Město Fulnek, rozkládající se na obou stranách historické zemské hranice Moravy a Slezska, jsme poprvé navštívili v období mezi Vánocemi a Silvestrem, když jsme jeli na rodinnou návštěvu ke známým. Tento den nám vůbec nepřálo počasí, od rána vydatně pršelo jakoby příroda vůbec nebrala na vědomí, že z dvanácti měsíčků nejblíže k ohni zrovna sedí Prosinec. Přesto jsme si sebou vzali papír s turistickými cíli, které jsme chtěli ve Fulneku poznat, nicméně během cesty po dálnici z Olomouce jsme nevěřili, že bychom se za nimi vydali. Jenže u Oder jsme se stali svědky zázraku, jelikož déšť začal postupně ustávat a když jsme do Fulneku přijeli, tak už nepršelo. Pouze zatažená obloha a mokré silnice připomínaly předchozí události, což nás však nemohlo odradit od toho, abychom se seznámili s nabídkou historických zajímavostí města.

Jednou z památek, kterou jsme ve zmoklém Fulneku poznali, byl bývalý kapucínský klášter s přistavěným kostelem svatého Josefa, náš třetí cíl onoho prosincového dne. Klášter se nacházel nahoře na kopci jen pár desítek metrů od níže položeného hřbitovního areálu s kaplí svatého Rocha a Šebestiána, který jsme si prohlédli předtím. Když jsme po obhlídce kaple otevřeli horní hřbitovní branku, zabočili jsme doprava ke kostelu sv. Josefa a zahájili jsme jeho průzkum. Jednolodní svatostánek s předsazenou terasou a schodištěm k nám byl otočen bokem, takže jsme si nejdříve viděli jeho loď s jednoduchými obdélníkovými okny, boční kaplí a sakristií, přistavěnou k zadní části. Nad kněžištěm se k nebi vypínala sanktusníková věžička se zvonem, která nahrazovala chybějící věž, typickou pro římskokatolické kostely.

Svatostánek před námi byl totiž stavěn dle řádových zvyklostí v duchu františkánské chudoby a tak kostely tohoto řádu byly budovány zásadně bez věží. Po obhlídce boční strany jsme přistoupili ke kovové bráně, na které však visel řetěz a tak jsme se dál nedostali. Vůbec jsme tedy neviděli presbytář, protože ani z opačné strany jsme se k závěru svatostánku nedostali. Vzápětí jsme podél ohradní zdi zamířili ke vchodu a tajně jsme doufali, že nahlédneme alespoň do interiérů kostela, které po rekonstrukci provedené dle historických fotografií v letech 2003 – 2006 sloužily ke kulturním akcím. Naše přání nebylo vyslyšeno, vchod byl pevně uzamčený a tak jsme se opět věnovali exteriérům církevní stavby. Nade dveřmi s kamenným ostěním jsme našli letopočet 1674, oznamující datum výstavby kláštera a dále jsme zde našli barokní trojúhelníkový štít.

O něco výše jsme mezi okny spatřili fresku s výjevem svatého Josefa a jeho manželky Panny Marie, která v náručí držela plod společné lásky. Nad freskou se nacházelo malé kruhové okénko a rovněž korunní římsa, nad kterou jsme si našli prohnutý trojúhelníkový štít se třemi páry oken. Ty měly všechny půlkruhový záklenek, ale pouze dva páry ve spodní části štítu plnila svou funkci, protože horní dvojice byla zazděná. Více jsme toho na průčelí vidět nemohli a tak jsme sešli po schodišti dolů před kostel, kde jsme na zídce narazili na kopii sochy Panny Marie Loretánské se svatozáří kolem hlavy, držící v náručí malého Ježíška. Originál z roku 1716 od olomouckého sochaře Filipa Sattlera bychom mohli vidět v interiéru kostela sv. Josefa, kdybychom se ovšem dostali dovnitř. Smůla.

Později jsme se dozvěděli, že před kostelem stávaly ještě další barokní sochy, jež byly přeneseny ke kostelu Nejsvětější Trojice nad náměstím a protože jsme měli na stejný den naplánovanou obhlídku i tohoto svatostánku, dvě sochy sv. Jana Nepomuckého a jednu sv. Floriána jsme viděli o pár desítek minut později. Nyní nám zbývalo ještě obhlédnout klášterní konvent, z něhož v době naší návštěvy zbylo jen jedno rameno ambitu. Část kláštera, postaveném v letech 1674 – 1676 za peníze majitele panství Jana Bruntálského z Vrbna se totiž poměrně nedávno zřítila a i ten zbytek bez oken a omítky vypadal žalostně. Bylo pro nás těžké představit si život mnichů v malých celách bez vytápění, ve věčných modlitbách a bez nároku na majetek. Dlouho jsme se zde ovšem nezdrželi a pomalu jsme se vydali na druhou stranu kostela.

