Dřevěná zvonice v obci Salaš byla vybudována v 19.století a v nedávné době byla patrně zrekonstruována, nicméně o tom neexistuje žádná zmínka. Zvonice byla vystavena na půdorysu čtverce a její hlavní část tvoří základna v podobě hranolu, obitá prkny. Z její střechy se k nebesům pne menší hranolová věžička se zvonem, završená stanovou střechou a dřevěným křížem. Hlavní střecha zvonice i vížky jsou kryty červenou taškou, v rozích olemovány korýtky. U severní strany dřevěného objektu je umístěna prostá lavička. V dobách, kdy nebyl rozhlas ani mobilní telefony, měla zvonice zásadní význam. Zvonilo se ráno, v poledne a večer v rámci takzvaného klekání.

Studánka Pod zvoničkou se nachází přímo v zastavěné části obce Salaš, konkrétně pod svahem, na kterém stojí místní zvonice. Právě od ní byl odvozen její lidový název, nicméně podle jiných zdrojů se jí také říká jednoduše Studánka v obci, která byla citlivě zasazena do kamenné zídky. Jejím charakteristickým prvkem se stala malá dřevěná dvířka s vyřezaným srdíčkem, která chránila vnitřní prostor pramene. Vnitřek pak byl vyzděn z přírodního kamene. Původně šlo o dílo místních občanů, pro které byla studánka klíčovým zdrojem pitné vody v obci. Přesné datum vybudování studánky Pod zvoničkou není v obecně dostupných kronikách pevně ukotveno, ovšem na základě historických souvislostí a místní tradice lze odvodit, že jako zdroj vody pravděpodobně sloužila od nepaměti.

Kaple sv. Jana Nepomuckého v obci Salaš byla vybudována ve třicátých letech 20. století, ovšem snaha o její výstavbu se začala objevovat již dříve, když v roce 1908 probošt Antonín Cyril Stojan založil Jednotu svatého Jana Nepomuckého, která si tento úkol vytkla jako hlavní cíl. Podobu kostela navrhli olomoučtí architekti Vodička a Juránek a jejich projekt byl schválen v roce 1912. První světová válka však všechny plány zmařila. Příhodné podmínky pro tento záměr nastaly znovu až ve 30.letech při velkých opravách velehradské baziliky. Stavbu se podařilo uskutečnit v roce 1933 zejména zásluhou P.Josefa Koláčka, který stavbu organizačně zajišťoval a zásluhou předsedy Jednoty sv. Jana Nepomuckého Jana Zapletala. Základní kámen byl přivezen ze skály pod Svatým Hostýnem a 18. května slavnostně posvěcen.

Kaplička Pod vinohrady byla vystavěna roku 1902 z iniciativy faráře Studeného, který nechal postavit čtyři kapličky okolo vinohradů na památku svého 37letého pobytu v Boršicích. Kaplička vznikla na staré cestě vedoucí do vinohradů a sloužila jako orientační bod, místo pro krátkou modlitbu vinařů jdoucích do práce, a také jako prosba o ochranu úrody před krupobitím a mrazy. Kapličku tvoří hranolová boží muka se čtvercovým půdorysem, která jsou zakončena nízkou stanovou stříškou. Na vrcholu je umístěn jednoduchý kovový kříž. V proskleném výklenku se nachází soška modlícího se dítěte Ježíše v typickém modrém rouchu, nad nímž visí malý dřevěný kříž s korpusem Krista. 

Hrubá Voda je malebná vesnice v údolí řeky Bystřice, která byla založena v 17. století olomouckou kapitulou a původně ji osídlili němečtí osadníci ze severní Moravy. Místo strážil hrad Hluboký, který nechal postavit biskup Jan Volek k ochraně obchodní stezky, ale ještě v 15. století byl rozbořen. V roce 1861 zde byla zahájena těžba břidlice. Zásadní význam pro rozvoj obce mělo vybudování železniční trati z Olomouce do Opavy v letech 1870–1872, v rámci které vznikl soubor nádražních budov, patřící mezi kulturní památky. Již na počátku 20. století se obec profilovala jako turistické středisko a první lyžařský vlek zde fungoval již před válkou. Dnes je Hrubá Voda známá především díky Resortu Hrubá Voda, který nabízí bobovou dráhu, minigolf, sjezdovou trať a wellness hotel. Obcí prochází naučná stezka Hrubá Voda – voda živá, která vede od nádraží až ke zřícenině hradu.

