Brno má na svém území tolik památek, zajímavostí a turistických cílů, že je absolutně nemožné poznat všechny v rámci jedné, dvou či pěti návštěv a tak jsme do tohoto velkého jihomoravského města přijeli tolikrát, že by to člověk nespočítal na prstech jedné ruky. Jeden z mnoha těchto výletů jsme podnikli z ryze praktických důvodů, neboť jsme rekonstruovali pokoj a potřebovali koupit korkové plotny pro zavěšení turistických známek, které v daném rozměru prodával jen brněnský hypermarket pro kutily. Nakonec jsme sice na stěnu pokoje nalepili polystyren, ale k tomuto rozhodnutí jsme dospěli právě až poté, co jsme korek viděli v Brně na vlastní oči. A jako většinu pracovních cest jsme i tuhle spojili s poznáním některých památek, přičemž jsme se tentokrát věnovali výhradně těm, nacházejícím se v brněnské městské části Židenice. Jednou z nich byl evangelický kostel na Jílkově ulici, nedaleko něhož jsme zaparkovali naše černé SUV a vydali se na obhlídku církevní svatostánku.

V podstatě ihned jsme očima přehlédli celou stavbu, jejíž bílá fasáda zářila v listopadovém sluníčku jako rozsvícený reklamní poutač, jakoby nás na sebe chtěla funkcionalistická budova upozornit. Před námi se nacházel kostel vybudovaný v letech 1934 - 1935 podle projektu inženýra architekta Miloslava Tejce a pod vedením stavitele Františka Zukala, který byl začleněn do zástavby rodinných domků v Jílkově ulici tak, aby přes soukromá obydlí nepřečuhoval. Osa kostela byla rovnoběžná s ulicí, presbytářem byl obrácen k západu a průčelí svatostánku bylo natolik funkcionalisticky strohé, že nám jeho prohlídka zabrala pouhých pět minut. Nejvýraznějším prvkem na církevní stavbě byla nevysoká hranolová zvonice, na které jsme si zkontrolovali přesný čas díky ciferníkovým hodinám a na jejímž vrcholu jsme spatřili kalich místo kříže. Uvnitř věže původně visely tři zvony, ale dva z nich byly za války roku 1942 zrekvírovány a zůstal jen nejmenší, sloužící i v době naší návštěvy.

Průčelí bylo bohatě prosklené na dvou místech. Vlevo jsme našli spoustu obdélníkových tabulek, které se nám nechtělo počítat a vpravo světlo dovnitř modlitebny pouštělo velké kruhové okno. Pod ním se nacházel vchod, k němuž jsme vzápětí přistoupili, ale dveře byly bohužel zavřené. Vedle vchodu jsme nalezli informační nástěnku, obsahující rovněž nejdůležitější fakta z poměrně krátké historie svatostánku, která jsme si s potěšením přečetli. Kromě již zmíněných informaci jsme se dozvěděli, že za kostelem stojí stará modlitebna z roku 1924, která evangelíkům sloužila deset let, než byl postaven nový svatostánek a propojen s tou původní otevřenou chodbou. Nízkou budovu v dvorním traktu jsme však bohužel neviděli. Dále jsme si přečetli, že na konci 2. světové války byl kostel téměř zničen bombardováním, nicméně již roku 1946 proběhla jeho oprava a zároveň byly do interiéru instalovány nové varhany od firmy Tuček z Kutné Hory.

Zaujalo nás, že byly pojmenovány podle tovární dělnice Františky Ludvíkové, která na postavení hudebního nástroje věnovala celý svůj majetek. Na závěr jsme se dočetli, že v letech 1974 - 1976 došlo k úpravám interiéru podle návrhu výtvarníka a faráře Jiřího Zejfarta, ale text na tabuli již další fakta neprozrazoval. A protože nám toho zavřený evangelický svatostánek více nabídnout nemohl, vrátili jsme se k autu, jímž jsme odjeli o pár ulic dál ke kostelu Církve československé husitské, o němž se již dočtete v mém dalším článku, tak si jej nezapomeňte ve volné chvíli také přečíst. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme v Brně poznávali zajímavosti městské části Židenice. Pokud jste sem také zavítali, můžete své zážitky napsat do komentářů pod článek. Pomůžete tak ostatním turistům získat nové poznatky, za což vám předem děkujeme. Přejeme mnoho štěstí na cestách !

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/brno-evangelicky-kostel-v-zidenicich​

Historie : 

Evangelický kostel v Brně – Židenicích byl zbudován v letech 1934 - 1935 podle funkcionalistického projektu inženýra architekta Miloslava Tejce a pod vedením stavitele Františka Zukala. Kostel byl začleněn do zástavby rodinných domků v Jílkově ulici. Jeho osa je rovnoběžná s ulicí, presbytářem je obrácen k západu a jeho průčelí je funkcionalisticky strohé. Nejvýraznějším prvkem je nevysoká hranolová zvonice, na kterou byly pořízeny hodiny. Tři zvony darovali členové sboru K. Adamus, Fr. Toman a Fr. Pokorný, ale dva z nich byly za války roku 1942 zrekvírovány a zůstal jen nejmenší, sloužící dodnes. Objekt byl propojen otevřenou chodbou s bývalou modlitebnou v zahradě. Na konci 2. světové války byl téměř zničen bombardováním. Opraven a znovu zpřístupněn byl roku 1946, kdy byly do interiéru instalovány nové varhany od firmy Tuček z Kutné Hory. Varhany nesou jméno tovární dělnice Františky Ludvíkové, která na postavení hudebního nástroje věnovala celý svůj majetek. V letech 1974 - 1976 došlo k úpravám interiéru podle návrhu výtvarníka a faráře Jiřího Zejfarta.

Historie čerpána z webu

https://cs.wikipedia.org/

Město Brno je držitelem turistické známky č.480.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/brno-c480