Labyrint pod Zelným trhem v Brně jsme si prohlédli první březnový den roku 2025. Po příjezdu do jihomoravské metropole jsme nejprve navštívili vodojemy na Žlutém kopci a pak jsme odjeli do obchodního centra Vaňkovka, kde jsme odložili naše šedé francouzské auto a vyrazili pěšky do středu města. V centru Brna jsme pak strávili zbytek výletu a poznali několik zajímavých pamětihodností. Jednou z nich byla unikátní soustava historických sklepení a chodeb, která dostala název Labyrint pod Zelným trhem. Prohlídku sklepů pod známým náměstím jsme si objednali už ráno v jiné brněnské atrakci, vodojemech na Žlutém kopci. Tam jsme zároveň zaplatili vstupenky do čtyř různých podzemí, které jsme po příchodu k pokladně na Zelném trhu jen ukázali a mohli se tak poklidně vyfotit u turistické maxiznámky. Následně jsme odešli do místnosti, kde jsme čekali na začátek exkurze. Dlouhou chvíli jsme si zkrátili prohlídkou vitrín s předměty, které byly nalezeny při průzkumech podzemí. Zanedlouho dorazil sympatický průvodce, seznámil nás s historií labyrintu a na mapě nám ukázal, kudy budeme kráčet. Pak jsme po schodišti sestoupili do největší místnosti sklepení, které vznikalo pod Zelným trhem postupně od 13. století a bylo využíváno dalších 600 let. Pak se na něj zapomnělo, dokud se roku 1987 dolů nezřítila tramvajová zastávka. Tragická událost odstartovala průzkum podzemí, které bylo roku 2011 zpřístupněno. Pak jsme se přesunuli do sklepa se sudy, kde nám průvodce osvětlil středověké obchodování s moravským vínem a ukázal několik starých koštýřů. Cihlovou chodbou jsme pokračovali na místo, kde se s pomocí ledových bloků skladovaly potraviny, jež byly umístěny do různých košů, beden a díží nebo visely na dřevěné hambálce. Další naše kroky vedly do nejmenšího sklepa na trase, kde nás čekala expozice o svícení. Trvalo dlouho, než lidé zjistili, že smolná větev hoří lépe než obyčejná. Průvodce nám prozradil, že ve středověku se k osvětlení používaly, smolné louče, olejové kahany a přenosné pochodně. Od 14. století pak vznikly první lucerny se svíčkami, které však byly velmi drahé, takže si je mohla dovolit hlavně šlechta. Na závěr jsme si vyzkoušeli křesadlo a pak jsme sestoupili níže, abychom následně zase vystoupali do alchymistické laboratoře. Expozice s křivulemi, baňkami, destilačním zařízením, dózami a tavící pecí připomínala slavné lékaře, lékárníky a fyzikální pracovníky, kteří v Brně působili a proslavili město po celé Evropě. Životopisy třech z nich jsme si na panelech v potemnělém prostředí neměli šanci pročíst a navíc bychom to nestihli ani časově, protože jsme šli spojovací chodbou dál. Cestou jsme si ve vitrínách prohlédli části kachlových kamen, které byly ve sklepení nalezeny, dále sklo z lesních skláren, destilační zařízení a vykuřovanou keramiku. O kus dál jsme se dozvěděli fakta ze stinných stránek života v dávných dobách, neboť jsme se ocitli v místnosti s replikou městského pranýře, jehož originál v 17. století stával na tržišti. Průvodce nám prozradil, co čekalo nepoctivé řemeslníky, kupce a obchodníky, nebo také pomlouvače a klevetnice, což nás vždy velmi zajímalo. Prohlédli jsme si ještě jiné mučící nástroje a potom jsme prošli kolem 4 metry hluboké studny k výklenku s useknutou hlavou zločince, která obvykle visela na městské bráně, aby varovala příchozí od nekalých činů. Ve výklenku o několik metrů dál jsme našli klec bláznů, do níž byli zavíráni převážně tělesně či duševně postižení lidé, vymykající se běžné představě o normálnosti, anebo posedlí ďáblem. Překvapilo nás, že klec byla snýtovaná ze železných prutů tak, aby se v ní nedalo sedět, stát ani ležet. Následně jsme zamířili ke 13 metrů hluboké studni, jedné z nejstarších dochovaných v městě, u níž nám průvodce pověděl o problematice pitné vody v minulých staletích. Závěr prohlídky jsme strávili v krčmě, kde jsme se seznámili s některými středověkými pokrmy a otevírací dobou. Netušili jsme, že se hospody zavíraly zhruba dvě hodiny po setmění, takže v zimě bylo otevřeno docela krátce. Zajímavé také bylo, že hospodský musel brněnské opozdilé návštěvníky dovézt domů, k čemuž si najímal děti či chudáky, kteří si tak vydělali nějaké drobné. Nakonec průvodce přidal pověst o krvavé hraběnce Amálii, která bydlela na Zelném trhu v domě č.13. Podle legendy vraždila své milence, které podezírala, že ji nemilují pro krásu a chytrost, ale kvůli majetku. Jednomu ze ctitelů se prý povedlo před ženiným běsněním utéci, uvízl ale ve zdi, kde se našly jeho ostatky připomínající lidské pozadí. O chvíli později jsme si zadek na vlastní oči prohlédli, ovšem byli jsme rádi, že jsme ve sklepení nepotkali ducha Amálie, shrbenou stařenu v dlouhých naškrobených šatech, opírající se jednou rukou o hůl, zatímco ve druhé nese zkrvavený nůž. Potom jsme krčmu opustili a vstoupili do prodejny suvenýrů, kde jsme si koupili turistickou známku. Vzápětí jsme prostory labyrintu opustili a vyšli ven na Zelný trh. Pak jsme se vrátili do Vańkovky, zaplatili parkovné a odjeli domů do Olomouce. Chcete-li vědět, co všechno jsme tento den viděli, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si cestopis Jak jsme v březnu prozkoumali čtyři různá brněnské podzemí.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/brno-labyrint-pod-zelnym-trhem​

