Veverská Bítýška se stala jedním z našich cílů během cesty k příbuzným, bydlících na Jižní Moravě a po prohlídce městských zajímavostí  jsme odjeli do sousední vesnice Chudčice. Nad touto obcí nás čekalo místo, na němž až do roku 1784 stávala kaple sv. Kříže, která byla později zbourána, když zřejmě během dlouhých let zchátrala. Pak zde byly vztyčeny tři dřevěné kříže, podle nichž dostalo zdejší poutní místo své současné jméno a za nimiž jsme se vyšplhali i my. Naše stříbrné autíčko jsme zaparkovali jsme na kraji obce Chudčice na malém parkovišti u říčky Kuřimky a vydali se vstříc Třem křížům.

Nejprve jsme překonali prudké, ale naštěstí krátké stoupání a pak se asfaltka narovnala a stočila doprava. Chvíli jsme kráčeli po rovině uličkou mezi domky a chatkami a když se asfaltový povrch změnil na betonový, začala se cesta pomalu opět zvedat. Zároveň jsme narazili na kapličku s prvním zastavením křížové cesty, která zde byla vybudována roku 1856 podle projektu architekta Eduarda Svobody. U dalšího zastavení zmizela i betonová cesta, která se stala pouhou prašnou, ale širokou stezkou, po které by bez problémů projelo auto. Naštěstí jsme se žádnému povozu nemuseli vyhýbat a tak jsme žádný prach nevdechovali.

Kráčeli jsme pomalu do mírného kopce, přičemž jsme po pravé straně míjeli zahrádky s domky, zatímco se nalevo nacházela louka. I když bylo velké vedro a dusno, ochranu našich hlav nám milosrdně poskytovaly lípy, rostoucí podél cesty. Pod příkrovy našich národních stromů jsme za sebou nechávali jednu kapličku za druhou a přitom se nám dech ještě více zrychloval, protože se sklon svahu přece jen zvýšil. Po dalších desítkách metrů skončila široká prašná cesta a plynule přešla v úzkou lesní pěšinu, kde by již auto neprojelo. Zároveň lípy vystřídaly jiné listnaté, ale také jehličnaté stromy, neklamný to znak, že jsme vešli do lesa.

V tu chvíli jsme získali oprávněný pocit, že svah přidal dalších pár stupňů sklonu v náš neprospěch. Páté zastavení jsme nechali za sebou a minuli šesté, když se nám napravo zničehonic otevřel mezi stromy výhled na Veverskou Bítýšku. Chvíli jsme se kochali a bohužel, jak jsme měli později nahoře zjistit, byl to také poslední výhled z křížové cesty. Za osmým zastavením nám naši lesňačku zkřížila široká asfaltová silnice, vedoucí na jedné straně do přístavu Junácká louka, přičemž se na druhé napojovala na silnici mezi Chudčicemi a Moravskými Knínicemi. My jsme však kráčeli zpříma, do toho největšího kopce před námi.

Nejdříve jsme však přišli na rozcestí U tří křížů, kde se sbíhaly modrá a zelená trasa. Obě sympatické barvičky spojili své síly a rozběhly se do toho nejprudší kopce na světě, tedy alespoň takový jsme měli pocit, že tomu tak skutečně je. Nedalo se nic dělat, i my jsme museli sebrat své síly, pokud jsme chtěli dosáhnout svého cíle. Vzápětí nás čekalo malé zpestření na výstupu, když jsme po kovových schodech vstoupili do obory, kterou jsme pak vzhůru pokračovali dál. Jestliže jsme dosud považovali stoupání za prudké, kamenitý svah nám ukázal, že jsme se mýlili.

Naše obutí dostalo řádně zabrat, plíce získaly dvojnásobný objem, svaly na nohou si dodnes pamatují, jak byly řádně napnuty a naše ruce si odtud odnesly pár zapíchnutých kamínků a škrábanců. Alespoň že zde byl celkem stín, i když z nás v tom vedru lilo jako z konve, kterou babička s šedivými vlasy skrytými v dvoubarevném šátku zalévala večer bio plodiny na své zahrádce. Profuněli jsme se kolem devátého zastavení a za tím desátým se naštěstí stoupání docela zmírnilo. Po 150-ti metrech jsme pak konečně došli k jedenácté kapličce, odkud jsme již viděli Tři kříže.

Za chvilku jsme k nim došli a završili tak náročný výstup sestávající se ze čtrnácti zastavení. Ocitli jsme se tak na místě, kde od 13. století až do roku 1784 stávala kaple sv. Kříže, která byla později zbourána, když zřejmě léty zchátrala. Pak zde byly vztyčeny tři dřevěné kříže, podle nichž dostalo toto poutní místo své současné jméno. Nepřekvapilo nás, že ani ty zde nevydržely stát navěky a tak na místě starých dřevěných křížů nechali roku 1902 vystavět kamenné následovníky manželé Perkovi z Chudčic, další kříž nechali postavit manželé Navrátilovi. A právě ty jsme měli přímo před sebou, jakožto kamennou odměnu za namáhavý, opravdu velmi namáhavý výstup. 

Po chvilce odpočinku na skromné lavičce jsme nedaleko odlovili kešku a pak jsme se vydali stejnou cestou zpět až na rozcestí U tří křížů. Zde jsme odbočili doleva po zelené značce z prudkého kopce dolů ke 100 metrů vzdálené studánce s kaplí, o které však pojednává jiným můj příspěvek. Chcete-li vědět, jak probíhalo celé naše putování, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme ve Veverské Bítýšce veverky neviděli. A nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře a podělte se o své zážitky s ostatními turisty. Děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Veverska_Bityska_-_kalvarie_Tri_krize_nad_Chudcicemi

Historie :

Nad Chudčicemi stávala od 13. století až do roku 1784 kaple sv. Kříže, která byla později zbourána, když zřejmě léty zchátrala. Pak zde byly vztyčeny tři dřevěné kříže, podle nichž dostalo toto poutní místo své současné jméno. Ani ty zde nevydržely stát navěky a tak na místě starých dřevěných křížů nechali roku 1902 vystavět kamenné následovníky manželé Perkovi z Chudčic, další kříž nechali postavit manželé Navrátilovi. Kapličky křížové cesty nedaleko Veverské Bítýšky se 14 zastaveními byly vystavěny roku 1856 podle projektu architekta Eduarda Svobody a financovali je majitelé nejbohatších Chudčických usedlostí.

Historie čerpána z webu

http://vilemwalter.cz/dsa/tri-krize.htm

Město Veverská Bítýška je držitelem turistické známky č.2076. 

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/veverska-bityska-c2076