TZ 881 : Město Choceň
Město Choceň se rozkládá v malebné kotlině na obou březích Tiché Orlice a první zmínka o něm pochází z roku 1227. Počátkem 14. století zde byl založen hrad, který však byl rozbořen a na nové šlechtické sídlo si měšťané museli počkat do roku 1562, kdy byl na břehu řeky postaven zámek s rozsáhlým dvorem. Během 18. století vznikl komplex architektonicky velmi cenných barokních staveb: fara (1731), nový kostel (1732), budova špitálu (1750) a zvonice. V roce 1829 byl zámek přestavěn do dnešní klasicistní podoby a v letech 1849–1850 nechala kněžna Vilemína Kinská přistavět pseudogotickou kapli Nanebevzetí Panny Marie. V polovině 19. století nastal významný hospodářský rozvoj důsledkem výstavby železničních tratí Praha–Olomouc (1845), Choceň–Broumov (1875) a Choceň–Litomyšl (1881). Tímto se stala Choceň důležitou železniční křižovatkou. Kromě stavebních památek město nabízí přírodní park Peliny s vyhlídkou na opukových skalách či pěkné cyklostezky.
TZ 881 : Město Choceň
Choceň jsme poprvé navštívili cestou na týdenní dovolenou, kterou jsme roku 2007 strávili v Broumovském výběžku, ale tehdy se jednalo o velmi krátkou zastávku. Po příjezdu jsme naše zelené korejské autíčko zaparkovali na Tyršově náměstí a centrum města jsme obešli kolem dokola. Čekali jsme totiž na otevření informačního centra a když se tak stalo, pouze jsme si zde koupili turistickou známku a vzápětí jsme pokračovali v cestě do kempu v Teplicích nad Metují. Tehdy nás absolutně nenapadlo, že do Chocně v následujících letech budeme jezdívat poměrně často, ať už jako turisté či kvůli obchodním záležitostem.
Nicméně trvalo dalších šest let, než jsme do tohoto východočeského města přijeli podruhé, ovšem jeho prohlídce jsme se věnovali opravdu velmi podrobně. V únoru 2013 jsme naše stříbrné francouzské auto zaparkovali u zámku, který jsme si následně prohlédli a pak jsme zamířili do rozlehlého parku. Částečně zasněžený park jsme si celý prošli a hledali v něm souřadnice multi-keše. Když jsme došli na konec parku, zamířili jsme do restaurace U Osla, kde jsme si na oběd dali pár steaků a bramborák. Po jídle jsme úspěšně završili hledání keše a pak jsme park opustili. Příliš jsme se ale od zámku nevzdálili, neboť jsme si prohlédli objekty bývalého mlýna a pivovaru, stojících naproti šlechtického sídla. Potom jsme se vrátili k autu a popojeli k Evangelickému kostelu církve Českobratrské. Církevní stavbu jsme vyfotili a popojeli ke hřbitovu nad kostelem, kde jsme shlédli hřbitovní kapli sv. Anny. Z rohu hřbitova se nám naskytl pěkný pohled na zámek, pivovar a mlýn s řekou Orlicí. Potom jsme opustili místo posledního odpočinku místních lidí a sjeli z kopce dolů do centra. Zaparkovali jsme na Tyršově náměstí, které jsme si prohlédli. Viděli jsme Mariánský sloup, radnici s informačním centrem, kde jsme o 5,5 roku dříve koupili známku, budovu obchodní akademie či další měšťanské domy. Pak jsme zamířili k nedaleké zvonici u kostela sv. Františka Serafínského, který jsme následně obešli dokola a přitom si prohlédli budovu fary a špitálu. Za kostelem jsme shlédli budovu staré školy a pak jsme se vrátili na náměstí, přes které jsme pouze prošli uličkou k malé cukrárně, kde jsme si dali kávu a zákusek. Po svačince jsme se vrátili k autu a odjeli k železniční trati, kde kdysi stával tunel. Následně jsme zamířili do blízkých Běstovic, kde jsme shlédli kostel Všech svatých a potom jsme se vrátili do Chocně odlovit ještě několik dalších kešek, kterých jsme za celý nasbírali celkem 14.
O dva roky později v Chocni začal jiný výlet, který jsme podnikli v zimě, nicméně našim jediným cílem zde byl Dolní mlýn na břehu Tiché Orlice. Mlýn jsme si prohlédli pouze zvenku a kdybychom však nevěděli, že se zde už v 16. století mlela mouka, asi by nás ani nenapadlo, k čemu budova v minulosti sloužila, protože klasicistní budova Dolního mlýna byla silně přestavěna a jeho účel připomínaly snad jen vody Tiché Orlice, která dříve roztáčela vodní kolo klapáče. Po obhlídce mlýna jsme stříbrným autem odjeli do Brandýsa nad Orlicí, kde jsme strávili zbytek dne a opět jsme našli několik keší.
Během dalších sezón jsme do Chocně a sousední Zářecké Lhoty vozívali naše výrobky z litovelské ruční mýdlárny, ale teprve v listopadu 2019 jsme si zde našli nový turistický cíl. Jmenoval se Peliny a jednalo se o přírodní památku, tvořenou opukovými skálami, jež čněly nad Tichou Orlicí až do 35 metrové výše. Za slunečného ale větrného počasí jsme se prošli po hřebenu skal i parkem pod nimi, přičemž jsme si podruhé prohlédli pivovar, Horní mlýn a hřbitovní kapli sv. Anny. Následně jsme stříbrným autem objeli pár vesnic v okolí Chocně a Litomyšle, kde jsme většinou shlédli místní církevní stavby.
V květnu roku 2021 jsme do Zářecké Lhoty opět zavezli nějaké mýdla a potom jsme popojeli k nedalekému silničnímu mostu, z něhož jsme krásně viděli železniční trať, spojující Prahu s Olomoucí. Po kolejích se proháněly nákladní, osobní i rychlíkové vlaky, které jsme chvíli pozorovali, stejně jako o 8,5 roku dříve v zimě. Pořídili jsme pár letních fotografií a pak jsme se vrátili k našemu černému korejskému autu, jímž jsme odjeli do Broumova, kde jsme v pronajatém bytě strávili pět dní dovolené.
Návštěvy : 13.8.2007, 16.2.2013, 24.1.2015, 1.11.2019, 31.5.2021
Další informace najdete zde :
Jak jsme hopsali po Brandýse nad Orlicí
Současná verze TZ 881 získána 13.8.2007 v informačním centru Choceň
