Beskydy se staly jednou z našich nejoblíbenějších destinací, kam jsme se velice rádi vraceli, jelikož nás zdejší drsná a zároveň krásná krajina naprosto okouzlila. Občas jsme na československé pomezí z Olomouce vyrazili na jednodenní výlet, ale strávili jsme zde i pár celotýdenních dovolených, které nám daly více času pro důkladnější prozkoumání tohoto kouzelného pohoří. Jednoho roku jsme si na sedm dní pronajali luxusní srub v kanadském stylu, který si jeho majitel postavil na zelené louce teprve nedávno a tak dřevěný domek ještě voněl novotou. Dovolenou jsme si naplánovali na začátek letních prázdnin, kdy se rozlehlá obec Velké Karlovice stala na jeden týden naším novým domovem, z něhož jsme každé ráno po vlastními silami připravené snídani vyráželi na výlety po bližším i vzdálenějším okolí.

Všechno jednou skončí a naše dovolená nebyla výjimkou. Osmý den po snídani jsme si tedy sbalili věci, setkali se s majitelem srubu, zaplatili za pobyt a vyrazili domů. K návratu jsme si vybrali trasu přes Vsetín a další naše cesta vedla do Valašského Meziříčí, ale ještě než jsme tam dojeli, zastavili jsme se v Podlesí u tramvaje. Nikoliv však proto, že by jsme snad chtěli vyměnit dopravní prostředek, nýbrž abychom u jednoho z exponátů muzea odlovili dvanáctou kešku tohoto červencového dne. Pak jsme již projeli valašskou metropolí až k rozlehlému hřbitovu, u něhož jsme bez potíží zaparkovali auto a vyrazili pro třináctou kešku, kterou autor věnoval našemu prvnímu prezidentovi T.G. Masarykovi. Po úspěšném nálezu jsme již vkročili hlavním vstupem na hřbitov a za bránou zamířili směrem vlevo.

Právě tam se nacházela židovská část, která byla spolu s vojenským pohřebištěm následujícím objektem našeho zájmu. Pomalou chůzí do kopce jsme zanedlouho přišli k mramorovému obelisku, u něhož jsme spatřili hromadný hrob 205 vojáků turecké 20. pěší divize. Většina z nich byla zraněna v letech 1916 - 1917 na haličské frontě a později zemřeli v lazaretu, jenž byl za první světové války zřízen v žerotínském zámku. Když jsme si turecký pomník prohlédli, přesunuli jsme na sousední židovský hřbitov, který vznikl v roce 1870 a pohřbívalo se na něm až do začátku druhé světové války. Roku 1939 mohli pozůstalí na hřbitově napočítat 150 až 200 náhrobních kamenů, ale my jsme zde bohužel našli 17 stél. V roce 1955 byla totiž většina náhrobků zničena místními občany, ale moc jsme nerozuměli tomu, proč tak učinili.

Na náhrobcích jsme si přečetli jména, která ani nezněla židovsky, jako například Leopold London nebo Josef Steinhardt, ale nijak nás to nepřekvapilo. Nejznámějším bylo patrně příjmení Haas, patřící paní Charlott. Jakmile jsme vše shlédli, po chodníku s Davidovou hvězdou jsme se vydali k rozlehlému svahu nad židovským hřbitovem, jemuž dominoval velký dřevěný kříž a za ním vyrovnaný zástup prostých žulových křížů se jmény padlých. Šlo o hřbitov vojáků Wehrmachtu padlých v letech 1939 – 1945 a kromě křížků jsme zde našli bronzové desky z hromadných hrobů, několik kenotafů a dalších tabulek se jmény vojáků, jejichž ostatky se nepodařilo identifikovat. Zaujalo nás, že německá část vojenského hřbitova byla vybudovaná až v letech 1998 - 2001 za přispění velvyslanectví Spolkové republiky Německo.

Při bližším zkoumání jsme na hřbitově objevili spoustu jmen, které nezněla příliš germánsky, neboť německá branná moc využívala i síly z okupovaných zemí. Každopádně nám vzhledem k historickým souvislostem připadalo poněkud zvláštní, že jen pár desítek metrů od sebe odpočívala těla Židů a Němců. Inu, smrt si přijde pro každého bez rozdílu. Poté, co jsme si vojenský hřbitov prošli, odlovili jsme zde ukrytou schránku číslo 14 a pak jsme se již kolem hřbitovní kaple vrátili k našemu stříbrnému vozu. Vzápětí jsme si do protějšího supermarketu Tesco šli nakoupit pár věcí domů i na občerstvení a potom jsme popojeli k továrně DEZA, kde jsme úspěšně nalezli patnáctou kešku. Následně jsme odjeli do Lešné u Valašského Meziříčí, ale o tom již vypráví jiný můj článek. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme se vraceli domů z dovolené ve Velkých Karlovicích.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/valasske-mezirici-zidovsky-a-vojensky-hrbitov​

Historie :

Židovský hřbitov ve Valašském Meziříčí se nachází v areálu městského hřbitova na Masarykově ulici ve Valašském Meziříčí. Vznikl v roce 1870 a pohřbívalo se na něm až do začátku druhé světové války. Roku 1939 mohli pozůstalí na hřbitově napočítat 150 až 200 náhrobních kamenů, ale o 16 let později byla ale většina stél zničena místními občany a dochovalo se pouze 17 náhrobních kamenů. Ke hřbitovu vede chodník, který je zakončen ve tvaru Davidovy hvězdy. V jeho těsné blízkosti se nachází rozsáhlý německý vojenský hřbitov, který byl vybudován v roce 2001. Poblíž se nachází také mramorový památník 205 tureckým vojákům, kteří byli zabiti během první světové války. Nedaleko je také hřbitovní márnice.

Historie čerpána z webu 

https://cs.wikipedia.org

Město Valašské Meziříčí je držitelem turistické známky č.630.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/valasske-mezirici-c630