Valašsko jsme v rámci našich výletů navštěvovali pravidelně, jelikož se nám v tomto malebném kraji vždy velice líbilo a během těchto výletů jsme zde poznali mnoho rozličných památek, zajímavostí či přírodních úkazů. Jednoho lednového dne jsme se na východ Moravy vydali znovu, abychom poznali dvě obce v okolí Valašského Meziříčí. Na začátku výletu nás čekala Zašová, poté jsme si odskočili do zmíněného města za dalšími zajímavostmi a závěr výletu jsme strávili v Choryni. Když jsme do této obce přijeli, hned za mostem přes řeku Bečvu jsme odbočili doleva a vzápětí jsme v blízkosti silnice zaparkovali naše stříbrné autíčko.

Následně jsme se chtěli vydat ke kapli sv. Jana Nepomuckého, ale zmateně jsme zůstali stát, neboť jsme netušili, kudy se ke svatostánku vydat. Měli jsme na výběr asfaltovou silnici k rodinnému domu napravo, úzkou silničku kolem Bečvy vlevo a uprostřed kamenný chodník mezi stromy. Intuitivně jsme si vybrali prostřední variantu a jak se později ukázalo, udělali jsme dobře. Široký chodník dlážděný kameny nás totiž po pár desítkách metrů spolehlivě dovedl až ke kapli, ale předtím jsme zažili nečekané překvapení. Před námi se totiž objevilo jedno ze zastavení naučné stezky Choryně, které lednové slunce lechtalo svými nesmělými paprsky a o němž jsme neměli ani tušení.

Naučnou stezku jsme totiž při plánování našeho výletu na mapách vůbec neviděli a tak nás informační tabule s prvním zastavením velmi překvapila. Dozvěděli jsme se z ní fakta o zajetí husarů v Choryni v roce 1848, o čemž jsme slyšeli poprvé v životě. O pár metrů dál se nacházelo druhé zastavení, prozrazující informace místní flóře, nicméně vzhledem k tomu, že jsme nepočítali s tím, že bychom si prošli celou stezku, moc jsme se tady nezdržovali a pokračovali dál v cestě za kaplí svatého Jana Nepomuckého. Slíbili jsme si však, že se do Choryně ještě jednou vrátíme a novou naučnou stezku si v klidu projdeme.

Mezitím jsme kráčeli po kamenném chodníku a stále jsme se tak přibližovali k lesu, na jehož okraji se kaplička nacházela. S díky jsme odmítli posezení v dřevěném zamrzlém altánu a pak jsme se octili v místech, kam slabé sluníčko nedokázalo natáhnout své paprsky, díky čemuž jsme se mohli kochat krásami zimní krajiny a pozorovat kouzla paní jinovatky na keřích, trávě a bezejmenném potůčku. Přes ledem spoutaný vodní tok jsme přešli po malém mostě a vzápětí jsme stanuli před schodištěm, vedoucím přímo ke svatostánku. I zde si ledová královna pohrála s výmalbou krajiny a připravila nám bílé představení na zimním jevišti.

Vzápětí jsme začali stoupat po schodišti k zelené kapličce, přičemž jsme vůbec nechytali na zábradlí, které bylo krásně pokryté jinovatkou a brzy jsme stanuli před přední stranou svatostánku. Na nic jsme nečekali a zahájili jsme obhlídku kapličky, na jejímž místě bývala jeskyně se sochou stejného světce, kterou nechal vybudovat Jan Nepomuk Kaltschmidt z Eisenbergu někdy v 18. století. My jsme však před sebou měli kapli z let 1893 – 1894, jenž jeskyni nahradila a na kterou zednický mistr ze Zámrsk Jan Honeš podle vlastního návrhu spotřeboval 2900 cihel. Na sedlové střeše jsme spatřili klasický křížek s mírně nás zklamal obyčejný trojúhelníkový štít bez nějaké výzdoby nebo členění.

Pod korunní římsou jsme na levé i pravé straně spatřili pilastry s patkou, které ovšem nepokračovaly až k zemi, ale končily v první třetině výšky. Následně jsme přistoupili k mříži, přes kterou jsme nahlédli do interiéru drobného svatostánku. Tomu dominoval zděný oltář z roku 1907, na němž stála poměrně velká dřevěná socha sv. Jana Nepomuckého z místního zámku, která nahradila původní barokní dílo stejného světce od sochaře Jana Havláska z Olomouce, kterou neznámý poberta ukradl. Vnitřek kaple dále zdobilo několik váz s květinami, křížek a svaté obrázky a to bylo vše, co jsme v interiéru mohli vidět.

Poté jsme ohnuli svůj hřbet ke keramické míse, do níž z železné trubky tekla průzračná voda a kterou jsme lehce ochutnali. Byla sice ledová, ale její kvality jsme se nemuseli bát, neboť si sem pro ni chodili lidé už před staletími. Vzápětí jsme popošli pár kroků, abychom zkontrolovali boční strany kapličky, na kterých jsme nenašli žádné okénka a naše zjištění se opakovalo také na plochém presbytáři. Tím jsme dokončili obchůzku kolem kaple a tak jsme zamířili k pár metrů vzdálené informační tabule třetího zastavení naučné stezky Choryně, na níž jsme si přečetli několik zajímavých faktů z historie svatostánku.

