostřelba při obléhání Brna. Po skončení války byl v roce 1658 položen základní kámen barokního kostela, jehož hrubá stavba byla dokončena 1667. Dokončen byl podle plánů brněnského stavitele Jana Křtitele Erna roku 1679 a proti původní orientaci směřuje svým oltářem k západu.

Vodojemy byly na Žlutém kopci v Brně vystavěny postupně mezi šedesátými lety 19. století a druhým desetiletím 20. století. V roce 1869 byl přijat projekt na výstavbu nového vodovodu v Brně. Výstavba probíhala podle projektu anglického stavitele Thomase Docwryho. V letech 1869–1872 byla postavena úpravna vody v Pisárkách, která odebírala surovou vodu z řeky Svratky nad jezem v Kamenném mlýně. Upravená byla čerpána do dvou tlakových pásem, z nichž nižší tlakové pásmo bylo na Žlutém kopci. V letech 1869–1872 byl postaven první ze zdejších vodojemů, který je tvořen jednou podzemní nádrží o vnitřních rozměrech 45 × 45 m a hloubce 6 m. Nádrž je vyzděna pálenými červenými cihlami a pro nepropustnost byl použitý obal z jílu. 

K Božím mukám v Křenovicích, která stojí na rohu ulic Václavské a Široké, se váže pověst, kterou zachytil v minulém století historik Karel Ochmann. Obce, přes které se přehnala vojska při válečném tažení v roce 1805, se z této události vzpamatovávaly po mnoho let. Ne jinak tomu bylo i v Křenovicích. Vojáci, kteří se zde ubytovali, vše vyjedli a v obci nezbylo nic k jídlu, ani osivo na příští rok. Několik dalších let pro obyvatelstvo bylo velmi nuzných. Po bitvě zůstalo v lazaretech a okolních obcích plno raněných vojáků, kteří se buď pozvolna zotavovali, nebo také, což se stávalo častěji, umírali. Také v domě čp. 233 na rohu dnešních ulic Václavské a Široké zůstal raněný francouzský voják, který na následky svého zranění zemřel. Přestože, jak již bylo zmíněno, byla po bitvě několik let bída a hlad, nechala do té doby chudá rodina ze zmíněného domu vystavit v roce 1806 v zahrádce svého domu Boží muka.

Naučná stezka s názvem Šibeniční a popravčí vrch v Křenovicích vznikla v roce 2016 a je věnována událostem spjatým s výkonem hrdelních trestů v období středověku a raného novověku (13.–18. století). Přestože obec Křenovice vlastní hrdelní právo nikdy neměla, neboť spadala pod vrchnost ve Slavkově, na kopečku zvaném „Na spravedlnosti“ se konaly popravy osob odsouzených ve městě Slavkově, které hrdelní právo mělo. Poprav se účastnili lidé ze širokého slavkovského okolí, tedy i z Křenovic. V dubnu 2016 proběhl rozsáhlý archeologický průzkum, při kterém byla odhalena a vyznačena poloha základů stavby o vnějších rozměrech 6x6m a síle zdiva cca 1m. Původní stavba byla vysoká asi 3 m a vedly do ní dveře a schody nahoru. V rozích potom bývaly asi 3 m vysoké sloupy spojené dřevěnými trámy, na nichž byli odsouzenci věšeni a zůstávali tam viset až do doby než se jejich těla rozpadla.

Naučná stezka s názvem Šibeniční a popravčí vrch v Křenovicích vznikla v roce 2016 a je věnována událostem spjatým s výkonem hrdelních trestů v období středověku a raného novověku (13.–18. století). Přestože obec Křenovice vlastní hrdelní právo nikdy neměla, neboť spadala pod vrchnost ve Slavkově, má tato stezka přiblížit zájemcům historickou lokalitu, která se nachází v křenovickém katastru a v mapách je dodnes nazývána „Na spravedlnosti“. Konaly se zde popravy osob odsouzených ve městě Slavkově, které hrdelní právo mělo a účastnili se jich jistě lidé ze širokého slavkovského okolí, tedy i z Křenovic. Stezka je rovněž věnována památce nevinných obětí, kterých mezi popravenými bylo jistě mnoho. Nešlo totiž vždy o těžké zločince, ale i o drobné zloděje, kteří kradli z hladu, nebo o osoby ze zločinu pouze nařčené, třeba z čarodějnictví. 

