Paskov - zámek a zámecký park
Předchůdcem zámecké budovy v Paskově byla gotická tvrz, o níž je zmínka ve zprávě o jejím obležení v roce 1484 hukvaldským hejtmanem Laurinem z Chřenovic. Biskupské léno držela Machna z Wolfsberka a šlo zřejmě o její uvedení na cestu poslušnosti. K tvrzi patřily silné zdi znatelné z půdorysu zámku. V severním křídle snad bývala věžovitá stavba, kterou nechal zbořit hrabě Mořic Saint Genois d´Harnoncourt až při obnově po požáru z roku 1869. O renesanční přestavbě svědčí vnější opevnění s válcovými baštami, které se částečně zachovalo na severu, západě a jihozápadě. Není vyloučeno, že se na jeho stavbě podíleli páni z Pernštejna po roce 1530.
Zámek v městečku Paskov se stal jedním z našich cílů během čtyřdenního pobytu, během něhož jsme byli ubytováni v Ostravici. Poslední zářijovou sobotu toho roku jsme náš stříbrný vůz zaparkovali v předzámčí, kousek od vchodu do šlechtického areálu a když jsme vystoupili z auta, tak jsme si na dřevěných dveřích naproti parkoviště všimli cedulky ambulance. Jednalo se o jednu z mnoha nechtěných upomínek na doby, kdy zde bývala onkologická léčebna, fungující více než padesát let až do počátku 21. století.
Vzápětí jsme se kolem přízemní podlouhlé zdi vydali k průjezdu s vysokou vstupní věží s hodinami a cibulovitou bání. Před vchodem jsme si nalevo prohlédli sochu svatého Jana Nepomuckého, který se po své mučednické smrti v roce 1393 stal patronem mostů, rybářů, mlynářů, plavců a vůbec všech řemesel, které mají co do činění s vodou. Napravo od vstupu jsme pak shlédli sochu svatého Šebestiána, patrona vojáků, střelců, hrnčířů, kartáčníků a obchodníků s kovovým zbožím, který zemřel okolo roku 288 v Římě.
Poté jsme přišli blíže k průjezdu a nad portálem jsme si všimli erbu hrabat Stolbergů, posledních šlechtických majitelů panství. Posledního hraběte Stolberga bychom zde mohli potkat ještě během druhé světové války, po jejímž skončení se odstěhoval do Německa. Z našeho pohledu se tedy dalo čekat, že si germánským jazykem na zámku v Paskově s nikým nepromluvíme, ale docela nás překvapilo, že jsme za celou dobu potkali jen dvě důchodkyně a rodinku s malým dítětem.
Nad námi se tedy tyčila již zmíněná věž, jejímiž útrobami jsme vzápětí prošli k samotné budově zámku. Když jsme se otočili, nad portálem jsme z této strany spatřili pěkné sluneční hodiny a pak pohledem jsme také přejeli celou zeď předzámčí, ukončenou výběžky s baštami. Hned poté jsme vstoupili dveřmi do haly hlavní zámecké budovy, v níž již proběhly opravy a byla jí vrácena důstojná podoba z 19. století. Vpravo nás lákalo k výšlapu schodiště do prvního patra, ale jeho nabídku přebily otevřené dveře do krytého nádvoří.
V tomto atriu se konaly svatební obřady, v době naší návštěvy zde však stála jen socha antické bohyně. Své jméno nám však nesdělila, pouze mlčky stála se svým kamenným výrazem ve tváři a tak se nám nepodařilo zjistit, o jakou bohyni se jednalo.Socha se nacházela mezi dvěma z mnoha arkádových oblouků s rizality, na kterých jsme si z vnější strany prohlédli erby všech držtelů zámku. Na každém sloupu byl vždy jeden znak a celá série 21 majitelů byla pěkně srovnaná dle letopočtu od Huckeswagenů přes biskupa Bruna, Žerotínů, Pernštejnů, pánů z Vrbna a Bruntálu k již zmíněnému rodu Stolbergů.
Při obchůzce kolem sloupoví jsme narazili na výrazný pozůstatek nemocnice, kterým byly dveře od výtahu. Tento prvek nám opět připomněl neveselé zámecké období a tak nám po zádech proběhl příslovečný mráz. Po chvíli jsme zastřešené nádvoří opustili a vešli do dalších místností v přízemí. Část z nich ještě nebyla opravena nebo se v nich zachovaly jen křížové klenby a tak jsme mohli názorně porovnat zrekonstruované pokoje s těmi nemocničními. Rozdíl to byl pochopitelně obrovský a mimoděk jsme si vzpomněli na zámek Sloupno, kde jsme podobnou situaci o několik let dříve také viděli.