Mezi nejvýznamnější památky Velké Bystřice patří areál zámku, tvořený jednak budovou zámku s přístavbami objektů bývalé sladovny pivovaru a jednak zámeckým parkem. Dnešní renesančně-barokní podoba vznikala postupnými přestavbami zámku, který zde byl vybudován na sklonku 16. století přestavbou původní tvrze. Bystřická tvrz se prvně připomíná roku 1381, kdy ji spolu s dalším majetkem kupuje výše zmíněný Václav z Doloplaz a dává tak základ vlastnické celistvosti panství. Malý renesanční zámek postupem času nestačil potřebám vlastníků, a proto došlo na sklonku 17. století a v 1. polovině 18. století k jeho postupnému rozšiřování o barokní přístavby.

Jaro se tehdy po dlouhé zimě chytalo pomalu převzít vládu nad počasím v naší malé zemi, v kalendáři se psal březen 2026 a sobotní ráno zvalo na výlet do přírody. Venku sice čerstvý vítr uklízel nepořádek po zimním období, ale svítilo sluníčko a tak nás pocitově nižší teploty neodradily od toho, abychom někam vyrazili. Po krátké poradě jsme se rozhodli pro výlet do údolí, jímž protékala řeka Bystřice a kterým se klikatila železnice z Olomouce do Moravského Berouna. V úzkém prostoru mezi vojenským újezdem Libavá a Přírodním parkem Bystřice jsme se před čerstvým větrem částečně schovali a tak jsme zde v pohodě navštívili několik zajímavostí, za nimiž jsme vyrazili červenou škodovkou.

První zmínky o existenci kostela pocházejí z roku 1283, kdy je uváděn rovněž i jeho první rektor Jindřich Hluza. Z gotické doby se zachovalo polygonálně uzavřené kněžiště s křížovou klenbou a svorníky, k němu přiléhá sakristie, rovněž v gotickém slohu s žebrovou klenbou. Na venkovní straně jsou doposud patrné zbytky velkých gotických oken s kružbou, jenž byly zazděny v době barokní přestavby a nahrazeny dvěma menšími, oválnými okny. Kostelní loď byla postupně budována od 16. do 18. století. V letech 1676-1680 byla k lodi přistavěna třípodlažní hranolová věž se šnekovým schodištěm a malá věžička nad kněžištěm. Věž v této době byla podle dochovaných zpráv bez báně a hodin, tzv. hanáckého typu a kopulí byla opatřena až v letech 1768-1769, kdy současně s ní došlo k pořízení hodin s třemi ciferníky.

Kostel Církve československé husitské ve Velké Bystřici, nazývaný také jako Husův sbor, patří mezi památky moderní meziválečné architektury. Kostel byl postaven během pár měsíců roku 1937 v duchu moderního funkcionalismu s prvky purismu. Je to typická ukázka sborové architektury třicátých let 20. století, která se vyznačuje střídmostí a účelností. Kostel má výraznou věž zakončenou nízkou stanovou střechou z měděného plechu, na jejímž vrcholu je umístěn typický symbol církve – kalich. Tento symbol je pro husitské sbory klíčový – odkazuje na přijímání „pod obojí“ (chléb a víno) a na rovnost všech věřících. Ve Velké Bystřici je tento prvek díky vyvýšené poloze kostela viditelný z velké dálky a tvoří protiváhu k barokní věži katolického kostela sv. Stětí Jana Křtitele.

Mezi nejvýznamnější památky Velké Bystřice patří areál zámku, tvořený jednak budovou zámku s přístavbami objektů bývalé sladovny pivovaru a jednak zámeckým parkem. Dnešní renesančně-barokní podoba vznikala postupnými přestavbami zámku, který zde byl vybudován na sklonku 16. století přestavbou původní tvrze. Bystřická tvrz se prvně připomíná roku 1381, kdy ji spolu s dalším majetkem kupuje výše zmíněný Václav z Doloplaz a dává tak základ vlastnické celistvosti panství. Malý renesanční zámek postupem času nestačil potřebám vlastníků, a proto došlo na sklonku 17. století a v 1. polovině 18. století k jeho postupnému rozšiřování o barokní přístavby. 