Židé se v obci Bošáca usadili již v 17. století, když sem přišli z Moravy, zejména z oblasti Uherského Brodu, odkud byli vyhnáni při vpádu sedmihradského knížete a krále Horních Uher Imricha Tököliho. Židé v tomto období přicházeli nejen do Bošáce a Nového Města nad Váhom, ale i do celého Považí. Jejich komunita se postupně rozrůstala a největšího počtu dosáhla v polovině 19. století. Tehdy tu byl i rabinát, který evidoval kolem 350 obyvatel židovské národnosti. V té době tvořila Bošáca s přilehlými obcemi velkou vesnici přes tři tisíce obyvatel. Židé tvořili přibližně deset procent populace a žili převážně na náměstí. Až do roku 1848 nesměli Židé vlastnit půdu ze zákona. Usadili se zde jako kramáři, hostinští, ti chudší pracovali jako podomní obchodníci. Na nákupy pravidelně jezdili i do nedalekého Nového Mesta nad Váhom. K výraznému poklesu židovského obyvatelstva v Bošáci došlo v druhé polovině 19. století.

Na místě dnešního kostela sv. Vavřince původně stávala románská kaple, která byla roku 1378 přestavěna na gotický kostel, kdy bylo původní budově přistavěno pětiboké kněžiště a hranolová věž na severní straně presbytáře. Na konci 15. století byly Křenovice včetně kostelního patronátu připojeny ke slavkovskému panství pánů z Kounic, stoupenců Jednoty Bratrské, a během 16. století byli křenovičtí faráři protestantského vyznání. V roce 1623, v období nucené rekatolizace, křenovická farnost zanikla a obec byla přifařena k obnovené katolické duchovní správě ve Slavkově. Další stavební úpravy křenovického kostela proběhly koncem 16. století, kdy bylo přistavěno patro věže se zvonicí a také během 17. století, kdy byl celý kostel zaklenut. přičemž klenba byla upravována ještě v závěru 18. století.

Zoologická zahrada Bošovice byla oficiálně založena roku 2008 manželi Škrhákovými a navazuje na chovatelskou činnost Vlastimila Škrháka, který se věnuje papouškům od konce 60. let. V současné době zde najdete papoušky ze tří kontinentů. Jedinou papouščí zoo v Evropě obývá téměř 60 druhů papoušků ve stovce prostorných voliér. Součástí areálu je i dětská zoo s morčaty, králíky, malými Ouessantskými ovcemi, kozami a klokanem rudokrkým. Součástí areálu je i jezírko s karasy zlatými a ornitologická naučná stezka. Zoologická zahrada nabízí komentované prohlídky a edukativní programy pro děti i dospělé. Pravidelně jsou pořádány akce pro veřejnost. Návštěvníci se mohou občerstvit jídlem i pitím v Café Kakadu a v letním palmovém baru v zadní části zoo.

Goticko - renesanční tvrz v obci Bošovice stávala snad již roku 1298, kdy je připomínán Petr z Bošovic, ale první spolehlivá zmínka o stavbě ze dřeva a hlíny pochází až z roku 1398, kdy byla ve vlastnictví pánů z Kunštátu. O deset let později byla opuštěná poté, co ji během válek mezi markrabaty zničili patrně přívrženci markraběte Jošta. Následně v letech 1415 - 1419 proběhla na příkaz Jimrama z Doubravice výstavba nové tvrze z kamene a cihel. V průběhu husitských válek budova změnila majitele, tehdy ji získal Jan Zajíc a nový pán nechal tvrz rozšířit. Vznikla nová věž a sousední jednoposchoďový palác o dvou světnicích nahoře v poschodí a dvou v přízemí, který se dochoval do dneších dob. Tvrz odděloval od terénu a blízkého dvorce hluboký a široký příkop, který ji obemykal ze všech stran. 

Katolický kostel svatého Stanislava v obci Bošovice začal psát svou historii v letech 1566 – 1620, kdy vznikla hlavní loď, s dosud dochovanými zbytky gotických prvků. Koncem 18. století byla k lodi přistavěna kaple s oltářem sv. Izidora Vendelína, patrona rolníků. Roku 1838 proběhla menší oprava stavby. Věž kostela a kůr byly přistavěny v roce 1851. Ve stejném období vznikl nový katolický hřbitov, kde svou část získali také evangelíci a vybudována byla rovněž nová zvonice pár metrů od kostela. Dostavěna byla v roce 1857, kdy byl do ní zavěšen zvon vyrobený v Německu, nesoucí na svém obvodu věnování obce a datum. Další drobnou opravou svatostánek prošel roku 1887. V letech 1996 - 2005 proběhla generální oprava kostela.

