Unčovice - Smírčí kaple
Smírčí kaplička na okraji obce Unčovice byla postavena na konci 18. století na místě, kde se loučil se svým životem, blízkými lidmi a světem živých odsouzenec na smrt oběšením. Nešťastník se zde mohl smířit s Bohem, proto se kapličce říkalo smírčí a když tak učinil, vydal se na poslední cestu s katem a strážnými směrem na Rozvadovice, kde v mírném svahu stávala šibenice. V pozdější době byl na místě šibenice postaven dřevěný sloup s obrázkem sv. Františka a od té doby se tomuto místu se začalo říkat U Františka. Podle pověsti nechala obrázek na sloup umístit žena, jejíž muž jménem František zahynul ve válce v daleké zemi a ona mu nemohla vystrojit pohřeb.
Obec Unčovice jsme během našich výletů navštívili několikrát a postupně jsme zde poznali několik zajímavých turistických cílů, například tvrz či kapli sv. Anny. Třetím korálkem na unčovickém náhrdelníku se stala smírčí kaplička na okraji vesnice, stojící u cyklostezky směrem na Rozvadovice a Litovel. Tehdy jsme se do hanáckých Benátek jeli podívat na obchodní prostory, v nichž se nám naskytla možnost otevřít výrobnu a zároveň prodejnu ručně vyráběných přírodních mýdel a při té příležitosti jsme poznali tři zajímavosti. Jednou z nich byla zmíněná kaplička, kterou jsme se rozhodli si prohlédnout, i když v kalendáři vládl právě měsíc únor a paní zima nám v tento den přichystala mrazivé počasí bez sněhu, a se zataženou oblohou.
Naše zvědavost však byla silnější a přes nepříjemnou inverzi jsme tehdy naše stříbrné auto zaparkovali na okraji Unčovic, a vzápětí jsme vyrazili za nedalekou památkou, na které nás hlavně zaujala její smutná historie. O několik desítek vteřin později jsme přišli ke kapličce z konce 18. století, jenž byla postavena na místě, kde se loučil odsouzenec na smrt oběšením se svým životem, blízkými lidmi a světem živých. Škaredé počasí dodávalo místu patřičnou atmosféru, což nám vyhovovalo a protože zde kromě nás nikdo nebyl, nerušeně jsme si smírčí kapli začali prohlížet. Na vrcholu barokního šítu jsme spatřili nezbytný křížek a pod korunní římsou se stříškou jsme našli dveře, k nimž jsme vzápětí zamířili, abychom nahlédli do interiéru stavby.
Uvnitř jsme uviděli malý oltářík, na němž stály svíčky, malý kříž s Kristem a dvě zarámované modlitby. Dominantou interiéru však byla soška Panny Marie v zadní části kapličky, která byla schovaná za sklem. Více jsme toho uvnitř vidět nemohli a tak jsme pokračovali v obhlídce exteriérů stavby, jejíž nároží zdobily pilastry s patkou. Na obou bočních stranách jsme nenašli žádné okénka, která by prosvětlovala vnitřek kapličky, jejíž závěr měl půlkruhový tvar. Když jsme si stavbu se sedlovou střechou prohlédli, přečetli jsme si pár informací z její historie, které nám poskytla tabulka u lavičky vedle kaple. Nechyběly zde fakta o obci Unčovice a se zájmem jsme si prohlédli obrázky, na nichž byla vyobrazena zmíněná tvrz.
Když jsme dočetli poslední řádky, vzhledem k počasí jsme odmítli nabídku laviček k posezení a vydali se po cyklostezce směrem na Rozvadovice. Kráčeli jsme po stejné trase jako odsouzenec, který po smíření se s bohem kráčel v doprovodu strážných a kata k šibenici, která stávala o kousek dál v mírném svahu. Než cesta začala klesat, zastavili jsme se u starého stromu, který jako mladík možná sledoval skupinky lidí, směřujících k popravišti. Pod dřevěným bohatýrem jsme krátce shlédli kamenný sloup s litinovým korpusem Krista a o několik desítek metrů dál jsme konečně přišli na místo, kde stávala šibenice. Bohužel po kamenných zdech s dřevěnou konstrukcí již nezůstaly žádné stopy, avšak ono místo s pohnutou historií jsme poznali bezpečně.