Minipivovar TVARG vznikl v roce 2020 v pivovarských sklepích ve Velké Bystřici u Olomouce. Sklepy jsou součástí bývalého zámeckého pivovaru, který vařil pivo již v roce 1579. Rozsáhlá rekonstrukce umožnila znovuožití celého areálu. Minipivovar TVARG vaří tradiční ležáky a celou řadu sezónních speciálů i svrchně kvašených piv. Zájemcům jsou k dispozici zážitkové exkurze s degustací, specialitou je také whisky&beer pairing. Moderní craftový pivovar vyrábí taktéž tradiční tvarůžky pod značkou Tvargle. Ochutnat pivo a další dobroty můžete přímo na místě v pivovarské restauraci na jedinečné adrese Pivovarská 899.

Kaple Panny Marie Bolestné v Mariánském Údolí byla vystavěna v letech 1905 – 1906 podle plánů Franze Blahy. Donátorem stavby byl místní obyvatel Josef Wondraschek s rodinou. Kaple se nachází se v blízkosti řeky Bystřice, konkrétně pod silnicí vedoucí z Velké Bystřice, nedaleko hostince "V údolí". Její existence je úzce spjata s rozvojem Mariánského Údolí jako průmyslové osady. Právě v 19. a na začátku 20. století se zde díky železárnám Mora formovala komunita, která si postupně budovala i své duchovní zázemí. Jedná se o drobnou sakrální architekturu, která sloužila k soukromým modlitbám místních obyvatel i dělníků z okolních závodů. V těsné blízkosti kaple a cyklostezky kolem řeky Bystřice se nacházejí dvě uzavřené štoly, které jsou pozůstatkem dřívější hornické činnosti.

Kostel Božského Srdce Páně v Hlubočkách je zajímavou stavbou, která v sobě nese kus historie tamního průmyslového rozvoje, neboť za jeho výstavbou stál rozmach místních železáren Mora Moravia. S nárůstem počtu obyvatel a dělníků v údolí Bystřice vyvstala potřeba mít vlastní svatostánek, aby lidé nemuseli docházet do vzdálenějších Velké Bystřice. Již od roku 1880 probíhaly snahy o stavbu kostela, ovšem základní kámen byl slavnostně položen teprve 31. května 1908. Při té příležitosti byla sloužena polní mše, kterou sloužil pan kanovník hrabě Ledochowski. V roce 1909 byla v sousedství kostela započata stavba fary. Dne 26. června 1910 kostel vysvětil Dr. Karel Wisnar.

Historie lyžování v Hlubočkách je překvapivě dlouhá a sahá mnohem dál než jen k moderním vlekům, které tam vidíme dnes. Lyžování v tomto údolí začalo díky železnici, když sem na začátku 20. století sem jezdili turisté a lyžaři z Olomouce i vzdálenějších míst. Tehdy neexistovaly vleky - lyžaři si kopec museli vyšlapat sami. V sezóně sem dokonce jezdily zvláštní vlaky pro výletníky, kteří se od nádraží vydávali vzhůru k již zaniklé obci Nepřívazy. Zásadní zlom přišel v roce 1986. Tehdy byl postaven první skutečný lyžařský vlek (typ EPV 300, jenž provozoval místní klub lyžařů ve spolupráci s obcí a lyžovalo se čistě na přírodním sněhu. Když nenasněžilo, nejelo se.

Hrad Hluboký byl postaven kolem roku 1340, aby střežil cestu z Olomouce do Opavy. Jednalo se zřejmě o soukromý hrad olomouckého biskupa Jana Volka, po jehož smrti roku 1351 se majitelem opevněného sídla stal Karel IV., který jej však záhy přenechal svému bratrovi markraběti Janu Jindřichovi. Hrad však spravovali purkrabí, které markrabě jmenoval. V letech 1371–1379 to byl Půta z Holštejna. Novým pánem hradu se v roce 1382 stal Lacek z Kravař. Hrad sice stále patřil markraběti, ale Lacek byl jeho správcem a mohl ho téměř neomezeně využívat. Po jeho smrti zde zřejmě sídlili příbuzní pánů z Kravař. V době husitských válek se Hlubokého zmocnil Dobeš z Tvorkova.