Součástí areálu bývala od roku 1681 loreta s rohovými kaplemi, původně propojená s klášterem chodbou, ale v rámci známých Josefínských reforem byla roku 1792 částečně zbourána. Na místě kaple byla roku 1829 postavena empírová Knoppova vila, která se stala dalším objektem našeho zájmu, nicméně o této památce pojednává již jiný můj příspěvek. Chcete-li vědět, co všechno jsme ve Fulneku viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme v prosinci navštívili zmoklý Fulnek a dozvíte se víc. A nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře a podělte se o své zážitky s ostatními turisty, kteří tak získají aktuální informace o daném místě. Děkujeme. Snad vás tento článek inspiroval k návštěvě města Fulnek a poznání jeho památek či zajímavostí.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Fulnek_-_kapucinsky_klaster_s_kostelem_sv._Josefa/

Historie :

Areál kláštera Kapucínů s kostele sv. Josefa se rozkládá na návrší mimo obvod středověkého města a stejně jako zámek na protějším kopci tvoří významnou dominantu Fulneku. Založení kláštera kapucínského řádu povolil v roce 1668 olomoucký biskup Karel II. z Lichtenštejna a jeho donátorem se stal majitel panství Jan Bruntálský z Vrbna. Základní kámen byl položen v roce 1674 a o dva roky později tu již v severním křídle kláštera bydleli a působili první bratři. Klášter s kostelem sv. Josefa vznikal pod vedením řádového mistra Elezariuse a byl dle řádových zvyklostí stavěn přísně ke splnění účelu života řeholní komunity v duchu františkánské chudoby. Klášterní cely měly minimální rozměry a kostely byly zásadně stavěny bez věží, jen s malou sanktusníkovou věžičkou nad presbytářem.Klášter s kostelem byl vysvěcen 24. června 1683, ale už v roce 1695 byl značně poškozen při požáru města. V průběhu 18. století byl jeho stavební vývoj dokončen dostavěním jižního křídla kláštera. Početná komunita kapucínů zde nejen žila a sloužila duchovní službou, ale rovněž hospodařila na přilehlých klášterních zahradách tak, aby si zajistila obživu. Na základě patentu Josefa II. z roku 1782 bylo zrušeno 5 z 10 kapucínských klášterů na Moravě. Klášter ve Fulneku však zůstal spolu s konventy v Olomouci, Brně, Třebíči a Znojmě zachován.

V roce 1944 Německá říše klášter de facto vyvlastnila a z bratří se stali nájemníci nucení za svůj domov platit. V únoru 1945 klášter obsadily jednotky SS a proměnily jej ve sklad munice. Po osvobození byl opět zařazen do československé provincie řádu kapucínů. Na dlouhou dobu osudným se pro něj stal duben 1950, kdy byl v noci se 13. na 14. dubna klášter obsazen STB a řeholní komunita odvezena do internace. Poté sem byly do roku 1951 vymístěny staré řeholní sestry z různých klášterů, pak sloužil jako sklad nábytku, praček firmy ROMO, školní dílny, sklady zeleniny a chátral. Dnes je klášterní konvent zakonzervován a hledá se možnost jeho využití. Kostel měl větší štěstí, neboť roku 2002 tři místní lidé založili Nadační fond pro záchranu kapucínského kláštera, díky kterému se podařilo získat 36 milionů korun a kostel v letech 2003–2006 kompletně rekonstruovat. Interiér kostela byl opraven podle dobových fotografií a je přístupný veřejnosti nejen v rámci akcí pořádaných Muzeem Novojičínska, které bývalý chrám spravuje. Konají se zde koncerty, přednášky a výstavy – ta o kapucínské historii zde má své stálé místo.

Historie čerpána z webu

https://www.kudyznudy.cz/aktivity/kostel-sv-josefa-pri-kapucinskem-klastere-ve-fuln

Město Fulnek je držitelem turistické známky č.338.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/fulnek-c338