Místnostmi jsme bloudili, aniž bychom tušili, co ve které bylo, až jsme náhodně dorazili do bývalé kaple. Ta ještě čekala na svou obnovu a hlavně odstranění přistavěných příček. Necítili jsme se zde moc dobře, ale nevěděli jsme proč, takže jsme se raději rychle vydali dál. Dále nás již čekaly místnosti s běloskvoucími omítkami a novou podlahou. Přesto jsme zde našli fragment z historie a to kamennou obdélníkovou desku s jakýmsi erbem. Patrně se jednalo o pozůstatek předchůdce zámku, kterým byla gotická tvrz, o níž existuje zmínka ve zprávě o jejím obležení v roce 1484.
Jakmile jsme si opravenou část prohlédli, vešli jsme do vstupní haly a rovnou zamířili po krásném schodišti do prvního patra. Nahoře nás vyděsily podobné dveře od výtahu jako v přízemí a pak nás oslovily dvě paní důchodového věku v improvizované kase na chodbě. Dvojice pokladních nám připadly jako nebe a dudy. Zatímco jedna celou dobu seděla na své židli a sem tam prohodila nějaké slovo, druhá nám ve stoje stále něco nabízela, pořád mluvila a to hlavně o rekonstrukci zámku.
Koupili jsme si u ní turistickou známku, zaplatili vstupné a získali razítko do památníku. Hodná paní nás vzápětí přivedla ke dveřím do bývalého velkého salonku, kam jsme pouze nahlédli a hned jsme zamířili do menší místnosti, kde jsme našli historické i současné fotografie Paskova, budovy zámku, několika pokojů, salonků či knihovny. Rozdíly několika desetiletí byly obrovské a mnohem více se nám líbila atmosféra starých časů. Chvíli jsme se prohlížením zašlých časů zdrželi a pak jsme se vrátili na chodbu, kde se nás opět ujala nadšená pokladní.
Paní nás provázela po chodbě a ukazovala nám vystavené letecké fotografie na zdech. Na spoustě z nich dokázala poznat vyfocený objekt, s jinými jsme ji díky svým bohatým cestovatelským zkušenostem pomohli. Pomalým krokem jsme došli ke dveřím, za nimiž jsme nahlédli do další opravené místnosti s velkými stoly. Vzápětí jsme vešli do bývalé knihovny, v níž regály s knihami vystřídala výstava obrazů, keramiky a dalších ručně vyrobených předmětů, které bylo možné si zakoupit.
O tento druh obchodu jsme neměli zájem a tak jsme se vrátili na chodbu a dokončili obchůzku nad zastřešeným nádvořím. Ocitli jsme se zpět u stolku s pokladnou a očekávali jsme, že se zde rozloučíme s naší ochotnou průvodkyní. Docela nás překvapilo, když s námi sešla do přízemí a provedla nás neopravenými místnostmi. Zavedla nás i do kaple, kde nám řekla, že právě zde byli pacienti v rámci svého léčení ozařováni. Tím se vysvětlilo, proč jsme se zde předtím cítili tak špatně.
Po chvilce jsme kapli s úlevou opustili a naše průvodkyně nás překvapila podruhé, když nám řekla, že do opravených části nepůjdeme, protože prý práce stále probíhají. Místo toho jsme se vrátili do vstupní haly, kde jsme očekávali, že nás paní opustí, ale přišlo třetí překvapení, jelikož s námi vyšla ven ze zámku a začala nám ukazovat zajímavosti v parku. Poukázala na staré památné stromy, pomník bojovníka Rudé armády Vasilije A. Kirilova, padlého v boji o Paskov a malý vodní mlýn.
Pak se s námi rozloučila a my jsme se vydali na obchůzku kolem zámku. Jako první jsme si prohlédli galerii pískovcových soch před jeho průčelím, umístěné na terase. Když jsme si sochy antických bohyň Athény, Niké, Tyché a Eris prohlédli, zamířili jsme ke kapličce, přilepené k boční straně zámku. Následně jsme svůj zrak obrátili na přilehlé hospodářské budovy a poté jsme již kráčeli do útrob parku. Štěrková cesta nás vedla pod vzrostlými stromy, z nichž některé nezvládly svou životní pouť a ležely padlé na zemi.
