Naše pracovní záležitosti nás několikrát do roka zavedly do Východních Čech, přičemž hlavním důvodem naší časté přítomnosti v tomto kraji byl dovoz našich produktů do velkoobchodu s mýdly nedaleko Chocně. Prakticky pokaždé jsme tyto pracovní cesty využili i pro poznávaní zajímavých míst, kterých tu bylo opravdu nespočet a jeden takový výlet jsme využili k procházce po naučné stezce Nedošínský háj. V lese mezi obcemi Nedošín a Tržek jsme mimo jiné na 2,5 kilometrové stezce narazili na architektonicky nezvyklou kapli sv. Antonína Paduánského, postavenou v letech 1809 – 1810 přímo na vodním prameni. Nutno dodat, že jsme se do Nedošínského háje vydali hned dvakrát a že se obě naše výpravy odehrály na podzim v rozmezí šesti let.

Shodou okolností jsme naučnou stezku pokaždé prošli od posledního jedenáctého zastavení k tomu úvodnímu, přičemž poprvé jsme do Nedošínského háje přijeli na konci září, kdy podzim ještě plně nepřebral vládu od léta a tak se lužní les s převládajícími duby, habry a olšinami kolem nás stále ještě zelenal. Pouze pár zažloutlých listí na zemi připomínalo datum v kalendáři, nicméně se jednalo pouze o první odpadlíky, kteří se již nedokázali udržet na větvích dřevěných bohatýrů. Tehdy jsme sem přijeli stříbrným Citroenem, které jsme zaparkovali na okraji obce u úvodního zastavení naučné stezky a zcela neúmyslně jsme si zvolili špatný směr, takže jsme nejprve přišli k informačnímu panelu s nejvyšším číslem.

Teprve po dvou kilometrech chůze jsme přišli k nejatraktivnějšímu místu trasy, za které jsme považovali zmíněnou kapli sv. Antonína Paduánského v severní části Nedošínského háje. Na první pohled nás zaujal její netradiční tvar i fakt, že byla postavena z kamenného zdiva a nebyla vůbec omítnuta. Kapličku jsme si prohlédli zvenku a samozřejmě jsme také nahlédli dovnitř, kde jsme spatřili sochu sv. Antonína. Po 10 minutách jsme pokračovali v procházce dál podél Mlýnského potoka, který nás doprovodil zpátky k odpočívajícímu francouzskému povozu, jímž jsme se posléze vrátili domů do Olomouce. Chcete-li vědět, jak celý náš výlet probíhal, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme zavítali do Betléma a pak jsme byli v Háji.

Podruhé jsme do Nedošínského háje zavítali o šest let později a to na začátku října, kdy nám podzim ukázal svou vlídnou tvář v podobě sluníčka, příjemné teploty a modré oblohy. Tentokrát jsme sem přijeli černým SUV korejské výroby, které jsme zaparkovali prakticky na stejném místě jako předtím a vzápětí jsme vyrazili na trasu naučné stezky. Kráčeli jsme naprosto stejným směrem jako poprvé, jenže nyní jsme si to tak naplánovali schválně. Netrvalo dlouho a po lesních cestičkách jsme opět stanuli u netradiční kapličky, která se za těch šest let nijak nezměnila. Vždyť co pro takovou stavbu znamená 74 měsíců, když v lese vydržela více jak 200 let ! Každopádně jsme svatostánku přáli, aby u Nedošína vydržela mnoho dalších desetiletí…..

Na rozdíl od první návštěvy jsme prohlídku kapličky vzali o něco poctivěji a tak jsme zde strávili zhruba dvojnásobek času. Znovu jsme tak obdivovali církevní stavbu, kterou nechal na počátku 19. století postavit hrabě Jiří Josef Valdštejn-Vartenberk v rámci proměny Nedošínského háje do parkové podoby. Stavitelé kapli částečně zapustili do zalesněného svahu, zpevněném kamennými terasami, aniž by ji oplotili či jinak znepřístupnili okolojdoucím lidem. Naopak její otevřená předsíň, držící na dvou pilířích, jakoby zvala všechny věřící i nevěřící , aby do ní vstoupili a zblízka přes kovanou mříž nahlédli dovnitř. Výzvu jsme přijali a do kryté předsíně jsme již podruhé vstoupili.

