Na jaře jednoho roku jsme využili lákavé nabídky našeho oblíbeného slevového portálu a zakoupili jsme si pobyt penzionu Kamenec, nacházející se v Jilešovicích nedaleko města Hlučín. Termín jsme si vybrali na polovinu června, kdy jsme předpokládali, že nám bude přát počasí, což se nám nakonec splnilo. Dokonce až příliš, protože třicetistupňová vedra jsme si opravdu nepřáli, ale na druhou stranu nepršelo ani jeden ze tří dnů, takže jsme stihli navštívit všechna místa, které jsme měli v plánu. Po několika týdnech konečně nastal den D, takže jsme opustili hanáckou placku a vyrazili na sever do Slezska. Během prvního dne jsme se toulali hlavně po Hlučíně a nejbližším okolí, zatímco ten druhý jsme vyrazili ještě blíže k hranicím s Polskem a po obhlídce kaple v místě našeho ubytování jsme zamířili do obce Závada.

Před zmíněnou vesnicí naši pozornost upoutala dřevěná směrovka, poukazující na středověký hrádek. Využili jsme tedy této zajímavé nabídky a sjeli z asfaltové silnice na polní cestu, která nás po pár desítkách metrů dovedla do lesa. Zde jsme pod ochranou stromů, vrhající milosrdný stín, nechali svoje francouzské stříbrné auto a za velkého vedra jsme se vydali na hrad. Asi půl kilometru jsme kráčeli mírně do kopce po kraji lesa, přičemž jsme po levé ruce míjeli pole, zatímco vpravo od nás byl hustý les. Po chvilce jsme došli na křižovatku a zabočili doprava. Šli jsme po lesní cestě, která nám ze začátku svým červeným zbarvením připomínala úzký antukový kurt či tartanovou atletickou dráhu. Chyběl jen empire pro rozhodčího, tenisová síť a startovní bloky. Diváky by patrně nahradil bzučící hmyz, jehož zde bylo opravdu hodně.

Po padesáti metrech jsme málem minuli odbočku doprava, ale naštěstí jsme si jí zavčas všimli a po úzké stezce jsme vzápětí přišli k první dřevěné lávce, jenž překlenovala první hradní příkop. Obranný prvek byl již značně zarostlý křovím a kapradím, nicméně stále byl snadno rozpoznatelný. Přes lávku jsme se dostali do prostoru mezi dvěma příkopy a narazili zde na velký kámen s letopočtem 1349 a také několik laviček, lákajících k posezení a odpočinku. Lákavou nabídku jsme odmítli a zamířili ke zmíněnému kameni, za nímž se nacházela druhá lávka přes vnitřní příkop, chránící jádro hradu. Když jsme přešli přes lávku na druhou stranu, ocitli jsme se v samotném středu hradu. Našli jsme zde sestříhanou trávu, pár stromů na malém nádvoří a několik polorozbořených laviček. Žádná zeď, žádné kameny, pouze malá prohlubeň na okraji jádra.

Prohlídka nám tudíž netrvala dlouho a tak jsme brzy odlovili hradní kešku, která nám vydala svůj poklad a navíc nás seznámila se skromnou historií hrádku Závada, který byl pravděpodobně vybudován po roce 1349 pány z Drahotuš.  První zmínka pochází z roku 1372, kdy toto panství majitelé směnili za své rodové sídlo Drahotuše s moravským markrabím Janem Jindřichem. Dále jsme se dozvěděli, že když se Drahotušové přihlásili k husitům a byli věrni českému králi Jiříkovi z Poděbrad, císařské vojsko silně opevněný hrádek dobylo a poničilo jej. Stalo se tak zřejmě mezi lety 1474 - 1479, kdy Matyáš Korvín ovládl Slezsko. Po uherském držení v roce 1499 hrad připadl Stiboru Doupovcovi ze Sudic a po něm se rychle vystřídali čtyři majitelé. V roce 1527 Závadu koupili bratři Jan a Vavřinec z Drahotuš.

Následně jsme se dočetli, že když koncem 16. století Drahotušové vymřeli po meči, zdědili jejich majetek příbuzní Šípové z Branice. O dalších osudech hradu historie mlčela, nicméně nás napadlo, že když byl hrad poničen, jeho obránci jej opustili a tak se postupně rozpadl. Na závěr jsme si přečetli, že v roce 1999 byl hrádek obcí upraven. Vznikly dřevěné mosty a lavičky, jakoby tím byl splacen dávný dluh za ochranu obce. Když jsme se seznámili s historií hradu, vrátili jsme se stejnou cestou k autu a popojeli jsme do obce Závada, kde jsme si prohlédli kapli sv. Urbana, o které pojednává další můj článek, tak si jej nezapomeňte také přečíst. Vášnivým čtenářům doporučuji si v sekci Velké povídání o výletech vyhledat obsáhlý příspěvek o druhém dni pobytu v Jilešovicích, který nese název Jak jsme v Bělé nelovili pstruhy a prchli do Polska.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Zavada_-_zricenina_hradu/

Historie :

Hrad Závada byl pravděpodobně vybudován po roce 1349 pány z Drahotuš. První zmínka pochází z roku 1372, kdy toto panství majitelé směnili za své rodové sídlo Drahotuše s moravským markrabím Janem Jindřichem. Když se Drahotušové přihlásili k husitům a byli věrni českému králi Jiříkovi z Poděbrad, dobylo císařské vojsko silně opevněný hrádek a poničilo jej. Stalo se tak zřejmě mezi lety 1474 - 1479, kdy Matyáš Korvín ovládl Slezsko. Po uherském držení v roce 1499 hrad připadl Stiboru Doupovcovi ze Sudic a po něm se rychle vystřídali čtyři majitelé. V roce 1527 Závadu koupili bratři Jan a Vavřinec z Drahotuš. Když koncem 16. století Drahotušové vymřeli po meči, zdědili jejich majetek příbuzní Šípové z Branice. O dalších osudech hradu historie mlčí, nicméně je pravděpodobné, že když byl hrad poničen, byl obránci opuštěn a postupně se rozpadl. Nicméně obec Závada se dále rozvíjela až do současnosti. V roce 1999 byl hrádek obcí upraven a vznikly dřevěné mosty a lavičky, jakoby tím byl splacen dávný dluh za ochranu obce.

Historie čerpána z webu

http://www.hrady.cz/index.php?OID=1843

Obec Závada nemá turistickou známku.