Kalvárie na Křížovém vrchu tvoří významnou dominantou Moravské Třebové a v roce 1964 byla zaslouženě zapsána do státního seznamu kulturních památek. K poslednímu zastavení křížové cesty vede stezka lemovaná čtyřmi kaplemi polygonálního půdorysu s mansardovými střechami. V historii stávaly na vrcholu Křížového vrchu tři dřevěné kříže, které nechal okolo roku 1610 Ladislav z Boskovic odstranit a přesunout do hřbitovního kostela Nalezení svatého Kříže. Dřevěné kříže nahradilo kamenné sousoší, jehož autory měli být Hans Gatschka a Georg Fauler, ovšem toto dílo bylo poničeno roku 1679 po zásahu bleskem. Kříže poté stály na svém místě až do roku 1713. Současná Kalvárie byla na Křížovém vrchu vystavěna v letech 1730 - 1731 na zadání knížete Josefa Jana Adama z Lichtenštejna, který tak chtěl vyhovět žádosti děkana Antonína Stöhra. 

Konvent františkánského kláštera vznikl v osmdesátých letech 17. století podle návrhu vlašského architekta Jacoma Brachy. V roce 1707 byl rozšířen o křídlo s pivovarem a o čtyři roky později byla přistavěna kaple sv. Petra v okovech spolu se sakristii a knihovnou. Roku 1748 přibylo křídlo noviciátu s průčelím do ulice. Během sedmileté války se z kláštera stala ubytovna pro vojáky i lazaret. Následně byly církevní budovy značně poničeny a vyrabovány. Během napoleonských válek byl klášter opět využíván jako lazaret. V roce 1866 byl vyrabován pruskými vojáky. Definitivně byl zrušen v roce 1942 a poté využíván jako hostinec. Na počátku devadesátých let 20. století byla část kláštera opravena a františkáni se sem opět vrátili. 

Moravská Třebová byla od roku 1916 sídlem farní obce Německé evangelické církve. Scházeli se v modlitebně v Brněnská 14, která jim ale již ve dvacátých letech byla těsná. Roku 1926 získala farní obec stavební parcelu na ulici Svitavská, dlouho jí však chyběly finanční prostředky pro stavbu kostela. Kostel i fara byly postaveny až po připojení Moravské Třebové k Německé říši, v letech 1938-1939, především díky příspěvku spolku Gustava Adolfa. Stavba byla slavnostně zahájena 14. června 1938, 17. července položen základní kámen a 17. září 1939 slavnostně vysvěcen a pojmenován "Kostel Gustava Adolfa". Od roku 1948 užívá kostel a faru sbor Českobratrské církve evangelické.

Na Křížovém vrchu u Moravské Třebové nejprve kolem roku 1500 vznikl hřbitov, který nahradil starší pohřebiště uvnitř města. Současně se založením hřbitova začal být budován dřevěný kostel Povýšení sv. Kříže, jenž byl dokončen někdy před rokem 1505, jelikož tímto letopočtem jsou datovány zvony v sanktusníku. Roku 1575 byla při úpatí kopce postavena renesanční brána a kryté Schody mrtvých. V letech 1602-1604 nechal majitel panství Ladislav Velen ze Žerotína kostel výrazně přestavět či spíše znovu vystavět, tentokrát již ve zděné podobě. Dokončení stavby do roku 1640 datuje hlavní portál v jižním průčelí s erbem Moravské Třebové a erby Ladislava Velena ze Žerotína a jeho manželky Bohunky z Kunovic. Po roce 1653 byl kostel i s kaplí opraven. 

Renesanční kamenný most svatého Jana v Moravské Třebové vede přes říčku Třebůvku na Jevíčské ulici a je součástí naučné stezky Cesta od renesance k baroku. Na začátku mostu je umístěno sousoší Rozloučení s Pannou Marií, jejichž předpokládaným autorem je třebovský sochař J. Pacák. Sousoší pochází z roku 1722 a mělo být součástí křížové cesty z farního kostela na Křížový vrch. Na mostě jsou umístěny povodňové pamětní desky. Celek tvoří zděná stěna rozčleněná na tři stejná pole, zakončená jednotlivě římsou a štítem s tzv. dělovým křížem. Středové pole obsahuje již značně poškozený reliéf Kalvárie s torzem původního nápisu. Starší z desek popisuje katastrofální povodeň z roku 1663, způsobenou silnou průtrží mračen. Tato katastrofa způsobila ztrátu 33 lidských životů.