Naučná stezka Hrubá Voda - voda živá vznikla v roce 2021. Tato stezka byla vytvořena jako společný projekt obce Hlubočky a místního Resortu Hrubá Voda (Park sportu Hrubá Voda). Cílem bylo ukázat, že tato lokalita nenabízí pouze sportovní vyžití v areálu, ale má také bohatou historii a přírodní zajímavosti. Nenáročná vycházka začíná před vlakovým nádražím, pokračuje přes sjezdovku až na zříceninu hradu Hluboký. Délka stezky činí pouze 2,2 km a je vhodná pro všechny věkové kategorie. Jednotlivé panely pojednávají o historii obce a přírodě.

Sportovní resort Hrubá Voda je dnes jedním z nejoblíbenějších rekreačních míst na Olomoucku, ale jeho cesta od obyčejné sjezdovky za humny k modernímu celoročnímu areálu vytvořila docela zajímavý příběh. Původně byla Hrubá Voda místem, kam jezdili hlavně lidé z Olomouce a okolí vláčkem na jednodenní lyžovačku. Vleky byly jednoduché (pomy), sjezdovky úzké a zázemí tvořila v podstatě jen maringotka nebo malá dřevěná chata s čajem. Bylo to romantické, ale velmi závislé na přírodním sněhu, kterého v této nadmořské výšce kolem 350–500 m n. m. nebývalo vždy dost. Zásadní zlom nastal po roce 2010, kdy do areálu vstoupil silný investor a došlo k totální proměně celého údolí.

Soubor budov železniční stanice byl v Hrubé Vodě vystavěn v rámci budování trati Moravskoslezské ústřední dráhy mezi lety 1870 - 1872. V roce 1917 byly budovy rozšířeny, upraveny a sjednoceny v secesním stylu dle projektu arch. Gustava Kulhavého. Po roce 1918 pak správu přebraly Československé státní dráhy, které se staraly o kolejiště se třemi nástupišti a o několik budov. Mezi ně patřila výpravna, spojená krytou chodbu s cihlovou budovou s čekárnami na jedné straně a rozlehlou letní verandou na opačné, která navazovala na původní objekt lampárny. Objekty byly na kolejové nástupištní straně propojeny verandou kovové konstrukce. Na verandu navazovala přízemní, částečně podsklepená stavba, krytá sedlovou střechou. 

Studánka Zlatá byla do současné podoby upravena v srpnu 2025 rodinou pana Mikše, která se rozhodla vzít iniciativu do vlastních rukou a obnovila starý zdroj vody. Došlo k vyčištění jímky, úpravě bezprostředního okolí, vybudování posezení v altánku a pořízení stříšky, která od té doby pramen chrání. Tato studánka byla pro Hrubou Vodu vždy symbolickým místem, neboť leží na staré spojnici, kudy dříve chodili dělníci do břidlicových lomů. V minulosti byla dobrá pitná voda pro dřevorubce, těžaře břidlice a lidi pracující v lese doslova dražší než zlato. Možná z tohoto prostého důvodu byla pojmenována Zlatá, nebo se tak stalo proto, že v určité denní době sluneční paprsky dopadají na hladinu a na břidlicovém podloží vytvářejí zlatavé odlesky. Studánka leží pod zříceninou hradu Hluboký, s jehož návštěvou můžete studánku spojit.

Absurdia je interaktivní muzeum iluzí a zábavy, které se nachází v centru Brna v obchodním centru Rozkvět u náměstí Svobody. Muzeum bylo založeno v červnu 2025 a zaměřuje se na optické klamy, trickart a interaktivní instalace, kde se návštěvník stává součástí obrazu. Mezi nejoblíbenější atrakce patří místnost, kde se můžete vyfotit při chůzi po stropě, dále místo kde díky speciálním vzorům doslova splynete se zdí, nekonečná knihovna s Iluzí hlubokého prostoru, vytvořeném pomocí zrcadel či absurdní židle, která mění perspektivu a dělá z lidí obry nebo trpaslíky. Expozice je navržena tak, aby v ní vznikaly originální a vtipné fotografie.