Místo šibenice totiž o mnoho let později zaujal dřevěný sloup s obrázkem sv. Františka, který sem podle pověsti nechala umístit žena, jejíž muž jménem František zahynul ve válce v daleké zemi a ona mu nemohla vystrojit pohřeb. Od té doby se tomuto místu se začalo říkat U Františka a zachumlaní do bundy jsme na něm strávili pár minut, abychom nasáli šibeniční atmosféru. Následně jsme došli ke kostelu v Rozvadovicích a pak jsme se po cyklostezce vrátili zpátky k autu, jímž jsme odjeli domů, kde jsme se začali domlouvat, jestli se Litovel stane novou destinací pro naše podnikání. Co všechno jsme tento šedivý den poznali, to se dozvíte v sekci Velké povídání o výletech, kde je pro vás připraven cestopis s názvem Jak jsme se rozhodli otevřít v Litovli mýdlárnu.
Nedělní procházky jsme většinou uskutečnili v Olomouci, která se stala naším domovem, ale i v tomto případě bylo uplatněno pravidlo o výjimkách. V únoru jednoho roku jsme totiž v naší mydlárně měli tolik práce, že jsme museli dát ruku k dílu i poslední den v týdnu, abychom uspokojili poptávky zákazníků. Zaslouženou odměnou za vykonanou práci nám nebyl zákusek v cukrárně nebo pivo v restauraci, nýbrž procházka zimní přírodou. Auto jsme nechali zaparkované u Staroštíkova mlýna a vydali se na autobus číslo 770, který nás odvezl do nedalekých Unčovic, odkud jsme vyrazili pěšky zpátky do Litovle. Opustili jsme zastávku, o pár metrů dál zabočili doprava a vzápětí jsme vstoupili mezi první domy v Unčovicích.
U pěkných Božích muk jsme zabočili doleva a kolem fotbalového hřiště jsme přišli na cyklostezku 6243, která nás od té chvíle spolehlivě provázela až do Litovle. Jen malou chvilku jsme kráčeli po krásné asfaltové cyklostezce, když jsme narazili na starou známou smírčí kapličku u Unčovic. Po dvou letech jsme se tak opět ocitli v místech, kde se v určitém období psala smutnou historii a po níž nám na památku zůstala drobná církevní stavba. Napadlo nás, že by sem stejně jako kdysi měli vodit odsouzence, aby si vážili moderního soudnictví a mírných trestů, protože by před staletími tak lehce nevyvázli. Jelikož nám tentokrát přálo únorové počasí, strávili jsme u kapličky pár minut, prohlédli si ji a pořídili fotky s modrou oblohou, protkanou paprsky slunce a bílými mráčky.
Potom jsme se vydali po cyklostezce směrem na Rozvadovice, takže jsme museli projít kolem křížů, označujících místo, kde vyhasly životy zločinců. Co dalšího jsme na naší nedělní procházce poznali, o tom již vypráví jiné moje články, tak si je také někdy přečtěte. O pár desítek minut později jsme se vrátili k našemu stříbrnému autu francouzské výroby v Litovli a následně jsme odjeli domů do Olomouce. Zakončili jsme tak příjemnou procházku, která nám svým profilem i délkou naprosto vyhovovala, neboť jsme si hlavně chtěli vyčistit hlavu a aktivně odpočinout. Celou procházku pak najdete v sekci Velké povídání o výletech, kde na vás čeká cestopis Jak jsme se v neděli prošli z Unčovic do Litovle.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/uncovice-smirci-kaplicka
Historie :
Smírčí kaplička na okraji obce Unčovice byla postavena na konci 18. století na místě, kde se loučil se svým životem, blízkými lidmi a světem živých odsouzenec na smrt oběšením. Nešťastník se zde mohl smířit s Bohem, proto se kapličce říkalo smírčí a když tak učinil, vydal se na poslední cestu s katem a strážnými směrem na Rozvadovice, kde v mírném svahu stávala šibenice. V pozdější době byl na místě šibenice postaven dřevěný sloup s obrázkem sv. Františka a od té doby se tomuto místu se začalo říkat U Františka. Podle pověsti nechala obrázek na sloup umístit žena, jejíž muž jménem František zahynul ve válce v daleké zemi a ona mu nemohla vystrojit pohřeb. Kaplička i dřevěný sloup byly v nedávné době zrekonstruovány a doplněny o lavičky či tabulkou s historií.
Historie čerpána z těchto webových stránek
Obec Unčovice nemá turistickou známku.