Studánka v Pekle u Moravské Třebové vznikla pravděpodobně v 19. století spolu s malou kapličkou, která stojí dodnes přímo nad pramenem. Název místa, Peklo, není zcela náhodný. Pochází z chybného překladu německého výrazu Hellgraben (světlý důl) na Höllgraben (pekelný důl). Kouzelné místo se nachází v hluboce sevřeném údolí Světlého potoka, které se pro svůj ráz s přirozeným, místy až pralesovitým porostem, kamenitým korytem potůčku a srázy spadajícími příkře do údolí, nazývá Čertova rokle. Před sto lety bylo oblíbeným výletním místem nejen obyvatel Moravské Třebové. Nad studánkou stála celá osada čítající restauraci s venkovním posezením, taneční parket, kuželnu, také vily s možností ubytování a s lázněmi. Mířili sem výletníci, ale také účastníci tanečních zábav, nejrůznějších slavností a srazů, například místních spolků, v zimě pak milovníci zimních sportů, kteří si užívali sáňkování či lyžování v okolí.

Pomník Jana Žižky z Trocnova stojí v Moravské Třebová u vjezdu do areálu Vojenské střední školy a Vyšší odborné školy Ministerstva obrany. Umělecké dílo vytvořil roku 1959 český sochař Vendelín Zdrůbecký (1923–1986).  Figura husitského vojevůdce je pojata tradicionalisticky. Dlouhou halenu překrývá plášť zdobený kožešinovým lemováním. Je opřen o dlouhý meč a v pravé ruce drží palcát. Socha byla umístěna na robustní opukový podstavec, který svým mírně kónickým tvarem ladí s figurální koncepcí samotné sochy. Umělecké dílo bylo získáno do sbírky Vojenského historického ústavu Praha formou převodu v roce 2019. Vendelín Zdrůbecký pocházel z Holic na Pardubicku. 

Koclířovský klášter byl řádem redemptoristů vystavěn v letech 1852 – 1855 a hned po dobudování v něm byl zřízen hospic, ve kterém bratři pomáhali potřebným a umírajícím. V roce 1896 se redemptoristé přestěhovali do nového kláštera ve Čtyřiceti Lánech u Svitav a prázdnou budovu koleje získaly Školské sestry III. řádu sv. Františka a zřídily v ní školu pro dívky. Činnost školy utlumila německá okupace a klášter sloužil jako chudobinec. V roce 1995 se areál v Koclířově stal sídlem Českomoravské Fatimy - Fatimského apoštolátu v České republice. Školské sestry svatého Františka během svého působení vybudovali u kláštera krásné zahrady společně s Lurdskou jeskyňkou. 

V areálu Českomoravské Fatimy v Koclířově vznikla v letech 2020 – 2023 kaple Zjevení. Na 1. mariánskou zářijovou sobotu 2. září 2023 slavnostně inaugurována za přítomnosti 13 zemí střední a východní Evropy a mnoha hostů, poutníků a mariánských ctitelů. Stala se unikátním tím, že se jedná o první přesnou repliku slavné portugalské Capelinhy ve střední a východní Evropě. Fátima je městečko v Portugalsku, jedno z nejznámějších katolických poutních míst na světě. V roce 1917 se tam třem malým dětem údajně zjevila Panna Marie. Předpověděla konec války a pomoc všem, kteří se k ní obrátí v modlitbách. Katolická církev uznala pravost zjevení ve Fátimě v roce 1930.

Kaple Panny Marie Nazaretské v Koclířově původně sloužila v letech 1945 – 1995 jako klášterní márnice, tedy v období, kdy tu byl starobinec školských sester. V roce 1999 v bývalé márnici vznikla kaple, která tu byla otevřena na památku putování sochy Panny Marie všemi světadíly z Nazareta do Betléma. Vzácné umělecké dílo se v květnu 1999 ocitlo i v Koclířově a její zmenšenou kopii návštěvník nalezne v kapli i dnes. Kromě této sochy se uvnitř nachází také svatostánek ze zrušeného kněžského semináře z Hradce Králové. Každou 1. mariánskou sobotu se v kapli koná adorace za nová duchovní povolání.