Při čtení textu nás zaujalo, že už roku 1907 musely proběhnout rozsáhlé opravy kaple, když byla opravena střecha, omítky a zadní stěna byla obložena eternitem kvůli vlhkosti. To příliš nesvědčilo o kvalitě díla a spíše nám připomnělo současné neduhy řemeslníků. Když jsme dočetli poslední řádky, sestoupili jsme po schodišti dolů a stejnou cestou se vrátili k autu, jímž jsme odjeli ke kostelu sv. Barbory. O něm však již pojednává jiný můj příspěvek. Chcete-li vědět, jak náš zimní výlet pokračoval, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme navštívili valašské obce Zašová a Choryně. A nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře, děkujeme.

Od naší první návštěvy kaple sv. Jana Nepomuckého uběhlo pouhých 14 dní, když jsme do Choryně zavítali znovu. Učinili jsme tak nejen proto, abychom splnili daný slib, že se vydáme na celou utajenou naučnou stezku Choryně, ale zároveň jsme chtěli dokončit procházku po té druhé s názvem Choryňská stráž. O dva týdny dříve jsme ji totiž nestihli projít celou, když jsme minuli jednu odbočku a také hrozilo, že nás pohltí tma tmoucí. Po příjezdu do této valašské obce jsme si tedy nejprve prošli zbytek Choryňské stráže, poté jsme si prohlédli drobnou kapli Panny Marie a následně již přišla na řadu druhá naučná stezka. Auto jsme zaparkovali takřka na stejném místě jako minule a po kamenném chodníku jsme se vydali ke kapli.

Cestou jsme se podrobně věnovali prvnímu a druhému zastavení a poté jsme kráčeli dál pěknou přírodou, nicméně tentokrát jsme neměli od paní zimy k dispozici tak krásné ledové obrázky, jako při naší premiérové návštěvě. Rovněž voda pod mostem se dokázala osvobodit z mrazivých pout, jinovatka na zábradlí vzala za své, ale i tak jsme si užívali naší vycházky. Po stejném schodišti jsme přišli ke kapli svatého Jana Nepomuckého, která se pochopitelně za těch 14 dní nijak nezměnila, takže jsme se její prohlídkou skoro vůbec nezdrželi a brzy jsme pokračovali dál. Chcete-li vědět, jak náš zimní výlet pokračoval, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme v zimě chodili po Valašském Meziříčí.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Choryne_-_kaple_sv._Jana_Nepomuckeho

Historie :

Předchůdcem kaple sv. Jana Nepomuckého u Choryně byla jeskyně se sochou stejného světce, kterou nechal vybudovat Jan Nepomuk Kaltschmidt z Eisenbergu, držitel choryňského zámku a lenního statku v letech 1761 – 1807. Tento velice zbožný pán byl velkým ctitelem svého patrona Jana Nepomuckého a jemu také nechal zasvětit kapli, která se v té době nacházela na odlehlém místě. Lidé sem však už předtím chodili pro čistou vodu, která vydatně tryskala z lesního srázu a měla údajné léčivé účinky.

V letech 1893 – 1894 byla jeskyně přestavěna do podoby kaple se sedlovou střechou. Stavbu provedl podle vlastního návrhu Jan Honeš, zednický mistr ze Zámrsk a potřeboval na to 2900 cihel z hrachovecké cihelny. Pískovcové ostění železných vstupních dveří vytesal kamenický mistr Josef Dubják z Podhradní Lhoty. Břidlicovou střechu položil František Wenzel, pokrývač z Krásna nad Bečvou. V interiéru kaple byl vybudován zděný oltář se dvěma svícny a křížem.

V roce 1907 musely proběhnout rozsáhlé opravy kaple, když byla opravena střecha, omítky a zadní stěna byla obložena eternitem kvůli vlhkosti. Sešlou barokní sochu světce nahradila nová od sochaře Jana Havláska z Olomouce a byl také pořízen nový oltářík. Úprav se dočkalo také okolí svatostánku, který byl zbaven náletových křovin. Byla vybudována terasa a schodiště se zábradlím. Roku 1918 byla znovu opravena střecha, v roce 1922 a znovu 1932 byla provedena výmalba. Původní socha sv. Jana Nepomuckého byla před několika lety odcizena a na její místo byla umístěna dřevěná socha stejného světce z místního zámku. V roce 2019 se kaple stala součástí naučné stezky Choryně.

Pověst :

Podle pověsti roku 1663 přepadli v pravé poledne zámek v Choryni zbojníci, kteří svázali barona Jana Křtitele Kaltschmidta z Eisenbergu, obrali jej o peníze a po spuštěném padacím mostě jej odvlekli do lesa Hradiště. Na tomto místě barona chtěli zabít, ten je prosil o milost a jednomu zbojníkovi se majitele panství zželelo. Přemluvil ostatní lupiče a ti nechali barona žít a utekli. Šlechtic pak nechal na tomto místě vybudovat kapličku v podobě jeskyně s obrazem svatého Jana Nepomuckého.

Historie čerpána z webu

https://www.meziricsko.cz/informacni-zastaveni-c-20-choryne/

Obec Choryně nemá turistickou známku.