Na konci dubna jednoho roku se aprílové počasí uklidnilo a ukázalo světu přívětivou tvář, čehož jsme využili a podnikli celodenní výlet, během něhož jsme důkladně poznali památky města Litovel. Kromě zajímavostí hanáckých Benátek jsme zavítali do několika vesnic v okolí, mezi něž jsme zařadili také Chudobín, obec proslavenou třemi různými svatostánky. Jedním z nich byl barokní kostel svatého Františka Serafínského, vystavěný v letech 1714 – 1716 na okraji zámeckého parku, který jsme poznali jako třetí v pořadí. Naše stříbrné autíčko jsme zaparkovali na okraji silnice a vyrazili na obhlídku několik desítek metrů vzdáleného svatostánku. Vzhledem k řadě rodinných domů a oplocení jsme však náš cíl viděli velmi špatně, pouze z dálky a čelní strana naším očím zůstala skryta úplně.

Dobře však byla vidět sedlová střecha, z níž vystupoval sanktusník s cibulovou bání a lucernou. Dále se nám částečně povedlo shlédnout obě boční strany lodi, přičemž na jedné jsme napočítali tři okna s půlkruhovým záklenkem, zatímco protější kolegyně disponovala pouze dvěma. Trojboký presbytář pak osvětlovalo pouze malé kruhové okénko a to bylo vše, co jsme mohli vidět. Než jsme kostel opustili, získali jsme poslední údaje pro odlov místní kešky, kterou jsme o chvíli později objevili. Pak jsme se spokojeně vrátili k autu, jímž jsme odjeli do Unčovic, kde jsme si prohlédli tvrz, o níž však již pojednává jiný můj příspěvek. Chcete-li vědět, co všechno jsme v Litovli a okolí viděli, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme v Chudobíně viděli tři různé kostely.

O necelé dva roky později jsme se Litovel stala sídlem naší rodinné firmy s názvem Ruční mýdlárna, takže jsme do něj jezdili takřka denně. Jeden říjnový den jsme si udělali volno, abychom konečně viděli zámek v Chudobíně, jehož návštěvu jsme odkládali již více než 10 let. Celou dobu byl totiž nepřístupný, protože zámecký areál vždy vlastnila nějaká firma, která dovnitř turisty nepouštěla a dokonce jej úplně uzavřela. Mezitím zámek chátral a marně jsme čekali, jestli se situace nezmění k lepšímu. Když jsme pochopili, že v blízké budoucnosti do zámku nebudeme moci nahlédnout v rámci nějakého prohlídkového okruhu, rozhodli jsme se prohlédnout si jej alespoň zvenku. Po příjezdu do Chudobína jsme naše stříbrné auto odložili u malého rybníčku a po cestě jsme se vydali do zámeckého areálu.

Následující minuty jsme strávili prohlídkou bývalého šlechtického sídla a procházkou v zámeckém parku. Když jsme z něj vyšli ven, ještě nikam neodjížděli, neboť se nám naskytl pohled na kostel sv. Františka Serafínského z opačné strany, než o sedm let dříve. Této neodolatelné nabídky jsme využili a církevní památku, postavenou na místě starého gotického kostelíka, jsme si rádi prohlédli. Pěkně zblízka jsme konečně viděli obě boční strany s kaplí a sakristií, ale nejvíce nás zajímalo průčelí, jež bylo rozděleno do několika orámovaných částí. V přízemí jsme našli dvě pravoúhlá zazděná okna, mezi nimiž se nacházel vchod do kostela, který však byl zavřený a tak jsme se dovnitř nedostali. Vzápětí jsme si nade dveřmi prohlédli alianční znak rodu Rudolfa Krištofa Wittena a jeho manželky.

Nad vstupem bylo prosklené okno s půlkruhovým záklenkem a ozdobnými květinovými rozvilinami, které sousedilo s dvojicí světců, zasazených po obou stranách do výklenků, jež kryly trojúhelníkové římsy. Nad korunní římsou jsme spatřili barokní štít s volutovými křídly, reliéfem kříže a kruhovým okénkem uprostřed, završený trojúhelníkem s motivem vševidoucího Božího oka. Na závěr jsme si krátce prohlédli kříž s Kristem napravo od vchodu a pak jsme se již vydali nazpátek k autu, jímž jsme odjeli do Litovle za dalšími památkami, o nichž však již vypráví jiné moje články. Pro vášnivé čtenáře je pak v sekci Velké povídání o výletech připraven cestopis s názvem Jak jsme konečně viděli zámek v Chudobíně a ochutnali Čerlinku. Ten vás seznámí s průběhem celého říjnového výletu.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/chudobin-kostel-sv-frantiska-serafinskeho​

Historie :

Kostel svatého Františka Serafinského v Chudobíně byl vystavěný v barokním slohu v letech 1714 – 1716 na místě starého gotického kostelíka. Ten byl během třicetileté války velmi poničen, proto se od roku 1661 s povolením olomoucké konzistoře sloužily mše v zámecké kapli. V samotném kostele povolil biskupský ordinariát majiteli panství baronovi Vavřincovi Karlovi Volšinskému sloužit v kostele mše pro jeho rodinu a služebnictvo. S rekonstrukcí kostela zasvěceného sv. Františku Serafinskému bylo započato v roce 1715 a o rok později byl vysvěcen pro stálé bohoslužby. Poslední zásadní úpravy kostela proběhly v roce 1817. V roce 1785 byl založen hřbitov a roku 1846 byla zřízena fara, nová farní budova byla vystavěna v roce 1883. Ve 20. letech 20. století v kostele působil farář Josef Žídek, který přešel k Československé církvi husitské a posléze k pravoslaví. Proto v letech 1920 - 1923 sloužil kostel protestantům. Kostel byl v roce 1905 renovován a v této době byla postavena i nová věž pobitá plechem. Nyní se zde pravidelně slouží katolické mše.

Chudobín u Litovle bývá nazýván obcí tří kostelů. Ve vesnici s pouhými 300 obyvateli se nachází opravdu tři svatostánky. Dva z nich pocházejí z 20. století a asi by tu nestály, nebýt kněze Josefa Žídka. Ten původně přišel hlásat víru církve římskokatolické, ale záhy přešel k té československé. Když musel katolický kostel opustit, postaral se o vybudování svatostánku nového. Jenže ani církvi československé nezůstal věrný dlouho. Zaujala ho víra pravoslavná, a tak časem začal v Chudobíně růst i kostel pravoslavný. Paradoxem je, že ani v něm nesloužil kněz moc dlouho a nakonec skončil zpátky v církvi římskokatolické, i když už ne jako kněz, ale jako pracovník charity. Tři kostely ale Chudobín zdobí dodnes.

Historie čerpána z těchto webových stránek

https://www.hrady.cz/kostel-sv-frantiska-serafinskeho-chudobin

Obec Chudobín nemá turistickou známku.