Chořelice - kaple sv. Floriána
Osada Chořelice byla již od 16. století úzce spojena s městem Litovel, ale přesto si tato obec zachovala do jisté míry venkovský charakter. V roce 1846 se obyvatelé Chořelic rozhodli, že si z vlastních prostředků postaví kapli na místě starší dřevěné zvonice a podali žádost na magistrát města v Litovli. Žádosti bylo vyhověno a ještě téhož roku bylo započato se stavbou, která byla dokončena o dvě léta později. Kaple měla být vysvěcena roku 1848, ale kvůli deštivému počasí, jež trvalo 14 dní, z toho sešlo a tak byla podána farářem nová žádost v květnu následujícího roku. Bohužel není známo, kdy zasvěcení patronu hasičů svatému Floriánovi proběhlo, ani k jaké události se vztahuje rok 1857, který je uveden na fasádě v průčelí kaple.
Obec Chořelice jsme navštívili několikrát a to nejen v rámci různých výletů, ale také při obyčejných procházkách, během nichž jsme se sem nejednou zatoulali. První návštěvu Chořelic jsme si spojili s pracovními záležitostmi, když jsme se do sousedního města Litovel jeli podívat na obchodní prostory, v nichž se nám naskytla možnost otevřít výrobnu a zároveň prodejnu ručně vyráběných přírodních mýdel. Když jednání skončilo, prohlédli jsme si litovelský mlýn, stojící takřka naproti budoucí výrobny mýdel a pak jsme odjeli do Chořelic. Naším zdejším cílem byla kaplička, kterou jsme si chtěli prohlédnout, i když v kalendáři vládl právě měsíc únor a paní zima nám pro tento den přichystala mrazivé počasí beze sněhu, a se zataženou oblohou.
Zvědavost však byla silnější a tak jsme naše stříbrné auto zaparkovali v bezprostřední blízkosti kaple sv. Floriána a ihned jsme vyrazili na její obhlídku. Před námi stála typická venkovská kaple, jejíž výstavbu si zaplatili místní obyvatelé poté, co si roku 1846 nejprve podali žádost na magistrát města v Litovli a když jí bylo vyhověno, ještě téhož roku bylo započato se stavbou, která byla dokončena o dvě léta později. Zaujalo nás, že novostavba měla být vysvěcena roku 1848, ale kvůli deštivému počasí, jež trvalo 14 dní, z toho sešlo a tak byla podána farářem nová žádost v květnu následujícího roku. Bohužel se nám však nepodařilo zjistit, kdy zasvěcení patronu hasičů svatému Floriánovi skutečně proběhlo.
Obestřen záhadou zůstal i letopočet 1857, který jsme objevili na fasádě v průčelí kaple, protože se tenkrát nic významného v Chořelicích nestalo. A kdyby ano, jistě by tuto událost zapsal místní kronikář do své knihy, k čemuž však nedošlo. Když jsme si církevní stavbu prohlédli, vrátili jsme se k autu, jímž jsme odjeli do nedaleké obce Unčovice, kde jsme si prohlédli další kapličku, jejíž historie byla vždy spjatá se smrtí. O tom však již vypráví jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli také nezapomeňte přečíst. Co všechno jsme tento šedivý den poznali, to se dozvíte v sekci Velké povídání o výletech, kde je pro vášnivé čtenáře připraven cestopis s názvem Jak jsme se rozhodli otevřít v Litovli mýdlárnu. Pokud máte jiné informace o kapli v Chořelicích, napište je prosím do komentářů pod článkem. Děkujeme.
Nedělní procházky jsme většinou uskutečnili v Olomouci, která se stala naším domovem, ale i v tomto případě bylo uplatněno pravidlo o výjimkách. V únoru jednoho roku jsme totiž v naší mydlárně měli tolik práce, že jsme museli dát ruku k dílu i poslední den v týdnu, abychom uspokojili poptávky zákazníků. Zaslouženou odměnou za vykonanou práci nám nebyl zákusek v cukrárně nebo pivo v restauraci, nýbrž procházka zimní přírodou. Auto jsme nechali zaparkované u Staroštíkova mlýna a vydali se na autobus číslo 770, který nás odvezl do nedalekých Unčovic, odkud jsme vyrazili pěšky zpátky do Litovle. Cestou jsme narazili na několik památek či zajímavostí, u nichž jsme se zastavili a jednou z nich byla opět kaplička sv. Floriána v Chořelicích.
