Víska u Litovle byla naším cílem během krátkého odpoledního výletu, který jsme strávili Litovelském Pomoraví. Svou jarní pouť jsme začali netradičně v Litovli a po chvíli jsme přijeli do Nasobůrek, kde jsme odbočili doprava na silnici, po které mnoho aut obvykle nejezdívá. Ve Vísce totiž šedý asfaltový had vždy končil u mlýna a nejinak tomu bylo i při našem příjezdu do obce, která existovala již roku 1350 pod názvem Dorffle. Vískou jsme projeli až na konec vesnice k obrovskému mlýnu, kde jsme zaparkovali a vyrazili za místními zajímavostmi.

Nejprve jsme se vydali ke 100 metrů vzdálené kapli sv. Floriána, která zde byla postavena roku 1763 na památku smíru s pruskými vojsky. Když jsme ke kapličce přišli, na první pohled nás na ní zaujal výrazný sanktusník, vystupující ze sedlové střechy jako čínská pagoda. Zvonek kryla stříška, jenž měla ve spodní části tvar základny jehlance, který vzápětí přecházel do klasické cibulovité báně zakončené křížem.

Našim očím nemohla uniknout trojice mohutných lip, jenž zde byly vysazeny 24. prosince 1918 na oslavu konce první světové války a osamostatnění českého národa. Pomalým krokem jsme se přiblížili ke svatostánku tak, abychom nevzbudili pozornost tří dřevěných strážců a začali jsme si kapli prohlížet zblízka. Na boční straně jsme našli jedno okno a o něco níže kovovou desku s nápisem povodeň 1997 a šipkou, ukazující výšku vody při tehdejších velkých záplavách.

Poté jsme došli k půlkruhovému závěru kaple bez oken, kde jsme v horní části spatřili kamennou desku s nápisem, který se nám nepodařilo přečíst. Později jsme zjistili, že do desky byl vyryt důvod výstavby kaple, jen nám nešlo do hlavy srdíčko se třemi třásněmi pod nápisem, které nám připomínalo spíše řepu. Pokračovali jsme v obhlídce kaple na druhé boční straně se stejným okénkem a vzápětí jsme přišli ke vchodu do svatostánku.

Dveře byly sice lehce pootevřené, jenže před nimi byla ještě mříž, která však k našemu překvapení nekladla odpor a povolila nám vstup do interiéru. V něm jsme našli kamenný oltář přikrytý červeným ubrusem, na němž byly postaveny dvě různé sošky Panny Marie, křížek a pár svíček. Dále jsme zde uviděli čtyři svaté obrazy a další křížek s Kristem, ale také provaz od zvonu, visící shůry. Nikdy bychom si nedovolili zazvonit pro vlastní potěšení a nic na tom nezměnil fakt, že kaplička ve Vísce už bohoslužbám dávno nesloužila.

Dobře jsme věděli proč se dříve zvonilo a tak jsme lákavé nabídce odolali a vyšli ven před kapli. Nad vchodem jsme spatřili obdélníkový otvor v trojúhelníkovém štítě a to bylo to poslední, co jsme si na pěkně opravené kapličce prohlédli. Od církevní památky jsme se vydali za obhlídkou zmíněného vodního mlýna. O mohutném klapáči se více dozvíte v mém dalším příspěvku nebo si přečtěte článek v sekci Velké povídání o výletech, kde je vše velmi podrobně popsáno.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Viska_u_Litovle_-_kaple_sv._Floriana/

Historie :

Kaple sv. Floriána ve Vísce byla postavena roku 1763 na památku smíru s pruskými vojsky. Tuto historickou událost dokládá nápis na kamenné desce, zabudované zvenku do presbytáře kapličky. Kolem kaple vyrostly tři lípy, které zde byly vysazeny 24. prosince 1918 na oslavu konce první světové války a osamostatnění českého národa.

Na boční straně svatostánku je kovová deska ukazující do jaké výšky dosahovala voda při povodni v červenci 1997. Půvabná drobná kaplička je nejmenší ze všech kaplí v místních částech Litovle, ale přitom je z nich nejstarší. Na začátku 21. století byla opravena, ale bohoslužby se v ní již dávno nekonají.

Historie čerpána z webu

https://www.litovelsko.eu/dr-cs/438-kaple-sv-floriana-ve-visce.html

Víska u Litovle nemá turistickou známku.