Brněnská Papilonia byla otevřena v pasáži Rozkvět v roce 2020 a můžete v ní obdivovat stovky motýlů z Amazonie, Oceánie, střední Ameriky nebo Afriky. Motýlí dům získal podobu karibské džungle s plochou více jak 150 m2 a ve dvou patrech letové zóny. Najdete v ní až 30 druhů motýlů z Jižní a Střední Ameriky, Afriky, Asie či Oceánie. Každý den více jak 60 líhnutí motýlů v přímém pozorování. Seznamte se s životním cyklem motýla a vyfoťte si ty nejkrásnější z celé planety. Papilonia Brno nabízí unikátní možnost přímo v letové zóně vystoupat na vyhlídkovou galerii, odkud spatříte krásu a eleganci letu exotického motýla při pohledu shora. Dívat se ale budete i pod nohy, protože Vám možná přes cestu přeběhnou nezbedné křepelky, popř. budete muset překročit rozvážnou želvu.

Brno má na svém území tolik památek, zajímavostí a turistických cílů, že je absolutně nemožné poznat je všechny v rámci jedné, dvou či pěti návštěv. Proto jsme do tohoto velikého jihomoravského města přijeli tolikrát, že by to člověk nespočítal na prstech jedné ruky. Poměrně často jsme také v Brně zahajovali jarní turistickou sezonu a učinili jsme tak rovněž v roce 2026. První březnový den ráno jsme naší červenou škodovkou odjeli z domu pod Fakultní nemocnici Olomouc, kde jsme povoz odložili a počkali pár minut na žlutý autobus, kterým  jsme se pohodlně přesunuli do Brna. U hotelu Grand jsme vystoupili a vyrazili do centra. Cestou jsme se zastavili v kavárně Aida, kde jsme si dali cappucina s výbornými zákusky a pak jsme již zamířili na náměstí Svobody, kde jsme se seznámili se zdejšími památkami.

Dům "U šlechtičen" byl postaven v letech 1682-1690 ve stylu městského barokního paláce brněnským stavitelem Janem Křtitelem Ernou. V letech 1790-1791 byla původní jednopatrová budova rozšířena a zvýšena V. J. Eitelbergerem o další poschodí a propojena se sousedním Althanským palácem. Do ulice je obrácen výrazným portálem s bosáží. V interiéru je zajímavá kaple s pozdně barokními freskami. Palác sloužil jako nadační zařízení pro výchovu opuštěných šlechtických a měšťanských dívek. Po americkém náletu na Brno v roce 1944 byl Althanský palác natolik poškozen, že došlo po roce 1948 k jeho demolici, stejný osud hrozil i Paláci šlechtičen. V průběhu 50. let 20. století se však tuto cennou stavbu podařilo zachránit pro kulturní účely a budovu získalo Moravské zemské muzeum.

Kostel sv. Jakuba byl založen pro potřebu německých a vlámských kolonistů na počátku 13. století a ihned od svého vzniku byl obklopen hřbitovem. První zpráva o něm pochází z roku 1228. Původně románský kostelík byl přestavován na gotický kostel od konce 14. století do roku 1502 za účasti parléřovské hutě a poté i brněnského stavitele a sochaře Antonína Pilgrama. V roce 1515 byl však z velké části poškozen požárem, který roztavil i jeho osm původních zvonů. Opravoval a přestavoval se v letech 1520–1526, ale až v roce 1592 byla přestavba dokončena dostavbou věže a hudební kruchty ve slohu pozdně gotickém s prvky renesance. Věž je nejvyšší kostelní věží v Brně a měří 92 m, trojlodní interiér kostela pak má rozměry 64 x 22 m.

Dům "U šlechtičen" byl postaven v letech 1682-1690 ve stylu městského barokního paláce brněnským stavitelem Janem Křtitelem Ernou. V letech 1790-1791 byla původní jednopatrová budova rozšířena a zvýšena V. J. Eitelbergerem o další poschodí a propojena se sousedním Althanským palácem. Do ulice je obrácen výrazným portálem s bosáží. V interiéru je zajímavá kaple s pozdně barokními freskami. Palác sloužil jako nadační zařízení pro výchovu opuštěných šlechtických a měšťanských dívek. Po americkém náletu na Brno v roce 1944 byl Althanský palác natolik poškozen, že došlo po roce 1948 k jeho demolici, stejný osud hrozil i Paláci šlechtičen. V průběhu 50. let 20. století se však tuto cennou stavbu podařilo zachránit pro kulturní účely a budovu získalo Moravské zemské muzeum. 