Uvnitř jsme ve výklenku spatřili sochu sv. Antonína s děťátkem v náručí, kolem které interiér zdobily umělé květiny, položené na oltáříku i na zemi. Vnitřek svatostánku byl na rozdíl od venkovní fasády bíle omítnutý a na bočních stranách kaple jsme si všimli kruhových oken s mřížemi. Potom jsme vyšli z předsíně ven, abychom prozkoumali zbytek exteriérů, přičemž nás nejvíce zaujala lucerna na vrcholu střechy, kterou stavitel vytvořil ze silných pískovcových desek. Další věcí, jenž nám na první pohled padla do oka, byla voda vytékající z prostoru pod kaplí, která byla vzápětí spoutána do kamenného koryta, jímž odtékala do Mlýnského potoka. K němu jsme se také zašli podívat a nezapomněli si svatostánek vyfotit i z tohoto místa.

Následně jsme zamířili k informační tabuli s číslem tři, která stála před kaplí na malém plácku a z níž jsme si přečetli několik skromných faktů o kapličce i o okolní přírodě. Zjistili jsme, že dříve čistá voda se v 21. století už nedala pít, jelikož byla znečištěna herbicidy z nedalekých polí a nikdo by si domů určitě nechtěl odvézt suvenýr v podobě nějaké té bakterie. Dále jsme se dočetli, že u kapličky paradoxně žije milovnice čisté vody ploštěnka potoční, také zadožábrý plž jménem praménka rakouská, který od sousedů zabloudil do Česka a vodní korýš blešivec potoční. Co se týče rostlin, tak bychom u pramene v různých ročních obdobích mohli najít prvosenku jarní, jaterník trojlaločný, bíle kvetoucí sasanku hajní a její žlutou kolegyni sasanku pryskyřníkovou či hrachor jarní a plicník tmavý.

Připadlo nám, že co jméno rostliny, to vítaná surovina pro koktejly středověkých čarodějnic, takže nám byli mnohem bližší ptáci, obývající stromy v háji v čele se sýkorkami, strakapoudem velkým či brhlíkem lesním. O kousek dál jsme pak našli druhou informační tabuli, z níž jsme načerpali fakta o mrtvém dřevě v lese a pak jsme se již vydali k autu stejnou cestou jako před šesti lety. Následně jsme odjeli do sousední obce Tržek, kde jsme viděli další kapličku a dva vodní mlýny. Chcete-li vědět, jak celý náš výlet probíhal, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme navštívili Tržek, když jsme se předtím neztratili v háji. A nezapomeňte prosím napsat pod příspěvky komentáře, děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Nedosin_-_kaple_sv._Antonina_Paduanskeho

Historie :

Nedošínský háj u Litomyšle se na počátku 19. století zcela proměnil, když jej hrabě Jiří Josef Valdštejn-Vartenberk nechal upravit do podoby parku, který zaplnil drobnými romantickými stavbami, pavilony a chrámky. Nedošínský háj se pak stal vyhledávaným výletním místem s restaurací a tanečním sálem. Konaly se zde studentské majálesy, jenž ve svých knihách s názvem Filozofská historie popisoval Alois Jirásek. Nacházela se zde také zelinářská zahrada se skleníkem, kde se pěstovaly fíky, chmelnice a ovocný sad. Většina staveb však již v druhé polovině 19. století zanikla. Do současnosti se v úplnosti dochovala jen kaplička sv. Antonína Paduánského z roku 1809, z jejíchž základů vyvěrá slabý pramen. Roku 1949 byl Nedošínský háj vyhlášen za státní přírodní rezervaci. Je to vlastně lužní les s převládajícími duby, habry a olšinami, v němž roku 1983 vznikla 2,5 kilometru dlouhá naučná stezka s 12 zastaveními.

Historie čerpána z webu

https://www.hrady.cz/kaple-sv-antonina-paduanskeho-nad-pramenem

Nedošínský háj nemá turistickou známku.