Dolní Kounice jsme navštívili během zpáteční cesty domů, když jsme se vraceli do Olomouce od příbuzných, bydlících na Jižní Moravě. Jednou z mnoha památek, kterou nám město nabídlo, byl židovský hřbitov. Po prohlídce kostela sv. Petra a Pavla jsme nasedli do našeho stříbrného francouzského auta, kterým odjeli nad město k místu posledního odpočinku židovského obyvatelstva. Zaparkovali jsme na příhodném místě a nejprve jsme šli hledat kešku ukrytou u městského hřbitova, nacházejícího se naproti toho židovského. Naše pátrání však bylo marné, ale zklamání nám částečně vynahradil krásný pohled na blízké okolí. Paradoxně jsme tak měli město opět pod sebou, stejně jako o několik desítek minut dříve od kaple sv. Antonína, ale tentokrát z opačné strany údolí.

Když jsme se pokochali výhledem, prošli jsme brankou v masivní kamenné zdi na hřbitov. Pak jsme se již procházeli po svahu nad bývalým židovským ghettem a postupně jsme si prohlédli přes 1500 starých i novějších náhrobků v řadách i nepravidelně rozmístěných. Zjistili jsme, že některé sem byly zasazeny již v z období baroka a klasicizmu, přičemž nejstarší pocházel z roku 1688 a nejmladší z roku 1940. Jako na jiných židovských hřbitovech, které jsme navštívili, i zde na starších náhrobcích převládala hebrejština a na novějších němčina. Ve spodní části jsme uviděli ruinu klenuté obřadní síně a původního hřbitovního vchodu. Zde jsme si přečetli pár informací z historie a tak jsme se dozvěděli, že tento hřbitov vznikl v roce 1680, když nahradil starší, jenž se nacházel na jiném místě.

V 19. století byl z kapacitních důvodů rozšířen, protože Židé tvořili čtvrtinu obyvatel Kounic. Nepřekvapilo nás, že židovská komunita zanikla za nacistické okupace, kdy byli všichni deportováni do koncentračních táborů a přežila pouze jedna jediná obyvatelka. Dočetli jsme poslední informaci a po půl hodině pobytu zde jsme hřbitov opustili a vyšli stejnou brankou ven na ulici Trboušanskou. Zaujalo nás, že se v minulosti chodilo z opačné spodní strany pěší cestou, která spojovala hřbitov s židovským ghettem, dokonce zde bylo schodiště a tunelový průchod, který byl zazděn v osmdesátých letech 20. století. Po chvilce jsme již dorazili k našemu autíčku a vzápětí jsme odjeli k zámku, který byl ale po rekonstrukci ještě zavřený. Vydali jsme se tedy alespoň na odlov zámecké kešky, ale ani tentokrát jsme neuspěli.

Po dalším zklamání jsme popojeli do centra městečka, kde jsme si prohlédli pár kostelů, dále Matyškův mlýn u řeky a největší místní atrakci klášter Rosa Coeli. O všech těchto turistických cílech se dočtete v mých dalších příspěvcích. A protože jsme toho v Dolních Kounicích navštívili opravdu mnoho, tak na mých stránkách najdete mnoho příspěvků z tohoto jihomoravského města. Chcete-li vědět, jak probíhalo celé naše putování, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme v Dolních Kounicích poznávali zejména církevní památky, který vám prozradí další podrobnosti. A nezapomeňte napsat pod články komentáře, související s daným místem. Děkujeme. Snad vás tento článek inspiroval k nějakému výletu či dokonce k návštěvě Dolních Kounic, které disponují bohatou historickou nabídkou.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Dolni_Kounice_-_zidovsky_hrbitov

Historie :

Nový židovský hřbitov byl v Dolních Kounicích založen v roce 1680 ve svahu nad ghettem na jižním okraji města po zrušení staršího hřbitova, který stál na jiném místě. Původně byl přístupný ze severní strany pěší cestou. Nynější vchod je z jihu z ulice Trboušanské. Hřbitov je ohrazen masivní kamennou zdí a nalézá se zde asi 1500 náhrobků nepravidelně rozmístěných. Řada z nich pochází z období baroka a klasicizmu, přičemž nejstarší se datuje k roku 1688. Náhrobní kameny jsou rozmístěny po celé ploše hřbitova. Nejstarší ze 17. a 18. století se nachází v severní části hřbitova. Celkově se na ploše hřbitova nalézá 1 500 náhrobků. Všechny jsou obráceny svými nápisy směrem na východ. Nejstarší je z roku 1688 a patří muži jménem Josua Selig ben Jacob Braunschweig. Do poloviny 19. století byly nápisy vysekávány v hebrejštině, později v jazyce německém. Několik náhrobků nese příjmení Kreisk a patří rodině rakouského spolkového kancléře Bruno Kreiského.

Historie čerpána z těchto stránek :

http://www.hrady.cz/?OID=10652

Město Dolní Kounice je držitelem turistické známky č.838.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/mesto-dolni-kounice-c838