Kostel sv. Jakuba byl založen pro potřebu německých a vlámských kolonistů na počátku 13. století a ihned od svého vzniku byl obklopen hřbitovem. První zpráva o něm pochází z roku 1228. Původně románský kostelík byl přestavován na gotický kostel od konce 14. století do roku 1502 za účasti parléřovské hutě a poté i brněnského stavitele a sochaře Antonína Pilgrama. V roce 1515 byl však z velké části poškozen požárem, který roztavil i jeho osm původních zvonů. Opravoval a přestavoval se v letech 1520–1526, ale až v roce 1592 byla přestavba dokončena dostavbou věže a hudební kruchty ve slohu pozdně gotickém s prvky renesance. Věž je nejvyšší kostelní věží v Brně a měří 92 m, trojlodní interiér kostela pak má rozměry 64 x 22 m. 

Absurdia je interaktivní muzeum iluzí a zábavy, které se nachází v centru Brna v obchodním centru Rozkvět u náměstí Svobody. Muzeum bylo založeno v červnu 2025 a zaměřuje se na optické klamy, trickart a interaktivní instalace, kde se návštěvník stává součástí obrazu. Mezi nejoblíbenější atrakce patří místnost, kde se můžete vyfotit při chůzi po stropě, dále místo kde díky speciálním vzorům doslova splynete se zdí, nekonečná knihovna s Iluzí hlubokého prostoru, vytvořeném pomocí zrcadel či absurdní židle, která mění perspektivu a dělá z lidí obry nebo trpaslíky. Expozice je navržena tak, aby v ní vznikaly originální a vtipné fotografie.

Brněnská Papilonia byla otevřena v pasáži Rozkvět v roce 2020 a můžete v ní obdivovat stovky motýlů z Amazonie, Oceánie, střední Ameriky nebo Afriky. Motýlí dům získal podobu karibské džungle s plochou více jak 150 m2 a ve dvou patrech letové zóny. Najdete v ní až 30 druhů motýlů z Jižní a Střední Ameriky, Afriky, Asie či Oceánie. Každý den více jak 60 líhnutí motýlů v přímém pozorování. Seznamte se s životním cyklem motýla a vyfoťte si ty nejkrásnější z celé planety. Papilonia Brno nabízí unikátní možnost přímo v letové zóně vystoupat na vyhlídkovou galerii, odkud spatříte krásu a eleganci letu exotického motýla při pohledu shora. Dívat se ale budete i pod nohy, protože Vám možná přes cestu přeběhnou nezbedné křepelky, popř. budete muset překročit rozvážnou želvu.

Náměstí Svobody dříve neslo názvy jako Dolní trh, Grosser Platz a Velké náměstí. Vzniklo ve 13. století na místě křížení tří obchodních cest a získalo tak zhruba trojúhelníkový tvar. V dobách středověku si zde bohatí měšťané a šlechtici budovali domy, díky čemuž význam náměstí rostl. Roku 1679 byl vystavěn morový sloup, který se brzy stal dominantou náměstí. V roce 1869 byl zbořen kostel sv. Mikuláše, jeho poslední zbytky zanikly po náletu v roce 1945. Na přelomu 19. a 20. století bylo náměstí rozsáhle přebudováno, mnoho domů bylo zbořeno a přestavěno v novorenesančním slohu. V roce 1929 vyrostla na západní straně náměstí podle projektu architekta Bohuslava Fuchse velká funkcionalistická budova Moravské banky s pasáží Beta. 

Park Koliště v Brně vznikl postupně v letech 1793 - 1864 na místě bývalých městských hradeb. Park má tvar čtverce ohraničeného na vnější straně ulicí Koliště, na vnitřní straně ulicemi Rooseveltova a Za divadlem. Na severozápadním konci oblouku je ulice Lidická, na jihovýchodním budova Magistrátu města Brno. Ulice Jezuitská ho půlí na dvě části. Název ulice i parku je odvozen ze slova "koliště", českého označení pro vnější část hradeb, kterou tvořil plochý val na vnější straně příkopu, pozvolna klesající do okolí. Park se totiž nachází právě v místech, kde byly původně vnější brněnské hradby. Už po roce 1793 vznikla jeho nejstarší část, promenádní alej stromů před vnějšími hradbami (v místech nynější Nádražní a Benešovy ulice).