Náhoda tomu chtěla, že jsme o jedněch letních prázdninách vyrazili na víkendový pobyt do oblasti Kolínska, kam jsme tehdy přijeli vůbec poprvé. Do polabské nížiny jsme z Olomouce vyrazili v pátek odpoledne za obrovského vedra a po dvou hodinkách jízdy jsme přijeli do okrajové části Peček, kde jsme předali kus nábytku, jehož prodej byl příčinou našeho výletu. Následně jsme odjeli do Kolína pro dalšího člena naší výpravy a lovce keší v jedné osobě, který sem přijel už ráno vlakem, neboť se nevlezl do auta. Pak jsme se společně přesunuli do penzionu Zlaté slunce, kde jsme byli ubytováni a modlili se, aby konečně přišlo slíbené ochlazení. Večer jsme se dočkali a tak jsme se ráno za příjemné letní teploty mohli vydat na výlet, který jsme praktický celý strávili v Kouřimi.

Během procházky tímto městem jsme poznali poměrně velké množství památek a zajímavostí, které byly soustředěny zejména v historickém středu Kouřimi kolem Mírového náměstí. Když jsme si je všechny prohlédli, odjeli jsme za poznáváním ostatních turistických cílů, kterých ještě zbývalo vcelku dost. S některými zajímavostmi jsme se seznámili při putování po naučné stezce Stará Kouřim, která nás mimo jiné provedla prostory, kde stávalo opevněné hradiště našich slovanských předků. Na nejvyšším bodě tohoto hradiště jsme narazili na barokní kapličku sv. Víta, která byla postavena roku 1724 soukromým nákladem kouřimských měšťanů Víta Vaváka a Václava Frýdy. Po 700 letech tak křesťanská církevní památka nahradila starý pohanskou kulturu, o které jsme se dozvěděli pár informací z chytré tabule.

Informační panel se nacházel nedaleko kapličky hlavně proto, že na nejvyšším místě staroslovanského hradiště byly archeologickým průzkumem odkryty zbytky unikátní dřevěné halové stavby z 9. století o impozantním půdorysu asi 90 x 9 metru. Docela nás překvapilo, že se dodnes nepodařilo uspokojivě objasnit, k jakému účelu hala sloužila, než byla v první polovině 10. století zničena požárem. Zřejmě se v ní shromažďovala místní vojenská posádka nebo obyvatelé hradiště, které bylo stejně jako ostatní, předchůdcem středověkých hradů. Cedule nám dále prozradila, že hradiště bylo centrem společenského života, kde se konaly trhy, slavnosti a veřejná shromáždění, přičemž obyčejní lidé žili v malých domcích na předhradích a kníže s rodinou jako nejvyšší představitel společenství pobýval v akropoli v dřevěném paláci.

Jak takové domy vypadaly jsme si uměli dobře představit, neboť jsme podobné viděli v archeoparku v Modré u Uherského Hradiště. Když jsme si vše přečetli, vydali jsme konečně ke kapličce, kterou jsme si prohlédli v podobě z roku 1863, kdy byla upravena. Svatostánek blahosklonně chránily tři památné lípy, jež byly patrně vysazeny právě roku 1863 a v jejichž stínu jsme zahájili obhlídku drobné stavby. Nejprve jsme viděli zadní část kapličky se čtvercovým výklenkem, na kterou se bohužel podepsal nějaký pomatený sprejer, ale jinak na ní nebylo nic zajímavého. Pak jsme prozkoumali obě boční stěny, které měly naprosto identickou podobu. Hladkou fasádu žluté barvy narušily opět výklenky, do nichž architekt tentokrát umístil bílé půlkruhové tvary, které nám trochu připomínaly ležící měsíc.

Následně jsme se přesunuli k přední straně kapličky, na níž jsme nad korunní římsou spatřili trojúhelníkový štít bez další výzdoby. Pod ním se nacházely vstupní dveře, které sice byly zavřené, ale pře mříže se nám podařilo nahlédnout dovnitř. V interiéru kapličky jsme v pseudogotickém oblouku uviděli nástěnné malby z roku 1863 od Josefa Mrkvičky, jež představovaly české zemské patrony v čele se svatými Cyrilem a Metodějem. Na bočních stranách interiéru pak byly další menší malby, jež však byly po 160 letech už hodně zašlé a potřebovaly by brzkou obnovu. Když jsme si vnitřek stavby prohlédli, šli jsme se posadit na lavičku, umístěnou vhodně k boku kaple, odkud se nám naskytl krásný výhled do kouzelné polabské krajiny. Kromě úchvatných pohledů do dálav jsme si nezapomněli prohlédnout ani část hradiště, které se kdysi rozprostíralo dole pod námi směrem k Lechovu kameni.

Na lavičce jsme poseděli několik minut a i když jsme občas museli zahnat nějaký ten poletující hmyz, který sem nalákala opojná vůně lipových květů, výhledem jsme se kochali vcelku poklidně. Poté jsme se vydali po úzké stezce za zmíněným kamenem, ale ještě než jsme k němu došli, dozvěděli jsme se další zajímavé informace o Staré Kouřimi, třeba pověst O svatém Václavovi a knížeti Radoslavovi. Ale o tom již pojednává jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli také přečtěte. Chcete-li vědět, co dalšího jsme v Kouřimi viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme si po bitvě u Lipan podmanili městečko Kouřim a dozvíte se víc. Pokud jste také navštívili toto historické městečko, napište pod článek komentáře. Děkujeme. Snad vás tento článek inspiroval k návštěvě Kouřimi, která turistům nabízí opravdu velkou porci cílů.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Kourim_-_kaple_sv._Vita/

Historie :

Malá barokní kaple sv. Víta byla na Staré Kouřimi postavena roku 1724 soukromým nákladem kouřimských měšťanů Víta Vaváka a Václava Frýdy. Do dnešní podoby byla upravena v roce 1863, kdy malíř Josef Mrkvička v interiéru kaple namaloval nástěnné malby s českými patrony. V roce 2016 byla nákladem města opravena fasáda drobné církevní památky. Kaple reprezentuje základní typ drobných sakrálních staveb, vznikajících na území středních Čech v první polovině 18. století a patří k nejstarším památkám svého druhu na Kolínsku.

V její těsné blízkosti byly archeologickým průzkumem odkryty zbytky unikátní dřevěné halové stavby z 9. století o impozantním půdorysu asi 90 x 9 m. Účel této haly, zničené požárem v první polovině 10. století, se dodnes nepodařilo uspokojivě objasnit. Archeologové se přiklánějí k názoru, že stavba sloužila buď jako shromaždiště obyvatel hradiště, či jeho vojenské posádky.

Historie čerpána z webu

https://www.cestyapamatky.cz/kolinsko/kourim/kaple-sv-vita

Město Kouřim je držitelem turistické známky č.496.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/kourim-c496