Pohoří Chřiby na středo-východní Moravě rozhodně nevyniká závratnou nadmořskou výškou, vždyť nejvyšší vrchol Brdo sahá do nadmořské výšky 587 metrů, ale vše nahrazuje velkým množstvím zajímavostí, krásnou přírodou a cíli, za kterými lačný turista může vyrazit v kteroukoli roční dobu. I my jsme jich pár poznali během několika výletů do zdejšího kraje a jednou z nich byla Roštínská kaple.

Za pěknou církevní stavbou jsme vyrazili od lesní chaty s restaurací jménem Bunč, odkud je nejjednodušší vyrazit různými směry po hřebenech Chřibů. Parkování zde bylo zdarma a náš stříbrný francouzský povoz zde odpočíval až do pozdního odpoledne. Počasí bylo nádherné, sluníčko nás hřálo tak akorát, nefoukal žádný fukéř a tak nám nic nebránilo vyrazit na výlet o délce dvanáct kilometrů.

Než jsme vyrazili, v chatě na Bunči jsme si koupili turistickou známku a pak jsme již vykročili na naši trasu po zelené značce, kterou chvilku doprovázela modrá kolegyně. Brzy jsme došli ke Kubitově studánce, následně jsme se vydali k ještě hezčímu pramenu U lvích hlav a pak jsme pokračovali cestou necestou až na rozhlednu Brdo. O všech těchto místech se dočtete v samostatných článcích, které určitě stojí za pár minut vašeho času.

Když jsme se pokochali dalekými výhledy na pohoří Chřiby a okolí, vrátili jsme se na hlavní turistickou trasu červené barvy a hned za altánem jsme odbočili doleva. Další naše kroky vedly po zelené značce směrem ke 2,5 km vzdálené Roštínské kapli. Cestou jsme odlovili několik keší a museli zvládnout prudký sestup k Roštínskému potoku, který nás stále doprovázel jako věrný průvodce, jakoby nám jeho vlnky ukazovaly směr.

Chvílemi jsme měli pocit, že nám jeho vody šeptají, že už brzy dorazíme do cíle. Nad námi jsme spatřili souběžnou cestu, která přibíhala odněkud shora a po které jsme se později vydali i my na zpáteční cestu na Bunč. Netrvalo dlouho a přišli jsme na rozcestí s názvem Roštínské polesí, kde se naše zelená trasa setkala s onou cestou, označenou žlutou barvou. V lese jsme spatřili krmelec a chvilky klidu jsme využili k občerstvení, stejně jako zvěř, přicházející se sem najíst.

Po pár minutách jsme pokračovali po žlutozelené trase ke kapli, vzdálené půl kilometru. Kráčeli jsme po široké zpevněné cestě, která za mostkem skončila a jako na autobusové točně se stočila zpět do protisměru. A pak jsme již spatřili krásnou Roštínskou kapli se studánkou a lavičkami. Místo bylo opravdu kouzelné, ptáčci zpívali, voda v potoku za námi zase zurčela svou vodní píseň a tak jsme se posadili a poslouchali ten souzvuk přírodního orchestru.

Synek však neměl pochopení pro koncert matky přírody a věnoval se odlovení dvanácté kešky nedaleko kaple. A pak nás zase opustil a šel navštívit bývalý panský dvůr Kamínka, kde získal poslední, třináctou kešku tohoto dne. My jsme zatím ochutnali vodu ze studánky před kaplí. Nepřekvapilo nás, že sem lidé za starých časů pro vodu chodili, neboť věřili, že je zázračná a má velkou léčivou moc. Kouzelná nám voda sice nepřipadala, ale místo samotné ano.

Jak jsme tak seděli a čekali na synka, přišel ke studánce starší pár s krásným zlatým retrívrem. Hafan zřejmě miloval vodu, protože i přes zákaz se posadil do potoka jako by to byla sedačka před televizí. Prohodili jsme pár vět, obdivovali psa a záviděli lidskému páru, že v Roštíně vlastní domeček. Poté již nastal čas, abychom si zblízka prohlédli samotnou církevní stavbu se sochou Panny Marie z roku 1907.

Prošli jsme kolem vodního pramenu a po deseti schodech jsme vystoupali ke kapli, mající podobu klasické lurdské svatyně. Stáli jsme přímo před kamennou stavbou s křížem na vrcholu, pod nímž jsme našli letopočet 1907, tedy datum výstavby. Shodou okolností přesně o sto let později bylo celé místo opraveno a možná i proto se nám zde tak moc líbilo. Uvnitř kaple pak na nás hleděla socha Panny Marie v typickém modrém rouchu.

Když jsme si kapličku prohlédli, sestoupili jsme zase dolů k lavičkám a několik minut jsme čekali na našeho hledače  skrytých schránek. Jakmile se synek vrátil, hned jsme se zvedli a vydali jsme se zpět na rozcestí Roštínské podlesí, odkud jsme pokračovali po žluté trase na Bunč. Jak naše dobrodružství pokračovalo, se dočtete v rozsáhlém příspěvku Jak jsme z Bunče vyrazili na pupek Chřibů s názvem Brdo, který najdete v sekci Velké povídání o výletech.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Rostin_-_Rostinska_kaple

Historie :

Roštínská kaple stojí asi 1,5 km jihovýchodně od Roštína za bývalým panským dvorem Kamínka. Nachází se u silného pramene dobré vody. Drobná sakrální stavba pochází z roku 1907. Ke stému výročí založení bylo v roce 2007 okolí kolem kaple upraveno a byla zde sloužena mše svatá.

V Roštínské kapli je umístěna socha Panny Marie Loretánské. Ze studánky vytéká silný pramen čisté pitné vody - už za starých časů sem lidé chodili pro vodu, neboť věřili, že je zázračná a má velkou léčivou moc. Výtok je uzavřen vodovodním kohoutkem.

Historie čerpána z webu

https://www.kudyznudy.cz/aktivity/rostinska-kaple-se-studankou-pitne-vody

Roštínská kaple nemá turistickou známku.