Bošáca - židovský hřbitov (cintorín)
Židé se v obci Bošáca usadili již v 17. století, když sem přišli z Moravy, zejména z oblasti Uherského Brodu, odkud byli vyhnáni při vpádu sedmihradského knížete a krále Horních Uher Imricha Tököliho. Židé v tomto období přicházeli nejen do Bošáce a Nového Města nad Váhom, ale i do celého Považí. Jejich komunita se postupně rozrůstala a největšího počtu dosáhla v polovině 19. století. Tehdy tu byl i rabinát, který evidoval kolem 350 obyvatel židovské národnosti. V té době tvořila Bošáca s přilehlými obcemi velkou vesnici přes tři tisíce obyvatel. Židé tvořili přibližně deset procent populace a žili převážně na náměstí. Až do roku 1848 nesměli Židé vlastnit půdu ze zákona. Usadili se zde jako kramáři, hostinští, ti chudší pracovali jako podomní obchodníci. Na nákupy pravidelně jezdili i do nedalekého Nového Mesta nad Váhom. K výraznému poklesu židovského obyvatelstva v Bošáci došlo v druhé polovině 19. století.
Židovský hřbitov ve slovenské obci Bošáca jsme navštívili v listopadu 2022 během prodlouženého víkendu, kdy jsme byli ubytováni v hotelu Diana, nacházejícím se v Novém Meste nad Váhom. Místo posledního odpočinku židovského obyvatelstva ve zmíněné obci se stalo naším prvním cílem, který jsme v rámci třech dnů poznali. Po příjezdu do slovenské vesnice Bošáca jsme naše černé korejské SUV zaparkovali pár metrů od hřbitova a vydali se na jeho obhlídku. Díky neexistující ohradní zdi jsme bez potíží vstoupili na plochu hřbitova, který byl značně zanedbaný a zarostlý trávou, takže jsme museli dávat pozor, kam šlapeme. Hned na začátku jsme narazili na pamětní kámen a informační tabuli s velkým množstvím historických faktů o židovském obyvatelstvu v obci a okolí, kterou jsme si pečlivě prostudovali a následně jsme se po hřbitově prošli. Kráčeli jsme pomalu, zvedali nohy a snažili se vyhýbat náletovým křovinám. Naštěstí jich v posmutnělém areálu nebylo tolik, jako pár let před naší návštěvou, protože místní nadšenci hřbitov vyčistili a od té doby se snažili jej udržovat. Na hřbitově, založeném již v 18. století, se bohužel nacházelo taktéž poměrně málo náhrobků, protože mramorové desky ukradli zloději a tak jsme zde našli pouze pár desítek převážně pískovcových stél. Většina plochy o rozloze téměř 4000 m2 zela prázdnotou nebo byla zarostlá. Když jsme si hřbitov prošli, vrátili jsme se k autu, jímž jsme odjeli ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie, ale o něm již vypráví jiný článek. Chcete-li vědět, jak náš výlet pokračoval, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si cestopis Jak jsme navštívili slovenské obce Bošáca a Haluzice.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/bosaca-zidovsky-hrbitov
Historie :
Židé se v obci Bošáca usadili již v 17. století, když sem přišli z Moravy, zejména z oblasti Uherského Brodu, odkud byli vyhnáni při vpádu sedmihradského knížete a krále Horních Uher Imricha Tököliho. Židé v tomto období přicházeli nejen do Bošáce a Nového Města nad Váhom, ale i do celého Považí. Jejich komunita se postupně rozrůstala a největšího počtu dosáhla v polovině 19. století. Tehdy tu byl i rabinát, který evidoval kolem 350 obyvatel židovské národnosti. V té době tvořila Bošáca s přilehlými obcemi velkou vesnici přes tři tisíce obyvatel. Židé tvořili přibližně deset procent populace a žili převážně na náměstí. Až do roku 1848 nesměli Židé vlastnit půdu ze zákona. Usadili se zde jako kramáři, hostinští, ti chudší pracovali jako podomní obchodníci. Na nákupy pravidelně jezdili i do nedalekého Nového Mesta nad Váhom. K výraznému poklesu židovského obyvatelstva v Bošáci došlo v druhé polovině 19. století. Zejména mladí Židé odcházeli trvale žít do Nového Mesta nad Váhom, Bratislavy, Vídně a Budapešti, kteří od revolučních let 1848 – 1849 museli snášet protižidovské represálie, které pokračovaly i po 1. světové válce. Nedá se ale říci, že by židovská komunita vycházela s místním obyvatelstvem špatně, neboť do židovské školy v Bošáci chodilo mnoho křesťanských dětí. Hřbitov v Bošáci byl založen už v 18. století a postupně se rozrostl až na plochu téměř 4000 m2. O většinu židovských hrobů však nebylo před začátkem 2. světové války pečováno. Ve 30. letech 20. století žilo v Bošáci pouze 50 Židů a vše dokonal tragický holocaust. Do vesnice se vrátilo jen malé procento násilně vyhoštěných z koncentračních táborů. Jiní zemřeli nebo byli popraveni v nelidských podmínkách. Ti, kteří přežili, se nakonec definitivně odstěhovali Po 2. světové válce bylo ze hřbitova ukradeno mnoho drahých náhrobků, zejména mramorových. Dnes je hřbitov pokryt pouze pískovcovými náhrobky. Mnohé z nich leží rozvalené na zemi, jiné stočil zub času do bizarních úhlů. Začátkem 90. let byl tento hřbitov zarostlý náletovými dřevinami natolik, že nikdo ani nevěděl, že tam hřbitov existuje. K prvnímu oživení došlo v 90. letech z iniciativy spisovatele Drahoslava Machaly. Pak rozlehlá hřbitov znovu zarostl k nepoznání. V roce 2010 byl z iniciativy obce a ve spolupráci s Židovskou náboženskou obcí hřbitov znovu vyčištěn a od té doby byl udržován. Náhrobky zasypané zeminou byly ponechány na původním místě, ale na bošáckém židovském hřbitově již žádné drahé náhrobky nenajdete. Zůstaly jen ty méně vzácné, převážně z pískovcového materiálu.
Historie čerpána z webu
Obec Bošáca nemá turistickou známku.