Historie :

Zelný trh patří k nejstarším dochovaným náměstím v Brně. Poprvé je zmiňován koncem 13. století, kdy nesl název "forum antiquum" neboli Staré tržiště. Později byl znám ještě i pod označením Horní trh. Dnešní název – Zelný trh - pochází z 15. století. Odjakživa byl rušným místem, které žilo každodenním obchodováním. Zdejší sklepy vznikaly pod jednotlivými domy od středověku po novověk – nejvíce jich bylo vybudováno v době baroka. Sloužily zejména k uchovávání potravin, zrání piva a vína v sudech i jako skladiště pro všeliké zboží. Především však byly zázemím trhoveckého života Zelného trhu, který zde přetrvává už více než 700 let. Původně nebyly sklepy vzájemně propojeny. O řadě z nich se nevědělo stovky let, byly objeveny až během novodobých výzkumů brněnského podzemí. Aby mohlo město tuto ojedinělou architektonickou památku zpřístupnit, bylo nutno je staticky zajistit a zachránit tak před zničením. V roce 2009 pak prošly sklepy komplexní stavební úpravou, která umožnila jejich novodobé využití. Tehdy byly spojeny do jednoho celku, čímž vznikla unikátní soustava historických sklepení a chodeb, která dostala název Labyrint pod Zelným trhem. V podzemí si návštěvník udělá představu, jak bylo sklepení využíváno v dobách svého vzniku. Expozici doplňují předměty denní potřeby nalezené během archeologických průzkumů Zelného trhu. V průběhu prohlídkové trasy návštěvníci zdolají 212 schodů a pohybují se v hloubce 6 až 8 metrů pod povrchem náměstí. Labyrintem vás ve skupinách provází průvodci každých 60 minut. Vstup do Labyrintu je ze Zelného trhu č. 21.

Historie čerpána z webu

https://www.kudyznudy.cz

Labyrint pod Zelným trhem v Brně je držitelem turistické známky č.1845.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/brnenske-podzemi-c1845