Jelikož nám tentokrát únorové počasí přálo, strávili jsme u kapličky pár minut, prohlédli si ji a pořídili fotky s modrou oblohou, protkanou paprsky slunce a bílými mráčky. Ze sedlové střechy se k nebi vypínal sanktusník s lucernou, v němž visel od roku 1912 zvonek, jehož tón se po krajině rozléhal během mší. Na barokním štítě jsme spatřili větrací okénko a letopočet 1857, napsaný římskými číslicemi, který si stále udržoval své tajemství a pod korunní římsou se pak nacházely dveře, k nimiž jsme vzápětí přistoupili. Vstup byl sice zavřený, nicméně se nám podařilo přes kované mříže a ochranné pletivo nahlédnout dovnitř. V interiéru jsme uviděli pár svatých obrázků, dřevěné lavice a samozřejmě nemohl chybět hlavní oltář s korpusem ukřižovaného Krista.
Následně jsme pokračovali v obhlídce exteriérů stavby a vedle vchodu jsme našli černou pamětní desku se jmény zdejších obyvatel, padlých během první světové války, doplněných slovy z básně K.V. Raise. Průčelí kapličky zdobily lisény, které jsme našli i na obou bočních stranách poté, co jsme se vydali na obchůzku kolem svatostánku. Mezi svislými lisénami jsme na bocích kaple uviděli dvojice okének s půlkruhovým záklenkem, zatímco půlkulatý závěr stavby prosvětlovalo jen malé kruhové okénko. U presbytáře náš průzkum kaple sv. Floriána skončil, před odchodem jsme si ještě prohlédli pískovcový kříž s Kristem, který před vchodem do svatostánku nechala umístit na své náklady Anna Malá z Chořelic v roce 1860.
Z jakého důvodu tak učinila, to jsme se mohli jen dohadovat, ale patrně za tím stála hluboká víra v Boha. Dalším důvodem mohlo být narození dítěte nebo naopak měl kříž připomínat památku zesnulého příbuzného. Když jsme se kříž prohlédli, vydali jsme se na další cestu a zanedlouho jsme se vrátili k našemu stříbrnému autu francouzské výroby v Litovli. Následně jsme odjeli domů do Olomouce, čímž jsme zakončili příjemnou procházku, která nám svým profilem i délkou naprosto vyhovovala, neboť jsme si hlavně chtěli vyčistit hlavu a aktivně odpočinout. Celou procházku pak najdete v sekci Velké povídání o výletech, kde na vás čeká cestopis Jak jsme se v neděli prošli z Unčovic do Litovle. Přejeme příjemné počteníčko a těšíme se na vaše komentáře pod článkem.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/chorelice-kaple-sv-floriana
Historie :
Osada Chořelice byla již od 16. století úzce spojena s městem Litovel, ale přesto si tato obec zachovala do jisté míry venkovský charakter. V roce 1846 se obyvatelé Chořelic rozhodli, že si z vlastních prostředků postaví kapli na místě starší dřevěné zvonice a podali žádost na magistrát města v Litovli. Žádosti bylo vyhověno a ještě téhož roku bylo započato se stavbou, která byla dokončena o dvě léta později. Kaple měla být vysvěcena roku 1848, ale kvůli deštivému počasí, jež trvalo 14 dní, z toho sešlo a tak byla podána farářem nová žádost v květnu následujícího roku. Bohužel není známo, kdy zasvěcení patronu hasičů svatému Floriánovi proběhlo, ani k jaké události se vztahuje rok 1857, který je uveden na fasádě v průčelí kaple. V roce 1909 byla položena nová dlažba, o tři roky později kaplička dostala novou měděnou báň, do níž byl následující léto zavěšen nově odlitý zvon a další oprava proběhla roku 1923, kdy kaple získala novou omítku. Před kaplí stojí kříž věnovaný Annou Malou z Chořelic v roce 1860.
Historie čerpána z těchto webových stránek
Město Litovel je držitelem turistické zámky č.711.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/litovel-c711
