Solvayovy lomy jsme navštívili v roce 2015 během týdenní dovolené v Českém krasu, kdy jsme byli ubytováni v rodinném domku, který se nacházel v obci Zadní Třebáň. Na poslední den pobytu jsme si nechali zmíněné lomy, do nichž jsme se sice vydali už o dva dny dříve, ale dešťová přeháňka naše úmysly zhatila. Nicméně jsme si doly nechtěli nechat ujít a tak jsme se před odjezdem domů do obce Svatý Jan pod Skalou vrátili. Když jsme zaparkovali naše stříbrné auto, rovnou jsme se vydali do kopce na Svatojánskou skálu. Cestou jsme minuli kostel Narození sv. Jana Křtitele, krátce se zastavili u kaple Povýšení sv. Kříže a pak jsme pokračovali stále nahoru až k vyhlídce u kříže. Pokochali jsme se odtud úžasným výhledem, odlovili kešku a následně jsme pokračovali směrem Solvayovy lomy. Brzy jsme z lesa vyšli na planinu u železničního přejezdu, překročili koleje a šli okolo nich. O kousek dál jsme svrchu nahlédli do lomu Paraple a po několika minutách jsme pokračovali podél trati až na širokou louku v Jižním lomu u nádraží, kde jsme spatřili budovu bývalé trafostanice a dva totemy. Zde jsme si prošli expozici hornin Českého krasu, díky čemuž jsme našli odpovědi na earth cache a pak se vydali dál. Cesta nás přivedla k velikému nákladním vozu, který zde vozil vytěženou zeminu a po chvíli jsme narazili na železniční výklopné vozíky, vysloužilé jeřáby v různých provedeních, bagr a další techniku. Když jsme tyto stroje nechali za sebou, ocitli jsme se v samém srdci Solvayových lomů. Konečně jsme stanuli na místě s pokladnou, budovou muzea a také stanicí, odkud vyjížděl na projížďku areálem vláček s turisty. A protože se blížilo pravé poledne a lidé již téměř celý vláček obsadili, na nic jsme nečekali a spěchali do pokladny koupit vstupenky jak pro jízdu po kolejích, tak pro následnou prohlídku muzea. Sotva jsme se posadili, přišel náš průvodce, zkontroloval vstupenky, pronesl pár vtipných poznámek a pak jsme se již rozjeli po trati. Vlak nás vezl místy, kterými jsme sem přišli. U totemů náš strojvedoucí přehodil výhybku a pak jsme dojeli až do jižní části lomu. Vykroužili jsme kolečko a vydali se na zpáteční cestu. Během asi čtvrthodinové jízdy jsme ujeli jeden kilometr po kolejích o rozchodu 600 milimetrů. Když jsme se vrátili zpět do výchozího místa, vystoupili jsme z vláčku a plni pozitivních dojmů z jízdy jsme se vydali do budovy muzea. Stejný průvodce nám opět zkontroloval vstupenky a pak jsme vstoupili do první místnosti s exponáty, kde jsme se seznámili s historií lomů, dalšími doly v okolí a způsobem těžby. Bohužel se náš průvodce, takže jsme zde strávili čtyřicet minut. Stejný čas jsme ztratili i v druhé místnosti, během výkladu o jeskyňářství. Na zdi jsme shlédli mapu lomů Amerika s kompletním štolovým systémem. Konečně jsme se přesunuli do třetí místnosti věnované nákladní lanovce, kde jsme se zdrželi jen asi dvacet minut a pak jsme vstoupili do poslední místnosti, kterou byla strojovna. Po čtvrthodince jsme konečně vyšli ven z budovy muzea, shlédli důlní techniku, vozíky, parní stroj, lokomotivy, bagry, nákladní vůz a další stroje. Průvodce nás potom dovedl k opravené konečné stanici lanovky a vysvětlil nám, jak celá doprava vlastně fungovala. Potom jsme po kolejích pokračovali ke 219 metrů dlouhé štole, vstoupili dovnitř a prohlédli si několik dalších exponátů. S průvodcem jsme se pak zastavili u vrtacího kladiva, na němž nám začal vysvětlovat způsob těžby. Opět vyprávěl naprosto zaníceně a velmi detailně, takže jsme usoudili, že zde budeme možná až do večera. Protože byly již dvě hodiny odpoledne a měli jsme hlad, potichu jsme se ze štoly vytratili a vyšli ven. Následně jsme zamířili ke stánku s pokladnou, kde jsme získali razítko do památníku, ale turistickou známku bohužel neměli. Pak jsme se vydali na zpáteční cestu do obce Svatý Jan pod Skalou, kde před dlouhou jízdou domů odpočíval náš francouzský povoz a vcelku rychle jsme k němu došli. Vzápětí jsme odjeli do Berouna, kde jsme se blízko centra dobře naobědvali. Po jídle jsme již najeli na dálnici a vrátili se domů do Olomouce. Chcete-li vědět, co dalšího jsme tento den viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme protrpěli nekonečně dlouhou exkurzi v Solvayových lomech.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Svaty_Jan_pod_Skalou_-_Solvayovy_lomy/

Historie :

Solvayovy lomy otevřela belgická firma Solvay, zabývající se zpracováním vápence pro chemické účely. Tato firma založila továrnu v Ústí nad Labem Neštěmicích a nejdříve vykupovala a dovážela vápenec z celých Čech. To se firmě finančně nevyplácelo a proto byl u obce Svatý Jan pod Skalou roku 1917 proveden geologický průzkum, který potvrdil požadovanou kvalitu materiálu. Solvay vykoupil pozemky, ihned se rozjely přípravné práce a také začala výstavba samotížné lanovky spojující lom s dráhou v Loděnicích. Již za rok přijel do Neštěmic první vlak naložený vápencem ze Solvayových lomů. A protože bylo potřeba vytěžit vápence stále víc a víc, byl otevřen kromě severního také jižní lom. Tenkrát oba lomy spojovala štola dlouhá 217 metrů a až v roce 1930 byla zakoupena první benzolová lokomotiva typu T 290. Po druhé světové válce zde byly nasazeny stroje Stavoloko BNE 25 a další vozový park tvořily bočně výsypné vozy, tzv. kiplóry, a hunty s dřevěnými rámy. Dále jsme se dozvěděli, že těžba byla firmou Solvay byla ukončena v roce 1956 a lom byl předán Správě silnic Praha pobočce Beroun. Tato firma zde získávala materiál pro stavbu okolních silnic. Tehdy byla zlikvidována kolejová doprava a materiál se vozil automobily Tatra 111. Koleje sem vrátila až společnost Barbora, která se postarala o zachování důlní a průmyslové památky Solvayovy lomy. Ta sem přišla roku 1993, když předtím byl lom od roku 1964 opuštěn a zarůstal trávou a dřevinami. Dnes je zde muzeum těžby a dopravy vápence, asi dva kilometry trati, 139 metrů staré štoly, asi 150 vozů různých typů a 26 lokomotiv.

Historie čerpána z webu

http://www.solvayovylomy.cz/

Solvayovy lomy jsou držitelem turistické známky č.813.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/skanzen-solvayovy-lomy-c813