Po naší pravé ruce se nacházela cihlová zeď, oddělující park od zbytku světa, jenž byla na jednom místě porušena dřevěným bohatýrem. Po chvilce jsme došli k pěknému domečku, zarostlého částečně břečťanem, který byl zjevně dávno opuštěn. Podle stavebního slohu vznikl možná ve stejném období jako zámek a snad sloužil jako bydlení pro zahradníka, hajného či jiné výše postavené služebnictvo. U domku vystřídal štěrk asfalt a černý koberec nás dovedl k další obytné budově, kde evidentně bydleli zaměstnanci zámku.
Jenže tentokrát se jednalo dvouposchoďový šedivý panelák, který měl s pěkným domkem společný ještě jeden fakt a to, že byl také opuštěn. Hned za šedivcem jsme narazili na hlavní důvod, proč jsme se do parku vydali a to na mlýnské kolo, poháněné malým potůčkem. Chvíli jsme pozorovali otáčející se kolo a pak jsme podél vodního toku kráčeli zpět k zámecké budově. Cestou se nám naskytl zajímavý pohled na ležící kmen ve vodě a líbil se nám také malý dřevěný mostek, dokreslující romantickou atmosféru parku.
Po chvilce nás voda dovedla k hezké soše Herkula, stojící na malém ostrůvku uprostřed potůčku. Odtud jsme zamířili k nedalekému pomníku Kirilova a vzápětí jsme dorazili k budově zámku. Prošli jsme průjezdem na ulici, došli k našemu autu a poté jsme odjeli na náměstí, kde jsme zaparkovali. Chtěli jsme se totiž naobědvat v jedné ze dvou místních restaurací. V jedné se ale konala nějaká akce a druhá byla zavřená zřejmě již nějakou dobu. Zklamáni jsme tedy zašli alespoň pro malé občerstvení do prodejny potravin.
Pak jsme Paskov opustili a odjeli do Ostravice, kde jsme byli ubytováni. Chcete-li vědět, co všechno jsme během oněch tří dnů viděli a co jsme zažili, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech příslušné články. Ty vám prozradí podrobnosti o našem výplazu na Lysou Horu, procházce Frýdlantem nad Ostravicí či jaké další cíle jsme poznali před návštěvou zámku Paskov. A prosím nezapomeňte napsat pod články komentáře, související s daným místem. Děkujeme.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Paskov_-_zamek_a_zamecky_park/
Historie :
Předchůdcem zámecké budovy v Paskově byla gotická tvrz, o níž je zmínka ve zprávě o jejím obležení v roce 1484 hukvaldským hejtmanem Laurinem z Chřenovic. Biskupské léno držela Machna z Wolfsberka a šlo zřejmě o její uvedení na cestu poslušnosti. K tvrzi patřily silné zdi znatelné z půdorysu zámku. V severním křídle snad bývala věžovitá stavba, kterou nechal zbořit hrabě Mořic Saint Genois d´Harnoncourt až při obnově po požáru z roku 1869. O renesanční přestavbě svědčí vnější opevnění s válcovými baštami, které se částečně zachovalo na severu, západě a jihozápadě. Není vyloučeno, že se na jeho stavbě podíleli páni z Pernštejna po roce 1530.
Renesanční přestavbu tvrze můžeme snad připsat Ctiborovi Syrakovskému z Pěrkova. Výsledky obnovy po vydrancování Švédy, kterou provedl Václav Bruntálský z Vrbna po roce 1643, lze od starší přestavby rozlišit jen těžko. V každém případě zámek nabyl čtyřkřídlé podoby s pilířovými arkádami kolem nádvoří a dochovanými klenbami v přízemí. Při zmíněné přestavbě v 19. století byl zámek dotvořen vestavbou vstupní haly a schodiště s klenutými plackami. Vstup byl zvýrazněn rizalitem s trojúhelným štítem a vázami, na bočních křídlech jsou rizality nepravé. Na straně parku vznikl ještě balkon. Pseudobarokní kapli nechali v roce 1914 doplnit Stolbergové. Poslední hrabě Stolberg se těsně po válce odstěhoval do Německa. V padesátých letech 20. století byl zámek necitlivě přestavěn na onkologickou léčebnu, která v jeho zdech fungovala až do počátku našeho století. Po jejím zrušení byl zámek dlouhá léta opuštěn, až jej roku 2013 do vlastnictví získalo město Paskov, které jej upravilo na byty pro seniory, sídlo městského úřadu, knihovny, muzeum a další instituce.
Historie byla čerpána z těchto stránek :
Zámek Paskov je držitelem turistické známky č.2336.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/zamek-paskov-c2336
